Star Trek slaví padesátku

Jiří Dolejš

Už půl století má za sebou vesmírná sága Star Trek. Je jiná než ostatní vesmírné příběhy: chápe vesmír nikoli jako prostor pro export lidské kultury, ale jako prostor opojné naděje na vymanění se z utrpení naší dosavadní zaostalosti.

Začátkem září 1966 — přesně 8. září večer na televizní stanici NBC — začali v USA vysílat slavný seriál Star Trek. Za půl století své existence se stal doslova kultovním dílem. Dodnes zahrnuje pět samostatných seriálů (725 epizod) a třináct celovečerních filmů. Nejde jen o oblíbené dílo o nekonečném cestování vesmírem spojené s nabídkou různých filmových triků a speciálních efektů. Tento kulturní fenomén odráží něco hlubšího. Jde v něm také o určitou filosofii lidské budoucnosti, která po celém světě již oslovila celé generace nadšených fanoušků, takzvaných „trekkies“.

Název série „Star Trek“ znamená doslova „hvězdná pouť“. A dává pozitivní odpověď na lidskou touhu po spravedlivějším světě a také po setkání s mimozemskými „bratry v rozumu“. Odráží civilizační optimismus a důvěru v lidský rozum a možnosti logikou řízeného pokroku. Hrdinové pozemské průzkumné hvězdné flotily v 21. až 24. století informují cizí inteligentní formy života o existenci lidstva, které se zbavilo válek a strachu, a po vesmíru osídleném četnými humanoidními rasami šíří vzájemné porozumění a mír.

Chronologicky začíná vše v dubnu 2063, kdy doktor Zefram Cochrane vyvine se svým týmem inženýrů takzvaný „warp drive“. Jde o fikci nadsvětelného pohonu využívající časoprostorových deformací v blízkém okolí kosmické lodi. Nad něčím podobným si lámou hlavu i dnešní teoretičtí fyzikové, kteří připouští, že taková subprostorová bublina by umožnila obejít limity dané obecnou teorií relativity. Pokusná pozemská loď Phoenix s tímto nadsvětelným pohonem prolétne Sluneční soustavou a zachytí ji první Emzáci.

Tímto prvním kontaktem s mimozemskou civilizací jsou Vulkánci. Humanoidi z horké pouštní planety v hvězdném systému Eridani (vzdáleném pouhých šestnáct světelných let), kteří objevili mezihvězdné lety už dávno, ale dosud zůstávali inkognito kvůli obavám z kulturní kontaminace. Považovali totiž naši společnost za nerozvinutou, a tak otevřený kontakt odkládali, aby nenarušili náš vývoj. Zjištění, že lidstvo disponuje nadsvětelným pohonem, je pro ně překročením základní bariery bránící v navázání komunikace.

Náš kontakt s rozvinutou mimozemskou civilizací vede k začátku nového období prosperity lidstva. První z řady vesmírných lodí jménem „Enterprise“ startuje do kosmu v roce 2151. V roce 2161 pak dochází k založení „Spojené federace planet“ (United Federation of Planets). Federace sídlí v americkém San Franciscu a má za cíl zlepšení galaktického obchodu, kulturní výměny a rozvoje vědy Z původní flotily pozemských hvězdoletů vzniká federální „Starfleet“, v jejíž akademii se připravují bytosti ze všech spřátelených planet.

Přes konflikty, které na tuto federaci spřátelených humanoidů ve vesmíru čekají (zpočátku jsou to hlavně drsní Klingoni a záludní Romulané, později například Dominion řízený amorfními tvůrci či geneticky vyšlechtění válečníci Jam Hadarové), proniká do dalších částí Mléčné dráhy. Rozrůstá se o desítky a desítky planet a spojuje se v roli vesmírného „peacemakera“ s dalšími civilizacemi. Antropocentrickému pohledu tvůrců Star Treku se vymykají jen některé bytosti, například multirasy Xindů (na jejich planetě žijí vedle sebe civilizace ještěří, hmyzí a vodní).

Původní posádka vesmírné lodi Enterprise se v seriálu Star Trek představila divákům 8. září roku 1966. Foto stephenliddell.co.uk

Lidstvo si může otestovat svoji schopnost sblížit se nejen s jinou rasou a kulturou, ale i s fyziologicky poněkud odlišným humanoidním druhem. Humanistický universalismus autorů série Star Trek opravdu nezná nějaká šovinistická omezení. Humanoidi z různých částí vesmíru se nejen kulturně sbližují, ale i zakládají společné rodiny a plodí míšence. Tam, kde je to běžnou cestou problém, použijí genetickou manipulaci. I legendární pan Spock (objevuje se po boku kapitána Kirka již v původním seriálu „Star Trek. The Original Series“ z let 1966—69) je míšenec vulkánského velvyslance a pozemšťanky.

Opojná naděje

V Star Treku se nesetkáme jenom s myšlenkou konvergující bioevoluce. V druhém seriálu „The Next Generation“ (navázala od roku 1987 na původní úspěšný seriál) se vedle galaktických humanoidů objevuje umělý život, unikátní inteligentní robot Date, kterého v roce 2336 vynalezl geniální doktor Soong. Přes svůj umělý původ je Date nakonec uznán za rozumnou bytost s občanskými právy.

Zvláštní vztah k evoluci rozumu má v sérii ještě nadlidská a všemocná bytost „Q“, přicházející z kontinua nevnímatelného našimi smysly. Též se v sérii objevují různé transdimenzionální či nehmotné bytosti, jejich vztah k evoluci rozumu ve vesmíru autoři seriálu ale blíže nevysvětlují. Nelidští jsou i záhadní měňavci (tvůrci) budující Dominion, konkurenční k  humanoidní Federaci, amorfní díky zvláštním enzymům a občas rozpouštějící svou individuální identitu v matečném jezeru organické želatinové hmoty.

Neantropocentrická filosofie tvůrcům Star Treku tedy není úplně cizí, ale zřejmě by byla pro diváky méně srozumitelná, tak stojí na okraji. Je tu také hrozba kyborgizované entity Borgů, která místo soužití různých kultur ostatní nekompromisně asimiluje do kolektivní bytosti (Resistence is futile. You will be assimilated!). Ale princip svobodného soužití v různosti vítězí — nelidské asimilaci se symbolicky vymkne kapitán Jean Luc Picard i další postavy seriálu. V čtvrté serii „Voyager“ je to například pozemšťanka Anika Hansenová, která po vysvobození z asimilačních pout získala zpět svoji individualitu (i když používá borgské numerické jméno Seven of Nine) a stává se cenným členem posádky.

Přes typické sci-fi prvky (jako cestování časem a subprostorem, teleportace paprskem či recyklátory hmoty) nastoluje seriál otázky morální či politické. Jako například první, legendární základní směrnice pro hvězdnou pouť: „Právo na život v souladu s normálním kulturním vývojem každé vnímající bytosti je považováno za nedotknutelné. Žádný člen Hvězdné flotily nesmí zasahovat do normálního a přirozeného vývoje cizího života a kultury. Tato směrnice má přednost před jakoukoliv jinou a nese s sebou nejvyšší morální povinnost.“

Členové flotily se tak „odvážně pouští tam, kam se dosud nikdo nevydal“ ne proto, aby exportovali svou kulturní dominanci a imperiálně kolonizovali nekonečný vesmír, ale aby poznávali vesmír a s ním i sami sebe. Tím se Star Trek vymyká akčním sci-fi dílům, pro které je vesmír jen hřiště, kam přenáší nekonečné dějiny lidského válčení a stále stejného boje o moc.

Série o hvězdné pouti vydržela již půl století. A nejspíš právě pro ono ztvárnění opojné naděje na vymanění se z utrpení naší dosavadní zaostalosti.