Třetí představitel Jamese Bonda byl nejstarší ze šestice herců, kteří se role chopili, avšak jeho neuvěřitelná vitalita a časté vystupování v médiích dávaly naději, že se ještě dozvíme, co si Roger Moore myslí o dalších bondovkách a možná i o novém herci v hlavní roli. Žel, nestane se tak.

Roger Moore si v rámci bondovské série, do níž naskočil v roce 1973 filmem Žít a nechat zemřít, vysloužil řadu „nej“. Byl nejstarším hercem, který roli převzal, neboť začal hrát Bonda (ve Flemingově původním podání muže mezi třicítkou a čtyřicítkou), když mu táhlo na 46. rok věku. K tomu je však třeba dodat, že jako James Bond již vystoupil dříve, a to v parodickém televizním skeči v roce 1964.

S věkem souvisí i jiné Moorovo nej, totiž fakt, že poslední bondovku natočil v roce 1985, když mu bylo 57 let. Na nepovedeném filmu A View To A Kill se to však dosti podepsalo a ačkoli můžeme všichni jenom doufat, že budeme před šedesátkou vypadat jako Roger Moore, okolnost, že matka jeho filmové partnerky se narodila později než on, se projevila a Moorův Bond působí nejpozději v tomto filmu jako vilný a drobně slizký postarší „elegán“, před kterým důstojnější ženy spíše utečou.

Měly by to dosti snadné, jelikož i v nikterak náročných scénách běhu musel být Moore nahrazován dublerem. Sám herec však pochopitelný fakt, že ho kaskadéři zastupovali stále více a ve stále jednodušších akcích, nikdy nezastíral a uměl se mu šarmantně smát. Vždy dodal, že v postelových scénách účinkoval pokaždé on (a Bond-girl)! Ve srovnání s vysportovaným slim-fitovým Danielem Craigem — či Seanem Connerym — však nevyrýsovaný Moore vystupoval zásadně oblečený a spíše v dvouřadém a volnějším obleku. Rvačku hodnou Srdečných pozdravů z Ruska či Quantum of Solace u Moora prostě nehledejme. Vždyť říkával, že ho děsí násilí, střelné zbraně a výšky…

Jiné z mnoha Moorových nej je jeho anglickost (částečný skotský původ dodal Bondovi Fleming až na sklonku života, ale bez jakékoli identifikace s regionem) a fakt, že ze všech představitelů Jamese Bonda se právě Moore nejvíce identifikoval s britským charakterem agenta a s jeho jasnou loajalitou ke státu, a to jak v roli, tak v soukromí. Connery je Skot, Lazenby Australan, jenž musel být částečně dabován, aby zvládl oxfordský akcent. Dalton je z Walesu, Brosnan pak Ir. Connery podporuje nezávislost Skotska (James Bond rozvrací Spojené království!), Brosnan je hrdý Kelt. A Daltonův Bond předznamenává typický rys craigovské verze agenta, totiž určitou nechuť ke své práci, jistou nedůvěru v nadřízené a celkový systém (něco z toho najdeme i u Brosnana).

Na rozdíl od Angličana Craiga se však Londýňan Moore v roli prakticky nikdy nebouří (krom závěrečných milostných scén, kdy „urazí“ i Margaret Thatcherovou), vlastně nic nezpochybňuje, nehledá zlo uvnitř služby a jako první Bond se objevuje s Union Jackem (na padáku). V soukromí pak Moore vždy vyznával britskou módu a podporoval Konzervativní stranu, ačkoli šlo o slušného člověka.

Moorův Bond je tudíž vždy spolehlivý, skoro vždy v obleku, neopíjí se, natož pivem, a když vejde do špinavého baru v New Yorku, ve kterém působí jako „pěst na oko“, je tento fakt sám o sobě zdrojem humoru. Dalton naproti tomu zvládne hospodskou přestřelku a Craig se adaptuje na jakékoli vnější prostředí, přičemž jeho postoj k alkoholu nejvíce odpovídá Flemingovu originálu (a picím zvykům).

V nejtěžší pozici, nejhumornější a nejfantasknější

Vzít roli Bonda není snadné. Roger Moore byl fakticky první reálnou alternací po Connerym, jelikož Lazenbyho závorka je — neprávem — považována za totální neúspěch. Snaha být jiný než Connery je znát od začátku jeho éry. Nekouří cigarety a nikdy si neobjedná vodku a martini. Současně nastupuje v situaci, v níž bondovky netáhnou tolik jako v šedesátých letech a kdy spíše než uhlazený Bond vládnou Drsný Harry Calahan nebo detektivové z Francouzské spojky. Po Vietnamu pak Západ zpytuje svědomí. Flemingovy předlohy se zároveň stávají již těžko převeditelné na filmové plátno (a do plné kasy) a série se od nich definitivně vzdálila už ve druhé polovině šedesátých let. Konzervativnost žánru a pojetí postavy pak Moorovi vzaly šanci pracovat s inovativními režiséry či scenáristy.

Přesto Roger Moore ve své době obstál, udržel Bonda v první filmové lize, a ačkoli si jeho filmy více vypůjčovaly, než kolik přinášely nového (pašování drog, kung-fu honkongské produkce či raketoplány Hvězdných válek), rozhodně nespadly do průměru. Nejhloupější film ze všech, Moonraker, byl obrovský kasovní trhák a zabiják Jaws je součástí spektra kultovních „záporáků“.

Hlavním distinktivním rysem Moorových bondovek byla kombinace spektáklové fantasmagoričnosti, technických pomůcek, lehkého tónu, komických postaviček a obecně neflemingovského humoru. Tento trend se sice jasně projevil již ve filmech You Only Live Twice (1967), a hlavně Diamonds Are Forever (1971) s Connerym, kde máme poprvé rakety a satelity s laserem, hloupé americké policisty a úsměvně vyobrazené vrahouny, ale moorovky tento trend jasně posílily. Moonraker či Octopussy mají rysy čisté akční komedie. Když se James Bond objeví v kostýmu klauna či masce gorily, potvrzuje se, že britská kinematografie nevyprodukovala jenom agenta 007, ale také Jacquesa Clouseaua (a Moore v jednom Panterovi také hrál).

Obecná lehkost bondovek se pak projevila i v zobrazování Sovětů, kteří ostatně nikdy nejsou hlavními odpůrci filmového Bonda, jenž čelí většinou západním megalomanům či ruským odpadlíkům a zrádcům. U Moora je tak střet s KGB v rakouských Alpách následován postelovým détente s ruskou agentkou. Ve filmu For Your Eyes Only sice 007 čelí ruským spolupracovníkům, ale na závěr mu generál Gogol přátelsky pokyne, aby v jiném filmu předal „soudruhu Bondovi“ Leninův řád!

Na druhou stranu Moore natočil také střízlivější bondovky a uměl ukázat i tvrdou stránku agenta 007. Ostatně, střídání vážnějších a lehčích filmů bývalo základním rysem série. Žít a nechat zemřít či Muž se zlatou zbraní se obejdou bez megalomanů a svět ničících plánů a vynikající film For Your Eyes Only silně staví na Flemingově povídce. Když v něm Roger Moore skopne ze skály auto se zabijákem Locquem, je jeho výraz stejně nekompromisní a tvrdý jako u Conneryho, jenž v Dr. No chladnokrevně střílí do bezbranného doktora Denta, nebo kdekoli u Daltona a Craiga (ti se tak chovají, i když svádějí ženy).

Mezi Moorova nej tedy také patří, že jeho filmy dnes na pomyslné škále vážnosti a lehkosti stojí na jedné straně spektra, jehož druhou stranu představují bondovky s Danielem Craigem. Sám Roger Moore říkal, že prostě nemůže brát vážně agenta, kterého zná každý recepční a o němž barmani vědí, co pije.

Nejvíce herecky podceňovaný a nejvíce ovlivněný rolí

Roger Moore byl před Bondem spíše televizním hercem. Kdo si ještě pamatuje slovensky dabovaný nedělní dopolední seriál Ivanhoe, ví, o čem je řeč. Bond byl jeho první a poslední opravdu velkou filmovou rolí. Connery měl velmi úspěšný filmový osud i po Bondovi a hrál řadu odlišných charakterů v mnoha žánrech. Dalton je charakterní divadelní herec a filmy ho zase tolik nezajímají. Brosnan i Craig hráli i před Bondem a prvně jmenovaný by patřil mezi filmové „hezouny“ i bez agenta 007. Smutný osud Lazenbyho je jiná kapitola. Moore však nikdy mnoho filmových šancí nedostal a jeho role se často blíží bondovským postavám, respektive jeho hraní je podobné. Výjimkami jsou Muž, který pronásledoval sám sebe a Únos v Severním moři.

To vede řadu lidí k závěru, že Roger Moore vlastně není herec, spíše figurátor, anebo že hraje sám sebe, tedy vtipného elegána. Sám Moore si zde nadrobil, když s vrozenou ironií říkával, že má tři herecké polohy: zdvihnuté levé obočí, zdvihnuté pravé obočí a zdvihnuté obě obočí. Ale jak správně říká Michael Caine, se kterým měl Moore stejného krejčího v Mayfairu, právě to, že si nikdo nevšimne, že Moore hraje, představuje základ jeho herectví. V reálu byl Roger Moore prý někým úplně jiným.

Co dodat? Snad jenom to, že Roger Moore mohl a měl dostat více hereckých šancí, což mu však nikdy nevadilo. A že mezi jeho nej patřily obrovský šarm, sebekritický smysl pro humor a tolerance k chybám jiných. Projevil je i na předávání Českých lvů v roce 2005, kde musel jako host vydržet hodinové pitvoření nevtipného moderátora a pak jít na pódium doprovázen písní z Goldfingera, filmu, v němž hrál Sean Connery.

Využijme tedy této neradostné příležitosti k tomu, abychom začali fenomén bondovek více studovat a nezaostávali na chvostu světové bondologie. Pak se snad popsaná ostuda nebude opakovat, byť Roger Moore se to již bohužel nedoví.