Přemýšlejme nad důsledky naší volby

V pátečních volbách by měl každý zvážit, jaké scénáře mohou čekat Českou republiku v příštích letech. Čemu dáme průchod, to budeme mít, upozorňuje Lukáš Jelínek.

Nevím, jestli zásadní, ale nejbizarnější letošní volby rozhodně budou. Už jen proto, že hlavními soupeřkami nejsou levice s pravicí, ale levice s něčím neurčitým, a ne vláda s opozicí, nýbrž vládní strana s druhou vládní stranou, která se ale rozhodně jako vládní strana netváří.

Uprostřed této bramboračky jsem v uplynulém týdnu dostal po internetu tři zajímavé dopisy. V prvním se mnou volič Pirátů velmi přesvědčivě polemizoval, že jim křivdím, poněvadž protestním subjektem (za který jsem je označil) nejsou. Ve druhém mne jakýsi zemanovec urážel, poněvadž zapomínám, když píšu o levicových stranách, zmínit Stranu práv občanů, na jejíž „osobnosti, jako jsou pan Veleba a pan Čech, nikdo nemá“. Ve třetím si mi kultivovaný člen ČSSD stěžoval, že poškozuji značku soc. dem., když v médiích rozmazávám výtečníky typu pana Hrdličky z Brna, jenž by zase rád rozmazával „slimáky“.

Všechno souvisí se vším, jak jinak. Přesto si dovolím nechat SPO bokem. Fankluby rockových hvězd se také nezabývám. S Piráty je to těžší. Na rozdíl od Bohumila Doležala nesdílím názor, že jsou „protisystémoví“. Už jen to, že se pokládají za stranu, je mi sympatické. A v pražském zastupitelstvu mne nezklamali.

Question-mark-2110764_960_720Kolik lidí se zachová pragmaticky a zvolí scénář, ve kterém se vyhneme nedemokratické budoucnosti? Ilustrace Pixabay

Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že skutečně oddané stoupence svých priorit mají ve věkové kategorii, s jejíž voličskou účastí to je tradičně vachrlaté. Další příznivci, zpravidla ti starší, se rekrutují z řad vysokoškoláků, městských obyvatel, ctihodných liberálů na volné noze, kterým zde stálé politické zázemí chybí, a proto putují od partaje k partaji. Zvlášť když chtějí potrestat velké a vládnoucí strany, vsadí na nějaký projekt, který má úroveň, ctí hodnoty demokracie a humanismu, ale zároveň je hodně kritický ke stávajícím poměrům.

Z důvodů, které by zabraly samostatnou stať, jsou pro ně letos atraktivnější Piráti než Zelení. Kolik jich zhruba je, odhadneme z povolebních analýz. Stačí si ale popovídat s vícero přáteli, živými a virtuálními, aby člověk usoudil, že letos dají dohromady docela početný tábor. Možná až tak, že Piráty vynese do Sněmovny. A možná též – kvůli oné nedisciplinované vrstvě fanoušků – ne. Kdyby uspěli, nejspíš by ostudu neudělali. Když těsně neuspějí, jejich hlasy si přerozdělí silnější strany. V první řadě ANO, pak sociální demokraté a komunisté. Holt máme krutý volební systém, který přihazuje silným a ubírá slabším.

O hlasy voličů, kteří si nepřejí silné babišovce, si říká ČSSD. Ze stran, jež už známe, si stojí nejlíp, i když ji nejspíš čeká jeden ze slabších volebních výsledků. O její strnulosti, neschopnosti mimo kampaň komunikovat a personální chudobě už toho bylo napsáno až až. Dnes sází na tradiční levicový elektorát, jenž je citlivý na sociální otázky. To je její přirozený základ. Aby dosáhla na víc, potřebuje si pomáhat akcentováním dalších témat. Na těch se nyní neshodla.

Pod stůl tak padly zelené a lidskoprávní akcenty na straně jedné a nacionální hesla na straně druhé. Jenže ještě před rokem, než se ČSSD pevně chytila mezd, důchodů a veřejných služeb, to vypadalo mnohem hůř. Svoji práci nakonec odvedl i Andrej Babiš: když to chce Lubomíru Zaorálkovi opravdu natřít, označí jej za zakladatele Občanského fóra. Pro část veřejnosti to může být doporučení.

Dnes v sociální demokracii „zlobí“ převážně jednotlivci ve druhé či třetí linii – náměstek ministra, místostarosta Bohunic… Jenže ani to nemůže ČSSD přehlížet. Jednak to rozmlžuje její obraz, jednak tím erodují zásady a hodnoty, ke kterým se hlásí sto čtyřicet let. Vždy půjde o partaj, v níž se taví různé názory. K tomu by se jí hodily jasně definované platformy a frakce. Ovšem třeba taková fašistická frakce, inspirující se protižidovskými tiskovinami meziválečného Německa, by sociálnědemokratické straně neslušela, to snad uzná každý.

Hlavně nesejít z cesty
Jinými slovy, chce-li ČSSD i hlasy těch, kteří nepatří k jejímu pevnému jádru, musí přesvědčit, že nesejde ze své cesty. Že by je chtít měla, je zřejmé. Nejen kvůli mzdám, důchodům, bezplatnému zdravotnictví a školství. Také kvůli deformování parlamentní demokracie, o němž sní nevyzpytatelný Andrej Babiš (a pak to ještě sepisuje).

Co chvíli jsem tázán, koho volit. Naposledy si takto ke mně přisedla servírka v naší předměstské hospůdce. Vzali jsme to vylučovací metodou. Vždy je dobré vědět, koho nechceme, ať už proto, že s ním máme špatné zkušenosti z minula, nebo se bojíme, že nám pokazí budoucnost. Pak jsem upozornil na riziko, že špatně investovaný hlas může propadnout. Někomu to vadí, někomu ne. Vždy záleží na tom, jak moc zohledňujeme rizika. Poslední krokem je vybrat si mezi levicí (levým středem) a pravicí (pravým středem).

Douška pro zájemce o pikantní detaily: ne, nepomohl jsem dezerci voličky Pirátů či Zelených k ČSSD. Paní po rozhovoru se mnou se nejspíš vybodne na Realisty a hodí to ODS. Její noční můrou je Andrej Babiš.

Jsem zvědavý, kolik občanů se v pátek a sobotu u uren zachová podobně (bez ohledu na osoby a obsazení). Ti mohou volby definitivně rozhodnout. Jedna věc je užít si svobody volby a hlasovat třeba pro Sportovce nebo Korunu českou, pokud jsme přesvědčeni, že je čeká budoucnost, která promění zemi k lepšímu. Když člověk ví, co a proč dělá, měl by být respektován, ať už drží palce komukoliv. Druhá věc ale je zvážit, jaké scénáře mohou čekat Českou republiku v příštích letech. Čemu dáme průchod, to budeme mít. S ohledem na bizarní situaci, v níž se nacházíme, získává právě volba podle scénářů na významu.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Volit plodně Pátek, 20.Října 2017, 10:32:31

Volby jsou jako sex: když se k nim přistupuje zodpovědně, nic nového se nenarodí.

K této průpovídce mě inspiroval Dominik Ferri se svou štěrbinou, ale myslím hlavně na voliče, kteří se dají předvolebními průzkumy zastrašit od hlasování pro Zelené.

Je známo, že průzkumy ovlivňují výsledek voleb, a obzvlášť účinné jsou na malé nebo nové strany, které bojují o překonání zlopověstné 5% uzavírací klauzule. Voliči, kteří uvažují o volbě některé z menších stran, často pod vlivem průzkumů opouštějí ze strachu, aby „jejich hlas nepropadl‟, tu stranu, která je jim ve skutečnosti nejbližší, a stahují se k té, které průzkumy předpovídají překonání 5 %. Stranu, kterou by doopravdy chtěli volit, tím nejen doopravdy zbaví šance na vstup do sněmovny, ale také poškodí finančně — často se zapomíná, že pro státní příspěvek stranám jsou důležité hranice nejen 5 %, ale také 3 % a 1,5 %.

Na straně zla letos průzkumy pomáhají SPD Tomia Okamury získat hlasy většiny islamofobů, fašistů a nacistů, zatímco o naděje i o peníze připraví Blok proti islámu, Řád národa nebo DSSS. Právě Tomio Okamura nám také předvedl, že průzkumy mohou být záměrně zmanipulované, když si najal ne právě nejdůvěryhodnější agenturu, aby mu předpověděla výrazně lepší výsledek než všechny ostatní.

Budu volit Zelené bez ohledu na nepříznivé předpovědi, a to i přesto, že asi nejsou všechny zmanipulované na objednávku zákazníků, kteří se Zelených bojí. A bez ohledu na to, že hodně voličů se nejspíš průzkumy zastrašit nechá, a tak Zelení na 5 % pravděpodobně skutečně nedosáhnou.

Dokud jsem volil ČSSD, likvidovala systematicky jednu naději, kterou jsem do ní vkládal, za druhou, a nepomohlo, ani že jsem demonstroval na podporu Bohuslava Sobotky proti lánským pučistům. ČSSD se úspěšně ubránila přílivu proalťáků, zdatně odolává nátlaku Idealistů, dokonale izolovala od stranického vlivu Mladé sociální demokraty, zatlačila do pozadí Jiřího Dienstbiera, a to vše si zřejmě vyžádalo tolik sil, že už jí nezbyly na to, aby včas, hned od začátku společné vlády s ANO, sváděla hlasité veřejné souboje s Babišem o všechny změny k lepšímu, jako zvýšení důchodů nebo minimální mzdy, které musela prosazovat přes Babišův odpor — takže umožnila Babišovi, aby si nakonec za všechno, čemu zuby nehty bránil, přisvojil zásluhy. Nakonec se celá ČSSD, včetně Bohuslava Sobotky, přiklonila k nacionálnímu socialismu, a přestože se na poslední chvíli dala inspirovat Corbynovými labouristy a kampaní odborů za konec levné práce, i Lubomír Zaorálek se k nacionálnímu socialismu stále hlásí. Spolu s rasismem severočeských „sociálních demokratů‟ a tím, že senátoři za ČSSD vrátili na scénu Drábkovo otroctví pro nezaměstnané, to pro mě dělá současnou ČSSD nepřijatelnou.

Kdysi, pokud se mi zrovna nelíbilo, co dělá ČSSD, hlasoval jsem pro KSČM, ale dnes už komunisté rozhodně nejsou od sociálních demokratů nalevo. Nezaměstnané by chtěli nejen nutit k neplacené práci, ale rovnou trestně stíhat, a nejvýrazněji ČSSD dohnali a předehnali v národovectví, v tom se vyrovnají ODS i Okamurově SPD. Zjevně nepomohlo ani to, že jsem je volil do Evropského parlamentu, evropští partneři z GUE–NGL nemají na KSČM žádný vliv.

Zelení se po rozchodu s Martinem Bursíkem stali nejlepší českou levicovou stranou. Možná k jejich posunu doleva přispěli jejich evropští partneři, možná globální oteplování, na kterém je už jasně vidět, že při zachování kapitalismu je Země odsouzena k proměně na planetu vysoce nepříznivou pro přežití lidstva. Zelená re:vize a Mladí zelení mají ve straně mnohem větší vliv než Idealisté a Mladí sociální demokraté v ČSSD, lepší než ve kterékoliv jiné straně je v Zelených také postavení žen.

Kdybych se nechal zastrašit předvolebními průzkumy, mohl bych volit Piráty. Nejsou to žádné Věci veřejné ani ANO, nevznikli jako podnikatelský projekt, ale jako skutečná ideově založená strana a mají své evropské partnery, se kterými spolupracují. Jsou poctivou liberální stranou, svobody a práva prosazují pro všechny a opakovaně vystupují důrazně proti rasismu. Snad i s tou nešťastnou rovnou daní to myslí především tak, že chtějí odstranit degresivní prvky naší současné soustavy daní a odvodů, a vedle toho chtějí aspoň zavést pro obory jako finančnictví daň sektorovou, přesto jsou pro mě příliš málo levicoví.

Budu volit Zelené. I kdybych jim tím nepomohl do sněmovny, snad jim můj hlas pomůže aspoň ke státnímu finančnímu příspěvku, který budou moci zužitkovat jak vpráci mimo parlament, tak v kampani pro příští volby. Sám budu ostatně brzy potřebovat, aby měli Zelení k dispozici co nejvíce prostředků: Jestli se nestane zázrak a Babiš s Okamurou nezažijí kruté zklamání, setkám se brzy se Zelenými na demonstracích, jestli ne rovnou na barikádách. Dá se, pravda, čekat, že se tam setkám také s Piráty, ale jeví se mi lepší, když nebudou jedinými, kdo má dost prostředků na zajištění akcí. Idealisté a Mladí sociální demokraté přijdou určitě bez podpory stranického vedení, stejně jako kdokoliv z komunistů.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.