Symbol ponížení a hanby, nesvobody a rekatolizace, totality a genocidy českých protestantů, znělo z jednoho tábora. Symbol smíření a dialogu, způsob, jak uniknout hříchu a krásná barokní památka, říkali druzí.

Hlasování o požadavku obnovit mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí předcházela téměř tříhodinová debata. V červnu odbor výstavby městské části Praha 1 povolil znovuvztyčení sloupu bez stavebního povolení s tím, že jde o osazení výtvarného díla na sokl.

Zastánci sloupu chtěli vztyčení uskutečnit na sté výročí stržení sloupu, tedy na podzim příštího roku. Na magistrát ale v červnu dorazila petice proti obnově, na kterou radní nereagovali v zákonné lhůtě. V září dostalo zastupitelstvo naopak petici doslova prosící o obnovení. O obou peticích - za aktivní účasti signatářů u řečnického pultíku - jednalo zastupitelstvo ve čtvrtek 14. září. Zřejmě již definitivně se rozhodlo mariánský sloup neobnovit.

Úmysl hlasovat proti obnově zprvu jasně avizovala většina představitelů zastupitelských klubů kromě Jana Čižinského a Jana Wolfa (oba KDU-ČSL). Jana Plamínková (STAN) pak sice prohlásila, že není a priori proti, ale uznala, že by mariánský sloup nebyl sloupem smíření, ale sloupem konfliktů.

Právě Wolf byl spolu s Plamínkovou jediným radním, který pro znovuvztyčení hlasoval v květnu 2015. Tehdy ale převážili odpůrci obnovy, kteří odkazovali nejen na rozporuplnost symboliky a rozpolcenost společnosti, ale i na historický význam strhávání symbolů režimu při politické změně.

Ve čtvrteční debatě ale postupem času přestalo být jasné, kdo agituje za obnovu a kdo proti ní. Po hodině a půl silně ideologických projevů signatářů z obou stran následovala stejně dlouhá diskuse politiků, kteří se začali navážet spíše do sebe navzájem než do jednoho z návrhů.

Matěj Stropnický (Zelení) politikům vyčetl, že obvykle petice občanů vůbec neřeší. Alexandra Udženija (ODS) vyčetla členům Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL, STAN) neshodu na tématu. Komunisté se podělili o svůj dojem, že debata dostala antikomunistický podtón.

Křesťanský demokrat Wolf ironicky komentoval početnost publika s odkazem na blížící se volby a schopnost přítomných vykládat historii. Katolíci vyzdvihovali toleranci vůči myšlenkám a soše Jana Husa stojící kousek od původního umístění sloupu. A všichni se shodli, že debata trvá zbytečně dlouho bez ohledu na obsah. „Rád bych upozornil, že o mariánském sloupu diskutujeme déle než o pražském okruhu,“ shrnul náladu zastupitel Albert Kubišta (TOP 09).

Roztříštěnou debatu ukončilo jednoznačné hlasování — pro nesouhlas s obnovením mariánského sloupu zvedlo ruku sedmatřicet zastupitelů, proti jich bylo pouze šest, což přítomní odměnili hlasitým potleskem. Hlavní město má podle schváleného tisku učinit všechny kroky k rozvázání smluvních závazků a svolení, které městská část Praha 1 v souvislosti s obnovou sloupu vydala.

Čin anarchisty a odkaz tatíčka

Mariánský sloup navržený sochařem Janem Jiřím Bendlem byl na Staroměstském náměstí vysvěcen za přítomnosti císaře Ferdinanda III. roku 1652. Vznik sloupu iniciovala katolická církev jako dík za ukončení třicetileté války Vestfálským mírem a za odražení útoku švédského vojska na Prahu. Podle otevřeného dopisu šedesátky významných osobností kulturního života se sloup stal „symbolem vítězství katolické monarchie ve třicetileté válce a koncem nadějí na stát, ve kterém by mohli vedle sebe existovat lidé různého vyznání“.

Z iniciativy anarchisty Franty Sauera ho strhli žižkovští hasiči krátce po osamostatnění Československa, v listopadu 1918. Stejně tak byl zničen například pomník generála Radeckého na Malostranském náměstí nebo jezdecká socha císaře Františka I. v parku na Smetanově nábřeží. Ve své době projevil pochopení pro tento akt i Tomáš Garrigue Masaryk, k jehož odkazu se s ohledem na osmdesáté výročí jeho úmrtí zastupitelé vehementně hlásili.

O znovuvztyčení sloupu usiluje od roku 1990 Společnost pro obnovu mariánského sloupu, jejíž dobrovolníci na základě zbytků sloupku uložených v Lapidáriu Národního muzea vytvořili repliku. Za obnovu se zasazuje i kardinál Dominik Duka, který ostatním církvím ve věci zaslal dopis. Žádal je, aby deklarovaly, že obnovu sloupu nevnímají kontroverzně a že ji umožní. Starostovi Prahy 1 ale Duka předal pouze kladná stanoviska církví a odmítavý postoj Českobratrské církve evangelické nebo Československé církve husitství zamlčel.

Návrhy na znovuvztyčení odmítá vedení města už od devadesátých let, jeho podporovatelům pouze povolilo umístit na náměstí destičku s informací, kde sloup stál. Za destičku s nápisem „Zde stál a opět bude stát mariánský sloup“ už kdysi magistrát iniciátory pokutoval. Plamínková i Michálek ale jistou naději podporovatelům sloupu nabídli — chtějí pro repliku nalézt jiné vhodné místo. Někde jinde než v těsném sousedství místa, kde v roce 1621 rakouští monarchové nechali popravit sedmadvacet českých pánů.