Roger Moore: Špion, který nás (nejen) bavil

Smrt Rogera Moora (1927–2017) znamená první úmrtí oficiálního představitele agenta 007 za dobu existence této nejdelší filmové série. Radek Buben shrnuje zásadní rysy, které Moore svým uměním postavě Jamese Bonda vtiskl.

Třetí představitel Jamese Bonda byl nejstarší ze šestice herců, kteří se role chopili, avšak jeho neuvěřitelná vitalita a časté vystupování v médiích dávaly naději, že se ještě dozvíme, co si Roger Moore myslí o dalších bondovkách a možná i o novém herci v hlavní roli. Žel, nestane se tak.

Roger Moore si v rámci bondovské série, do níž naskočil v roce 1973 filmem Žít a nechat zemřít, vysloužil řadu „nej“. Byl nejstarším hercem, který roli převzal, neboť začal hrát Bonda (ve Flemingově původním podání muže mezi třicítkou a čtyřicítkou), když mu táhlo na 46. rok věku. K tomu je však třeba dodat, že jako James Bond již vystoupil dříve, a to v parodickém televizním skeči v roce 1964.

S věkem souvisí i jiné Moorovo nej, totiž fakt, že poslední bondovku natočil v roce 1985, když mu bylo 57 let. Na nepovedeném filmu A View To A Kill se to však dosti podepsalo a ačkoli můžeme všichni jenom doufat, že budeme před šedesátkou vypadat jako Roger Moore, okolnost, že matka jeho filmové partnerky se narodila později než on, se projevila a Moorův Bond působí nejpozději v tomto filmu jako vilný a drobně slizký postarší „elegán“, před kterým důstojnější ženy spíše utečou.

Roger-moore-deadMoore se v roli Jamese Bonda nejvíce ze všech jeho představitelů identifikoval s britským charakterem agenta a s jeho loajalitou ke státu, v roli i v soukromí. Foto variety.com

Měly by to dosti snadné, jelikož i v nikterak náročných scénách běhu musel být Moore nahrazován dublerem. Sám herec však pochopitelný fakt, že ho kaskadéři zastupovali stále více a ve stále jednodušších akcích, nikdy nezastíral a uměl se mu šarmantně smát. Vždy dodal, že v postelových scénách účinkoval pokaždé on (a Bond-girl)! Ve srovnání s vysportovaným slim-fitovým Danielem Craigem – či Seanem Connerym – však nevyrýsovaný Moore vystupoval zásadně oblečený a spíše v dvouřadém a volnějším obleku. Rvačku hodnou Srdečných pozdravů z Ruska či Quantum of Solace u Moora prostě nehledejme. Vždyť říkával, že ho děsí násilí, střelné zbraně a výšky…

Jiné z mnoha Moorových nej je jeho anglickost (částečný skotský původ dodal Bondovi Fleming až na sklonku života, ale bez jakékoli identifikace s regionem) a fakt, že ze všech představitelů Jamese Bonda se právě Moore nejvíce identifikoval s britským charakterem agenta a s jeho jasnou loajalitou ke státu, a to jak v roli, tak v soukromí. Connery je Skot, Lazenby Australan, jenž musel být částečně dabován, aby zvládl oxfordský akcent. Dalton je z Walesu, Brosnan pak Ir. Connery podporuje nezávislost Skotska (James Bond rozvrací Spojené království!), Brosnan je hrdý Kelt. A Daltonův Bond předznamenává typický rys craigovské verze agenta, totiž určitou nechuť ke své práci, jistou nedůvěru v nadřízené a celkový systém (něco z toho najdeme i u Brosnana).

Na rozdíl od Angličana Craiga se však Londýňan Moore v roli prakticky nikdy nebouří (krom závěrečných milostných scén, kdy „urazí“ i Margaret Thatcherovou), vlastně nic nezpochybňuje, nehledá zlo uvnitř služby a jako první Bond se objevuje s Union Jackem (na padáku). V soukromí pak Moore vždy vyznával britskou módu a podporoval Konzervativní stranu, ačkoli šlo o slušného člověka.

Moorův Bond je tudíž vždy spolehlivý, skoro vždy v obleku, neopíjí se, natož pivem, a když vejde do špinavého baru v New Yorku, ve kterém působí jako „pěst na oko“, je tento fakt sám o sobě zdrojem humoru. Dalton naproti tomu zvládne hospodskou přestřelku a Craig se adaptuje na jakékoli vnější prostředí, přičemž jeho postoj k alkoholu nejvíce odpovídá Flemingovu originálu (a picím zvykům).

V nejtěžší pozici, nejhumornější a nejfantasknější
Vzít roli Bonda není snadné. Roger Moore byl fakticky první reálnou alternací po Connerym, jelikož Lazenbyho závorka je – neprávem – považována za totální neúspěch. Snaha být jiný než Connery je znát od začátku jeho éry. Nekouří cigarety a nikdy si neobjedná vodku a martini. Současně nastupuje v situaci, v níž bondovky netáhnou tolik jako v šedesátých letech a kdy spíše než uhlazený Bond vládnou Drsný Harry Calahan nebo detektivové z Francouzské spojky. Po Vietnamu pak Západ zpytuje svědomí. Flemingovy předlohy se zároveň stávají již těžko převeditelné na filmové plátno (a do plné kasy) a série se od nich definitivně vzdálila už ve druhé polovině šedesátých let. Konzervativnost žánru a pojetí postavy pak Moorovi vzaly šanci pracovat s inovativními režiséry či scenáristy.

Přesto Roger Moore ve své době obstál, udržel Bonda v první filmové lize, a ačkoli si jeho filmy více vypůjčovaly, než kolik přinášely nového (pašování drog, kung-fu honkongské produkce či raketoplány Hvězdných válek), rozhodně nespadly do průměru. Nejhloupější film ze všech, Moonraker, byl obrovský kasovní trhák a zabiják Jaws je součástí spektra kultovních „záporáků“.

Hlavním distinktivním rysem Moorových bondovek byla kombinace spektáklové fantasmagoričnosti, technických pomůcek, lehkého tónu, komických postaviček a obecně neflemingovského humoru. Tento trend se sice jasně projevil již ve filmech You Only Live Twice (1967), a hlavně Diamonds Are Forever (1971) s Connerym, kde máme poprvé rakety a satelity s laserem, hloupé americké policisty a úsměvně vyobrazené vrahouny, ale moorovky tento trend jasně posílily. Moonraker či Octopussy mají rysy čisté akční komedie. Když se James Bond objeví v kostýmu klauna či masce gorily, potvrzuje se, že britská kinematografie nevyprodukovala jenom agenta 007, ale také Jacquesa Clouseaua (a Moore v jednom Panterovi také hrál).

Obecná lehkost bondovek se pak projevila i v zobrazování Sovětů, kteří ostatně nikdy nejsou hlavními odpůrci filmového Bonda, jenž čelí většinou západním megalomanům či ruským odpadlíkům a zrádcům. U Moora je tak střet s KGB v rakouských Alpách následován postelovým détente s ruskou agentkou. Ve filmu For Your Eyes Only sice 007 čelí ruským spolupracovníkům, ale na závěr mu generál Gogol přátelsky pokyne, aby v jiném filmu předal „soudruhu Bondovi“ Leninův řád!

Na druhou stranu Moore natočil také střízlivější bondovky a uměl ukázat i tvrdou stránku agenta 007. Ostatně, střídání vážnějších a lehčích filmů bývalo základním rysem série. Žít a nechat zemřít či Muž se zlatou zbraní se obejdou bez megalomanů a svět ničících plánů a vynikající film For Your Eyes Only silně staví na Flemingově povídce. Když v něm Roger Moore skopne ze skály auto se zabijákem Locquem, je jeho výraz stejně nekompromisní a tvrdý jako u Conneryho, jenž v Dr. No chladnokrevně střílí do bezbranného doktora Denta, nebo kdekoli u Daltona a Craiga (ti se tak chovají, i když svádějí ženy).

Mezi Moorova nej tedy také patří, že jeho filmy dnes na pomyslné škále vážnosti a lehkosti stojí na jedné straně spektra, jehož druhou stranu představují bondovky s Danielem Craigem. Sám Roger Moore říkal, že prostě nemůže brát vážně agenta, kterého zná každý recepční a o němž barmani vědí, co pije.

Nejvíce herecky podceňovaný a nejvíce ovlivněný rolí
Roger Moore byl před Bondem spíše televizním hercem. Kdo si ještě pamatuje slovensky dabovaný nedělní dopolední seriál Ivanhoe, ví, o čem je řeč. Bond byl jeho první a poslední opravdu velkou filmovou rolí. Connery měl velmi úspěšný filmový osud i po Bondovi a hrál řadu odlišných charakterů v mnoha žánrech. Dalton je charakterní divadelní herec a filmy ho zase tolik nezajímají. Brosnan i Craig hráli i před Bondem a prvně jmenovaný by patřil mezi filmové „hezouny“ i bez agenta 007. Smutný osud Lazenbyho je jiná kapitola. Moore však nikdy mnoho filmových šancí nedostal a jeho role se často blíží bondovským postavám, respektive jeho hraní je podobné. Výjimkami jsou Muž, který pronásledoval sám sebe a Únos v Severním moři.

To vede řadu lidí k závěru, že Roger Moore vlastně není herec, spíše figurátor, anebo že hraje sám sebe, tedy vtipného elegána. Sám Moore si zde nadrobil, když s vrozenou ironií říkával, že má tři herecké polohy: zdvihnuté levé obočí, zdvihnuté pravé obočí a zdvihnuté obě obočí. Ale jak správně říká Michael Caine, se kterým měl Moore stejného krejčího v Mayfairu, právě to, že si nikdo nevšimne, že Moore hraje, představuje základ jeho herectví. V reálu byl Roger Moore prý někým úplně jiným.

Co dodat? Snad jenom to, že Roger Moore mohl a měl dostat více hereckých šancí, což mu však nikdy nevadilo. A že mezi jeho nej patřily obrovský šarm, sebekritický smysl pro humor a tolerance k chybám jiných. Projevil je i na předávání Českých lvů v roce 2005, kde musel jako host vydržet hodinové pitvoření nevtipného moderátora a pak jít na pódium doprovázen písní z Goldfingera, filmu, v němž hrál Sean Connery.

Využijme tedy této neradostné příležitosti k tomu, abychom začali fenomén bondovek více studovat a nezaostávali na chvostu světové bondologie. Pak se snad popsaná ostuda nebude opakovat, byť Roger Moore se to již bohužel nedoví.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.