„A co by ne, alespoň vyplním volné chvíle,“ řekla jsem si po dvou hodinách pozorování městského hemžení na pražském Senovážném náměstí a vytáhla si notebook. Z náměstíčka sevřeného horkým vzduchem a rachotem kroužících tramvají jsem si na jeden den vytvořila svou soukromou kancelář. Stačil mi posouvatelný stolek a židlička, bar přes ulici se zásobou kelímků s kafem, trocha stínu, na osvěžení voda z kašny a pítka.

Proslulý americký urbanista William Whyte napsal před čtyřiceti lety: „Lidé si sednou, pokud si mají na co sednout“. Tak jednoduchá to je myšlenka, přesto se do myslí vedení řady měst dodnes dostatečně nevštípila. O to více je třeba ocenit počin města Prahy, jejíž Institut plánování a rozvoje umísťuje do veřejného prostoru nový mobiliář: v posledních dvou letech rozmístil na pět desítek míst — letos také Senovážné náměstí — stolky a židličky.

V roli turisty si nejčastěji uvědomíme, jak potřebné je proložit celodenní bloumání po městě občasným odpočinkem — sezením na trávě v parku, schodech kostela, obrubníku nebo lavičce. Příjemné a pohodlné místo na sezení však potřebují také místní, ať už rodič na procházce s kočárem, člověk bez domova, zaměstnanec, který si chce o polední pauze sníst oběd nebo parta mladých, co nemá na utrácení po kavárnách. Dostatek vhodně zvolených míst na sezení je pro obyvatele i kvalitu života ve městě neméně důležitý prvek jako zeleň. Umožňuje lelkovat.

Mozaika živého prostoru

Whytova studie amerických náměstí vyvolala revoluci v plánování městského prostoru. Tento nevyčerpatelný pozorovatel městského prostoru si na počátku sedmdesátých let položil jednoduchou otázku: proč se v některých místech zdržuje hodně lidí, zatímco jiná zejí prázdnotou?

Na příkladech bezpočtu veřejných prostranství zkoumal, jak jejich podoba ovlivňuje chování uživatelů, a na základě dat vytvořil jakousi sadu pravidel a opatření pro tvorbu městského prostoru. Krátce řečeno: ukázal, co funguje a co ne. Jeho film The social life of small urban places — poskládaný ze záběrů kamer sledujících pohyb lidí na ulicích, náměstích a parcích — by měl zhlédnout každý, kdo má co do činění s městským plánováním nebo zkrátka rozmýšlí o prostoru kolem sebe. Navzdory retro účesům a oblečení je Whytův film i dnes nebývale aktuální.

Stále aktuální retro. Video Youtube