Smlouvu CETA je třeba odmítnout, ne podporovat

Jan Májíček o smlouvě CETA, která podpoří minimálně regulovaný byznys, ale ohrozí demokratické principy.

Středeční schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schválila v prvním čtení Komplexní hospodářskou dohodu s Kanadou (CETA). Nyní ji bude čekat cesta Zahraničním výborem Poslanecké sněmovny a v září by ji chtěli poslanci schválit definitivně. Byla by to zásadní chyba, jak ukazuje nedávno zveřejněná zevrubná analýza smlouvy.

Po smlouvě TTIP, která po nástupu prezidenta Trumpa spadla ze stolu, je CETA další smlouvou, která jde ve stejné logice neoliberální globalizace a posilování moci nadnárodních korporací na úkor lidí. Kromě poslanců KSČM a několika nezařazených se ostatní rozhodli tento krok podpořit.

Řada výhrad
CETA, stejně jako plánovaná TTIP, v sobě obsahuje mechanizmus korporátních soudů (ICS), instituce, u níž mohou nadnárodní společnosti žalovat státy, pokud se domnívají, že jejich zisk byl legálním rozhodnutím orgánů daného státu omezen. V principu se tak demokratická vůle podřizuje zájmům zisku. Žalovat stát mohou jen zahraniční firmy, domácí jsou z ICS vyloučeny. Ačkoli to nikde není napsáno, jsou vyloučeny také malé a střední podniky, a to kvůli tomu, že náklady na řízení u arbitrárního soudu je tak drahé, že si ho nebudou moci dovolit. V průměru jsou náklady na takové řízení ve výši dvou milionů euro.

Institut ICS zpochybnila i prestižní Německá soudcovská unie, která konstatovala, že „názor, že soudy členských států Unie nejsou schopny investorům poskytnou efektivní právní ochranu, který je jasně spojován s návrhem na ustavení mezinárodního investiční soudu, postrádá oporu ve zjištěných skutečnostech.“

Navíc němečtí soudci docházejí k závěru, že by se tím vytvořil precedens nerovného přístupu ke spravedlnosti, určený pouze některým. Navíc patří Česká republika k jedněm z nejžalovanějších zemí na světě. Není tomu tak proto, že by zde byla slabá ochrana nebo tak nepředvídatelné podnikatelské prostředí. Česká republika je velice ochotná se dohodnout a mimosoudně vyrovnat.

V oblasti liberalizace služeb CETA používá tzv. negativního seznamu. Strany vyjmenovávají služby, u nichž si vymiňují tu či onu formu regulace. Všechny ostatní služby jsou tedy automaticky považovány za liberalizovatelné. To vytváří problém pro snahu regulovat jakoukoli z nevyjmenovaných služeb v budoucnu. Navíc, pokud vzniknou služby, které dnes neexistují, nebo nejsou považovány za tak důležité, nebude je také možno regulovat bez konfliktu s podmínkami smlouvy.

Po finanční krizi a při očividné nutnosti vrátit řadu základních služeb do rukou státu, tj. přísně a důsledně ji regulovat tak, aby byla dostupná a kvalitní pro většinu obyvatel, je snaha o další liberalizaci přesným opakem toho, o co by měli politici usilovat.

Němečtí soudci docházejí k závěru, že by se smlouvou vytvořil precedens nerovného přístupu ke spravedlnosti, určený pouze některým. Repro DR

Smlouva CETA jde ještě dál a samotný proces vytváření regulací je podroben nadnárodnímu tělesu zvanému Fórum regulatorní spolupráce. Toto blíže neupřesněné těleso má za úkol posuzovat, zda všechny regulace, které budou vznikat, nejsou v rozporu s obchodem a nepředstavují nadměrnou zátěž pro obchod. Otázkou je, co je to nadměrná zátěž.

Obsah tohoto pojmu je samozřejmě na výkladu členů onoho Fóra. Obecně ale platí, že každá regulace je zátěží pro obchod a podnikání, protože jim stanovuje limity, nařizuje určité postupy a tak podobně. To je správné, protože se jedná například o ochranu zdraví zaměstnanců, spotřebitelů a přírody.

I v otázce přírody je CETA velmi problematická. Čerstvá studie Centra pro mezinárodní environmentální právo ukazuje, jak může tato smlouva omezit práva Kanady a EU a jejích členských států na regulaci v oblasti pesticidů.

Občané vs. politická elita
Proti vyjednávání a schválení TTIP a CETA zorganizovali Evropané takzvanou Evropskou občanskou iniciativu (ECI). Pod tu se od 7. října 2014 do 6. října 2015 podepsalo na 3 284 289 lidí a dosáhla zákonného množství ve třiadvaceti ze sedmadvaceti členských států. Stala se tak největší a nejúspěšnější ECI vůbec.

Přesto ji Evropská komise (EK) odmítla zaregistrovat a dále pokračovala ve vyjednávání oblou smluv. Její postup vyhodnotil Soudní dvůr Evropské unie jako protizákonný, takže EK byla nucena smlouvu zaregistrovat. Mezitím však už smlouvu CETA schválil Evropský parlament a začaly ji ratifikovat jednotlivé členské státy.

Proces ratifikace ale není vůbec tak hladký, jak by si zastánci smlouvy přáli. V Rakousku se o smlouvě nerozhodne dřív než po říjnových volbách, a navíc je ve hře celostátní referendum, na jehož svolání byl nasbírán dostatek podpisů. Stejná situace je v Německu, kde je odpor proti oběma smlouvám enormní. Datum ratifikace je nejasné v Portugalsku, ve které vládnou sociální demokraté tolerovaní radikální levicí, v Británii, která diskutuje o Brexitu, nebo ve Valonsku, kde se místní socialistická Dělnická strana staví proti.

Pokud kterákoli země neratifikuje smlouvu CETA, nemůže vstoupit jako celek v platnost (obchodní části dohody už platí díky principu předběžné platnosti a skutečnosti, že obchodní záležitosti jsou delegovány na EK).

V České republice je nejvíce zarážející chování sociálních demokratů, kteří jako jeden muž na středečním hlasování CETA podpořili. Vzdor tomu, že jejich evropští kolegové bez výjimky hlasovali proti. Proti se nepostavil ani tak zarytý „odpůrce globalizace“ jako je Jaroslav Foldyna.

Volební lídr sociální demokracie, Lubomír Zaorálek, se snažil být ve svém vystoupení ironický: „Slyšeli jsme tady, že existují obavy o to, jak se Kanaďané starají o své hovězí maso. Máme takové pochyby hygienické, jestli v tom není něco pro nás riskantního jíst to v Kanadě ošetřené hovězí maso. Tak věřte, že jsem nedávno navštívil několik měst ... A když jsem se ptal jedné děvčice tam v tom Vancouveru (pobavení v sále), jestli se někdy třeba chce vrátit domů, tak mi říkala, ani ne. A já jsem jí říkal, proč, přece u nás je pěkně. A ona říkala, tady je to takové čistší a zdravější ... Předpokládám, že většina z vás se děsí toho, kdybychom byli konfrontováni s tímto drsným kanadským stylem.“ Ironické to nebylo, ale trapné dost. Navíc v situaci, kdy všechny sociálnědemokratické priority jako je zdravotnictví a sociální systém jsou smlouvami jako je CETA ohroženy.

Je jen málo uvěřitelný Zaorálkův výrok, že za bezplatné zdravotnictví je ochoten zemřít, když obhajuje a prosazuje politiku, která má vést k jeho privatizaci. Pokud se sociální demokraté chtějí před volbami vypořádávat s kritikou takovýmto způsobem, budiž jim deset procent zaslouženým výsledkem. Stále je však možnost stanovisko přehodnotit a smlouvu CETA neratifikovat. Česká republika by tak přispěla k odmítnutí škodlivé a nespravedlivé obchodní politiky.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.