Je skutečně jen velice obtížné pochopit, z jakých důvodů vlastně MIlan Znoj tak nemilosrdně rozcupovává onen text M. Hekrdly.

O "věrozsvětství" M. Hekrdly si můžeme více či méně právem myslet leccos; to ale nemění naprosto nic na skutečnosti, že jeho analýza současného stavu, ale i dalších dějinných perspektiv české sociální demokracie je naprosto výstižná a přesná. Není zde prakticky jednoho jediného bodu, kde by bylo možno mu alespoň v zásadě nedat za pravdu. (A skoro se zdá, že M. Znoje ze všeho nejvíce pobuřuje p r á v ě to, že Hekrdla má pravdu...)

Že současná sociální demokracie je už jenom stínem té dřívější, té bojovné a bojující, která si ještě stavěla cíle třídu (fyzicky) pracujících ochránit před asociálními dopady kapitalismu - kdo by tuto skutečnost chtěl závažně popírat?

Současná sociální demokracie nejen že se plně smířila s existencí kapitalismu, nýbrž zcela aktivně působí na jeho dalším "rozkvětu". A pak se ještě diví, že tím ztrácí důvěryhodnost.

Sociální demokracie se nachází v pozici člověka, který chce rajtovat na divokém tygru kapitalismu, a přitom věří tomu, že toho tygra dokáže ochočit tak, že ho bude moci dojit jako ovci, aby bylo možno trochu toho tygřího mléka dát jako úlitbu těm, kteří jsou jinak jeho kořistí.

M. Znoj nazývá Hekrdlu "nenapravitelným snílkem", jenom proto že si tento dovoluje myslet poněkud dále za hranice právě stávajícího systému tržního kapitalismu. Znoj sám ovšem zůstává "realistou" - který se ovšem nerušeně oddává snění o tom, že kapitalismus je možno reformovat tak, aby přestal být kapitalismem a stal se rajskou zahradou, kde na prvním místě je nikoli kapitál, nýbrž samotný člověk. - Kdo je tady vlastně tím větším snílkem?

Ve své filipice proti Hekrdlovi M. Znoj nemá dokonce žádné zábrany, aby Hekrdlova tvrzení nepřekrucoval v pravý opak. Jmenovitě ohledně toho, když mu podsouvá, že by si tento přál nějaký návrat sociální demokracie k Zemanovi. V dané pasáži Hekrdla pouze zmiňuje určité nálady u v n i t ř samotné sociální demokracie, nikoli názor vlastní; to je možno s naprostou snadností rozpoznat z originální dikce Hekrdlova textu:

"A velmi mnozí si – nejspíš naivně – řeknou, že ničivou sílu dnešního hradního Golema bylo snad možné ještě spoutat a využít ve prospěch strany. Jen kdyby ho sociální demokraté v únoru 2003 neodeslali na Vysočinu definitivně zahořknout, ba zblbnout, a v zemanské tvrzi spřádat krhavé plány na pomstu."

Hekrdlův vlastní názor na osobu M. Zemana ("zahořknout a zblbnout") je zde zcela evidentní; a není prostě možné, aby nebyl jasný i Milanu Znoji. Jestliže tedy on Hekrdlovy názory převrací v pravý opak, pak je to počinem velmi zlovolným, a otevřeně řečeno - i vyloženě nečestným.

A že Hekrdla byl svého času obdivovatelem Zemana? - A v koho jiného nežli v Zemana mohla svého času své naděje levice vkládat? Kdo tu byl jiný na celé české politické scéně, kdo mohl mít potenciál postavit se z levicových pozic tehdy naprosto dominantnímu V. Klausovi s jeho neoliberalistickým "trhem bez přívlastků"?... Že ty naděje do Zemana vkládané byly hrubě zklamány, tak to způsobil svým dalším vývojem (či spíše degenerací) M. Zeman sám, to v té době ještě nebylo možno tušit.

Čím jsme tuto repliku otevřeli, tím ji musíme i ukončit: podle všeho vlastní příčinou Znojova podráždění je to, že Hekrdla má pravdu. A touto svou pravdou jak Znojovi, tak i všem ostatním socdemokratickým reformátorům nabourává jejich iluzi o jakémsi pohodlném trvalém koexistování se systémem kapitalismu.

Je jeden jediný bod, kde Hekrdlovy vývody při nejlepší vůli nelze sdílet. Totiž tam, kde optimisticky hovoří o tom, že "tu snad konečně vzniká prostor pro levici, jakou jsme dosud v Česku nepoznali".

Totiž: tento prostor se tu sice možná skutečně otevírá; ale na dohled není nic, co by mohlo mít potenciál tento nabízející se prostor naplnit pozitivním a dějinně nosným obsahem.

Já mám potíž pochopit, co nám pan Znoj chtěl svým přemýšlivým článkem sdělit.

Že to s ČSSD dobře nevypadá, víme přece všichni. v tom bych nehledal smysl článku.

Pan Znoj uvažuje nad levicovou náhradou ČSSD, ale nesděluje, kdo by mohl tou náhradou být. K čemu pak takové zamyšlení?

Dále pan Znoj uvažuje nad tím, že boj o ČSSD je nadále třeba vést a že má smysl. Ale nepíše ani slovo o tom, kdo by jej měl za ČSSD vést a s čím by vlastně měl přijít, aby bylo možno pomýšlet alespoň na jakýs-takýs pat, když už ne na vítězství. Nač tedy i tato úvaha, nemá-li i ona žádné vyústění?

Jinak velmi souhlasím s panem Poláčkem. Myslím, že pan Hekrdla v článku "Nultá hodina ČSSD" popisuje současný stav velice přesně. Doporučoval bych i jeho dnešní článek o Andreji Babišovi, který je na A2larm.

Vše dobré přeje Jiří Vyleťal

Ano, pane Vyleťale, i to byl můj vlastní pocit nad textem M. Znoje: rozpaky nad tím, co nám chce vlastně sdělit.

Zdá se opravdu, že to jediné co tím chtěl vyjádřit: hlavně žádnou změnu. Ať všechno zůstane při starém. Žádnou skutečně radikální kritiku do vlastních řad. Vyměňme nanejvýš několik figurek, a pojedeme nerušeně dál.

Přitom, základním krizovým momentem sociální demokracie není nic jiného, nežli právě naprostá neschopnost vlastní radikální sebereflexe!

Nechtěl jsem nic jiného, než poukázat na dva způsoby levičácké reflexe sociální demokracie, které sice potvrzují myslivost autorů, ale jinak jsou k ničemu. Mám obavy, že jste mi to potvrdili.

Velice děkuji panu Znojovi za vysvětlení. Ano, takto dává celý článek smysl.

S přáním všeho dobrého,
Jiří Vyleťal

Připojuji se ke konstatování pana Vyleťala o "smyslu" článku. ;-)

Tak já to pochopil v duchu autorova dovětku hned napoprvé.

Jen poznámka k Hekrdlovi - časem nabral dost zlozvyků.
Třeba ten jeho útok na Zaorálka kvůli studiu za komunismu (lépe řečeno za jeho vysvětlení), ten je zbytečný a s tématem nemá co dočinění.
Pokud bych měl výsledky Zaorálkova studia hodnotit, tak tedy obstál na výbornou.
Chodil jsem rok na jeho přednášky z dějin filozofie (následované solidně navštěvovanými a uvolněnými diskusními kluby). Pokud jde o strukturovanost, promyšlenost, návaznost a kvalitu, bylo na OU v těch letech jen několik málo srovnatelných přednášejících. Rétoricky a stylově na něho neměl nikdo.

Ale nikoli, pane Morbicere: ta Hekrdlova zmínka o Zaorálkovu studiu filozofie není nijak zbytečná; je to naopak pasáž pro pochopení jeho intencí naprosto klíčová.

Zopakujme si rozhodující větu: "Na tom levý radikalismus zcela jistě skončí, neboť Zaorálek neuvažuje v marxistických kategoriích společensko-ekonomických formací."

Ano, to je přesně ono. Kdo nedokáže - či není ochoten - uvažovat v oněch marxistických "kategoriích společensko-ekonomických formací" - ten nikdy nemůže a nedokáže nahlédnout, v čem vlastně konec konců spočívá principiálně nehumánní charakter kapitalismu.

Kdo není schopen lidskou společnost analyzovat z tohoto hlediska, jeho myšlenkový horizont pak nevyhnutelně končí u existence údajně "svobodné tržní ekonomiky". A jenom díky tomu, že si ahumánní kapitalismus tímto způsobem přetvoří v systém "ekonomické svobody", jedině díky tomu se s tímto systémem dokáže vnitřně smířit.

Nevyhnutelným dalším důsledkem je to, že - jak Hekrdla zcela správě konstatuje - že veškerý "radikalismus" toho, kdo svět nahlíží tímto povrchním způsobem, se pak vyčerpává tím, že bojuje proti té či oné o s o b ě - jako by zrovna a jedině nějaký český Babiš byl prapříčinou všeho zla, a jako by jenom a pouze jeho odstraněním bylo veškeré zlo (kapitalismu) smeteno se světa!

Zkrátka, jedním slovem: Hekrdla Zaorálkovi vytýká naprostou p o v r c h n o s t jeho pohledu na společensko-ekonomické a politické procesy; kterážto povrchnost pohledu pak nevyhnutelně vede ke stejně tak povrchním politickým i čistě osobním postojům.

Ano, máte pravdu -- z pohledu dogmatického marxisty-leninisty to přesně tak je.

společensko-ekonomických formací, tak je povrchní?

Asi proto je tolik povrchních lidí.

s tím bych souhlasil.

Soudil bych, pane Profante, že takto se věc jeví - či jevit by se měla - z pohledu každého, kdo tento svět a jeho stav hodnotí a rozebírá z hlubšího hlediska filozofického.

Ale zdá se, že ohledně těch "marxistických kategorií" i nadále přetrvává mnoho nejasností; pokusím se celou záležitost blíže osvětlit v samostatném textu, bude-li redakce mít zájem. Bude to o Marxovi a jedné řecké bohyni, mohu snad předeslat.

Protože já jsem přesvědčen, že jsem našel klíč k pochopení světa, dějin a tak vůbec a ty upozorňuješ na to, že s ním mnohé nejde odemknout, mám hlubší filosofický vhled. A ty bys to měl vidět stejně.