Jak se volební dny přibližovaly, mé sociální sítě se čím dál víc zelenaly. Zdálo se, že ke vzedmutí zelené vlny nedochází jen mezi mými přáteli, ale že je to celostátní trend. Obávala jsem se pouze toho, že část příznivců Zelených dá svůj hlas raději straně, s jejímž programem zcela nesouzní, ale která má podle předvolebních průzkumů šanci se přehoupnout přes magickou pětiprocentní hranici.

Výsledek 1,46 procenta hlasů pro Zelené mě ale tvrdě usadil. Má naděje v úspěch Zelených pramenila z klamu. Jsem prostě jen součástí malé neprostupné sociální bubliny a stejně jako Zelení nemám šanci vidět skrz její zelené stěny ven. Jestli se Straně zelených nepodaří svou bublinu prasknout, do Poslanecké sněmovny se už nedostanou.

Nějak jsme si nevšimli, že vně zelené bubliny žijí lidé, kteří se hodnotám Zelených, jako je rovnost, solidarita, ohleduplnost či soucit, vysmívají a že pravdoláskař či sluníčkář pro ně nejsou výrazem ocenění člověka, ale nadávkou. Nenávistně se obracejí proti všemu, co neznají a nechápou a doufají, že když zvolí to, co znají a co jejich nenávist sdílí, nespokojenost zmizí. Proto vyhrálo hnutí ANO a výrazně uspělo i hnutí SPD, kterým se podařilo zlobu ve společnosti podchytit a využít ji ve svůj prospěch.

↗

Erich Fromm volá po zákazu metod vymývání mozků v politické reklamě, které nás vedou k volbě politických představitelů, které ve skutečnosti nepotřebujeme. Repro Youtube

Zelení nenadávali spolu s občany, ignorovali jejich strašáky a poukazovali na problémy, které jsou pro nezasvěcené těžko uchopitelné, a navíc nebudou mít jednoduchá řešení. Zelené tak volili pouze ti, kteří s nimi sdíleli cestu již dříve a byli smíření s tím, že ona cesta může být místy trnitá.

Zelení nemohou dál spoléhat na to, že po pouhém přečtení programu se v lidech najednou něco pohne, náhle prozřou a změní svůj pohled na svět. Takhle to prostě nefunguje. A jelikož se nějaká hodnotová proměna společnosti v dohledné době asi nechystá, bude se muset zásadně proměnit způsob prezentace a komunikace Zelených. A to si, soudě dle jeho slov, uvědomuje už i rezignující předseda SZ Matěj Stropnický.

Účel světí prostředky

Zelení se musí smířit s tím, že je třeba zaujmout i voliče, kteří vůbec nejsou stejní jako oni, kteří jsou k jejich poselství hluší, odmítají ho, v lepším případě jen nechápou jeho důležitost. Erich Fromm v knize „Mít, nebo být?“ volá po zákazu metod vymývání mozků v politické reklamě, protože marketingová hypnóza nás vede k volbě politických představitelů, které ve skutečnosti nepotřebujeme. To by jistě bylo správné řešení, pochybuji však, že by se kdy prosadilo. Zeleným tak nezbývá než přistoupit na pravidla hypnózy.

Budou muset zásadně zjednodušit svá sdělení, používat úderná hesla, být hlasití. Budou muset víc vsadit na povrch a nezahlcovat obsahem. Budou muset vytáhnout témata, která většinovou společnost trápí, třeba by byla pro Zelené scestná. Jít lidem na ruku, mluvit stejnou řečí jako Jarda Novák odvedle a v kampani se dopustit stejného populismu jako Piráti, jejichž heslo „Pusťte nás na ně“ se dalo vyložit jakkoliv, klidně jako příslib defenestrace.

Musí se vzdát své image mravokárce a kazatele vyšších pravd, protože i máslo lidé berou vážněji. A až se do Poslanecké sněmovny dostanou, teprve poté se můžou pokusit společnost kultivovat, ozdravit a ozelenit. Bolí mě, že tahle slova musím psát. Bolí mě, že bych Zeleným klidně přála i nějakého toho Marka Prchala, který by ovšem nemusel mít po volbách morální kocovinu.

V proměnu společnosti zdola ale už nevěřím a Andrej Babiš rozhodně není tím potřebným vzorem, který nás nasměruje správně. Jenže posun společnosti nutný je — abychom nepřišli o demokracii, abychom žili udržitelně, abychom vůbec měli kde žít. Nebo se na všechno prostě můžeme vykašlat. A můžou se na to vykašlat i Zelení. Tuším ale, že jim to jejich svědomí nedovolí.