Kdykoli někdo vyhlašuje, že Češi jsou zase v něčem výjimeční, trnu. Ani tentokrát se nemohu ubránit pochybnostem.

Významné vládní instituce (Úřad vlády ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Česká rozvojová agentura) spolu s Informačním centrem OSN a organizacemi reprezentujícími soukromý sektor (Asociace společenské odpovědnosti a UN Global Compact v ČR) vyhlásily Cenu SDGs, soutěž o ceny pro aktéry ze všech sfér veřejného života za vynikající příspěvky k naplňování Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs).

V září 2015 přijali představitelé 193 členských států OSN Cíle udržitelného rozvoje jako velmi ambiciózní pokračování relativně úspěšných Rozvojových cílů tisíciletí, které v letech 2000—2015 usilovaly mimo jiné o snížení extrémní chudoby a zlepšení postavení žen v chudých zemích. Nové cíle, kterých je sedmnáct, tvoří Agendu 2030, zaměřenou tentokrát nejen na vymýcení chudoby a dosažení genderové rovnosti, ale také na překonání environmentálních hrozeb a prosazení udržitelného způsobu života všude na Zemi.

Udržitelnost, o které Agenda 2030 mluví, je chápána ve všech dimenzích: ekologické, ekonomické i sociální. Úspěšnost záměru, a vlastně i snesitelný život na planetě, závisí na tom, jak se podaří do programu zapojit co nejvíce lidí, organizací a institucí. Z tohoto hlediska se Ceny SDGs jeví jako chvályhodná iniciativa.

Současná česká vláda připravila Strategický dokument Česká republika 2030, k jehož přípravě pozvala experty nevládních organizací i akademické a soukromé sféry. Cíle udržitelného rozvoje v něm hrají velkou roli. Expertní znalosti i dobrá politická vůle ale k úspěchu nestačí. Je třeba také získat podporu veřejnosti pro nezbytné politické programy a čelit zájmům, které jsou s principem udržitelnosti v rozporu. Je otázkou, nakolik je předmětná soutěž v tomto ohledu nápomocná.

To, že se vyhlašovatelé soutěže zabývají otázkou podpory veřejnosti, ukazuje průzkum, který dva z nich zadali (Asociace společenské odpovědnosti spolu s Global Compact Network Czech Republic). Průzkum probíhal mezi „internetovou populací“ v dubnu 2016. V roce 2015 mělo k internetu přístup 73,1 procent obyvatel. Dá se předpokládat, že bez přístupu k internetu jsou především chudé domácnosti. Vypadá to, že zadavatele průzkumu názorů českých respondentů na boj proti chudobě nezajímá pohled těch, kterých se to týká nejvíce. Nebo se na chudých prostě šetřilo, jako vždycky.

Cíle udržitelného rozvoje se může dařit naplňovat jen tehdy, pokud bude umožněno chudým, vyloučeným, vykořisťovaným, marginalizovaným stát se subjekty vlastního rozvoje. K tomu je nejprve třeba slyšet jejich hlas, je třeba ptát se jich samých, co potřebují. Tato jinde už samozřejmá zásada rozvojových programů, k nám ještě nedorazila.

Pozoruhodné výsledky