Pražské židle & stolky aneb Jak důležité je lelkovat

Gaby Khazalová

Město Praha letos do veřejného prostoru rozmístilo další sadu přenosných stolků a židliček. Přes menší mouchy dávají naději na oživení mrtvých prostranství. Reportáž Gaby Khazalové ukazuje, co dokáže pár kusů levného nábytku.

„A co by ne, alespoň vyplním volné chvíle,“ řekla jsem si po dvou hodinách pozorování městského hemžení na pražském Senovážném náměstí a vytáhla si notebook. Z náměstíčka sevřeného horkým vzduchem a rachotem kroužících tramvají jsem si na jeden den vytvořila svou soukromou kancelář. Stačil mi posouvatelný stolek a židlička, bar přes ulici se zásobou kelímků s kafem, trocha stínu, na osvěžení voda z kašny a pítka.

Proslulý americký urbanista William Whyte napsal před čtyřiceti lety: „Lidé si sednou, pokud si mají na co sednout“. Tak jednoduchá to je myšlenka, přesto se do myslí vedení řady měst dodnes dostatečně nevštípila. O to více je třeba ocenit počin města Prahy, jejíž Institut plánování a rozvoje umísťuje do veřejného prostoru nový mobiliář: v posledních dvou letech rozmístil na pět desítek míst — letos také Senovážné náměstí — stolky a židličky.

V roli turisty si nejčastěji uvědomíme, jak potřebné je proložit celodenní bloumání po městě občasným odpočinkem — sezením na trávě v parku, schodech kostela, obrubníku nebo lavičce. Příjemné a pohodlné místo na sezení však potřebují také místní, ať už rodič na procházce s kočárem, člověk bez domova, zaměstnanec, který si chce o polední pauze sníst oběd nebo parta mladých, co nemá na utrácení po kavárnách. Dostatek vhodně zvolených míst na sezení je pro obyvatele i kvalitu života ve městě neméně důležitý prvek jako zeleň. Umožňuje lelkovat.

Mozaika živého prostoru

Whytova studie amerických náměstí vyvolala revoluci v plánování městského prostoru. Tento nevyčerpatelný pozorovatel městského prostoru si na počátku sedmdesátých let položil jednoduchou otázku: proč se v některých místech zdržuje hodně lidí, zatímco jiná zejí prázdnotou?

Na příkladech bezpočtu veřejných prostranství zkoumal, jak jejich podoba ovlivňuje chování uživatelů, a na základě dat vytvořil jakousi sadu pravidel a opatření pro tvorbu městského prostoru. Krátce řečeno: ukázal, co funguje a co ne. Jeho film The social life of small urban places — poskládaný ze záběrů kamer sledujících pohyb lidí na ulicích, náměstích a parcích — by měl zhlédnout každý, kdo má co do činění s městským plánováním nebo zkrátka rozmýšlí o prostoru kolem sebe. Navzdory retro účesům a oblečení je Whytův film i dnes nebývale aktuální.

Stále aktuální retro. Video Youtube
×