Ať si nosí, co chtějí. Ale tohle je moc

Fatshaming neboli zesměšňování lidí kvůli jejich vyšší hmotnosti je běžným a rozšířeným jevem. Svým obětem přitom dokáže velmi uškodit.

Nejvyšší ústavní činitel naší země nedávno „žertem“ prohlásil, že ženy při těle by se měly zahalovat. Není to zdaleka poprvé ani naposled, co náš prezident prohlásil něco hloupého a urážlivého, velká skupina jeho podporovatelů a vůbec mainstreamové veřejnosti se ale nad jeho výroky většinou zasměje, pokýve hlavou a spokojeně si pomyslí, jak to kavárníkům zase natřel.

Obzvlášť když dojde na lidi – a v drtivé většině ženy – s nadváhou, je vox populi zcela jasně na jeho straně. Kila navíc jsou odporná, trestuhodná věc, za kterou je třeba se stydět, schovat ji a udělat vše pro to, aby zmizela navždy. Uvidí-li náhodný kolemjdoucí nebo uživatel internetu osobu s nadváhou, okamžitě se z něho stává zkušený stylista a expert na módu, lékař, výživový poradce i telepat v jedné osobě.

Jde o celosvětový jev, kterému se daří i v naší kotlině. Když například jistý kanadský orchestr vyzval obézní zpěvačky, aby nenosily přiléhavé oblečení, měli čeští komentátoři hned jasno: nechyběly „vtipy“ o vorvaních, prohlášení o chybějící soudnosti, nevzhlednosti a asexuálnosti ani variace na téma „Ať si nosí, co chtějí, ALE určité profese s sebou nesou určité požadavky.“ „Tohle je moc.“ A tak dále.

Georgina-doull-29Úspěch a fyzická atraktivita bývají v myslích mnohých spojené, stejně jako fyzická atraktivita a štíhlost, ačkoliv spolu ve skutečnosti vůbec nemusí souviset. Foto cupcakesclothes.blogspot.com

Dodnes jsem si naivně myslela, že aby člověk mohl zpívat s orchestrem, musí umět především zpívat. Obzvláště zarážející přitom je, že ony zvláštní požadavky, sestávající zejména z estetické (sexuální) přitažlivosti, jsou vynucovány pouze na ženách. Protože hodnota žen stále spočívá dle mínění většiny společnosti především ve vzhledu, ocitají se pod drobnohledem už od útlého mládí a vzdálení se estetickému ideálu je bráno jako jejich osobní selhání.

Když se přidají komentáře o jejich zdraví, špatném životním stylu, vhodných dietách a podobně, dokáže výsledný mix s psychikou velmi zamávat. Takzvaný concern trolling, tedy nevyžádané rady udělované zdánlivě proto, aby příjemci pomohly, je bohužel velmi rozšířený – přitom má přesně opačný efekt. Za prvé je třeba zmínit, že častokrát za ním vůbec není dobrý úmysl, ale slouží jen jako tenká zástěrka k vyjádření pohrdání a opovržení někým, kdo nenaplňuje ideál, který jsme se naučili uctívat.

Někdo, kdo s danou osobou není v úzkém kontaktu, nemůže vědět vůbec nic o jejím zdravotním stavu nebo životním stylu. Znám mnoho lidí, kteří sice mají mnohem vyšší hmotnost než já, jejich fyzickou kondici i vitalitu a disciplínu bych jim ale mohla závidět. Existují lidé, kteří nemohou zhubnout kvůli chronické chorobě, ať už fyzické, nebo duševní. Nic z toho nelze poznat ani z fotografie na internetu, ani z náhodného setkání na ulici nebo v hospodě, ani z povrchní známosti. I pokud ale někdo skutečně má zdravotní problémy způsobené váhou, jedná se o něco, co musí řešit sám se svým lékařem a případně svými blízkými. A při tom mu poznámky od neznámých lidí spíše uškodí.

Díky, mami
Kolotoč shazování a nadávek přitom často začíná už v rodině, tedy u těch, kdo by opravdu měli mít (a často i mají) na srdci nejlepší zájem svých nejbližších. Když jsem svoje přátele na sociálních sítích vyzvala, aby sdíleli své zkušenosti, nepřekvapivě se ozvaly téměř výhradně ženy a – už trochu překvapivě – mluvily často o zkušenosti s vlastní matkou. Několik žen popisovalo, kolik si toho vyslechly nejpozději od začátku puberty – že by měly víc sportovat, méně jíst, „ty máš obrovský stehna“, „tohle oblečení bys neměla nosit…“ Mimochodem žena, která měla podle své matky obrovská stehna, odnesla tuto zkušenost bulimií.

Dospívání je velmi citlivý věk, kdy se formuje povědomí člověka o sobě samém. Všudypřítomný tlak na vzhled, obzvlášť když přichází nejen z širšího okolí a médií, ale i od lidí, kteří mají na psychický vývoj největší vliv, může napáchat škody na celý život. „Přijde mi, že kdyby mi nezlikvidovala sebevědomí matka, tak bych se s tím vnějším světem byla vyrovnala docela v pohodě,“ napsala v komentáři jedna kamarádka.

Je pochopitelné, že rodiče chtějí, aby jejich děti byly nejen zdravé, ale i úspěšné v životě, a často doufají, že naplní ambice a sny, které se jim samotným naplnit nepodařilo. Úspěch a fyzická atraktivita přitom bývají v myslích mnohých spojené, stejně jako fyzická atraktivita a štíhlost, ačkoliv spolu ve skutečnosti vůbec nemusí souviset.

Jak tedy k tématu přistupovat, abyste nenapáchali víc škody než užitku? Stačí zdržet se odsudků nebo rad lidem, které dost dobře neznáte, a i u těch, kteří jsou vám blízcí, postupovat citlivě. Zkuste si zodpovědět tyto otázky: Požádala mě daná osoba o radu či pomoc? Znám ji natolik, abych mohl/a objektivně vyhodnotit, jestli se s ní děje něco znepokojivého? Znám její životní styl?

Ani když si na všechny tyto otázky odpovíte pozitivně, neopravňuje vás to k poznámkám typu „ježiš tys ale přibrala!“ Co vlastně chcete sdělit? Máte opravdu starost o zdraví dané osoby, nebo jen máte problém s jejím vzhledem? Přehodnotit svoje vnímání toho, co je vhodné a co ne, jistě není jednoduché, ale věřte, že tím přispějete k lepší a tolerantnější společnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.