Na začátku března letošního roku se na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy konala důležitá konference s názvem „No hate. More Speech“. Akce měla přinést různá řešení, jak bojovat proti nenávistným projevům ve virtuálním světě a také mapovat situaci v České republice a v Německu.

Na mnohých internetových fórech a sociálních médiích se totiž objevují otevřeně nenávistné výroky. Jsou namířeny jak proti jednotlivým osobám, tak proti určitým skupinám. Často se objevuje také vyhrožování násilím. I když agresivní komentáře existují již dlouho, v současné době roste jejich intenzita v rámci sociálních sítí. Existuje způsob, jak proti nenávisti na sociálních sítích a kdekoliv jinde na internetu bojovat?

Je třeba mluvit s provozovateli sociálních sítí

Hostem konference byl Christian Lange, parlamentní státní tajemník spolkového ministra spravedlnosti a ochrany spotřebitele Německa, a Jiří Dienstbier, člen Senátu České republiky a bývalý ministr pro lidská práva a rovné příležitosti.

Hned v úvodu Lange uvedl, že svoboda slova je důležitým prvkem demokratické společnosti. Při zákrokům proti nenávistným projevům nemá docházet k porušování tohoto aspektu. Je spíše potřeba najit nové nástroje a řešení, které pomohou dodržovat práva a zákony i ve virtuálním světě. Každá debata má totiž svou hranici a neměla by vést k násilným výzvám, rasové nesnášenlivosti nebo antisemitismu.

Podobných zlostných zpráv nejsou ušetřeni dokonce ani politici. Takovou zkušenost v Německu získala například jedna ze členek Strany Zelených. Rozhodla se ale aktivně zakročit. Našla adresy lidí, kteří jí psali nenávistné zprávy, a se zástupcem médií je navštívila. Chtěla s nimi diskutovat, požádala je, aby jí svoje výroky opakovali. Nikdo se však nechtěl přiznat a říci výhružné věty přímo očí. „Asi je snadnější něco odkliknout, než nadávat osobně,“ dodává Lange.

Projektů, které jsou zaměřené proti internetové nenávisti, je v Německu mnoho a spolková vláda je podporuje. V roce 2017 bylo vydáno více než sto milionů eur na projekty, které se snaží potírat pravicový extremismus a které podporují mediální vzdělávání. Velkou podporu mají také neziskové organizace, které se snaží bojovat proti nenávisti. V rámci předmětů jako jsou občanská nauka nebo německý jazyk potom fungují plány zaměřené na mediální výchovu.

Christian Lange také zdůraznil, že je na čase vést politický dialog s provozovateli sociálních sítích. Jsou to právě oni, kteří mohou najít východisko, a pomoci tak kultivovat „virtuální scénu“. Nejde ale o cenzuru, z facebooku se nemá stát soudní síň. Důležité ovšem je, aby taková virtuální místa fungovala jako prostory, kde se může každý bez rozdílu bezpečně vyjádřit.

V Německu existují daná pravidla, která jsou napsána v trestním zákoníku: „To znamená, že co je trestné offline, je také trestné online,“ vysvětluje Lange. Problém tedy není v tom, že by chyběly zákony, ale spíše v tom, jak je správně prosazovat. Člověk, který dostává nenávistné zprávy, má v Německu možnost obrátit se na policii, kde může podat oznámení. Stížnosti se musí prověřit, nejde je hodit pod stůl a tvářit se, že se nic nestalo. Policie tato oznámení řeší, nejde tedy pouze o formalitu, jak se to občas stává v českém prostředí. Rozsudky jsou mnohdy ostré a přísné. V mnoha spolkových zemích jsou navíc státní zastupitelství, která se zaměřují právě na zločiny ve virtuálním prostoru.

V říjnu 2016 byl například jeden muž odsouzen na deset měsíců vězení za své výroky na sociálních sítí. Psal nenávistné zprávy a výroky o tom, že by se měly opět otevírat koncentrační tábory pro uprchlíky.