Jedním z témat voleb, ke kterým zmateni a dezorientováni všemožnou propagandou přistoupíme za pár dnů, zřejmě tématem rozhodujícím bude otevřenost vůči nově příchozím postavená dramaticky proti záměru nově zadrátovat území státu a proti úmyslu uzavřít jeho prostor informačně, tedy pokusu o novou cenzuru.

Žádný ze subjektů kandidujících letos do Sněmovny se neodvážil přihlásit se k tak tradiční hodnotě demokratického a liberálního státu, jakou je otevřená společnost. Starší generace politiků ještě pamatuje minulý režim a jeho jen relativně úspěšnou snahu udělat ze státu vězení. Možná mají za sebou éru, kdy minulý režim za uzavřenost kritizovali a potřebu otevřeného systému připomínali. Dnes jsou jinde.

Říkával se tehdy vtip, podle kterého stojí otec se synáčkem u hraničních drátů (což už samo nebylo možné) a syn se ptá: Tatínku, kdo je za těmi dráty? Otec odpoví: My, synku, my. Snad tím bylo míněno, že domnělá obrana proti vnějšímu narušiteli je ve skutečnosti uvězněním vlastního obyvatelstva pod záminkou jeho obrany.