Pohádka o zlých neziskovkách

V posledních dvou letech zesílily ve veřejném prostoru výpady proti neziskovým organizacím. Racionální argumenty byste v jejich základu hledali marně, zato spřízněnost s propagandistickými weby je tu více než nápadná.

Předseda KSČM Vojtěch Filip nedávno vyzval předsedu vlády, ať předloží zprávu o tom, jaké neziskové organizace stát financuje a proč. „V České republice prý existuje přes 3600 těchto organizací. Ptám se tedy, zda je tento údaj pravdivý, jde o zjevně velmi vysoký počet. V takovém množství je pak velmi těžké se vyznat a podpořit ty, jejichž činnost má skutečně smysl a jsou užitečné, a to pro celou společnost, nikoliv pouze pro skupinu či jednotlivce, kteří se snaží obohatit na úkor ostatních,“ cituje Filipův písemný dotaz premiérovi server Lidovky.cz.

Filipovi jde především o to zjistit, kolik peněz vláda vydává na podporu organizací zabývající se pomocí migrantům a uprchlíkům – tohle téma poslední dobou začalo trápit nejednoho politika i daňového poplatníka. Fantastické zprávy o miliardách, které prý tvoří „výhodný byznys“ s uprchlíky, se přesunuly z obskurních propagandistických webů i do mainstreamových médií.

Vojtech_filipPředseda komunistů Vojtěch Filip má starost, zda za úpadkem našeho státu nestojí ziskuchtivé organizace obohacující se na úkor veřejných prostředků. Propaganda evidentně zabírá. Foto Wikipedia

Především týdeník Echo24 se na tématu přiživuje vydatně. Stačí si připomenout pár měsíců starý rádoby investigativní článek Lenky Zlámalové, která je – stejně jako čím dál větší množství konzervativních novinářů a komentátorů v ČR i zahraničí – přesvědčená, že neziskový sektor je jakýsi organizovaný komplot obskurních ideologických sekt, které vydávají obrovské finanční prostředky na budování Nového světového řádu/vyhubení heterosexuálního bílého muže/zničení Evropské kultury, dosaďte si sami.

Takové úvahy přece musí znít každému rozumně myslícímu člověku naprosto absurdně, chtělo by se říci. Jenže tak jednoduché to bohužel není.

Vše je již veřejně známo
Prvním poměrně zarážejícím faktorem je skutečnost, že informace o počtu, struktuře a financování neziskových organizací nepředstavují absolutně nic tajného. Každá neziskovka má ze zákona povinnost publikovat výroční zprávu včetně finanční zprávy a mít ji veřejně dostupnou na webu. I Lidovky.cz se ve zmiňovaném článku odkazují mimo jiné na vládní analýzu, která je všem veřejně dostupná a z níž lze pár kliky zjistit, kolik je zde neziskovek, čím se zabývají a kolik přesně dostávají ze státního rozpočtu.

U jedné z mála neziskovek v ČR, která má skutečně jako svou hlavní agendu pomoc uprchlíkům a žadatelům o azyl, se jedná o zcela závratné tři miliony korun. Z volně dostupných zdrojů lze také vyčíst už mnohokráte opakovaný fakt, že naprostou většinu státních dotací na neziskový sektor spolknou sportovní spolky a asociace – například Fotbalová asociace, která dostala víc než čtvrt miliardy.

Přestože jsou všechny výše zmiňované informace skutečně velmi snadno dohledatelné a čísla mluví naprosto jasně (jak koneckonců ukazuje právě i redaktor Lidovek), nebrání to mnoha jeho kolegům novinářům, politikům i veřejnosti propadnout jakési kolektivní halucinaci o spiknutí, které nás všechny stojí miliardy a pokoutně nám škodí.

Mýtus neziskového sektoru
Druhým, už méně do očí bijícím, ale přesto podstatným faktorem je naprostá neznalost toho, co to vlastně neziskový sektor je, jak funguje a jaké vztahy má dlouhodobě se státem a proč. I pokud si totiž odmyslíme sportovní asociace a zaměříme se na ty „dobro páchající“ neziskovky, jako jsou třeba organizace poskytující bezplatné právní nebo sociální poradenství lidem v nouzi, zaměřují se na zlepšení kvality výuky ve školách a podporují učitele nebo třeba nabízejí péči o seniory, pomáhají rodičům těžce postižených dětí nebo umožňují domácí hospicovou péči, jedná se v drtivé většině o dlouhodobé partnery státních institucí.

Příklad s uprchlíky zde může vlastně docela dobře osvětlit, o co jde. Česká republika má, tak jako všechny vyspělé země, takzvaný Státní integrační program pro azylanty. Legislativa týkající se pobytu cizinců včetně azylantů jim zaručuje například nárok na právní pomoc, střechu nad hlavou (po jistou omezenou dobu) a lekce českého jazyka. Hlavním partnerem státu pro poskytování těchto služeb je nyní Charita Česká republika (ano, ta křesťanská neziskovka).

Stát zkrátka některé věci garantuje, ale zároveň není v jeho moci je realizovat, a proto dotuje neziskovky, které tuto práci odvádějí za něj – de facto na ně outsourcuje část svých povinností. Podobné je to i se spoustou sociálních služeb – z nichž většina se vůbec netýká azylantů, ale každého z nás. Každý z nás se někdy může ocitnout v situaci, kdy bude potřebovat právníka zadarmo, nebo se bude muset starat o staré rodiče či dlouhodobě nemocné dítě.

Pro stát je mnohem jednodušší a pravděpodobně levnější, když část svého rozpočtu rozdělí organizacím, které mají potřebnou expertizu a lidi. Protože jinak by ji musel zajišťovat sám, a na to nemá lidi ani kapacity. Nebo by musel najít způsob, jak ji zrealizovat komerčně – jenže zkušenosti ukazují, že některé věci – jako třeba právě péče o seniory nebo postižené děti – z principu prostě výdělečné být nemohou, a zároveň snad ani Lenka Zlámalová nezpochybňuje, že jsou potřeba.

V ideálním stavu jsou proto neziskovky skutečně partnerem politiků, kteří berou jejich hlas v potaz, když se třeba stanovuje nová legislativa. Protože kdo jiný má vědět, jak nastavit například hospicovou péči nebo integrační program pro azylanty než ti, kteří se jimi už přes dvacet let dennodenně zabývají? Není na tom absolutně nic konspiračního, je to velmi transparentní a pro stát včetně nás daňových poplatníků výhodný proces spolupráce. Podobně funguje v mnoha jiných vyspělých zemích.

Neziskovky zkrátka nejsou bandou šílených aktivistů s urputnou touhou zničit svět, ale organizacemi s neocenitelnou expertizou plné vysoce kvalifikovaných lidí, kteří často pracují za zlomek toho, co by se svou kvalifikací dostali v ziskovém sektoru. A ověřit si tuhle skutečnost by v důsledku mělo být mnohem jednodušší než vymýšlet za vlasy přitažené konspirace o řízeném konci naší civilizace. Přesto si tu práci málokdo dá.

Mediální coming out propagandy
Příslovečný kámen úrazu bude tedy nejspíš jinde. Asi je pochopitelné, že téma fungování neziskového sektoru vyplulo na povrch v období takzvané migrační krize – neziskovky tady totiž hrají roli advokáta velmi nepopulárního tématu a pro politiky není nic jednoduššího než se svézt. To ale samo o sobě jako vysvětlení nestačí. Koneckonců ani většina odborníků z migračních neziskovek nezastává nijak extrémní názory, nevyskutuje se mezi nimi nikdo, kdo by si skutečně přál přijímat miliony lidí bez ohledu na to, co jsou zač – naopak právě většina z nich upozorňuje na rizika neregulované migrace a snaží se prosazovat tu legální a regulovanou jako prevenci.

Lidé jako ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek a jeho kolegové mnohem spíše upozorňují na mezinárodní závazky, které Česká republika má, na to, jak je nastavená naše legislativa a jaké problémy může generovat, když obojí začneme ignorovat – zkrátka dělají to, co by na jejich místě dělal každý odborník, kdyby zrovna jeho téma začalo okupovat přední stránky novin.

Na celé posedlosti neziskovami je tak znekliďnující především to, jak se českým mediálním a veřejným prostorem šíří. Prvními „médii“, které absurdní informace o neziskovém komplotu začaly šířit, byly servery typu Aeronet a následně třeba Parlamentní listy. Dobře se to dá vysledovat na příkladu finančníka a filantropa George Sorose, který se na ruských propagandistických webech začal objevovat už před několika lety.

Právě při sledování mediálních výstupů, které se jeho osobou zabývají, lze docela dobře sledovat, jak propaganda vzniká. Nárust počtu zmínek o Sorosovi nejdříve významně vzrostl právě na Aeronetu a podobně zaměřených webech, než agendu ochotně přejaly právě Parlamentní listy (tedy mainstreamovější verze téhož). Nějakou dobu se téma „Sorosova komplotu na vybudování nového světového řádu“ drželo v okruhu webů, které lze snadno identifikovat jako prokremelské a propagandistické. Pak však pomalu, ale jistě přišly zmínky na webech jako idnes – a úplný coming out v mainstreamu pak představuje zmiňovaný článek Lenky Zlámalové. Že se na tématu začali vézt i politici. je pak už vcelku pochopitelné (byť ne omluvitelné).

Přijít na rozumné vysvětlení, proč se vzdělaní a racionálně uvažující novináři i mnoho jejich čtenářů nechá tak snadno okouzlit zjevnými nesmysly a absurditami, které navíc nelze podpořit vůbec žádnými fakty nebo konkrétními údaji, je velmi obtížné – ale rozhodně bychom se o to měli pokoušet.

Je pro nás představa, že mezi námi žijí lidé, kteří považují věci jako inkluzivní vzdělávání, enviromentální témata nebo pomoc bližním prostě za důležité a potřebné, a proto se jim profesionálně věnují (i kdyby se velmi snadno uživili jinde), tak děsivá a nepřijatelná? Neumíme si představit, že lidé z neziskovek svým tématům skutečně věří, rozumí jim a považují je prostě za správné, a proto to dělají?

Je pro nás natolik nepřijatelné, že zde žijí různí lidé s různými názory, které nahlas a veřejné říkají, že se raději uchýlíme k představám o jakémsi spiknutí, které dlouhodobě pracuje proti nám, je supertajné a z nějakého důvodu má k dispozici strašně moc peněz? A náš stát prostě jen tak z plezíru ještě nějaké přisypává? Pak je situace skutečně vážná. Buď trpíme kolektivní psychózou, nebo je kremelská propaganda mnohem účinnější, než se na první pohled zdá.

Autorka působí mimo jiné v neziskovém sektoru, v letech 2012–2014 pracovala pro společnost Člověk v tísni, v současné době působí v Nadaci Open Society Fund Praha, kterou v roce 1992 založil George Soros.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Kolektivní psychóza je popravdě tu Pondělí, 13.Března 2017, 22:15:20

........Neziskovky zkrátka nejsou bandou šílených aktivistů s urputnou touhou zničit svět, ale organizacemi s neocenitelnou expertizou plné vysoce kvalifikovaných lidí, kteří často pracují za zlomek toho, co by se svou kvalifikací dostali v ziskovém sektoru. A ověřit si tuhle skutečnost by v důsledku mělo být mnohem jednodušší než vymýšlet za vlasy přitažené konspirace o řízeném konci naší civilizace. Přesto si tu práci málokdo dá........
to je platné a správné... stejně tak jako:
Neziskovky jsou doprovodným jevem rozpadu sociálního kapitalismu - privatizace pro veřejnost nezbytných a proto v zásadě nutně nevýdělečných oborů.
Privatizace školství, zdravotnictví, kultury,........ jsou se řízeny privátními zájmy a principy tržní etiky - zisku.
Stejně tak jsou privatizovány případné následky asociální kolizí..
Neziskovky se tak dostávají do nezávidění hodné symbiózy s neoliberální formou asociálního kapitalismu....bych vzpomínaje rozlobených slov pana Ševčíka dodal.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Privátní subjekty Středa, 15.Března 2017, 13:05:21

existující v oblasti školství, kultury a zdravotnictví přece nemusejí nutně představovat honbu za ziskem. Zaplňují mezery v nabídce, kterou stát nebo obce nepokrývají. A o tom, že těch mezer je hodně, svědčí právě mnohé neziskovky.
Za to, že některé z těch privátních subjektů nemají statut neziskové organizaci, ale fungují třeba jako eseróčko, nemůže hrabivost jejich zakladatelů /všechny příjmy jdou obyčejně na provoz a do rozvoje/, ale celkové právní prostředí, které volbu formy ovlivňuje.

Oto Gürtler - Čáslav

Hezké PR aktivistky Úterý, 6.Června 2017, 10:15:33

Podíval jsem se opravdu před časem na pár výročních zpráv těch "neziskovek". Kromě pár konkrétních osob, zvláště nejrůznějších, podivně zbohatlých miliardářů, jsou plné dalších neziskovek, grantů a nadačních fondů, často třeba Europarlamentu a jiných organizací, různými euroinstitucemi zřízenými. Jednotlivé nadace a neziskovky si docela často přesouvají peníze mezi sebou. Asi kvůli větší transparentnosti. K těm dárcům peněz samozřejmě patří také články Sorošova řetězce nejrůznějších institucí, které spolupracují s kdekým po celém světě. Jediné, co nevíme, o co vlastně Sorošovi jde a proč to všechno dělá. Někdo věří, že z čirého altruismu. Ano, i u nás jsou lidé, kteří jsou schopni tvrdit, že podnikatelé nepodnikají kvůli svému zisku, ale proto, aby měli obyčejní lidé práci! Víra je víra, na tu nelze jít s rozumem. Z výročních zpráv neziskovek tak vyplývá zhruba totéž, co z výročních zpráv různých firem, a míň než z obchodního rejstříku. Víme o penězích, víme kolik přišlo, víme odkud, , kolik spotřebovali "zaměstnanci" a víme dokonce kolik se utratilo. Jenom nevíme od koho skutečně peníze přišly a nejčastěji ani nevíme na co konkrétně se utratily. Třeba položka "Podpora projektu XY", nebo "Příspěvek neziskové organizaci AB" má vypovídací hodnotu jako "Reprezentační fond" nějaké firmy, nebo položka "občerstvení" v účetnictví místních hasičů. Víme všechno, ale nedozvěděli jsme se nic. Pokud ale pomineme místní neobjektivní škarohlídy a vynecháme třeba velmi konkrétní důvody, které vedly v Rusku k větší kontrole "neziskovek", pak se poohlédněme třeba v Izraeli. Tam poměrně hezky zanalyzovali činnost neziskovek i dalších organizací, sponzorovaných podobnýj způsobem a často ze zahraničí, a přijali kvůli nim obdobný zákon jako Rusko. Ale oni jsou Židé v Izraeli asi taky mylně informováni, přestože mají své soukmenovce po celé světě v těch nejvlivnějších a nejinformovanějších institucích a vládách. Jojo! Víra je víra. Ale někdy může víra být jenom zakrývaná lež.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 6.Června 2017, 17:13:25

"Z volně dostupných zdrojů lze také vyčíst už mnohokráte opakovaný fakt, že naprostou většinu státních dotací na neziskový sektor spolknou sportovní spolky a asociace – například Fotbalová asociace, která dostala víc než čtvrt miliardy."

Pelta je taky neziskovka?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neziskovky – tento článek versus Wikipedie Středa, 7.Června 2017, 12:30:37

Článek:
"Neziskovky jsou partnerem politiků, kteří berou jejich hlas v potaz, když se stanovuje nová legislativa... je to velmi transparentní... ověřit si tuhle skutečnost by mělo být jednodušší než vymýšlet za vlasy přitažené konspirace... trpíme kolektivní psychózou..."

Wikipedie:
"... V politickém kontextu se používá zejména pro občanská sdružení aktivně zasahující do veřejných záležitostí, ale zahrnuje samozřejmě i občanská sdružení (spolky) sloužící k soukromé realizaci skupinových zájmů..."

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 7.Června 2017, 15:46:17

Ty zákony v Rusku a Izraeli, o kterých mluví pan Gürtler, jsou zaměřeny proti neziskovým organizacím kritizujícím porušování lidských práv vládní politikou. V Izraeli jde fakticky výlučně o práva Palestinců. Izraelský zákon je o dost mírnější než ten ruský, protože se týká jen organizací, které mají přes 50% financí od cizích vlád a politických organizací, ne od jakýchkoliv zahraničních dárců.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Tažení proti neziskovkám Čtvrtek, 8.Června 2017, 08:20:26

má podle mne svůj původ ve spojování tohoto slova s pojmem občanské společnosti, neboli s nebezpečím ohrožujícím klid na práci, nebezpečím, pocházejícím od havloidů a jim podobných živlů. Když se k této představě přiřadí suma, kterou všechny neziskovky ročně dostanou z veřejných rozpočtů, spravedlivému horlivci se zatmí před očima, třebaže před půlhodinou schválil v městské radě mimořádný příspěvek pro místní fotbalový klub.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neziskovky – tento článek versus transparentní rozum Čtvrtek, 8.Června 2017, 12:17:5

článek:
"Je pro nás představa, že mezi námi žijí lidé, kteří považují věci jako inkluzivní vzdělávání, enviromentální témata nebo pomoc bližním prostě za důležité a potřebné, a proto se jim profesionálně věnují (i kdyby se velmi snadno uživili jinde), tak děsivá a nepřijatelná? Neumíme si představit, že lidé z neziskovek svým tématům skutečně věří, rozumí jim a považují je prostě za správné, a proto to dělají?"


transparentní rozum:
Představa, že se někdo něčemu věnuje nikoliv jen proto, aby se uživil, ale i proto, že to považuje za důležité a potřebné, že svým idejím skutečně věří a považuje je za správné, taková představa není děsivá, je naopak příjemná.

Neměly by nám však uniknout dvě věci: Zaprvé bychom neměli generalizovat – motivace, že nějaká práce je správná a potřebná, a proto ji dělám, může v neziskových organizacích převažovat, ale nemusí tomu tak být vždy. Výjimky z tohoto "pravidla", kdy nezisková organizace slouží k realizaci vlastního (nikoliv obecného) zájmu, samozřejmě existovat mohou. A zadruhé – je vždy určitá potíž s vymezením obecného zájmu a obecného dobra. To, co jeden považuje za správné a potřebné, může druhý považovat za nesprávné a škodlivé.

---------------------------------------------------------------

Většina lidí se tedy snad shodne na tom, že například domácí ošetřovatelská péče, hospicová péče, asistenční služby pro lidi s postižením, pomoc lidem bez domova, pomoc lidem prchajícím před válkou, že to jsou všechno správné a potřebné věci (a nebude překvapena, když i těchto konsenzuálně správných věcí někdo v ojedinělých případech zneužije k vlastnímu prospěchu),

ale už se neshodne na tom, že třeba otevření hranic pro migraci, nebo prosazování genderového přístupu jsou také správné a potřebné věci. Část lidí si to prostě myslet bude a jiná část naopak ne. Já takový rozpor v postojích považuji za naprosto normální a nevysvětloval bych ho - jako autorka článku - kolektivní psychózou nebo kremelskou propagandou.

Poznámka: Tímto způsobem se kdysi vysvětloval také odmítavý postoj k "našemu socialistickému společenskému zřízení": Buď byl člověk blázen, když nechtěl to "evidentní dobro", nebo byl zpracován nepřátelskou západní propagandou. To už ale dnes pamatuje jen málokdo.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Nusharte, Pátek, 9.Června 2017, 10:09:2

myslím, že článek vznikl proto, že autorka vidí generalizaci na druhé straně. Vy ještě například rozlišujete mezi pomocí uprchlíkům před válkou a mezi otevřením náruče všem migrantům, ale ti, co píší o neziskovkách jako o nebezpečí pro lidstvo, toho schopni nejsou.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 9.Června 2017, 10:21:42

Mimochodem, lidi z neziskovek, kteří jsou českým diskusním mainstreamem obviňováni z podpory importu terorismu a zločinu, se proviňovali zejména tím, že obstarávali vodu, potraviny a oblečení lidem, kteří byli hladoví, žízniví a byla jim zima.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jenže, paní Zemanová, Pátek, 9.Června 2017, 12:07:53

pokud se lidi z neziskovek brání těmto útokům stylem "jestliže je Pelta neziskovka, tak musí být křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálověji čistější být nemůže – prostě protože je neziskovka", tak je to útok na rozum a je to samozřejmě obrana kontraproduktivní (ve stejné kategorii, jako "naše socialistické společenské zřízení je dobro - o tom se nediskutuje").

V neziskovce jsem pracoval a souhlasím s tím, že většina lidí tu práci dělala proto, že to považovala za správné a potřebné. Současně jsem byl i svědkem zneužití této práce k dosažení osobního cíle neslučitelného s vnějškově deklarovanými cíli té organizace. Proto nemohu generalizovat ani v jednom směru – neziskovky nejsou ani svaté, ani ďábelské. Je třeba mít na paměti (jak už jsem výše poznamenal) také i to, že lidé se často neshodnou na tom, co je to obecné dobro a obecný zájem, a už vůbec se neshodnou na tom, jakým způsobem toho obecného dobra dosahovat. Pokud někdo hlásá na všechny strany, že se chystá dělat dobro, je to pro mě vždy znamením, abych zbystřil pozornost. Myslím, že je celkem zákonité, že prakticky každý původně dobrý záměr v průběhu času dospěje i k různým projevům svého zneužití. V zájmu ideologičnosti se nemůžeme zbavovat kritičnosti.

Jinak souhlasím s tím, že těchto různých (jinak zcela přirozeně se vyskytujících) rozporů v postojích (nejen k neziskovkám) je "ze třetí a čtvrté strany" využíváno k polarizaci a k destabilizaci společnosti, čehož si ovšem samy ty zpolarizované strany většinou nejsou vědomy. Pokud si toho vědomy jsou, tak je to jejich cílem.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Jejda - Pátek, 9.Června 2017, 12:48:22

s tím Peltou, to je fakt?
Nebo naznačujete, že neziskový statut vylučuje podle lidí, kteří se v téhle oblasti angažují, kritiku veškerých neziskovek?
Ani jedna možnost mi nepřipadá pravděpodobná.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, připadá mi, že článek je napsán v tom smyslu, Pátek, 9.Června 2017, 13:01:16

jakoby neziskový statut automaticky vylučoval možnost jakékoliv kritiky.

Ivo Horák - Praha 3

Ziskový sektor zaslouží více kritiky než neziskový, včetně velmi konkrétní Sobota, 10.Června 2017, 00:04:49

Já bych ten pojem neziskovky, o které tu už na diskusním fóru byl sveden nejeden souboj, rozšířil. Na neziskový sektor. Jsem si samozřejmě vědom, že není možné, aby skoro celá ekonomika měla tento charakter, to by samozřejmě nešlo. Na druhé straně si však uvědomme, že kritika existujícího neziskového sektoru znamená vlastně (relativní) ocenění sektoru ziskového a tedy vlastně podporu vysloveně kapitalistické podoby společnosti. Její stoupenci ne náhodou rádi říkají, že ziskový sektor vytváří hodnoty, čímž myslí peníze, které stát utrácí. Víme, že mezi oběma sektory je vztah tak trochu jako mezi ohněm a vodou. Jak jeden převládne, druhý skomírá. Nyní je snaha o zisk určitě dominantní a nad obvyklou míru obhajovaná. Už proto bychom si měli uvědomit, že podstatné hodnoty vznikají v oblastech, kde se neměří jen finančním úspěchem. Výsledkem práce ziskového sektoru jsou především ohromné zisky nemnohých, hypertrofovaná výroba a obchod, nákupní centra, všudypřítomná reklama, agresivní zábava a bulvarizace médií. Neziskově orientovaná aktivita plodí většinu infrastruktury, vědeckého výzkumu, školní výuky, sociální péče a podpory potřebných, hodnotné kultury, ochrany přírody a památek, také však budování obranyschopnosti, bezpečnosti, justice atd.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To, co autorka článku připisuje "kolektivní psychóze nebo kremelské propagandě", je ve skutečnosti oficiálním (a samozřejmě přiznávaným) principem fungování EU. Neděle, 11.Června 2017, 13:38:1

Jedná se o participativníní demokracii (viz kontrast s demokracií přímou) a tzv. civil dialogue, občanský dialog.

Článek 11 Lisabonské smlouvy:
1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a REPREZENTATIVNÍM SDRUŽENÍM možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.
2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s REPREZENTATIVNÍMI SDRUŽENÍMI a s občanskou společností.

"Zřízením Evropského hospodářského a sociálního výboru zpřístupnily Římské smlouvy evropský rozhodovací proces odvětvovým ZÁJMOVÝM SKUPINÁM. Výbor je klíčovým subjektem jako zástupce, centrum informací a legitimní mluvčí ORGANIZOVANÉ občanské společnosti...
... proto přistoupil k iniciativám a reformám, aby bylo zajištěno co nejširší zastoupení ORGANIZOVANÉ občanské společnosti zvolením pragmatického nevylučujícího přístupu za současného postupného strukturování svých vztahů s evropskou ORGANIZOVANOU občanskou společností. EHSV za posledních deset let nepochybně učinil pokrok na cestě k definování, uznání a praktickému provedení občanského dialogu. Je však zřejmé, jak dokazují POŽADAVKY ORGANIZACÍ občanské společnosti a samého Výboru, že se v této cestě musí pokračovat a že musíme pracovat na rozsáhlejším a konkrétnějším uplatňování článku 11 Lisabonské smlouvy."

(http://www.eesc.europa.eu/resources/docs/pd-in-5-points-cs.pdf)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Příkladem organizované občanské společnosti je ILGA Europe Neděle, 11.Června 2017, 13:42:1

Několik let jí OSN odmítala přiznat poradní status neziskové organizace kvůli jejímu propojení se skupinami propagujícími pedofilii. (((Postoj k otázce pedofilie mezitím prodělal určitý vývoj, začalo se rozlišovat mezi orientací a jednáním, existuje snaha o veřejnou akceptaci samotné pedofilní orientace, nikoliv pedofilního jednání.)))

Poslanec Evropského parlamentu Goldfrey Bloom (UKIP) vznesl v roce 2012 dotaz k financování "nezávislé neziskové" organizace ILGA Europe. Podle zveřejněného rozpočtu na rok 2011 v celkové výši 1 824 000 EUR obdržela ILGA 1 252 600 EUR od Evropské komise, 50 000 EUR od nizozemské vlády, zbývajících 521 400 EUR daroval Georg Soros, Sigrid Rausing a anonymní dárce.

Lze tedy ILGA Europe považovat za součást občanské společnosti a za nevládní organizaci, když 70% jejího rozpočtu pocházelo od Evropské komise a nizozemské vlády a zbytek od tří bohatých jednotlivců?

Evropská komise tedy financovala 68% rozpočtu organizace, jejímž cílem je lobbovat u Evropské komise... :-)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Oprava Neděle, 11.Června 2017, 15:08:24

Ze zbývajících 521 400 EUR 402 000 EUR daroval Georg Soros, Sigrid Rausing a anonymní dárce.

Necelý zbytek tedy pocházel od tří bohatých jednotlivců.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.