Jak si připomínat půltisíciletí reformace

Jak si připomínat výročí pěti set let reformace? Třeba pohledem na odvrácenou stranu tohoto hnutí, tak jak ji zachycuje Zweigova kniha o střetnutí Jana Kalvína a Sebastiana Castellia.

Výročí pěti set let reformace, přesněji řečeno „velké“ evropské reformace spojené s postavou Martina Luthera, se sice v České republice nepřipomíná tak masivně jako v sousedním Německu, přesto si ale pro svůj význam připomenutí nepochybně zaslouží. Jen je tak trochu otázka, jakého druhu by toto připomenutí mělo být.

Je reformace, spojená (samozřejmě nejen vlastní vinou) s církevním rozkolem, krvavými náboženskými válkami a a často i s netolerancí něčím, co by se mělo oslavovat? Jak je to vůbec s relevancí těchto událostí a křesťanské minulosti jako takové, v celkově převážně odkřesťanštěném prostředí? Jak spojit připomínku reformace a reformního hnutí s dnes diskutovanými otázkami, jako třeba znovupostavením Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí?

Svědomí proti násilí
Pomoc v tápání, jak vlastně velké, a přitom složité téma uchopit, mi nabídla kniha Stefana Zweiga Svědomí proti násilí, jež letos vyšla v českém překladu podruhé po dlouhých 47 letech. Tématem knihy je Castelliův zápas s Kalvínem, střetnutí velkého a vlivného (zřejmě vůbec nejvlivnějšího) z reformátorů s křesťanským humanistou.

Zweigova kniha, vydaná v roce 1936 v předvečer nacistického anšlusu spisovatelova rodného Rakouska, není historickou studií, tím méně reprezentativním zachycením reformace jako dějinného fenoménu. Je velmi zaujatá, vztahuje se neméně silně k současnosti, v níž je psána, než k době, o níž pojednává. Jejím záměrem je zachytit střet mezi totalitním režimem vedeným fanatismem a svědomím jednotlivce, který se mu staví na odpor.

Těžištěm děje je osud Miguela Serveta, učence a náboženského myslitele, který byl z pohledu pravověří své doby nepochybně heretikem non plus ultra, zpochybňoval totiž samotné učení o Trojici. Jádro věci je v tom, že Servet byl heretikem jak z pohledu katolické církve, která usilovala o jeho eliminaci, tak z pohledu mocného ženevského reformátora. A byl to právě Kalvín, nikoli svatá inkvizice, kdo nakonec Serveta, a s ním i jeho dílo, nechal upálit.

Reformace, jejímž základním požadavkem byla svoboda výkladu Písma a víry, se v této své podobě zvrhla ve svůj pravý opak. Podivuhodný a krutý paradox, který vedl hluboce vzdělaného humanistu a překladatele Bible Sebastiana Castellia k tomu, že se postavil „ženevskému diktátorovi“. Je na čtenáři posoudit, kdo z těchto dvou více a plněji ztělesňuje reformační tradici a étos. K dějinám reformace nicméně patří oba.

John_calvin_titian_bByl to Jan Kalvín, nikoli svatá inkvizice, který nechal upálit náboženského myslitele Miguela Serveta, z pohledu své doby heretika. Repro WMC

Příběh zachycený v Zweigově strhující knize ovšem nekončí Castelliovým vystoupením proti hlasateli lidské nesvobody tváří v tvář všemocnému, vše předurčujícímu Bohu-diktátorovi a jeho smrtí z únavy z boje proti mocnějšímu protivníkovi. Pokračuje dál líčením toho, jak právě v zemích kalvinistického křesťanství, jako třeba v Nizozemí, později nalezla svoboda svědomí a myšlení pevné útočiště. Ovšem až poté, co reformovaná církev a její teologie a praxe prošly značným vývojem a nové ocenění nalezla i Castelliova obrana lidské svobody a důstojnosti.

Dalo by se k tomu ještě dodat, že ani Servet nezmizel z dějin křesťanství, ale hlásí se k němu unitářská církev, která podivuhodnou shodou historických okolností zapustila v 16. století kořeny v odlehlém, a snad právě proto nábožensky velmi tolerantním Sedmihradsku. Tam dodnes patří mezi historické místní církve a udržuje dobré vztahy s ostatními, „trojičními“ církevními společenstvími.

Připomínat si rány rozdané i utrpěné
Příběh o tom, jak se hnutí, které od počátku stálo na svobodě vyznání, od této své základní premisy vzdálilo až k naprostému opaku, ale přesto ji zcela neopustilo, má v sobě všeobecně platné poselství. Lidská společenství a lidská díla, včetně církví a ostatních náboženských společností, nejsou dokonalá. Chybují a selhávají, mnohdy v těch úplně nejpodstatnějších věcech. Přesto, či právě proto, není nikdy pevně předem dáno, jakým směrem se jejich vývoj bude ubírat.

Kdo by v samých počátcích českého husitství (či první reformace) očekával, že hnutí vyvolané upálením reformátora, který v jednom ze svých spisků tvrdil, že knihy kacířů se mají číst, nikoli pálit, bude jednou ve svých radikálních proudech upalovat kacíře a jiné jinověrce? Fanatismus a krutost nejsou cizí náboženským hnutím stejně jako těm nenáboženským. Přesto ale neruší to dobré, co dané náboženství, hnutí a směr přineslo.

Rány způsobené fanatismem, touhou ovládat svědomí druhých, vnutit jim svůj vlastní výklad pravdy, své vlastní pojetí Boha a dobra, svůj řád života se nehojí snadno. Reformace některé takové rány způsobila, jiné utrpěla. Stejně jako katolická církev. Připomenutí těchto ran, které jsou sice staré i několik staletí, ale zůstávají někde přítomné v myslích a srdcích žijících, je dobrým způsobem jak oslavit reformační půltisíciletí.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, pokud bude postaven, bude pro některé symbolem nepoddajnosti katolické víry a církve, která přežila mnoho útoků a pronásledování, zejména ve 20. století. Pro jiné bude symbolem mocenského propojení církve a státu, zneužití náboženství mocí, státního monopolu na náboženství a na víru, netolerance ke všem jinak věřícím. Oba pohledy, oba pocity budou mít své opodstatnění.

Není lacinou smířlivostí domnívat se, že jedině vzájemný respekt, uznání k pohledu těch druhých, včetně těch situací, kdy se chovají z našeho pohledu neadekvátně, může být cestou ke skutečnému usmíření. Vědomí, že každé náboženské společenství (jako i každý člověk) ve svém životě některé rány utrpí, jiné rozdá, může být na této cestě dobrým průvodcem.

Stefan Zweig, Svědomí proti násilí. Castelliův zápas s Kalvínem. Přeložil Valter Feldstein, Prostor, Praha 2017.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 06:37:40

Srdečně zdravím pane Outrato.

Můj poslední větší kulturní zážitek spojený s vírou a náboženstvím, se jmenuje "Nebe existuje" (v originále Heaven Is for Real).

Nijak to s tématem článku nesouvisí a asi bych to tady tím neměl zaplevelovat,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale je tak neuvěřitelně kontrastní oproti těm "velkým" církevním dějinám, sporům a válkám, které líčí Zweig ve svém strhujícím textu,
že neodolám.

"Nebe existuje" není kniha, ale film podle knihy.
Podle knihy protestantského pastora Todda Burpa z městečka Imperial v okrese Chase County ve státě Nebraska.
Chase County je okres úplně na jiho-západě Nebrasky a přímo sousedí se státem Colorado. Když lidé z Imperialu jedou "do města", jedou do Denveru v Coloradu...
Je to farmářský kraj, 100% bílý, 100% věřící.
Krajina je posetá stovkami a tisíci farmami, městečka jsou vyloženě jen místa, kde jsou úřady, trh, obchody a hlavně kostel.
Ten je centrem života společenství.
Ve filmu vypadá jako ten ze seriálu The Simpsons, jen je reálný a nádherný..........
-------------------------

Někdy v létě roku 2003 se zmiňovaný pastor Todd Burp s rodinou vydal na výlet do Denveru. Tentokrát už s nimi byl kromě starší sestry poprvé i její mladší tříletý bratříček Colton.
Byli v ZOO, botanické zahradě a arboretu, na obědě s vyhlídkou na město atd., zkrátka co lidi dělají na výletě...
Večer po příjezdu domů měly obě děti zvýšenou teplotu a zvracely. Zatímco u dcery to po pár hodinách přešlo, Toddův syn na tom byl hůř a hůř. S čtyřicítkovými horečkami ho na poslední chvíli převezli do nemocnice, kde podstoupil nutný operativní zákrok k záchraně života (ale neprožil tzv. stav blízké smrti) . ..........

Později svému otci vyprávěl, že ho v průběhu operace andělé vzali do nebe, kde mluvil s Ježíšem Kristem a se svou nejstarší sestřičkou apod. Vyprávěl úžasné věci prostou dětskou mluvou....

(Úplně první pokus manželů Burpových o děti skončil přirozeným potratem hned na začátku těhotenství, věděli to jen oni dva a nikdy to nikomu neřekli, obzvlášť když později přišly zdravé děti k tomu ani nebyl důvod................ a přesto Colton zásadně trval na tom, že má dvě sestřičky, jednu na zemi a jednu v nebi.)
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

To je teprve začátek filmu, ve kterém jde o věci. které z toho prostého faktu, že čtyřletý kluk, váš syn, tvrdí, že byl v nebi a mluvil s Ježíšem, plynou... - otřáslo to osobní vírou a integritou jak táty Burpa, pastora a kazatele, tak dokonce celou obcí ve víře.................

Jsme ještě vůbec schopni uvěřit, doopravdy čistě uvěřit, že byl malý Colton Burp v nebi, kam ho vzali andělé, a kde mluvil s Ježíšem?
*****************************************************

https://en.wikipedia.org/wiki/Heaven_Is_for_Real

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Chvála Stefana Zweiga Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 07:17:50

Já jsem si knihu "Svědomí proti násilí" koupil hned jak vyšla. Je skvělá, dokonce mimořádně skvělá, jako všechno co jsem od Štefana Zweiga četl. Zweig píše románovou formou o událostech z minulosti, avšak podle doložených událostí a svědectví. Mistrně ve svých knihách vynáší na povrch lidské postoje a jednání, z nichž je patrno, že se s dobou vůbec nemění. Zweig píše o minulosti, ale ukazuje nám přítomnost a ještě více budoucnost. Zejména pokud jde o lidské nakládání s mocí, je Zweig doslova prorokem.

Před pár lety vyšla u nás poslední Zweigova kniha "Svět včerejška" (dá se ještě koupit v knihkupectvích). Tu bych doporučil minimálně stejně, jako "Svědomí proti násilí".

Jiří Vyleťal

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Myšlenka tolerance Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 09:16:0

Je opravdu dobré připomenout, že v době bojů mezi katolíky a protestanty, tedy v 16. a 17. století nebyli protestanti tolerantější než katolíci, záleželo spíš na tom, kdo měl mocenskou převahu.
V Anglii s katolíky zatočili docela tvrdě a například dodnes platí že britský panovník se nesmí oženit nebo vdát za katolíka. Za muslima by teoreticky mohl.

V poslední době jsem si o Evropě 16.,a 17 století dost četl a zdá se mi, že v těch dobách nebyla myšlenka, že tolerance je hodnota sama o sobě, nijak rozšířená, boje skončily spíš naprostým vyčerpáním obou stran. K toleranci, pokud vůbec, se přistupovalo se skřípěním zubů, bylo to uznání, že protivníka nelze porazit.

"Svědomí proti násilí" jsem četl už hodně dávno určitě to vyšlo v překladu snad už v šedesátých letech. Z mého dnešního pohledu u v Zweigových románových biografiích dost převládá snaha o povznášející poselství nad zájmem o to, jak to opravdu bylo

Kdy by člověk chtěl vědět o Servetovi více, asi by musel sáhnout k jiné literatuře. Skutečná historie většinou moc povznášející nebývá.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 09:45:55

"Svět včerejška" od Zweiga poprvé přeložil psycholog Eduard Urban také v šedesátých letech, vyšlo to na pokračování v revue "Světová literatura", nevím zda také knižně. Eduard Urban byl velkým milovníkem německé literatury a zejména Zweiga.

Filip Outrata - Praha

Panu Kubičkovi Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 09:54:48

K protikatolickým postojům protestantů se samozřejmě musí dodat diskriminace katolíků ve Spojených státech, kde dosáhli tolerance zhruba ve stejné době nebo jen o něco málo dřív než nekatolíci v "tmářské" habsburské monarchii, tedy v době války za nezávislost...

Jinak Zweigova kniha je samozřejmě románem, ale vychází do velké míry z dobových textů, a není nijak povznášející v porovnání se skutečnou historií, řekl bych.

Filip Outrata - Praha

Panu Morbicerovi Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 09:59:36

Děkuji a také srdečně zdravím!

Ono je top prostě tak, že se ty "velké" a "malé" (osobní) dějiny - ale které z nich jsou vlastně velké a které malé? - překrývají.

Takže zároveň se třeba odehrávají úžasné příběhy jako ten popsaný filmem Nebe existuje, a mezi týmiž křesťany z týchž komunit v té samé době existuje třeba rasismus či bigotnost jakéhokoli druhu.

Ten kontrast je reálný a vždy bude existovat...

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ještě k sloupu Čtvrtek, 17.Srpna 2017, 12:33:11

Nedá mi to a chci se ještě vrátit k otázce sloupu na Staroměstském náměstí. Formulace pana Outraty o symbolu nepoddajnosti katolické víry na straně jedné a zneužití náboženství mocí na straně druhé je bohužel velmi výstižná pro těch pár lidí kteří se k tomu vyjadřují.

Škoda, že málokoho oslovuje památkové a umělecké hledisko. Tady vidím převahu argumentů na straně odpůrců "postavení sloupu" (slovy pana Outraty).

Bylo by to skutečně postavení, ne obnovení. Sloup byl zničen a jeho historickou a uměleckou hodnotu obnovit nelze. Ta hodnota byla značná. Byl to nejen první mariánský sloup u nás ale také snad první významná barokní socha z pískovce, kterých později u nás vzniklo tolik. Bez použití levného domácího materiálu by jich tolik vzniknout nemohlo.

Na otázce původního materiálu je vidět nemožnost skutečného obnovení. V jaké podobě by měl být sloup znovupostaven? Při jeho vzniku nebyl materiál přiznaný, sloup byl natřený tak, že imitoval mramor. Socha panny Marie byla opakovaně zlacena, naposledy na začátku dvacátého století. Estetická hodnota holého přírodního kamene začala být oceňována až v 19. století.

U autentických památek se ovšem nátěry kamene neobnovují hlavně proto, že to nejde, neví se, jak nátěr vypadal, a nahý materiál je alespoň původní. Rekonstruovaná plastika ani není ze středočeského pískovce, ale z indického, který by snad měl lépe odolávat povětrnostním vlivům.

Je to jakoby někdo chtěl obnovit Leonardovu Poslední večeři či ještě spíše Bitvu u Anghiari tím, že ji podle nějaké rytiny namaluje znovu a pak bude tvrdit, že je to ta původní.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.