Až nás nahradí roboti

Mnohá pracovní místa budou postupně nahrazována stroji. Podle Jiřího Dolejše lze takový vývoj jen těžko zastavit, a je proto potřeba nachystat ekonomické a sociální podmínky pro budoucí automatizaci práce.

Nástup nových technologií čas od času promění společnost a to víc než utopie různých mesiášů. A nástup takzvané čtvrté průmyslové revoluce spojené s informatizací a robotizací může přivést proměnu skutečně zásadní.

Když s první průmyslovou revolucí před více jak dvěma stoletími nastoupily stroje poháněné párou, první zmatenou reakcí lidí byl vznik hnutí rozbíječů strojů. Pochopitelně marnou.

Páru nahradila elektřina a mechanické stroje izolované automaty. S nástupem montážních linek a fordismu o století později se nastartovala terciarizace ekonomiky. Rutinní práci ve zpracovatelské výrobě začali dělat stroje. Začala se měnit struktura zaměstnanosti, lidé se začali přesouvat z tradičního sekundéru do sektoru služeb.

Vzestup sociálních hnutí, potřeba masové spotřeby a růst efektivnosti umožnil v rámci koncepce plné zaměstnanosti zkracovat pracovní dobu.

Automatizace ale dnes zasahuje nejen rutinní procesy, nýbrž i mnohem složitější úkony. Se vznikem sebeprojektujících systémů (CAD/CAM), vytvořením chytrých algoritmů a strojového vnímání a rozvojem možností umělé inteligence zasahuje automatizace dokonce i tvůrčí činnost.

Časy, které popisoval Karel Čapek ve svém R.U.R. se blíží, roboti přicházejí. I když místo umělých lidí mají podobu inteligentních sítí a systémů integrace produkce hodnot s digitálními technologiemi.

Průmysl budoucnosti

Zatím dochází k nerovnoměrnému, ale masovému rozšíření důsledků první fáze robotizace. Obory s rutinními činnostmi budou definitivně zasaženy, a to úměrně k ochotě investovat do náhrady živé práce prací zvěcnělou (tedy technikou). Umělý dělník neremcá a pracuje lépe než živý člověk, ale jeho pořízení něco stojí.

A vzestup produktivnosti společnosti se přitom nepochybně dostane do nových a zásadních konfliktů se solidaritou členů lidské společnosti. Všichni lidé prostě nemohou vykonávat elitně ceněnou práci vědců či umělců nebo aspoň programátorů a vývojářů.

Příchod „smart manufacturingu“ má během dvou dekád odbourat v průmyslu více jak polovinu pracovních míst. To není nějaká chiméra literární sci-fi, chytré továrny jsou součástí i českou vládou projednávaného expertního konceptu „Průmysl 4.0.“. Uvědomujeme si ale nejednoznačnost strukturálních proměn, které to přináší?

Jsou ekonomové, sociologové a politici připraveni na všechny důsledky automatizované ekonomiky? Repro DR

S robotizací nebudou zasažena jen odvětví spojené se starou dělbou práce a starou technikou. Bez politického a sociálního tlaku bude práce v nových, ale neautomatizovatelných službách, méně produktivní a méně placená. Může se stát významným nositelem nové prekarizace práce. Může vzniknout nová rezervní armáda nadbytečných a méně vzdělaných lidí, kteří musí líbat ruce elitám i za nabídku všelijakých „Bullshit Jobs“.

Navíc je tu demografická křivka, která znamená nárůst podílu seniorské populace, závislé na mezigenerační solidaritě.

Proto musí být včas připraven sociální polštář, který případným tvrdostem bude moci čelit. Jde o to, jak budou rozdělovány efekty z procesu nahrazování lidí stroji. Ale také o to, jak čelit syndromu lidské zbytečnosti. Vedle problému redistribuce bohatství je tu i otázka, jak dosáhnout důstojné konvergence života v postindustiálně rozrůzněných sociálních strukturách.

Útěkem do lokálních komun odříznutých od možností být vědomým spolutvůrcem civilizace bychom mohli jen konzervovat zaostalost těch, co se ocitli na periferii rozvoje.

Co to vše udělá se společností, s trhem práce? Zbaví nás stroje povinnosti každodenní dříny? Překonání hierarchizované organizace výroby mění i charakter naší závislosti na výrobních prostředcích. Propojení řetězců od vzniku potřeby a formulování objednávky přes projekt a výrobu až po distribuci se stává síťově rozprostřené.

Ovšem tyto sítě ovládají chytré algoritmy pracující ve zlomcích vteřin. Čelit tomu kultem rustikální provinční prostoty či kalvínským obdivem k práci pro práci by bylo nereálné. Jsou ekonomové, sociologové a politici připraveni na všechny tyto důsledky automatizované ekonomiky?

V České republice jsme na domácí průmyslové výrobě a vývoji v zahraničí závislí více než v jiných zemích. A je jasné, že proces robotizaci zejména průmyslové výroby popisovaný v studii „Průmysl 4.0.“ prostě nezastavíme. Proto nezbývá než mu jít naproti.

A začíná to ujasněním, kdy je možná pracovní symbióza člověka s robotem a kdy je třeba připravit v předstihu příslušnou kapacitu zcela nových pracovních míst. A jak se v takové nové ekonomice změní charakter práce, jak má vypadat míra společenské solidarity i spravedlivé odměňování. A to vše i s ohledem na vývoj územní dělby práce v procesech ekonomické integrace a globalizace.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Syndrom lidské zbytečnosti Pátek, 16.Září 2016, 09:46:46

Zatím neznám nikoho, kdo by ho řešil „útěkem do lokálních komun“ (to by nakonec nebylo tak špatné, protože by se tam aspoň seznámil s lidmi). Někteří mladí ho řeší spíš vytěsňováním podobných myšlenek – například permanentním sledováním televize.
Protože když si tohle člověk opravdu připustí a když o sobě navíc ještě ví, že je všechno možné, jenom ne „vědomý spolutvůrce civilizace“, pak mu z toho obvykle bývá nanic.
Vlastně i nám dospělým, když si uvědomíme, že naši spoluobčané jsou všechno možné, jenom ne „vědomí spolutvůrci civilizace“, často bývá z představy budoucnosti mizerně. Člověk totiž vnímá lidi a děje okolo sebe a z toho všeho se mu pak v hlavě vytváří ten možný obraz budoucnosti. Pak záleží na tom, zda on sám je spíš optimistou či pesimistou. Ale kdo může vědět, zda se právě optimisté šeredně nemýlí, že?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 16.Září 2016, 09:53:33

Člověk musí buď věřit ve své vlastní schopnosti nebo ve vítězství humanismu, popřípadě v nějakou vyšší moc. Která musí být tím mocnější, čím on sám je bezmocnější.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

EH Pátek, 16.Září 2016, 20:56:48

1) no, občas se najdou tací co si myslí že se před zlým světem schovají v nějaké vnitřní migraci (třeba i v komuně)
2) věřit se s optimismem dá ledasčemu ale nakonec je důležité jestli se zvládne s tím co přijde se nějak popasovat

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 17.Září 2016, 07:02:18

Jestli má být robotizace ve spojení s umělou inteligencí skutečný PRŮLOM v kvalitě lidského života, jestli mají vznikat podzemní robotické megatovárny, které odstraní z lidského života nekonečnou rachotu k získávání základních i nadstandardních potřeb............... je třeba najít energetický zdroj, který toto utáhne (aniž by zničil planetu).

Na fosilní paliva to fungovat nebude, to už je myslím jasné.
Jádro je mrtvé a nic už ho neoživí.
Slunečníčky a větrníky na to nemají dostatečný potencionál..............

Podle mě nezbývá než počkat na tokamaky.

Teď byl v ČR Bernard Bigot, ředitel ITERu -- podle něj v roce 2035 první funkční fúzová elektrárna, v roce 2050 sériová výroba těchto extrémně složitých, ale bezpečných a bezpochyby průlomových zařízení.

Jen aby už nebylo pozdě..............

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

o technologie bych se tak nebál Sobota, 17.Září 2016, 07:12:48

kdyý už spojujete průmyslovou revolucí s produkcí energie, tak jádro samozřejmě mrtvé není - JE třetí či čtvrté generace se staví dál a určitě vytvoří dost času na to aby ty případné TOKAMAKy byly konečně po ruce. technologie k dispozici jsou a budou, spíše je problém co s těmi lidmi ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 17.Září 2016, 07:24:26

"...jestli se zvládne s tím co přijde se nějak popasovat" (v budoucnu) se nedovíme, protože už tu nebudeme.
Takže, pokud jde o budoucnost, je podle mě lepší být optimista:
"Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti“.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejde o vzdálenou maličkost Sobota, 17.Září 2016, 15:12:8

samozřejmě vám lze jenom popřát aby vám to vydrželo - ovšem zájem o budoucnost je m.j. to čím se od opic lišíme.
A kus té budoucnosti sami zažíváme (podle délky které nám z našeho života schází k prožití)
Nu a tady je na stole studie "Průmysl 4.0" a myslím že se to naprosto prakticky dotýká čím dál víc lidí. A míra vytěsnění lidí z bezprostřední výroby bude asi nesrovnatelná s ničím co jsme dosud zažili. Takže ty "starosti" oprávněné řekl bych jsou

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.