Saň, nikoli Masaryk!

Ondřej Vaculík

Aby ve volbách zvítězil ten, který tak zjevně neprospívá veřejnému dobru, se zdá být tak nepravděpodobné, až se to může stát.

Navzdory pochmurným obrazům, které redaktoři našeho elektronického listu získali z předvolební nálady v našich osmi městech, si výsledek voleb maluji nadějně: zdá se mi nemožné, aby i takzvaný obyčejný člověk, tedy člověk zatížený všemi denními starostmi a málo se starající o poměry, v nichž žijeme, pominul všechna závažná fakta, která nám svobodné sdělovací prostředky téměř denně přinášejí, a vskutku volil podle všech těch pochmurných předpovědí a předvolebních průzkumů.

Očekávat dobro od nositele tak zjevně špatných vlastností popírá základní představu o dobru a zlu, která utváří naši obecně sdílenou mravnost a k níž se dobíráme už od pohádek. Je to, jako bychom očekávali, že princezně více prospěje sedmihlavá saň než náš hloupý Honza.

Během končícího volebního období už — podobně jako v pohádce — i to nejmdlejší dítě, volič, muselo pochopit, že žádná z jejích sedmi hlav nesrší ničím dobrým, ale naopak: ta první estébáckou minulostí v podniku zahraničního obchodu, druhá podvodnými čachry, třetí úskočností a intrikami, čtvrtá zákeřně páchaným násilím a mstivostí, pátá zbytnělou hamižností, šestá obludnou mocichtivostí, sedmá, nejhorší, by se teprve projevila, pokud by pan prezident Miloš Zeman pověřil saň sestavením vlády.

Neočekáváme-li od saně dobro, zdá se mi nemožné, abychom ji chtěli mít v čele státu právě kvůli její saňovitosti. Tentokráte si jistou podobu toho netvora, který nám byl v minulosti dvakrát násilím vnucen, zvolíme sami dobrovolně? Zdá se mi to nepravděpodobné, ba nemožné.

Leda že by v rámci prověřování všeho, a zejména mýtů a předsudků, nyní dostala novou příležitost i saň, abychom na vlastním těle poznali povahu jejího skutečného zla. A co když výslednicí všech záporných projevů sedmi saniných hlav vznikne něco, co by se nám mohlo hodit jako pohodlný životní koncept, v němž si už konečně každý bude moci kráčet za svým cílem bez ohledu na obecně sdílené hodnoty, a s využitím jakýchkoli prostředků? Ta svoboda! Saň, a nikoli Masaryk.

Jiným příměrem k očekávání dobra od nositele tak zjevně špatných vlastností může být, jak známe z literatury, i docela stupidní fyzikální pokus foukat kouř z dýmky do vody v umyvadle, protože co když tak vznikne zlato. I to se asi musí zkusit. Ale ať si to zkoušejí ti, kdo takový pokus potřebují, a nás do toho netahají.

Moje naděje, že saň přece jen zvolena nebude, vede k poněkud beznadějné otázce: a kdo ty její hlasy dostane, když navzdory neutuchajícímu optimismu téměř jistě vím, kdo je nedostane? Není to ještě truchlivější? Konkrétně:

Nedostanou je — a nebo jen velice minimálně — sociální demokraté, ačkoli mají největší zásluhu (díky nynějšímu premiérovi) na odhalení saně. Nedostanou je, protože se na tom také rozpadli a nyní si jejich předáci vedou své soukromé politiky, omezené na urvání nějakých hlasů. Mnozí vystupují příliš papalášsky, jiní tvoří různá „bratrstva kočičičí pracky“ a podrývají svému vedení autoritu, aby se pod záminkou klesajících preferencí sami mohli chopit moci. Nenašli vztah k mladé generaci, a to ani ke svým mladším spolustraníkům.

Příklad: Naše městečko navštívil vysoce postavený činovník železnic. Sociální demokrat. Tázal se našeho starosty, rovněž sociálního demokrata, zda přede mnou, nestraníkem, může mluvit otevřeně. Starosta docela případně řekl, že jsem sociálním demokratem o to více, oč jim nejsem. A tak jsem se od tohoto činovníka, k nám velice vstřícného, mimoděk dozvěděl, že opravdu největším zlem je ona saň, ale hned na druhém místě mezi jejich největší protivníky patří ekologický aktivista Jakub Patočka, jenž brání v budování dopravních sítí.

V přednášce ne více než půlhodinové jsem tomuto jinak dobrotivému činovníkovi vysvětlil, že nevím o nikom, kdo by toho v poslední době — zejména publikací o žluté sani — pro sociální demokraty udělal více než Jakub Patočka. I přes tuto protivnou povahu sociálních demokratů bych je volil — kvůli jejich programu, který je zárukou evropských, humanistických hodnot s vizí sociálního smíru.

Jako zelenej je ale volit nemůžu. Program zelených mi vyhovuje jako ucelený koncept smysluplného života od kolébky do hrobu s ohledem na všechno, co si našeho ohledu žádá a zasluhuje, jako je s přírodou člověk. Svoboda ve spotřební skromnosti a obráceně. Divím se, že tak mírotvorný program, orientovaný na evropskou pospolitost, má u mladých lidí malou odezvu.

Volal mi můj syn, zda jsem se podporou zelených nezbláznil, vždyť jsou to skrytí komunisté. Syn, muž v největším rozmachu svých sil, už neví, co je komunismus. I o našem předákovi Matěji Stropnickém se vyjádřil jako o histriónovi, který by v lůně přírody brzy zabloudil, a neschopen rozdělat si oheň by ho tam rozsápali medvědi. A že on tedy mě volit nebude, ale s velikým skřípěním zubů asi tu ODS. — I ta tedy dostane o cosi více hlasů.

Nevykládal jsem mému synovi, jak Matěj Stropnický, když byl poněkud nemocný a nemohl na mítink do Benešova, přijel alespoň k nám na vechtr, abychom udělali jakýsi předvolební on-line rozhovor, co pak na Facebooku sleduje i čtyři tisíce návštěvníků. Přijel, ale neměl na to chytrý mobil a myslel si, že ho mám já. Omluvil se, že v hloubi lesa se chytré mobily, stále lačnící po elektřině, nedají nabít. Já mám ovšem z týchž důvodů jenom Nokii vzor pádlo — vydrží celý týden. Bylo to velice krásné setkání.

Do programu zelených bych ještě doplnil, že „každý má mít dosti času, aby mohl i v pracovních dnech vymýšlet věci neskutečné, pošetilé, a je-li jaký důvod k radosti, hned se má radovat, ovšem také ze svých neúspěchů, které bývají k přírodě nejvlídnější“. — Vlastností saně je, že vůbec nemá smysl pro humor — všimli jste si?

O cosi více hlasů dostanou i Piráti, a pokud snad by se prodrali i do vlády, pak slovy V + W „zděšen pirát tvář si zakryje“ a jejich pirátská vlajka zhadrovatí v obyčejných technologiích, sloužících každému, tedy i sani. Idea žádná.

Dejme tomu, že by si o něco polepšila také KDU-ČSL, uspěli Starostové…a pak? A pak? A pak by…

A pak by možná bylo lepší, aby to byla ta saň. My hloupí Honzové bychom pak měli příležitost usekávat jí jednu hlavu po druhé a znovu prokázat, že dobro musí nad zlem vítězit a pravda nad lží.

    Diskuse
    October 17, 2017 v 9.45
    Zelení
    Jsem tradiční volič sociální demokracie. Volím je od roku 1996 s výjimkou roku 2006, kdy jsem volil Zelené a potom toho litoval. I když něco ze zeleného programu se pokusili realizovat - o impaktu té vlády vypovídá její pohrobek Marek Dalík. Sice jsem ještě před několika týdny soudil, že v této situaci musím volit sociální demokracii, ale dospěl jsem k tomu, že porazit ANO má soc.dem. minimální šanci, navíc půlku té soc.dem. nelze vyjadřováním odlišit od stran Saně. Sociální demokracie má v Ústeckém kraji jedničku Foldynu, který sice pomohl litoměřickému gymnáziu zbavit se šílené ředitelky napojenou na mafii soc.dem., která v korupci trumfla smluvně opoziční ODS, s níž společně a nerozlučně kradla 14 let, ale jeho výroky jsou pro mě často těžko odlišitelné od výroků Okamury. O dvojce kandidátky jsem také neslyšel nic dobrého a trojka, paní Gabriela Nekolová začíná svůj volební program takto: Kandiduji v letošních volbách.
    S čím jdu do voleb?Co mě štve?
    •Nepřizpůsobiví spoluobčané a obchod s chudobou
    •Zneužívání sociálních dávek
    atd.
    Matěj Stropnický i ústecký lídr Zelených pan Globočník mají momentálně nejrozumnější názory nejen ekologické, ale také týkající se sociální, domácí i zahraniční politiky, jaké jsem slyšel. V Litoměřicích na diskusi mladých politiků (ODS, TOP 09, KSČM, Piráti, Zelení a KDU-ČSL) se jako jediný dokázal otevřeně postavit strachu z uprchlíků a populismu.
    Když je špatná politická situace, tak volím odvážné, rozumné a poctivé politiky. Budou v parlamentu potřeba, i když jich tam bude málo. A když tam nebudou, tak aspoň svůj hlas nevyplýtvám.