Blahoslaveni budiž Ori

Čas od času neškodí připomenout si klasické seriálové sci-fi dílo. Nadčasová podobenství bývají vždy až nepříjemně aktuální a napovídají leccos o principech fungování lidských společenství.

Televize přes léto opět reprizovala jeden z oblíbených sci-fi seriálů. Když umíte ohýbat prostor a čas, značně vám to přiblíží nekonečnost vesmíru. A na tomto principu stojí svět hvězdných bran a na ně napojených četných civilizací v celém vesmíru. Ouverturou k tomuto opusu, který je směsí vědecké fikce a mystiky, byl celovečerní akční film Rolanda Emmericha Hvězdná brána z roku 1994. Dnes už na něj navazují četné řady seriálů Star Gate 1 (SG1 1997–2007), SG Atlantis (SGA 2004–2009) a SG Universe (SGU 2009–2011).

Seriál rozvíjí původní námět cestování vesmírem s pomocí hvězdných bran (zařízení vytvářející červí díru jako průchod na jiné planety) o různé možnosti vlivu nových technologií a kontaktů s jinými civilizacemi na Zemi. Pro lidstvo tuto možnost kontroluje od konce minulého století americké velitelství zvláštních vojenských jednotek SG ukryté v Čejenských horách. Potud poněkud primitivně akční prvek seriálu. Seriálová mapa universa Star Gate ale nabízí i různé futurologické a kulturologické inspirace. Jaké to je, když se člověk setká se starší a vyspělejší civilizací?

Prastaré civilizace se podle seriálu ve vesmíru objevily již před desítkami milionů let. Jsou tu k lidstvu ochranitelští šedí emzáci Asgarďané, technicky velmi pokročilí, bohužel zdegenerovaní vlastním klonováním. Potýkají se s civilizací červích Goa´uldů, využívajících symbiotické spojení s hominidy a vytvářející svá impéria s pomocí jim podřízených Jaffů. V jiné části vesmíru zase existují démoničtí Wraithové, živící se vitální energií jiných bytostí, ale také civilizace replikátorů, původně kybernetické hračky, které získaly vědomí a vymkly se kontrole. Klasická sci-fi přehlídka více či méně antropomorfních ras a kultur.

DociPerspektivu povznesení nepřináší otrocká poslušnost, ale sebepoznání. Navzdory povznesení jsou božští Ori jen sobecké superbytosti, které mezi sebe nepustí další. Repro DR

Klíčovou roli tu hrají člověku podobní Antikové, kteří mají prsty v evoluci naší rasy a kteří v naší galaxii umístili systém hvězdných bran. Když přišli Antikové před 50 miliony let do Mléčné dráhy, začali zde budovat své impérium Avalon. Jednu ze svých hvězdných bran umístili i na Zemi, do Antarktidy. Ještě před vznikem naší civilizace se část Antiků povznesla, tedy přenesla své bytí na vyšší netělesnou úroveň. Zbytek migroval dál, do galaxie Pegas. Povznesení Antikové ctili zásadu nevměšování se do nižších kultur. Původní Antikové však stáli u zrodu starých pozemských kultur Indie, Egypta či Říma.

A zde doplňuje tradiční sci-fi motivy také rozměr mystický. Ve zmíněné prastaré civilizaci nastalo rozštěpení. Část se věnovala spiritualitě a náboženství, část věřila na znalosti a vědu. A od původních Antiků se nakonec oddělily konkurenční bytosti Ori. Oriové se objevují v deváté řadě seriálu SG1. Jsou také povznesení, svou moc však čerpají z naprosté oddanosti nižších bytostí, kterým vnucují víru ve své božství. Víru v Ori nekompromisně vynucují převorové vybavení vymoženostmi vyšších znalostí. Jejich cílem je definitivně zlomit moc povznesených Antiků nashromážděním co největšího množství uctívačů.

Zde jasně vystupuje myšlenka, že ani na tak pokročilé úrovni bytí nemusí mít civilizace vyšší étos. Pokrok nelze zužovat na mocenské možnosti. Ani miliony let evoluce, ani fakt mystického povznesení na netělesnou, nesmrtelnou úroveň nemění nic na touze podrobovat si jiné. Oriové se ve své božské roli chovají imperiálně. S množstvím zotročených uctívačů totiž roste jejich síla a schopnosti. Kdo nepřijme z rukou převorů víru v jejich všemocnost, je označen za nositele Zla a neúprosně ničen. Mají patent na pravdu, spravedlnost a krásu. Rozkaz zní: „Blahoslaveni budiž Ori“.

Téma setkání s vyšší civilizací se tu oproti tradiční sci-fi posouvá do značně spirituální roviny. Princip je ale stejný – přichází s vyšší mocí i odpovědnost? Samotný proces božského povznesení znamená jen přeměnu na čistou energii, což umožňuje lépe vnímat a užívat komplexnost vesmíru. Co ovšem Oriové ani svým misionářským převorům neprozradí, je to, že perspektivu povznesení nepřináší otrocká poslušnost, ale sebepoznání. A že navzdory povznesení jsou božští Ori jen sobecké superbytosti, které mezi sebe nepustí další.

Ori představují důkaz, že cesta k supercivilizacím se může vydat falešnou cestou, a současně otazník nad jakoukoliv civilizační nadřazeností. I my máme dnes v našem reálném světě mezi sebou nějaké ty Ori, hrající své nadřazené a manipulační hry. Skutečná kultura se však nepovyšuje do role ovládající, skutečná kultura pomáhá.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:17:29

Poněkud nevšední analogie; ale budiž. ;-)

Jako první věc by ovšem bylo možno namítnout, že nežli by takováto vysoce spirituálně založená civilizace stále ještě mohla být zatížená ryze mocenskými choutkami, že je mnohem pravděpodobnější, že tvůrci filmu do tohoto vesmírného příběhu projektují své vlastní, velice pozemské zkušenosti.

Na straně druhé ovšem svého času Stanislav Lem vyslovil tézi, že v principiálně každé civilizaci, kdekoli ve vesmíru naprosto nevyhnutelně dojde v průběhu jejího vývoje k fázi, kdy je produkována nadhodnota. A spolu s tím automaticky přichází třídní konflikt - tedy boj o to, komu má tato nadhodnota připadnout. Neboť není vlastně už ani čistě technicky principiálně možné, aby tato nadhodnota byla rozdělována tak, aby každý měl opravdu stejně.

Takže pokud jako naprosto naivní odmítneme Marxovu víru v to, že za určitých okolností může dojít ke stavu, kdy pro každého jednotlivce je tu dostatek, ba přímo nadbytek oné "nadhodnoty", a že naopak si z toho všeobecného rezervoáru produktů každý pro sebe oddělí opravdu jenom tolik, kolik naprosto nezbytně potřebuje - pak nám z toho tedy vyplývá, že ten fundamentální konflikt o nadhodnotu je skutečně kosmického rozměru. A že tím či oním způsobem se s ním bude muset vypořádávat naprosto každá civilizace.

A tento boj o nadhodnotu je velice úzce spojen s bojem o nadvládu, o dominanci. A ani už zcela zduchovnělým civilizacím (i pokud by dokázaly nějak reálně existovat bez jakékoli materiální základny, tedy bez toho čistě třídního konfliktu) nemůže být zcela lhostejné, zda ony jsou se svým duchovním impulsem v centru kosmického dění, anebo na jeho periférii.

Zkrátka, i kdyby zde nakrásně nepanoval onen třídní boj v materiálním smyslu, stále ještě by - s největší pravděpodobností - existoval boj o dominanci, a tedy vposledku boj o moc.

Takže, žádné růžové vyhlídky na nějakou všezahrnující "kosmickou harmonii"...

A tak se řešení zdá být spíš tam, že daná civilizace si ty fundamentální konflikty své vlastní existence otevřeně přizná - a že s tímto vědomím aktivně vytváří podmínky a nástroje, které tento konflikt pokud možno omezují, respektive sublimují do jiné, méně vyostřené roviny.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:27:9

Jen malá technická poznámka: Budiž se pojí s jednotným číslem (buď!):
Blahoslaven budiž...
Blahoslaveni buďtež...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

svár božsky omnipotentních supercivilizací Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 17:42:3

také lze učiniti závěr, že konečné vítězství dobra neexistuje - ž na každé úrovni (ať ji kdo věří na povznesené netělesno či nikoliv) se sváří dobro a zlo. A to i když se oprostíme od kategorií nadhodnoty a materiální reprodukce. Taky v Lemově "Summě" lze nalézt příklady takových systémových supercivilizací ve kterých se sváří technologie a duch (hodnoty).

Josef Poláček - Manuální pracovník

Svár Dobra a Zla Pátek, 11.Srpna 2017, 10:45:47

Tenhle svár je zřejmě opravdu věčný, a probíhá - a probíhat bude - skutečně na všech úrovních. (Svým způsobem prapříčinou všech svárů je vlastně už spor o to, co vlastně vůbec je dobro a co je zlo.)

Takže svár věčný, konečné vítězství v nedohlednu. Ale přece - žádný důvod k rezignaci nebo k pasivitě. Už ten počin, který by ten odvěký svár dokázal posunout alespoň principiálně do té pozitivní roviny (tedy v zásadní dominanci dobra nad zlem) by mohl být počinem opravdu historicky přelomovým.

A třeba i přímo v kosmickém měřítku, kdo ví... ;-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.