Prostě vás umlčíme

Ministr životního prostředí z ANO se zasloužil o vytunelování občanských práv ze zákona o ochraně přírody. Zašel dál než jeho předchůdci.

Hnutí ANO 2011 uspělo ve volbách 2013 zejména díky protikorupčnímu étosu. Vzhledem ke zkušenosti s podobnými „netradičními“ stranami je příznačné, že své první volební období ve vládě i Poslanecké sněmovně končí prosazením zákona, který netransparentní rozhodování a korupční prostředí podporuje. Občanská práva byla „vytunelována“ ze zákona o ochraně přírody, který je ve výlučné kompetenci ministra životního prostředí. Richard Brabec zvedl ruku pro. Něco podobného neučinil žádný z jeho předchůdců.

Jak se to mohlo stát?
Ve svém programovém prohlášení se vláda zavázala, že žádné omezení občanských práv nedovolí. Když ale dva poslanci ČSSD předložili pozměňovací návrh, který je dokonce ruší, prošel dál s podporou části vládních poslanců. Tehdy to ještě šlo vysvětlit. „Čili nikdo není vyloučen. Pouze se navrhuje tímto pozměňovacím návrhem, aby spolky podléhaly zákonu o ochraně přírody a krajiny a ne správnímu řízení,“ lhala na plénu ministryně Šlechtová a mohla tak leckoho zmást.

Jenže následovala bouřlivá debata v Senátu, kde se proti rušení občanských práv kategoricky postavil ústavně-právní výbor. Kdo chtěl, pochopil. Náprava neprošla o pouhých pět hlasů. Následně novelu potvrdila Sněmovna – o šestnáct hlasů. Češi a Češky poprvé od listopadu 1989 ztratili svá občanská práva.

Přesně to popsal ve skvělém proslovu před závěrečným hlasováním předseda výboru pro životní prostředí Robin Bohnisch: „Možná pro někoho není vládní programové prohlášení příliš zásadní dokument,… já ten dokument beru vážně stejně jako práva veřejnosti v oblasti životního prostředí, a proto nemohu u takového zákona tentokrát svítit.“

Zády k vládním slibům se naopak jednotně postavilo hnutí ANO. Ministryně Šlechtová přiznala, že: „Z osmi a půl hodiny jsem sedm hodin strávila obhajováním návrhu Foldyny a Adámka.“ Pro rušení občanských práv dokonce přímo zvedli ruku dva ministři – Martin Stropnický a Richard Brabec.

(Po)slušný manažer
Patřím k těm, kdo se snaží hodnotit politiky empiricky. Pokud jde o Richarda Brabce, je zřejmé, že odvedl na ministerstvu dost slušné práce. Ostatně, po jeho tragických předchůdcích z ODS byla laťka stanovena hodně nízko. Jako zkušený manažer obnovil zadrhnutý chod resortu, prosadil nadějná společná pravidla péče o národní parky či kontrolu ilegálního spalování odpadu v domácích kotlích. Na druhou stranu ale snížil recyklační cíle státu a krajů v době, kdy se v celé Evropské unii závazné cíle zvyšují. Ještě před několika týdny bych jej zařadil mezi průměrné šéfy ministerstva. To už však neplatí.

Ministr životního prostředí zvedl ruku por zákon, který zásadně oklešťuje občanská práva v naší zemi. Foto DR

Také díky jeho hlasu totiž přibude v pravidlech pro stavění o něco více výjimek a chaosu. Úřady přijdou o informace od místních lidí, které by jim pomohly v rozhodování. Lidé zas přijdou o poslední zbytky naděje, že jejich názor někoho zajímá. Prošlo také zjevně protiústavní ustanovení, o němž sám ministr na plénu prohlásil: „Jsme také názoru,… že by mohlo dojít pravděpodobně k porušení příslušné evropské směrnice,…. On tam ten soudní přezkum umožněn je, ale ten úřední přezkum je v zásadě znemožněn tím konfliktem lhůt..."

Richard Brabec ale může něco ze svė pověsti zachránit. Senát právě projednává novelu kterou sám připravil. Radikálně snižuje počet projektů, u nichž má probírat proces odborného veřejného posouzení vlivů na životní prostředí. Ministr svůj návrh hájil argumentem, že lidé o možnost připomínkování nepřijdou. Je tu přeci ještě možnost aby tak učinili prostřednictvím svých spolků podle zákona o ochraně přírody – ano, právě ta, kterou jim nyní svým hlasováním odepřel.

Richard Brabec má tři možnosti. Zaprvé využít tohoto zákona k vrácení práv zpět občanům a zachránit kus své pověsti. Anebo zadruhé, zrušit alespoň navrhovaná další omezení, protože přestala platit slibovaná náhrada. Do třetice má samozřejmě možnost vykašlat se i na své osobní sliby. A zařadit se mezi prvotřídní Ropáky – tedy do „elitní“ skupiny těch, kdo nejvíce poškodili životní prostředí. Bez ohledu na jiné zásluhy, bez ohledu na objektivní hodnocení. Ty se v této nelichotivé antisoutěži nepočítají.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.