Chci přispět X

Ústavní soud zamítl stížnost na policejní násilí při vyklízení vily Milada

Podle Ústavního soudu policie dostatečně vysvětlila, jak byla způsobena zranění při zásahu v pražském squatu Milada. Obhájkyně aktivistů upozorňuje, že nález zbavuje oběti policejního násilí právní ochrany.

(pd)

24.10.2017 18:29

Vila_milada__01_

Milada patří téměř čtyřicet let státu. Při zásahu proti squatterům v roce 2009 policie zásadně poškodila střechu a dům je dodnes v nepoužitelném stavu. Foto Wikimedia Commons

Aktivisté neuspěli se stížností na policejní zásah ve vile Milada ani u Ústavního soudu. Stěžovatelé se 29. června 2012 účastnili vzpomínkové akce u příležitosti třetího výročí vyklizení squatu Milada. Akce začala vedle Milady a následně se přesunula dovnitř. Odtud měla policie účastníky vyvést a objekt vyklidit za pomoci nepřiměřeného násilí.

Aktivisté hovoří o „bicí uličce hanby“ a zranění dokládají i lékařské zprávy. Podle Ústavního soudu však policie přesvědčivě vysvětlila, jak se zranění stala, a základní práva stěžovatelů neporušila. Obhájkyně Zuzana Candigliota upozorňuje, že nález Ústavního soudu zbavuje oběti policejního násilí právní ochrany. Podá proto stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Nález Ústavního soudu konstatuje, že „svoboda každého jedince neznamená jen možnost činit vše, co považuje za dobré či správné, nýbrž také nést za svoje jednání odpovědnost“, a to tím spíš v případech protiprávního jednání.

Odkazuje i ke starším rozsudkům Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, které se případem zabývaly předtím: „Po velmi detailním dokazování městský soud zjistil, že ke zranění stěžovatelů mohlo dojít mnoha způsoby a nemusela vzniknout v důsledku nepřiměřeného použití donucovacích prostředků. Mechanismus zranění podle soudu neodpovídal tvrzenému bití obuškem.“

„Chyběly znalecké posudky lékařů. Lékařské zprávy popisovaly pouze charakter zranění, nikoliv jejich možné příčiny. Tvrzení soudu je pouhým dohadem,“ komentovala pro Deník Referendum advokátka Candigliota.

Předmětem kritiky aktivistů je i absence kamerového záznamu, která by tvrzení jedné či druhé strany prokázala. Policisté prý zásah přestali natáčet z bezpečnostních důvodů a kvůli tmě. Candigliota oponuje, že mohli pořídit alespoň zvukový záznam.

Soudkyně: Jako malé děti

Soudkyně Městského soudu Naděžda Řeháková při zdůvodňování rozsudku, z něhož čerpá Ústavní soud, prezentovala i své osobní dojmy. „Když jste po výzvě policie neodešli, co jste čekali? Připomíná mi to jednání malých dětí,“ prohlásila na adresu aktivistů. Rozsudek označuje výpovědi aktivistů za nedůvěryhodné.

„Ústavní soud vůbec neposoudil, jestli měli přítomní lidé motivaci způsobit sami sobě zranění, aby se následně mohli léta soudit. Taková úvaha je naprosto zcestná,“ uzavírá obhájkyně.

Policie monitorovala a odposlouchávala i vzpomínkovou akci na páté výročí vyklizení squatu před třemi lety. Ta už se symbolicky odehrávala pod mostem. Vila je totiž v natolik dezolátním stavu, že akce v jejím vnitřku pořádat nelze.

Prvorepublikovou vilu Milada koupilo v roce 1978 ministerstvo školství kvůli stavbě vysokoškolských kolejí. O deset let později se rozhodlo o její demolici a zmizela proto na dvacet let z katastru nemovitostí. Od roku 1998 dům obývali squatteři, které policie vyklidila v roce 2009. Tehdy policie při zásahu rozebírala tašky střechy, a zásadně tak střechu poškodila.

O objekt opakovaně projevila bez úspěchu zájem Karlova univerzita, vytvořit v něm chtěla například výukový prostor přístupný veřejnosti, který by se věnoval geologické historii okolí. Letos v červnu přešla vila pod Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který ji chce nabídnout státním institucím, případně prodat zájemci s nejvyšší nabídkou.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.