Chci přispět X

Sklerotizovaná paměť národa

Pokusy o protiromské pogromy v Duchcově a v Českých Budějovicích jsou ukázkou stejné selektivní paměti, která se uplatnila při rozhodnutí zbourat bývalý hotel Praha či při založení Ústavu pro studium totalitních režimů.

Bylo definitivně potvrzeno, že bývalý hotel Praha v pražské čtvrti Hanspaulka může jeho nový majitel, finanční impérium PPF Group N. V. kontrolované pravděpodobně nejbohatším člověkem v ČR Petrem Kellnerem, zbourat a postavit na jeho místě nový objekt. Obhájci rozhodnutí poukazují na to, jak se tato mohutná betonová stavba nehodí do prostředí vilové čtvrti s převládající architekturou z prvních tří desetiletí dvacátého století nehodí a zcela ignorují, že u projektu elitní školy Open Gate, která má již nefunkční hotel nahradit, bude snad okolí citlivě respektovat.

V polemikách se ozývá i stanovisko, že hotel Praha je nejošklivější stavbou v současné Praze. O estetických preferencích lze těžko diskutovat. Argumenty tam mají jen podpůrnou funkci. Spíše je to tak, že bezprostřední ekonomický a politický zájem se zprostředkovaně objevuje v hodnocení architektonického díla. Hotel je ošklivý, protože byl postaven v sedmdesátých letech a do konce minulého režimu sloužil k ubytování zahraničních hostů komunistické strany a vlády. Nic naplat, že několik architektů a dalších odborníků nedávno navrhlo budovu památkově chránit s poukazem na to, že jde o unikátní ukázku architektury vybočující z dobového průměru a že interiér stavby i vybavení hotelu představuje neobyčejně ucelený soubor dobového výtvarnictví a designu.

Zbourání komplexu asi opravdu těžko racionálně využitelného má nejspíš ekonomické důvody. Výchova ekonomické a mocenské elity na specializované základní a střední škole může být chápána jako cíl politický. Přesto ale je nutno likvidaci stavby pokládat za součást systematického smazávání paměti národa. Život nejméně dvou generací má být postupně anulován. Pro čtyři poválečná desetiletí se nastavuje informační vakuum. Lépe řečeno na informace si systematicky vytváří monopol vítězové politického sporu, který proběhl celkem hladce a rychle na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Oni rozhodují o obsazení rolí Hrdinů a Padouchů. To, co dokládá jejich verzi dějin, může a má být uchováno a chráněno. To, co ukazuje, že život není hrdinnou epopejí odehrávající se mezi silami Světla a Dobra a mocnostmi Tmy a Zla nýbrž komplikovaným předivem příběhů nás obyčejných smrtelníků, je důsledně odstraňováno.

Společenství zbavené reálné paměti, jemuž byl vnucen selektivní obraz minulosti, je invalidizováno. Z fiktivní minulosti se nelze ničemu naučit. Nebo pokud přece něčemu, tak nekritické měkkosti k držitelům moci. Z takto podaných dějin se nelze naučit občanské hrdosti. Černobílá story vnucovaná ze všech stran činí z většiny obyvatel, která se nechá ovlivnit, slouhy systému.

Poctiví historici provedli v posledních desetiletích kritickou sebereflexi. Nechtějí se už podílet na historii psané vítězi. Neredukují dějiny na dějiny panovníků a válek. Nechtějí na přání mocných obsazovat postavy minulosti do předem určených rolí. Odmítají iluzi vědecké objektivity, jíž má odůvodňovat to, že tvrzení o historických faktech jsou dobře doložena v pramenech, především v archivních materiálech. Vědí, že práce archiváře končí a práce historika začíná tam, kde se dochované záznamy třídí podle důležitosti, kde se seskupují a obdařují důrazy a interpretacemi. Současní sebekritičtí historici vědí o subjektivitě historikovy práce, vědí také o zasazení historiografické práce do historie samotné. Jinými slovy přiznávají, že historik není vyjmut z historických dějů a že psaním o minulosti spoluutváří přítomnost a budoucnost.

Nedávno polemicky probíraný projekt Ústavu pro studium totalitních režimů se někdy charakterizuje jako projekt paměti národa. To, že ústav s ambicí na to, že je institucí vědeckou, je podle zákona 181/2007 organizační složkou státu (§ 3, odst. 1), že tedy stojí vedle parlamentu, vlády, ministerstev a jejich úřadů, vedle justice, policie a tajných služeb, znamená, že je pod přímým vlivem státu. To při chybějícím odlišení politiky a státní správy znamená pod vlivem vládnoucí politické síly. ODS nedávno sražená vyšetřovanými zločiny z jejího pozadí blízko hranice volitelnosti si vytvořila ústav ke svému obrazu. Vytvořila ústav pro selekci paměti národa. Zákon nepotřebuje, aby historici dospěli svým bádáním ke zhodnocení sledovaného období minulosti. Dřív, než se první historik v Ústavu zaměstnal, už bylo hodnocení hotové a vyslovené v několika odstavcích preambule. Badatelům už nezbývá, než obecná schémata mytologizované paměti národa ilustrovat vhodně vybranými fakty.

Když se v senátu vytvořila jiná většina, než ta, která Ústav v roce 2007 pověřila ideologickým úkolem, a když se změnilo složení koncepčně rozhodující Rady Ústavu, propukl na straně protagonistů dosavadního pojetí Ústavu vztek. O zasloužilé disidentce a politické vězenkyni minulého režimu Petrušce Šustrové se začaly šířit fámy, že snad bude předávat klíče od Archivu bezpečnostních složek komunistům. V této psychologické válce ovšem zakladatelé Ústavu nezvítězili a nová Rada se snaží přiblížit Ústav, nakolik je to aspoň trochu možné, ke standardnímu vědeckému prostředí.

Pokusy o protiromské pogromy zmařené policií v Duchcově a v Českých Budějovicích ukazují, jak je paměť zdejšího obyvatelstva selektivní. Jak zejména nejmladší dospělé a dospívající generaci nedochází, že rasistická ideologie stojící politicky v pozadí jejich vzedmutých emocí nemůže přispět k reálnému řešení problematického soužití většiny s romskou menšinou, a že podle stejné ideologie jsou Češi jen další na řadě určení k likvidaci. Už II. republika v létech 1938 vytvořila lágry pro Romy a eliminovala Židy z veřejného prostoru. To, že se po nacistické okupaci českých zemích Hitlerovo „ausradieren, likvidieren“ vztáhlo na Čechy, to byl jen logický důsledek stejného smýšlení. Ale historická paměť českou účast na likvidační ideologii nepodržela. Ukazuje se i v tomto bodu jako těžce sklerotická. Takto zapomětlivá historická paměť činí z nás a našich předků pouhé pasivní oběti.

Od šesté třídy základní školy až po maturitu jsem měl na střední škole učitelku dějepisu, jmenovala se Tatjana Kolíková, která nepřijala ideologii tehdejších vítězů a dějiny posledních desetiletí nám vyprávěla tak, jak si je pamatovala. Nějakých pět a dvacet z třiceti žáků třídy se při její výuce polohlasně bavilo, pět nás zbývajících se na její hodinu přesunulo do prvních lavic a viseli jsme jí na rtech. S úžasem jsme sledovali směs odvahy, kritičnosti, ironie a jasného myšlení. Moc bych si přál, aby mezi současnými učiteli a lidmi, kteří prezentují historii v médiích a rozhodují o hmotných památkách minulosti, byli lidé podobně stateční. Obávám se, že minulý režim byl po značnou část svého působení u nás represivní, ale reálná možnost myšlenkově oponovat v něm byla. Současná vládní moc vyvolává erozi ústavních demokratických principů nenápadně, obvykle se za jiné názory nepropouští z práce a nezavírá. Cenzura a autocenzura je však mnohem efektivnější a kritické myšlení bere za své.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Konvalinka - biochemik

Nesmyslná ideologizace Pondělí, 1.Července 2013, 13:39:9

Já myslím, že je to celé mnohem jednodušší. Ten hotel je krásný, dokonale kopíruje terén, a podle mého (laického) názoru je architektonicky cenný. Nicméně, nebyl prohlášen kulturní památkou, neleží v památkově chráněném území a jeho majitelé s ním mohou v rámci stavebního řízení a po schválení stavebním úřadem dělat, co chtějí.

Druhá část problému je, že ta budova nikdy nebyla navržena jako hotel, ale jako rezidence pro státní návštěvy. Není tedy, a v současném uspořádání nemůže být výdělečný, všichni jeho majitelé po r. 1989 na něm prodělávali.

Otázka je, co s ním. Prohlásit za kulturní památku a dotovat z rozpočtu ministerstva kultury? Nebo to udělat, jako se to dělá s většinou těch cca 7000 staveb, prohlášených za národní kulturní památky v naší zemi (tj. nedovolit stavební úpravy, ale nedat na to ani korunu, a jednoduše počkat, až to spadne samo, a pak vydat demoliční výměr?)

Osobně bych se raději snažil zachránit středověké kláštery a tvrze, a hotely ze 70. let nechal na soukromých investorech. O historickou paměť strach nemám. Obávám se, že i po zboření hotelu Praha tady architektonických památníků doby normalizace zbyde více než dost.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Července 2013, 18:44:14

Samozřejmě, že "reálná možnost myšlenkově oponovat v něm byla". Pouze se to nesmělo dělat oficiálně v médiích. V soukromí (ale i ve školách, na pracovištích a pod.) všichni oponovali ostošest. Pochopitelně, kdo se bál (třeba šéfa), prováděl sám na sobě tu autocenzuru. Musím poznamenat, že dělníci se asi báli o něco méně, než intelektuálové, neboť je nebylo kam vyhodit z práce, když každý někde pracovat musel a pracovních sil byl navíc pořád nedostatek.
Dovolím si zároveň ještě jeden komentář k minulému článku, v němž jste, pane Štampachu, napsal o volbách: "Komunisté to dělali hloupě tím, že ti, kdo byli ochotni sehrát nedůstojný volební tyjátr, si „vybírali“ mezi jednou kandidátkou." Ano dělali to hloupě, ale musím poznamenat, že někdy v roce 1988 (nevím to přesně, ale bylo to až ke konci režimu) se už i oficiálně mluvilo o tom, že by měli být ve volbách kandidáti na výběr - pro každý volební obvod aspoň dva. Samozřejmě nešlo o výběr mezi stranami (tam mělo zůstat vše při starém), ale mezi různými lidmi. Pamatuji si, jak se tehdy jeden okresní poslanec (zastupitel) strašně rozčiloval, co je to za nehoráznost, aby si někdo vybíral, zda zvolí jeho nebo konkurenta. "V tom případě nebudu kandidovat", prohlásil uraženě. "Kdyby zvolili místo mě někoho jiného, tak by se mi u nás na vesnici každý vysmál. Nemohl bych se ukázat ani v hospodě".
Takoví jsme my Češi byli demokrati. Ani teď ještě o moc lepší nejsme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Července 2013, 19:24:53

Ještě dodám, že ke konci režimu začaly okresní národní výbory udělovat i živnostenská oprávnění. Uvažovalo se prý dokonce o otevření hranic (zmiňuje se o tom i Žižek v kterési knize nebo článku, přičemž to komentoval tak, že režim tak dlouho váhal, až bylo pozdě). Skutečně už bylo na všechno pozdě. To, co následovalo, se už nedalo zastavit vůbec ničím.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 4.Července 2013, 19:11:50

Ještě se chci vyjádřit ke zmínce (viz "historická paměť českou účast na likvidační ideologii nepodržela") o českém rasismu, který vyplul na povrch během druhé republiky. Tohle bylo skutečně zcela vymazáno z národního povědomí, ale archiválie o tom svědčí úplně jasně. Možná i dobový tisk.
Některé české spolky (například i lékařské) se v té době začaly zbavovat členů židovského původu.
Archiválie mají pro historii velký význam a jsou naprosto objektivní. Orální historie má taky velký význam, i když je subjektivní.

Luděk Ševčík - OSVČ

Paní Hájková, Pátek, 5.Července 2013, 11:59:38

ne že komunisté začali uvažovat o otevření hranic, oni je ještě otevřeli. Ale i kdyby veškeré ty změny stačili tzv. včas, stejně by to nebylo nic platné. O ty přece vůbec nešlo, šlo o nové trhy. K získání toho našeho by se použila jen nová strategie. Možná ta horší, jako v Jugošce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 5.Července 2013, 18:54:1

Já vím, pane Ševčíku. Ale stejně si pořád kladu otázku, proč jsme vlastně byli tak hloupí?

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 8.Února 2014, 05:10:18

Existuje jedna pravda: Koho chce Bůh potrestat, toho raní slepotou. Vidím to i na jednání vedení římské církve u nás.

Petrasek Milan - penzista

Poznání zákonitostí včerejší porce hlouposti, Sobota, 8.Února 2014, 11:47:19

by mohly přispět k porozumnění tomu jak v dnešní situaci bránit rozpadu demokracie, kdy ....cenzura a autocenzura je však mnohem efektivnější a kritické myšlení bere za své.......
Kdo ví proč dnes většina voličů preferuje ANO.......zeptal bych se.

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 9.Února 2014, 22:12:41

Co voličovi zbývá?
Co vyřešily socialně demokratické vlády?
Co vyřešily občanskodemokratické vlády?
Třeba pan Babiš má už dost peněz a nepotřebuje ministerský job.
Třeba jako podnikatel zná potíže podnikatelů a opravdu chce pomoct.
Co může volič vědět? Zkusí to.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 10.Února 2014, 14:19:25


doufám, že mluvil Žižek o ČSSR ...

Protože ta jeho vlast, Slovinská socialistická republika měla jako součást SFRJ i za toho jejich "samosprávného" socíku hranice otevřené - především pro své vlastní občany, ale myslím že i pro Čechoslováky - pokud ovšem ten Čechoslovák přijel do Jugoslávie na plnohodnotný "zelený" (a nikoli ten šedý, jen pro Jugošku určený) pas ...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 10.Února 2014, 14:22:53


... a myslím, že i s šedým pasem se dalo odjet kyvadlovým trajektem do Terstu ...

Jinak Jugoslávci dodržiovali to, co našemu režimu slíbili - aby těch našich turistů bylo v SFRJ co nejvíc

Proto existoval i samostatný "dinarový příslib" vedle toho (obtížněji získatelného) devizového příslibu ...


Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 10.Února 2014, 18:28:29

Bohužel ten Žižkův výrok už nemůžu dohledat, ale vím, že to určitě nebylo o Jugoslávii. S největší pravděpodobností to bylo právě o Československu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.