Zásluhou Vladimíra 518 se český rap dostal do obchodních center, kde si můžete nápoj, který Vladimír Brož propaguje, koupit s množstevní slevou. Český rap se díky jeho labelu Bigg Boss a spolupráci s reklamní agenturou Yinachi stal součástí marketingové kampaně Bu2r.

Český rap se pod taktovkou jeho tahounů dostal do bodu, kdy si členové největšího labelu jdou s kamerou vyřizovat účty s člověkem, který byl před několika týdny jeho součástí a výraznou osobností. A tak stojí lidé z labelu, příznačně nazvaného Bigg Boss, pod okny Hugo Toxxxe a přejí si, aby mohli věc „vyřešit jako kluci, dva kluci“. Diss tracky sice baví, ale nejde je plodit jako na běžícím pásu — na rozdíl od instagramových a facebookových postů.

Během posledních měsíců se stalo několik událostí: Smack vydal album Terapie, kde odhaluje mimo jiné pravdu o svém vztahu k Jamesi Coleovi na beatu Mikea Trafika. Toxxx, Coleův spojenec, reaguje trackem proti Mikeovi Trafikovi Nikdys nebyl. V klipu rozšlape a spálí na opuštěném stadionu Trafikovo album. Toxxx ohlašuje odchod z labelu Bigg Boss a zpoplatňuje přístup na svůj Instagram, kde se celá kauza řeší.

Vladimír říká, že se nic moc neděje a smečka „žije dál, možná ještě víc“. Mluví se ale o rozpadu labelu. Cole a Toxxx vysypou diss a my netrpělivě čekáme, jestli někdo z Bigg Bossu dokáže napsat něco víc než absolutní rým. Vladimír se pomalu vzpomatovává ze špatných recenzí svojí desky Ultra! Ultra! Už všem recenzentům vysvětlil, že se mýlili, že jeho deska je dobrá, protože jemu dobrá připadá.

↗

Česká rapová scéna připomíná promarněnou flow pionýrů českého rapu, na kterou se díváme jako na dost stupidní reality show, abychom zabili čas, než někdo soudný vypustí dobrý track. Repro youtube.com

Chvíli se nic neděje. James Cole a Hugo Toxxx se zavírají do studia a zkouší, která kukla jim nejvíc sluší, učí se držet maketu zbraně. Venku je ticho. Až do velké noci 21. srpna, kdy se, na výročí okupace, vydávají členové labelu Bigg Boss na trestnou výpravu. V hlavě jim nejspíš běží čerstvý videoklip k dissu Navrátil, kde Toxxx a Cole, již na míru zakuklení, míří do objektivu kamery různými zbraněmi a mezi nesrozumitelným rapem vynikají slova „bang, bang, píčo a mrdám boss“.

Vyřešit to jako chlapi

Historie českého rapu je historií mužů. Historií příběhů o tom, jak se dostat na vrchol, být nejlepší, neohlížet se na ostatní, tvrdě makat, mít fans, mít děvky, kouřit kvalitní marihuanu. Nakonec přece díky píli a úsilí dostanete do klipu spoře oděné ženy, rychlá auta a kluky z posiloven, co si za džíny zastrkávají bouchačky. Ze slov sice zbyla jen směsice progresivního (aka nesrozumitelného) jazyka a hekání do silných hudebních podkladů, ale zdá se, že to pro dobrý rap dávno není podstatné.

Český rap, jak ho reprezentují údajně nejvýraznější postavy, je v krizi tak posledních deset let. PSH vydávají tracky o tom, jak jsou nejlepší, ale nic jiného už se nedozvíme. Vladimír vypustil gorilu, kterou nebylo nic jiného než jeho nezkrotné ego, opakující dokola vyprávění o squatu Ladronka a píli, která ho dostala na vrchol. Hugo Toxxx rapuje v jazyce, kterému rozumí snad jen zkoksovaní náctiletí. Zbytek scény váhá, na kterou stranu se přikloní.

„Podle mýho NE poznáš, jak dlouhý je moje péro,“ rapuje Toxxx ve společném tracku s V518 nazvaném Nemám zájem pět let zpět, když byli ještě bros. V této době už se v rapu objevuje kult násilí, zobrazují se zbraně, tematizuje se síla. V klipech se běžně objevují polonahé ženy, drahá auta a kukly. Nic víc. V jednom z posledních klipů Toxxxe Magnolia je dokonce 70 lidí v kuklách. Další klip Navrátil je parodie sama sebe a dalším příspěvkem k něčemu, co umím nazvat jedině směšným násilím.

Jiní to berou zgruntu a nezůstávají u slov. Ektor, další velká postava českého macho rapu, čelí obvinění z napadení svojí přítelkyně. Ostatní pořád máchají hlavněmi do kamer v bezpečném prostředí svých kamarádů, studia, ve skrytu liduprázdného stadionu nebo louky za Prahou. U toho rapují o kelímcích, děvkách a řetězech, kterým říkají doublecupy, bitches a chains. Tolik vyprázdněných textů není ani v současném popu.

Otázkou zůstává, kdo tohle poslouchá? My, kteří jsme začali před dvaceti lety a nechali se odkojit Repertoárem a nyní prostě chceme sledovat, jak rapový vesmír pomalu zaniká? Přátele a přítelkyně zainteresovaných raperů? Nebo opravdu existují nějakcí fanoušci a fanynky, kterým stačí ztotožnit se s macho pozéry s falešnými kvéry?

Netuším, ale nemyslím si, že tenhle rap má co nabídnout. Jeho poselstvím zůstalo, že všichni, kdo nejsou cool, nemají swag a fellas, nemají bitches a bars, jsou k ničemu. To je po dvaceti letech trochu málo. Taková promarněná flow pionýrů českého rapu, na kterou se díváme jako na dost stupidní reality show, abychom zabili čas, než někdo soudný vypustí dobrý track.