Stromy a aleje je třeba udržovat a obnovovat, nejen kácet

Z naší krajiny zmizely v posledních letech statisíce vzrostlých stromů, lemujících cesty, okraje nebo návsi obcí. Kácením pácháme nevratné škody na krajině, jejich zachování a obnova by proto měla dostat přednost před komfortem motoristů.

Marcela_klemensova_-_foto

Marcela Klemensová

29.03.2017 08:00

Stromy jsou živé organismy z rostlinné říše a mají svůj životní cyklus. Začínají jako mladý stromek, pokračují jako jedinci v plné kráse a síle a končící stářím a rozpadem. Alespoň tak je nejčastěji vnímáme. Zaměřme se teď na ty, které rostou mimo les. Jednotlivé stromy i celé linie alejí a stromořadí z naší krajiny i obcí na rozdíl od lesů mizí a nové výsadby je nahrazují jen někde a váhavě.

Řeč čísel je strohá: v posledních třinácti letech zmizelo od krajských silnic téměř 200 tisíc stromů. Velká většina z nich tvořila součást aleje či stromořadí. Nových bylo k silnicím vysázeno jen okolo 120 tisíc. Při pohledu do známé krajiny může tato změna připadat ještě výraznější. Zmizí staleté velikány, na jejich místě se (v lepším případě) objeví mladé stromky. A tak teprve děti našich dětí si budou moci možná znovu vychutnat pohled na mohutné stromy vytvářející v krajině výraznou zelenou linii.

Linie krajinářsky a historicky nejcennějších stromořadí vznikaly zejména v průběhu 19. století, jejich zákresy se nám zachovaly v mapách z té doby. Marie Terezie vydala roku 1752 přípis, podle kterého měly být u všech nových silnic povinně vysazovány stromy, a to z důvodů hospodářských, estetických, orientačních i bezpečnostních. Tehdy vznikaly císařské silnice s původními liniemi stromů. Mnohé z nich najdete i na současných mapách jako silnice I. třídy.

Práce na databázi historických a současných alejí a stromořadí v naší krajině je dosud v počátcích. Neodvážím se proto odhadovat, zda jsme měli v krajině víc linií stromů v dobách Marie Terezie, či nyní. Je ale zřejmé, že v současné době se často stromy i celé aleje kácejí bez šance, anebo jen s mizivou šancí, že se na jejich místě objeví nové.

Naše i následující generace přišly například o alej podél silnic I. třídy u Ždírce nad Doubravou na Vysočině či o mohutné stromy lemující silnice v CHKO Třeboňsko. Byla vykácena historická lipová alej v Lysicích na jihu Moravy i „kočárová“ alej mezi Raspenavou a Krásným lesem ve Frýdlantském výběžku.

Budoucnost dalších alejí je nejistá, a proto také v tomto roce pokračuje úsilí místních obyvatel o zachování původních linií stromů například v aleji mezi Radkovem a Dubovou na Opavsku, v Pernštejnské aleji z Lázní Bohdaneč do Neratova anebo v Kaštance v Hradci Králové.

Nedávno jsem se dozvěděla, že alej Radkov–Dubová je u nás snad jediné stromořadí, kvůli kterému se do územního plánu obce dostal obchvat silnice, kterou stromy doprovázejí. Zlepšení dopravní obslužnosti se v tomto případě odsunulo až na druhé místo. Spolek Radkov, místní občané i samospráva obce o zachování aleje usilují už řadu let. Odvrátili hrozbu jednorázového vykácení stromů, a namísto toho se ve spolupráci se silničáři podařilo zajistit jejich odborné ošetření, takže nepředstavují hrozbu pro provoz na silnici.

Alej, která je ve stadiu rozpadu, tak stále přežívá a čeká na dosadbu mladými stromky. Podaří se to? Věřím, že ano. Alej má své patrony, mezi které patří i Arnika.

Proč se aleje kácejí
Argumenty zdůvodňující kácení stromů často upřednostňují resortní zájmy a krátkodobá populistická řešení. To ale zásadně omezuje možnosti uchovávat krajinný ráz včetně alejí dlouhověkých stromů.

Proč chtějí lidé stromy a aleje pokácet? Zde je výčet nejzávažnějších argumentů, se kterými se setkávám.

  • Stromy jsou podle silničního zákona pevnou překážkou, a ta by například u silnic I. třídy neměla stát blíže než pět metrů od okraje vozovky. Pozemek, na kterém by se mohlo sázet, už ale většinou nevlastní stát.
  • Stromy brání rozvoji lokality, když například stojí v cestě inženýrským sítím, cyklostezce či vjezdům k nově postaveným průmyslovým objektům. Projekty ne vždy řeší alternativy, které by umožnily stromořadí zachovat, nebo alespoň ve stejné linii obnovit.
  • Stromy zatěžují omezený rozpočet obce. Na podzim se z nich musí uklízet listí a potřebují pravidelné ošetřování odborníkem.
  • Přirozeně vzrostlé stromy na návsi (lípa, dub, javor) jsou staromódní a neodpovídají moderním představám o zeleni v obci (túje, umělecky zastřižené javory).

Význam stromů pro obce
Co kácením stromů ztrácíme? Raději si optimisticky řekněme, co získáváme jejich zachováním a péčí o ně.

  • Výsadba stromů a jejich údržba znamená zajisté smysluplnou aktivitu pro místní občany a zájmová uskupení. Pro samosprávu představuje také dobrou příležitost aktivně zapojit občany do dění v obci a pro obec.
  • Významné je i obnovování místních tradic a vytváření tradic nových, například výsadby alejí z lokálních odrůd ovocných stromů, sázení rodinných stromů či alejí prvňáčků nebo obnova alejí vedoucích k památným místům.
  • Aleje lemující cesty do a z města či vesnice jsou vnímány jako historické památky, symboly ztotožnění s místem, ikona obce i pýcha místní komunity.
  • Nejstarší a nejcennější aleje jsou často chráněny jako biotopy vzácných druhů živočichů. Také pro člověka je pobyt pod korunami stromů příjemný. Dobře udržovaná zeleň zvyšuje atraktivitu místa pro bydlení.
  • Aleje nacházejí postupně cestu i na turistické weby a do tištěných průvodců a informačních materiálů a stávají se tak turistickým cílem i cestou k němu.

Každá obec již bere jako samozřejmost, že je nutno udržovat kostelík, radnici nebo kapličku v takovém stavu, aby byly ozdobou, nikoliv ostudou obce. Podobně bychom měli zacházet i se zelení. V kulturní krajině nám přece jde o funkci, estetiku i bezpečnost zároveň. Jsem přesvědčena, že vzhledem k tomu, co nám stromy poskytují, a co od nich vyžadujeme, nemohou být prioritami komfortní mobilita ani minimum povinností a omezování.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.