Před německými volbami

V debatě lídrů dvou hlavních německých stran se ukázalo, že celková orientace je spojuje, a to na bázi evropského humanistického dědictví. V tom se obě strany liší od naší sociální demokracie, která jako by na své kořeny pozapomněla.

Za dva týdny budou němečtí občané volit poslance Spolkového sněmu. Ve druhé komoře, Spolkové radě, zasedají reprezentanti jednotlivých spolkových zemí včetně tří svobodných měst (Berlín, Hamburg, Brémy) a její politické složení se mění průběžně podle tamních voleb. Spolkový sněm vyslovuje důvěru vládě a z tohoto hlediska je komorou, která určuje politické zaměření země na další, za normálních okolností čtyřleté období.

Ve volbách, které jsou přede dveřmi, představují hlavní soupeře o přízeň voličů Křesťansko-demokratická unie (v předvolebním bloku s bavorskou Křesťansko-sociální unií) a Sociálně-demokratická strana Německa.

Televizní debatu obou kandidátů na funkci spolkového kancléře (voleného Spolkovým sněmem) Angely Merkelové a Martina Schulze německá média hodnotila tak, že šlo spíše o duet než o duel. Mezi stranami jsou rozdíly. Čteme-li předvolební program CDU/CSU, najdeme tam při povrchním čtení konzervativní formulace podobné programu a praxi zdejších lidovců.

Nalevo od naší levice
Bližší prozkoumání programů a praxe obou stran ukazují, že německá křesťanská demokracie by sice podle našich zdejších hledisek měla být řazena spíše k pravé části politického spektra, respektive k pravému hornímu sektoru politického kompasu, který vedle standardní ekonomicko-sociální pravolevé škály ukazuje nahoru směrem k systému autoritativnímu a dolů směrem k politickému a kulturnímu liberalismu, ale ve skutečnosti stojí nalevo od stran, které se u nás prohlašují za levicové.

Typickým ukazatelem je ochota chovat se solidárně k partnerským státům Unie, které vzhledem k jejich zeměpisné poloze nejvíc zatěžuje klesající, ale pořád značný příliv migrantů zejména přes Středozemní moře. To zahrnuje ochotu poskytnou politický azyl nebo povolení k trvalému pobytu uprchlíkům z válečných zón a ze států s diktátorskými režimy a připravenost humánně řešit otázku ostatních, jejichž trvalé přijetí je nad možnosti moderního evropského státu a jeho sociálního systému.

Zde ovšem nejen sociální demokracie, u níž to pokládáme za samozřejmé, ale i křesťanští demokraté stojí jednoznačně na straně solidárního evropského humanismu. Je třeba podotknout, že tento postoj nevylučuje opatrnost vůči možným kriminálníkům a teroristům, kteří migrace zneužili a vmísili se mezi postižené příchozí.

Nutno s politováním konstatovat, že německá konzervativní strana smýšlí a jedná v této kauze a také v jiných otázkách vnitrostátní a zahraniční politiky sociálněji a demokratičtěji než čeští sociální demokraté. Zvažuje-li český občan volbu této strany vzhledem k politické tradici, k ideálně pojatému programu, musí se ptát, je-li v ČSSD alespoň jakýsi potenciál probudit se k zásadové politice podle své tradice a podle normální západoevropské sociálně-demokratické vize.

Televizní debata obou kandidátů se týkala spíše důrazů, než že by byla konfrontací opačných řešení. Němečtí sociální demokraté se nebojí ztráty voličů, kteří mají strach z přistěhovalců a jejichž hlas je víc slyšet v takřečených nových spolkových zemí čili na území bývalého východoněmeckého režimu. Nemyslí si, že musejí nadbíhat potenciálním voličům Alternativy pro Německo. Projevy některých českých sociálních demokratů nejsou naproti tomu příliš odlišné od hlasů přicházejících například od Dělnické strany sociální spravedlnosti nebo Národní demokracie.

Velkým otazníkem nad dosavadní vládou pod vedením sociální demokracie je její věrné sledování společných zájmů v rámci Visegrádské čtyřky. Znamená to spolupráci s pochybnými vládami, které obě země nebezpečně sunou protievropským, protizápadním, asociálním, nacionalistickým a autoritativním směrem. Byl by zřejmě čas, aby česká sociální demokracie přihlédla ke zkušenostem své partnerské německé strany a odvážně vykročila směrem typickým pro socialistické a sociálně demokratické strany západního světa.

MaxresdefaultPolitika CDU/CSU není v Německu římským katolíkům dost sociální. Její významní představitelé, například kardinál Reinhard Marx, propracovávají velmi silně sociální, a v určitém smyslu i liberální, etickou koncepci. Foto Youtube

Ukázalo by se, jak platné jsou obavy ČSSD, jimiž jedinými lze vysvětlit její tendenci nadbíhat modelu uzavřené, autoritativní a konzervativní společnosti. Domněnka, že zásadovost v sociálnědemokratickém programu by straně prospěla i volebně, není tak abstraktní a nerealistická, jak by se zdálo.

Role církví
Jistou roli, i když zdaleka ne tak velkou jako v Německu, mají i u nás stanoviska církví, v našem případě především římskokatolické. V Německu jsou důležité postoje dvou církví: evangelické (jako svazu zemských církví různých protestantských tradic) a římskokatolické, které společně a zhruba stejným dílem zahrnují mezi své členy asi polovinu obyvatel, a tím i voličů.

V Německu není politika CDU/CSU římským katolíkům dostatečně sociální. Jejich tradiční politické spojenectví s tamním konzervativním uskupením už není skutečností. Významní představitelé této církve v Německu, například kardinál Reinhard Marx, mnichovský arcibiskup, propracovává sociálně-etickou koncepci, jež je velmi sociální, v nějakém smyslu i liberální. Vyjadřuje to například jeho spis, v jehož názvu záměrně navazuje na svého jmenovce z 19. století Karla Marxe. Spis se jmenuje Das Kapital (česky Kapitál: Plaidoyer pro člověka; Praha: Academia, 2013). Představitelé německých biskupů se vyslovili, že sociální demokracie svým programem více odpovídá sociálnímu učení jejich církve.

Za zvláštní zamyšlení stojí, proč je politický spor v Německu posunut zcela jinam než v sousední České republice i přes staletou společnou historickou zkušenost. Je pozoruhodné, jak se Němci postupně osvobodili od omámení totalitními ideologiemi a jak jsou dnes při všem, co by se jim dalo vytknout, vzorem demokratického, sociálního, právního státu, což mají ostatně určeno i v ústavě a není to na vůli jednotlivých politických uskupení.

I když volby do německého Spolkového sněmu asi dopadnou pro německou sociální demokracii hůře, než bychom si přáli, lze očekávat spojenectví obou stran na bázi evropského křesťanského, ale i sekulárně humanistického dědictví. Proto v televizi spíš onen duet než duel. Kéž by celková orientace německé politiky byla pro českou politickou scénu pár týdnů před volbami inspirací.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Akční úderky AfD Pondělí, 11.Září 2017, 13:04:25

přelepují volební plakáty CSU sloganem "Merkel muss weg!", čímž se starají o trochu vzruchu v jinak zcela poklidné předvolební atmosféře.
No když myslí :-) Celkem nepřekvapí, že předsedou bavorské AfD je Čech jak poleno.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Dvě technické poznámky Pondělí, 11.Září 2017, 13:42:23

V té první řádce pod obrázkem kardinála Marxe snad mělo stát "plané" a nikoli "platné" (obavy ČSSD).

Ta formulace v prvním odstavci o roli církví by mohla budit dojem, že obě křesťanské církve zahrnují k a ž d á polovinu německých voličů, a tedy dohromady sto procent. Míněno je to samozřejmě jinak, že pokrývají d o h r o m a d y tu polovinu německé populace.

Josef Poláček - Manuální pracovník

CDU nalevo od ČSSD? Pondělí, 11.Září 2017, 13:53:47

Tohle je ovšem zajímavý, a až poněkud provokativní náhled.

Ale - nedá se nic dělat, ale bohužel je na něm mnoho pravdy.

Bohužel proto, protože je opravdu skutečností, že leckteré české - oficiálně levicové - politické subjekty (a to zdaleka ne jenom politické strany jako takové) mnohdy zastávají názory, které jsou natolik asociální či obecně reakční, že ve státech západně od českých hranic by se tím skutečně ocitly spíše na pravém okraji politického spektra.

Přičemž: v rámci samotného Německa ovšem i nadále platí to klasické dělení pravice - levice; a levicové politické strany jsou obecně i v otázce uprchlíků znatelně vstřícněji a sociálněji orientované, nežli ty pravicové. (Samotná CDU se ovšem nachází v určité anomální situaci: na jedné straně se deklaruje jako středopravá, tedy v otázce uprchlíků by měla zaujímat spíše negativní postoje - ale její kancléřka Merkelová se svého času vyslovila známým jasným způsobem pro přijetí uprchlíků, a tak strana nemůže torpédovat tento její vstřícný postoj.)

Ale v každém případě: i ty strany pravicové (s výjimkou těch extrémně pravicových) si v Německu nemohou dovolit zastávat natolik zjevně antiimigrantské postoje, jako je tomu u levicové české ČSSD. Proč? - Znovu a znovu v takových případech narážíme na jediné: rozdíl v politické kultuře.

V Německu (respektive na Západě vůbec) je politická kultura už natolik mnohem dále posunutá směrem k respektování člověka a jeho důstojnosti a jeho sociálních potřeb, že je - pro alespoň v zásadě slušné a solidní - politické představitele prakticky nemožné vystoupit na veřejnost s nějakým programem, který by byl v jakémkoli ohledu zcela otevřeně asociální či antihumánní.

Zatímco v českých posttotalitních poměrech nejenže přesně to samé možné je; ale naopak, právě s tím je možno úspěšně nahánět voličské hlasy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.