A co teď?

ČSSD by jistě pomohla obroda zdola. Podle Ondřeje Vaculíka ale tato strana podnikla už nyní jeden podstatný krok: vymezila se vůči politice Andreje Babiše, přestože ostatní partaje si ponechaly možnost po volbách s Babišem klidně vládnou.

Minulý týden jsem na tomto místě prostořece vyslovil svou volební podporu sociálním demokratům a měl k tomu dva důvody: jednak jako projev uznání Bohuslavu Sobotkovi za jeho (na dnešní poměry) vlastně statečný (a nikoli zbabělý) způsob politického odporu vůči autokratickému režimu, jenž tu zavádí pan B. Svědectvím o tom je v podstatě (máme-li věřit volebním průzkumům) neutuchající podpora, kterou pan B. stále má.

Druhým důvodem je, že snad pouze ČSSD má závazně formulovanou ideu demokratického systému v evropském kontextu, podle níž není možné (i přes některé snahy ministra Chovance) opustit humanistické poslání – a pojetí režimu – a uchýlit se k nebezpečné hře s osobním ozbrojováním a uzavíráním se – tzv. z bezpečnostních důvodů – do stále omezenějších poměrů.

Zdálo se mně, že při volbě „poměrů“ mnoho možností nemáme, má-li mít naše volba také účinek. Jenže ta strana jako by ani nepochopila, jakou ideu Sobotka představuje, a sama začíná dávat přednost těm „omezenějším poměrům“. Jako by mnozí její činitelé přestali vyšší myšlence věřit a naznačovali, že Sobotkovy postoje společnosti více uškodily, než prospěly.

Kolektivizace s Babišem
Pro mnohé z nás tak padá jeden z hlavních důvodů proč sociální demokraty volit. Je to ale správné? Přispět k vítězství pana B. jaksi po zralé úvaze? A na druhé straně volit se zavřenýma očima, abychom Chovance neviděli?

Výstižně náš stav formuluje Václav Jamek v Listech č. 3: „Více než třetina národa přesto trvá na tom, že je B. nejlepší a druzí se proti němu spikli, a má v pevném úmyslu nadělit ho celé zemi v říjnových parlamentních volbách . (…) Lidé ve většině nechtějí žít řádně, nebo přesněji: nechtějí se namáhat se zbytečnými (rozuměj: mravními) starostmi; chtějí tzv. normální život, tj. vlastní prospěch, dekorum a svatou nezodpovědnost, tedy i právo svalovat vinu za jakýkoli problém na někoho jiného. Jsou tak zvyklí.“

Až takzvaná vládní krize pomohla odhalit podstatu volebního programu pana B. Teď už nemůže být nikoho, kdo by si myslel, že v programu pana B. vážně jde o „lékařskou péči bez čekání“ nebo „z Prahy do Brna za čtyřicet minut“. Podstatou programu pana B. je něco jiného, takže má před všemi stranami, zvláště těmi demokratickými, obrovskou výhodu – může nám slibovat cokoli. Třeba i „dodáme štěstí do každého domu neprodleně“.

Kochám se představou, jak by ve vládě pana B. prosazovali komunisté kolektivizaci zemědělství, píše ironicky Ondřej Vaculík. Repro DR

Pan B. může vděčit Sobotkovi za to, že mu pomohl očistit jeho voliče od těch, kteří by jeho slova snad brali vážně a vskutku čekali, až do Brna dojedou za čtyřicet minut. A do jednoho šiku panu B. pomohl semknout ty, jichž je podle slov Václava Jamka zhruba jedna třetina. Tyto voliče mu Sobotka ještě rozhojnil, protože díky jemu pochopili, kde jim bude kynout onen prospěch, vystižený Václavem Jamkem.

V říjnových volbách tedy nepůjde jenom o povahu režimu, ale bude se volit povaha národa. B. je pro mnohé nadějí, že toho, čeho se prozatím dostalo jen omezené klientele zejména ODS či ČSSD, se díky panu B. konečně dobere také lid. On, pan B., mu oficiálně otevře prostor osobního prospěchu – a „žádné sociální dávky, Romy zneužívané“. Už nic tak trapného. B. nám nastolí jiné možnosti. Neklesající preference pana B. si nelze ani jinak – vyloučíme-li možnost zmanipulovanosti – vysvětlit. Díky Sobotkovi začíná se nyní hrát otevřená hra, což si uvědomili i mnozí vlivní činovníci sociálních demokratů, proto couvají.

Bojí se prověrky stavu společnosti po osmadvaceti letech po převratu. Pokud volby dopadnou tak, jak předpovídá Václav Jamek, budou mít sociální demokraté na tak chmurném výsledku – jako jedna z nejvlivnějších stran – značný podíl viny. Nikoli kvůli tomu, že nám neslibují (a nemohou) to, co pan B., ale kvůli tomu, že tak velký prostor pro pana B. vůbec vznikl, že má takovou příležitost.

Pavel Šanda 19. 6. 2017 podal na tomto místě výstižný referát z programové konference ČSSD. Stav strany vyhodnotil jako otřesný a snění o alternativě za pošetilé, změnit ji může jen hnutí zdola. Přesto i podle něj „ČSSD je potřeba zachránit“.

Než dojde k obrodě zdola, což je dlouhodobý proces, můžeme pomoci i my: Uvědomíme-li si, že ČSSD je v podstatě jedinou stranou, která se vůči politice pana B. ostře vymezila i v rámci takzvané její úspěšné vlády a za cenu značného poklesu preferencí. To je kvalita zásadní, zvláště když v podstatě všechny ostatní strany, ačkoli vědí, o co jde, si ponechaly možnost po volbách s panem B. klidně vládnout. Zejména komunisté!

Kochám se představou, jak by ve vládě pana B. prosazovali kolektivizaci zemědělství…

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 20.Června 2017, 14:17:21

Obroda politické partaje? - To už tady jednou bylo; a jak známo, dopadlo to značně neslavně...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.