Kellerovy paradoxy nenávisti

Politika se nesmí omezit na konstruování souboje dobra se zlem. Některé konstantní hodnoty demokratické a právní společnosti však přesto nelze pominout.

Jan Keller ve svém komentáři Listopadové paradoxy (Právo, 18. listopadu 2017) popisuje jako jednu z příčin deziluze z polistopadového vývoje údajný fakt, že se příliš řídíme podle něj nesprávným heslem Václava Havla „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Keller se domnívá, že tento motiv striktního rozdělení na pravdu a lež v otázkách veřejného života ve společnosti převládá a způsobuje nenávistnou polarizaci, znemožňující kompromisy a racionální analýzu problémů. Namísto souboje pravdy se lží bychom měli veřejné střety pojímat jako souboj víceméně rovnocenných pohledů a snažit se o kompromisní řešení.

Odmítnutí pojetí politiky jako obecného souboje dobra se zlem je rozumná a důležitá myšlenka. V běžném provozu jde opravdu často o prosté vyvažování zájmů a názorů různých skupin. Že chce někdo zvednout nebo snížit daně, nutně neznamená, že je jeho argumentace čistě pravdivá, či naopak lživá. Je zde ale jedna potíž. Existují i lidé, jejichž politické metody jsou zcela vědomě a systematicky založeny na lži a nenávisti. Mezi ně typicky patří i nacionalističtí, islamofobní a xenofobní populisté, kterým Jan Keller v poslední době povážlivě přizvukuje.

A1Keller evidentně prosazuje názorovou relativitu, i pokud jde o ty základní náležitosti organizace státu, jako je vláda práva a nedělitelnost základních práv a svobod. Repro z vysílání ČT

Nikoli obsah sám o sobě, ale kontext komentáře z něj činí obhajobu neobhajitelného. Při vědomí Kellerova přitakávání myšlenkám nenávistných skupin a politiků, vracejících do veřejné debaty principy kolektivní viny, je zřejmé, že Keller nemluví pouze o běžném demokratickém provozu země, kde občané prosazují svoje různé a často konfliktní zájmy v rámci pevných základních pravidel. Keller evidentně prosazuje názorovou relativitu, i pokud jde o ty základní náležitosti organizace státu, jako je vláda práva a nedělitelnost základních práv a svobod. To je však oblast, která stojí – a musí stát – mimo sféru každodenního občanského rozhodování skrze aktuální hlasovací většinu. Že Keller míří právě na tyto základní lidskoprávní aspekty státu a chce je vystavit zpochybnění v diskusi na základě momentálních nálad občanů, potvrzuje i vřelé přijetí jeho slov právě mezi xenofobními a nenávistnými skupinami, které operují na principech kolektivní viny.

Zcela mimo demokratickou diskusi stojí ve svobodném a právním státě například úvahy o tom, že budeme lidi kastovat na základě náboženského nebo etnického klíče a budeme jim podle toho přiznávat různá práva. Jednou ze zásadních hodnot, k nimž jsme došli krvavou historií a na nichž nyní stojí moderní svobodná společnost, je právě individuální odpovědnost a odmítnutí kolektivní viny. Vůči nikomu nesmí být vedena politická perzekuce proto, že někdo jiný stejného etnika, barvy kůže nebo vyznání spáchal zločin. Chceme-li zachovat svobodnou, demokratickou a lidská práva respektující společnost, principy kolektivní viny nemají nárok na účast ve veřejné diskusi coby alternativní politický názor.

Polínka pod kotel
Značně problematická je Kellerova relativizace pravdy a lži také vzhledem k obrovskému vzestupu dezinformační propagandy, zaměřené na rozklad společenské soudržnosti a důvěry v demokratické instituce i liberální demokracii samotnou. Že se dnes často mluví o lži a nenávisti, není dáno dogmatickým vzýváním Havlova hesla, ale nebývale silnou přítomnosti cílených lží a nenávisti ve veřejném prostoru. Přestat se vůči nim vymezovat a přijmout je jako legitimní součást veřejného prostoru je cesta do záhuby.

Svoje polínka pod kotel lži a nenávisti bohužel přikládá i sám Jan Keller. Typickým příkladem je jeho rozhovor pro Parlamentní listy z 23. března 2015. V něm například tvrdí, že politici, kteří se snaží nějak řešit svízelnou situaci uprchlíků a migrantů, tak činí proto, „aby se původní kultury rozplynuly a zmizely v jakémsi tavicím kotli multikulturalismu“. To je lež hned dvojitá. Je to lživě podsunutá motivace a lživé je i tvrzení, že v kulturně pestré společnosti se jednotlivé kultury rozplynou a zmizí. Ačkoli to sociolog Keller samozřejmě dobře ví, na strunu etnické a kulturní čistoty hraje dále: „Až budeme mít mešitu a pagodu třeba na Hukvaldech, zanikne nejen svéráz Lašska, ale i autentičnost zemí, do kterých jezdíme kvůli jejich mešitám a pagodám.“

Právě tento naivně konzervativní nacionalismus, ne nepodobný německému Heimat – nacistické myšlence etnicky čisté domoviny a její obrany před vším cizím – je jedním ze zdrojů nenávisti vůči lidem jiného etnika nebo víry, která je u nás dnes na vzestupu.

Pokud tedy vize vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí znamená uvědomění si toho, že lež je pokus o podvod a nenávist je cestou k násilí a perzekuci, je usilování o její naplnění samou nezbytnou podstatou svobodné, demokratické a právní společnosti. Nejde o nějaké konečné vítězství, ale o permanentní snahu omezit a ozřejmit veřejnou lež a nepřipustit nenávist jako politický nástroj. Jako demokraté musíme být tolerantní a vnímaví k názorům a zájmům druhých lidí. Zároveň se však nesmíme zdráhat označovat nepravdu a lež pravým jménem. A zejména obezřetní musíme být k tomu, jestli se nás někdo nesnaží oklamat a pod rouškou svobody názoru se nepokouší pouze vyvolat nenávist a prosadit principy kolektivní viny.

A co si myslíte vy? Diskuse (16 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Batelko, pokud polemizujete s článkem Pátek, 24.Listopadu 2017, 15:38:39

Jana Kellera, na který jste dal odkaz, měl jste skončit v půlce druhého odstavce nad obrázkem.

Další pokračování Vašeho článku má k předmětnému článku Jana Kellera vztah jen velmi vágní a je převážně argumentací ad hominem.

Váš článek mi trochu připomněl slovník Rudého práva sedmdesátých let, když se v něm psalo třeba o Pavlu Tigridovi nebo o Pavlu Kohoutovi (viz "Kohout u nás dokokrhal").

Pokud to tedy dobře chápu, cílem vašeho článku bylo "přiložit polínko pod kotel nenávisti" proti Janu Kellerovi.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Například princip kolektivní viny Pátek, 24.Listopadu 2017, 16:03:42

sice levicový liberalismus odsuzuje, ale sám ho nepřiznaně používá:

"Neškodní čeští muži? ... Do toho, pánové, dejte si ještě skleničku – dodá vám to odvahy a ještě se na to budete moct vymluvit... Mělo by nás znepokojovat, proč žádný takový lynč neprobíhá u nás. Asi tu žijí jenom neškodní muži."

http://denikreferendum.cz/clanek/26433-zeme-zaslibena-neskodnemu-poplacavani-po-zadku

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Pátek, 24.Listopadu 2017, 22:09:26

Díky za článek. K tomu:

"Je to lživě podsunutá motivace a lživé je i tvrzení, že v kulturně pestré společnosti se jednotlivé kultury rozplynou a zmizí."

Máte pravdu. Mně nacionalismus připadá trochu úsměvný, je to asi jako když se rodiče snaží svým potomkům vnucovat něco, co má pro rodiče nostalgickou hodnotu, bez ohledu, zda to ty děti skutečně chtějí.

Takže se takhle hájí třeba Hukvaldy bez mešity. Ale našim dětem to asi bude jedno, že tam stojí mešita, stejně jako nám je jedno, že tam stojí kostel a ne třeba keltský chrám. Nová generace si nestýská po nerealizovaných cestách historie.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Obhajoba pravdy a lásky (reakce na s k u t e č n ý - nikoliv panem Batelkou dezinterpretovaný - článek Jana Kellera) Sobota, 25.Listopadu 2017, 09:09:3

Zjednodušeně je snad možno říci, že existují dva přístupy, jak se snažit napomáhat dobru ve světě.

Ten první přístup bych označil jako "myslet to s bližním dobře", ten druhý jako "mít pravdu při řešení problémů světa".

Ačkoliv se snad někomu může zdát, že uvedené dva přístupy nejsou protikladné, a navíc ten první - narozdíl od druhého - vypadá velmi skromně a bezmocně při řešení těch velkých problémů, domnívám se, že při pravdivém zaujetí toho prvního postoje může být člověk veden k pokornému opouštění potřeby prosadit svá řešení problémů, zatímco v tom druhém případě ("mít pravdu při řešení problémů světa") je už obsažena samozřejmá náchylnost považovat svá řešení za nejlepší.

První postoj pak snad může vést k lásce - "k bytí v pravdě" ve významu "pravdivého prožívání vztahu" (nikoliv k tomu "mít pravdu" ve významu rozumové pravdy), druhý postoj pak ke lži (jsem nasměrován nalhávat si, že mám pravdu a druzí ji nemají) a k nenávisti (k nenávisti vůči lidem s nějakou "konkurenční pravdou").

Zažívání pocitu respektu ze strany nositelů odlišných názorů je pro většinu lidí základním předpokladem k porozumění odlišným stanoviskům. Pokud tento pocit respektu ze strany názorového oponenta nemají, vede to k tomu, že i oni se "přepnou" z módu otevřenosti vůči neznámému a osobně neprožitému do módu obrany a protiútoku. "Myslet to s bližním dobře" tedy znamená být si vědom i tohoto aspektu.

--------------------------

Při čtení Deníku Referendum mívám občas pocit, že preferován je spíše ten druhý přístup. Ten ale (podle mého názoru) vede ke lži a k nenávisti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 25.Listopadu 2017, 13:30:1

Ono by ovšem vůbec nezaškodilo, pane Nusharte, kdybyste i Vy sám alespoň občas jednal podle toho Vámi vytčeného hesla. To jest, kdybyste si dal alespoň trochu větší námahu s tím, pochopit názory které se Vám nelíbí, a kdybyste právě Vy se alespoň občas vzdal nároku na to, vlastnit tu Jedině Správnou Pravdu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi Neděle, 26.Listopadu 2017, 00:10:54

Článek pana Batelky jsem pochopil tak, že jeho cílem je "přiložit polínko pod kotel nenávisti" proti Janu Kellerovi, a to se mi pochopitelně nelíbí (bez ohledu na můj názor na Jana Kellera).

Nedělám si ale nárok, že je to jediné správné pochopení tohoto článku. Někdo jiný ho jistě může pochopit jinak.

Jak jste tento článek pochopil Vy?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Petra Hůlová ani Jan Šibík Neděle, 26.Listopadu 2017, 09:00:52

nejsou "lidé, jejichž politické metody jsou zcela vědomě a systematicky založeny na lži a nenávisti a nepřizvukují nacionalistickým, islamofobním a xenofobním populistům".

Přesto na ně kulturní levice docela jednotně zaútočila, a to proto, že měli prostě jen trochu odlišné názory (v době rozvíjející se migrační krize).

Dovolím si zobecnit: kulturní levice bude pravděpodobně útočit na každého, kdo má odlišný názor, bude se snažit takové lidi společensky znemožnit. Nemohu si pomoci, vidím v tom strategii jejich boje.

Rád se nechám přesvědčit, že se mýlím. (Očekávaný útok ale spíše podpoří toto mé mínění.)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 26.Listopadu 2017, 11:30:21

Pane Nusharte, v mé poznámce nešlo v prvé řadě o samotný text R. Batelky, nýbrž o to, že jestliže Vy hlásáte a vyžadujete princip chápavosti vůči odlišným názorům, že by neškodilo kdybyste tentýž princip v prvé řadě dodržoval Vy sám.

Co se pak Batelkova článku týče, ten vyšel - zcela logicky a odůvodněně - z toho, že je to Keller sám, kdo kolem sebe šíří nenávist, a to z ryze xenofobních důvodů; a proti tomu se Batelka plným právem postavil.

Nevím, co by na tom mělo být tak nejasného. Abychom pociťovali nějaké "pochopení" vůči těm kteří kolem sebe šíří zlobu a nenávist vůči ostatním - tak to by se po nás žádalo přece jenom poněkud příliš mnoho. Jsou hranice slušného chování, za kterými už prostě žádné "pochopení" vůči názoru druhého neplatí.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

I kdybyste měl pravdu, pane Nusharte, Neděle, 26.Listopadu 2017, 12:35:20

že kulturní levice má snahu společensky znemožnit ty, které považuje za nositele xenofobních a nenávistných postojů, odehrává se to výhradně v jejím prostoru.
Rozhodně nemá tu sílu zapůsobit ve stejném rozsahu a stejně úderně jako oni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Poláčkovi Neděle, 26.Listopadu 2017, 14:49:5

Že je Jan Keller padouch, to přece všichni čtenáři Deníku Referendum vědí už dávno.

Z tohoto pohledu je tedy ten článek pana Batelky nadbytečný.

Nebo je snad třeba to vědomí o padoušství Jana Kellera nějak neustále udržovat?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Neděle, 26.Listopadu 2017, 14:53:53

"... odehrává se to výhradně v jejím prostoru."

Jsem pro to, aby existoval prostor, ve kterém se různé demokratické názory mohou (mírumilovně) střetávat.

Zapouzdření vede k radikalizaci.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Snaha delegitimizovat odlišný názor: Pondělí, 27.Listopadu 2017, 10:24:52

"... lživé je i tvrzení, že v kulturně pestré společnosti se jednotlivé kultury rozplynou a zmizí."
Odlišný NÁZOR je zde označen za LEŽ.

Lhát se dá například o minulosti, nebo o svých záměrech. O tom, co nastane v budoucnu, se dá spekulovat, mít na to nějaký názor, utvořený například na základě zkušeností s podobnými jevy, v jednotlivých případech jasně vymezených jevů se o budoucnosti dá hovořit i s poměrně velkou jistotou. Je také popřípadě možné snažit se někoho přesvědčit o tom, že v budoucnu nastane něco, co si sám ve skrytu nemyslím.

Umí tedy pan Batelka číst Kellerovy myšlenky, aby ho mohl obvinit z toho, že o budoucnosti říká něco jiného, než co si o ní sám myslí?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Nikoliv Pondělí, 27.Listopadu 2017, 15:37:7

Kulturně pestré společnosti jsou různě ve světě realitou v přítomnosti, aniž by se jednotlivé kultury rozplynuly a mizely.

Čili Keller je skutečně lhář. Tedy pokud o tom ví. Pokud o tom neví, je hlupák.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To tvrzení je prostě příliš obecné, Pondělí, 27.Listopadu 2017, 22:27:31

než aby ho bylo možno s nějakou relativní jistotou prohlašovat za pravdivé či nepravdivé. Zda se nějaká kultura mezi ostatními rozplyne či nerozplyne, to záleží na mnoha dalších okolnostech.

Zkusil bych to srovnat třeba s bakteriálními či s rostlinnými kulturami...

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Takže zůstaneme u toho, Úterý, 28.Listopadu 2017, 03:18:14

že ho označíme za neskutečně hloupé, primitivní a xenofobní? Budiž.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Problém je v tom nároku Úterý, 28.Listopadu 2017, 16:12:35

nějak to tvrzení označovat - a samozřejmě chceme, aby to naše označení mělo obecnou platnost. Za tímto nárokem by se vlastně mohl skrývat i strach z cizích názorů, chcete-li - strach z neznámého. Tedy xenofobie - strach že všeho, co je mimo vlastní sociální útvar.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.