V zásadě přesný popis německé energetické politiky; nicméně nedá se nic dělat, ale i ta - ve srovnání s tou českou - mnohem pokrokovější a odpovědnější německá energetická politika má přinejmenším jednu velkou kaňku.

Totiž zrovna v minulých týdnech se provalilo, že Německo prakticky už nemá žádnou reálnou šanci dosáhnout svých cílů ohledně poměru obnovitelných zdrojů na celkové produkci energii. Příčina? Právě ta kterou zmiňuje i autorka textu: i Německo produkuje stále ještě příliš velké množství elektřiny z uhelných elektráren.

A proč? Nejpregnantněji to vyjádřil jeden novinový titulek, na základě výroku jednoho vládního politika: "Ze strachu z nezaměstnanosti jsme upřednostnili uhelné elektrárny před ekologií."

Je to skutečně dilema: uchovat čisté životní prostředí, ale za cenu propouštění? Neboť uzavření všech těch uhelných elektráren by samozřejmě k propouštění vedlo.

Na straně druhé: nezapomeňme, že v určitém smyslu je to jenom problém samotného kapitalismu. V centrálně řízené ekonomice by nebyl problém, ty vyřazené uhelné elektrárny nahradit jinou produkcí. Ovšemže: to by bylo bezprostředně dražší. Což by si mohla dovolit právě ta centrálně řízená ekonomika, ale jen ve velmi omezené míře ta kapitalistická, kde je vše zaměřeno na výkon, efektivitu a na zisk.