Pantheon a vtip. Věříte na kontinuity?

Jan Randák

Chystané výměny v Pantheonu Národního muzea, připomínající významné české muže a ženy, na nějaký čas rozvířily laickou i odbornou debatu o koncepcích expozic. Ačkoli se jednalo jen o mystifikaci, otázky zůstávají — i přibývají.

„Národní muzeum vítá, že se v minulých dnech budoucí podoba Pantheonu Historické budovy Národního muzea stala předmětem veřejného zájmu a debat jak v médiích, tak na sociálních sítích.“

Krátká zpráva z webu Národního muzea inzerující video s vystoupením generálního ředitele NM Michala Lukeše tvoří uklidňující předěl v kauze stěhování osobností v Pantheonu Národního muzea. Z něj měly být odstraněny sochy Julia Fučíka a Fráni Šrámka. Navrátit se měl Jindřich Clam-Martinic či František Josef I. s manželkou Alžbětou zvanou Sissi. Český veřejný i virtuální prostor se zavlnil pozitivními i negativními ohlasy.

Po zveřejnění informace o chystané změně jsem byl dotázán, co si o věci myslím. Má odpověď v kruhu blízkých byla jednoduchá — nic. K mé letargii mě vedl fakt, že Pantheon pokládám za mrtvé místo, jež sice možná zdobilo nějakou tu státní slávu, ale nic nesdělovalo, protože se jej, jednoduše vyjádřeno, nikdo na nic neptal.

Pantheon byl kulisou, nikoli médiem. I kdyby se do jeho prostoru vměstnalo tisíc Clam-Martiniců, nevstoupí tato postava do povědomí české společnosti. František Josef bude upamatováván zase jako ten, na kterého slovy Švejkova hospodského Palivce serou mouchy. Naopak Julkovi i Fráňovi by nucený odchod do ústraní neuškodil. Dál by zůstali v paměti vzdělanějšího českého člověka. Celá akce, jak byla inzerována, by byla jen plácnutím do vody.

A pak přišlo zmíněné uklidnění, jež mě z letargie vytrhlo. Michal Lukeš nám s lišáckým úsměvem na tváři prostřednictvím video vstupu sdělil, že se jednalo o mystifikaci. Zmíněný lišácký úsměv přitom nemyslím vůbec ironicky! Generální ředitel může být spokojen, muzeu se totiž podařilo dobré PR — o instituci se hovořilo. K muzeu se podařilo přitáhnout pozornost a vzbudit emoce.

V situaci, kdy se zpožďuje rekonstrukce, kdy odborná veřejnost ještě občasně marně zatouží po zveřejnění a diskusi o koncepcích centrálních expozic, dostali intelektuálněji založení daňoví poplatníci v podstatě náhražkové téma k debatám, které snad i po odhalení žertu budou nadále považovat za významné.

×