Řeč je to nejmenší, v čem se můžeme přizpůsobit

Magdaléna Šipka komentuje změny, které navrhla Britská zdravotnická organizace v oslovování pacientek. Nejedná se o diktát politické korektnosti. Je to snaha lékařů o ohleduplnost alespoň v oblasti řeči.

Pokaždé, když se nám v mém okolí někdo odhodlal prozradit, že je ve skutečnosti opačného pohlaví, vyskytovaly se největší komplikace okolo řeči. Mezi starými známými jsme se navzájem informovali, opravovali, vzájemně jsem se uklidňovali při přeřeknutích a všichni jsme doufali, že až zmíněnou osobu skutečně potkáme, už se podobného fau-pax nedopustíme.

Pokud se v okolí jedince objeví cokoli nečekaného – ať se jedná o coming out sexuální či genderové povahy nebo třeba nenadálou změnu zdravotního stavu – často mu dochází slova. Naše projevy nejistoty, zmatku nebo zabedněnosti jsou v tomto období pro druhého obzvlášť bolestné. Ve společnosti, která klade takový tlak na „normálnost“ jedince nemáme právo přidávat naše pochyby k těm jeho, násobit jeho úzkost nebo nebrat s dostatečnou váhou to, co nám říká.

I když jsme lidé otevření a snažíme se vyvinout úsilí směrem k porozumění, stále se může velmi snadno stát, že „se sekneme“. Také kvůli tomu velmi vítám dokument Britské zdravotnické organizace, který vyšel minulý rok a kolem kterého se strhla během poslední dní mediální bouře. Největší pobouření vyvolalo doporučení, aby bylo označení „nastávající matka“ nahrazeno pojmem „těhotný člověk“.

Změny normality
Zásadní je, že tento materiál je určený pro zdravotnická zařízení. Rozhodně nemluví o tom, že by manželé měli doma svým těhotným ženám říkat „těhotný člověk“. I když musím sama přiznat, že oslovení „maminka“ bych nejraději slýchala jen od svých dětí. Myslím, že většině mužů, kteří si na článek stěžovali, také neříkají u zubaře „tatínku“. A kdyby někdo na veřejném místě chtěl stále dokola zjišťovat, jestli jsou ženatí, nebo ne, a upravovat podle toho jejich oslovení, nejspíš by také volali po změně.

Celkově je dobře, že alespoň v některé zemi se snaží v rámci poměrně oficiálního prostředí nacházet citlivé formy komunikace. Například nahrazení výrazu „výtah pro invalidy“ výrazem „přístupné výtahy“ mi připadá velmi vhodný. Konec konců: jezdíme nízkopodlažními tramvajemi, nikoli tramvajemi pro invalidy a kočárky.

S podivem je, s jakou razancí se proti některým novotám staví například někteří církevní představitelé. Přitom – věrte mi – v rámci studia teologie se nenaučíte nic jiného než „jen“ pracovat s jazykem. Možná, že právě vůči takovýmto „jazykovým mostů“ se nejostřeji vymezují lidé, kteří sami vědí, jak lze jazykem zaklínat. V prorocké biblické tradici je ale silně zakotvena tradice propůjčování hlasu těch, kteří mluvit nemohou.

Zásadní je, že tento materiál je určený pro zdravotnická zařízení. Rozhodně nemluví o tom, že by manželé měli doma svým těhotným ženám říkat „těhotný člověk“. Foto graytvinc.com

Správné označování druhého není diktaturou, není drsným nařízením „shora“. Naopak by mělo vycházet z citlivému přístupu k druhému. Nejlepší jména samozřejmě nacházíme v intimní komunikaci. Nejkrásnější by bylo dát druhému možnost „pojmenovat“ se vždy sám, pěstovat tím pestrost. Jsou však profese a společenské situace, které takto individuální přístup bohužel neumožňují. V takovém případě je vhodné nikoho ze své řeči alespoň dopředu nevylučovat.

Určitá skupina obyvatel je od narození zvyklá na to, že jim jazyk vždy jde na ruku, zahrnuje je, uzpůsobuje se jejich rodu. Pro tyto osoby může být objevením Ameriky, pokud jim někdo naznačí, že se některé označení jich samotných netýká. Že jsou pouze jednou skupinou z mnoha, ne obecnou „mírou“, normalitou.

Je také nutno dodat, že tato doba je pro takzvané „cis“ heterosexuální muže v určitém ohledu velmi komplikovaná. Často vyrůstali ve světě, který jim byl v určitém ohledu bezmezně nakloněn. Žijí a dospívají však v době, která se již pokouší skutečně dosáhnout rovnoprávnosti. Jsou vystaveni novému přeskupování rolí a s tím spojené zmatenosti, stejně jako všichni ostatní.

Pro ně samotné jsou pak probíhají změny z určitého pohledu skutečně nejtěžší, protože jimi evidentně ztrácejí převahu. Některé cesty se před nimi zavírají a tím intenzivněji někteří volí jistou možnost klukovské, pohodlné nadřazenosti.

Pro emancipované ženy, pro lidi s homosexuální orientací, pro translidi bylo v průběhu století vymýšleno mnoho různých diagnóz. Možná měli pracovníci Britské zdravotnické asociace popsat také novou diagnózu „člověk zmatený z genderové rovnoprávnosti“.

Nejlépe by se dala tato diagnóza přirovnat k vývojovým poruchám v učení. Vedle dislexie by bylo možné zkoumat disdignii – dočasnou neschopnost vnímat důstojnost druhého člověka. Léčení by mohlo probíhat pomocí dlouhého pobytu u maminky a pomalého seznamování s „jinými“ lidmi. Důležitá je pomalá, klidná komunikace a opakované ujišťování, že přes obsesi mateřstvím, kterou tito lidé často mají, stále se jim, pokud nemají ženské tělo, nemůže stát, že by skutečně otěhotněli.  

A co si myslíte vy? Diskuse (29 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Filip Outrata - Praha

Několik poznámek Středa, 1.Února 2017, 09:33:13

Autorka píše tak trochu z nadřazené pozice, z pozice někoho moudřejšího, kdo je dál, ví víc a poučuje ty, kdo jsou zaostalí a je třeba je pozvednout a osvítit. Tato nadřazenost - byť formulovaná trpělivě, což ale nic nemění na základní pozici - podle mě není zrovna dobrým východiskem k dialogu.

Ti, kdo mají základní problém, jsou podle autorky "takzvaní "cis" heterosexuální muži". Jak jsem vyčetl z diskusí na toto téma, často mají s genderově korektním vyjadřováním problém i ženy, a to jak matky, tak bezdětné ženy. Myslím, že si tu autorka vybírá snadnější cíl, totiž muže, což je vždy snadné navázat na mužskou nadvládu atd. Poctivější by podle mě bylo, kdyby se zabývala i postoji žen.

Magdalena Šipka - Praha 10

Středa, 1.Února 2017, 10:45:7

Souhlasím s Vámi asi i v tom, že je článek psát z nadřazené pozice. Byla to snaha zrcadlit alespoň část nadřazenosti, se kterou je dlouhodobě, zcela běžně jednáno z druhé strany.

O ženách nepíši jednak proto, že se vše ne tak snadno vejde do jednoho příspěvku. Také protože ve článku na který odkazuji není ani jedno nesouhlasné vyjádření ženy. (Náhoda?)

Vím, že je mnoho žen spokojených v uspořádání, které mohou samy definovat jako "tradiční rodina". Nejsem rozhodně proti němu jen proti jeho monopolu.

S vyjádřením ženy směřujícím proti tomuto druhu pestrosti, s intencí vykázat si z veřejného prostoru, které by zároveň zahrnovalo originální argumentaci, jsem se nesetkala. Samozřejmě, že bych mohla diskutovat například s paní Hridnovou...což jsem se myslím, v předchozích článcích pokoušela.

Můžete vnímat na psychologické úrovni v mých příspěvcích přehnanou míru nadřazenosti. Když už jsme otevřeli toto emookénko a dostali na nějakou intimnější rovinu, myslím, že Vy sám zas vystupujete z příliš ublíženého postoje. Muži rozhodně nejsou "snazší" cíle. Chápu jaké je to být žena bezmezně věřící v rozdělení rolí a monogamní svazek, je pro mě daleko jednoduší jejich argumenty přijmout. Rozumím jim. Jen nerozumím touze lidí normalizovat jazyk, který se snaží důstojně přijmout i další lidské bytosti.

Filip Outrata - Praha

Středa, 1.Února 2017, 11:25:34

Díky za reakci. S tím "snazším cílem" jsem to myslel tak, že je argumentačně jednodušší vyčlenit jako druhou stranu, proti níž se argumentuje, jen jeden článek ("cis heterosexuální muž"). Nebylo to míněno ublíženě.

Skutečně musím přiznat, že moc nerozumím podstatě toho boje proti "cis heteroxesuálním mužům" a jejich jakési dominanci, ale to může být moje nedostatečné pochopení, a ohrožen v jakýchsi privilegiích (není mi jasné, jaká privilegia by to měla být) se tedy skutečně necítím.

Je ale pravda, že jsem si o sobě myslel, že jsem přirozeně zastáncem pestrosti a různosti, a tyto debaty mi pomohly uvědomit si, že mám v tomto směru jisté hranice. Což neberu negativně.

V každém případě slušně formulovaný článek jako je tento může být užitečný pro debatu,v tom musím svou první reakci trochu korigovat.

Filip Outrata - Praha

obsese mateřstvím Středa, 1.Února 2017, 11:39:4

ještě by asi stálo za to víc se zamyslet nad tím, co znamená tento obrat - "obsese mateřstvím". Chápal bych, kdyby se to vztahovalo na muže, kteří odsuzují ženu pouze k roli matky a odmítají například vzdělání nebo pracovní uplatnění žen. Takových je ale v české debatě opravdu minimum.

Nemá to pak znamenat, že kdokoli, kdo uznává biologickou roli ženy jako matky jako relevantní, trpí už touto "obsesí"? Pak by to podle mne bylo nebezpečné. Musím ale přiznat, že mě to znepokojuje.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 1.Února 2017, 12:31:10

Musím se přiznat, že mě dostal už první odstavec.
A to jak slovem "pokaždé", které situaci, že je někdo "ve skutečnosti" opačného pohlaví, představuje jako běžnou a početnou. Nic v mé zkušenosti něčemu takovému neodpovídá a nikdy jsem se s tím nesetkal ani to neřešil.
Jednak naznačeným vzrušeným prožíváním v kolektivu "starých známých".

Asi jsem z jiného století...
Ne že by sexualita nebyla důležitá, ale aby pohlavnost okupovala tak obrovskou část života člověka?
Symfonická hudba, metamorfóza, opice a netopýři, akustika, stereofonie, filozofie, a tisíc dalších věcí je v mém životě...

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 1.Února 2017, 12:32:31

Proč kdokoli, kdo uznává biologickou roli matky jako relevantní? To by nebyla obsese, tuto roli (i když "biologická role" je contradictio in adjecto) uznává v závěru svého článku v negativní formulaci ("pokud nemají ženské tělo ...") i MŠ.

Za obsesi bych spíše označil kombinaci důrazu na

a) tvrzení, že bez mateřství nemůže být jakákoli role ženy adekvátně naplněna (= život bezdětné ženy je vždydeficitní a ona hodna soucitu)

b) tvrzení, že mateřství zásadním způsobem definuje -- a tudíž limituje --, co je to být dobře ženou.

Potíž je, že se touto obcesí setkávám daleko častěji u žen -- jsem ve věku matek vyděšených tím, že jejich dcery nemají ještě v xxvěku dítě či alespoň vážnou známost, která by směřovala k vnoučatům. A také v věku drben, které litují mojí vrstevnici odborně skvělou kolegyni, že žije bez dětí a stálého partnera -- a navíc ji to nechybí.

Martin Profant - Praha 7

Magdaleně Šipce Středa, 1.Února 2017, 12:42:39

Bez "normalizace jazyka" se nedomluvíme. Subverse této normalizace je jistě nutná, ale začíná být nezměrně laciná. A proto neúčinná.

O absurdních překladech, které mají zdůraznit útisk, nemluvě. V češtině přeci nikdo běžně neoznačí osobu, která bude mít dítě, jako "těhotnou ženu", bude mluvit o "těhotné" nebo o "gravidní". Jenže bez toho ztrácí smysl i "těhotný člověk" -- copakv češtině může být těhotný někdo jiný?

Přecitlivělé vyhledávání útisku příliš snadno sklouzne k sebedefinici určité skupiny jako oběti. A "obcese obětí" není o nic méně obsecí, než obcese mateřstvím.

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi - obsese Středa, 1.Února 2017, 21:06:42

Za sebe bych to asi formuloval tak, že předávání života je jednou ze základních konstant lidské existence. Do jisté míry je opravdu tím, co základním způsobem definuje, co je to být ženou, ale stejně tak i mužem.

Samozřejmě, bylo a je mnoho lidí bezdětných, kteří přesto mají naplněný a dobrý život. Řekl bych ale, že i oni se nějak musejí vyrovnávat s tím, že děti nemají. Nemyslím, že je to prostě jednoduché buď / anebo, je to hlubší. Co byste řekl, je takovýto názor obsesí?

Filip Outrata - Praha

Doplnění Středa, 1.Února 2017, 21:09:48

Připomíná se teď v této souvislosti, že i v historii je řada žen, které děti neměly, mimo jiné se mluví třeba o světicích. Tam je ale třeba připomenout, že u nich (stejně jako u kněží) byl celibát chápán jako jiná, alternativní forma manželství a rodičovství, tedy ne bez vztahu k biologickému rodičovství, ale právě v souvislosti s ním a na jeho pozadí.

Ivo Horák - Praha 3

Jak dlouho je vlastně gravidní slon? Středa, 1.Února 2017, 21:13:0

Domnívám se, že výraz těhotná není běžně chápán jako zpodstatnělé přídavné jméno. Třeba nápis "Těhotné mají přednost" by vypadal spíše jako dovětek. Už vůbec není ovšem normální napsat "těhotní mají přednost". Výraz "těhotné pacientky" bude sice možný, ale jsou opravdu všechny oslovované pacientkami? Nežádoucí asociace a pocit nepřirozeného slovního spojení navodí také formulace o "těhotných návštěvnicích či klientkách". Co je komu po tom, jestli je klientka v jiném stavu. A už tu máme další výraz, který může budit (jako eufemismus) víc než problémy! Vracím se k té cedulce na začátku: Bude nakonec asi nejlepší, když na ni bude napsáno "Těhotné ženy mají přednost".
Každý jazyk má své výrazové prostředky a možnosti. Pochopím, že např. výraz "chairman" bylo v angličtině s postupem emancipace žen třeba zobecnit na chairperson". V češtině je "oboupohlavní" termín "předsedající" již dobře zpodstatnělý. Nemusím snad ani dodávat, že formulace "Těhotní lidé mají přednost" je stupidní.
Domnívám se, že "mediální bouři", o níž píše M. Šipka, není třeba brát vážně. Média "kandidují" a bulvarizace je jim k tomu cestou. Letos jsme se např.dozvěděli, že z lavinou zavaleného italského hotelu zachránili tři štěňata. Za tři roky bychom se už měli v podobném případě dozvědět i o osudu akvarijních rybiček... Proč se tedy divit mediálním hrátkám a narážkám na "trapnost a glajchšaltování z Bruselu"? Těmi to přece před lety začínalo. (Omlouvám se, že jsem na legitimizační poukazy na mediální zájem tak alergický...)

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 1.Února 2017, 23:07:29

Předávání života je jedna z konstant života všech živých bytostí, nejen člověka. Ale lidská identita se nevyčerpá v tom, být exemplářem živočišného druhu. Samozřejmě máte svaté a nezcizitelné právu tuto biologickou danost transformovat do svého kulturního pojetí dobrého života, ale nepodezírám Vás, že byste si své přesvědčení musel stvrzovat nadřazeným soucitem s těmi, kdo přijali jinou možnost --někdy svobodně, někdy jako racionalizaci své individuální situace.

P.s. Když mluvíte o historii, vždycky mě fascinovalo, jakým způsobem vyprávěl Abelárd v Historii mých protivenství o své kastraci. To pochopení pro otce, který měl jiné pojetí dobrého života než klerik.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Posedlosti jsou různé Čtvrtek, 2.Února 2017, 09:38:46

Někdo je posedlý mateřstvím, někdo sexualitou a genderovou identitou.

Já si myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by nějak masově došlo k vystřídání starého esencialismu, ve kterém je společenská identita jakékoliv ženy určen primárně tím, že je potenciálně matkou, esencialismem novým, ve kterém je gender určován jinak.

Dnes je daleko více žen, které jsou třeba političky a mužů, kteří se starají o děti, než mužů, kteří mají dělohu. Nečekám, že se to v budoucnosti zásadně změní, v západních společnostech je dlouhodobě trend spíše k tomu, že společenské role jsou genderem determinované méně.

Nejsem si jist tím, že jsou muži mateřstvím posedlí více než ženy.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 2.Února 2017, 09:47:23

Díky své profesi znám dost mužů,kteří jsou či byli na rodičovské dovolené. Nezdá se mi, že by je k tomu typicky vedlo to, že se cítí být tak trochu ženami, spíše si myslí, že starat se o děti se s jejich mužskou identitou dobře snese.

Tomáš Tožička - Praha

Rozsévač Čtvrtek, 2.Února 2017, 10:35:18

Nevím, proč se také muži neidentifikují jako otcové. Jen táta je správný muž. Kdo se nevěnuje výchově dětí a neplodí jedno za druhým, je prostě chudák, který to nemá srovnané se životem. Muži bez alespoň dvou dětí, kteří nebyli minimálně rok na rodičovské by snad ani neměli mít volební právo.

A téhle diskuse by se také měli účastnit jen otcové :-)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Francouzský soud zakázal film, Čtvrtek, 2.Února 2017, 11:51:24

který ukazuje, že i děti s s Downovým syndromem mohou být šťastné.

Takový film by totiž mohl negativně působit na svědomí žen, které z tohoto důvodu podstoupily potrat, nebo se k němu chystají.

Filip Outrata - Praha

J. Nushartovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 12:47:35

Ten zákaz videa je šokující, nevěděl jsem o tom. V tomto pojetí už potrat není možností, ale vnucovanou normou, a cokoli by bylo proti tomu, je zakazováno. Velmi zlé a nebezpečné.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jedna žena, která Čtvrtek, 2.Února 2017, 13:05:36

nechce "odevzdat své pohlaví při příjmu na porodnické oddělení, aby se s ní zacházelo jako s člověkem, ne inkubátorem" se ve Velké Británii našla. Píše opravdu "sex". Muž, který v Británii porodil je také zatím jen jeden.

http://www.independent.co.uk/voices/pregnant-people-bma-pregnancy-motherhood-intersex-transmen-nhs-a7553601.html#commentsDiv

Také se pozastavuje nad tím, jakou starost o inkluzivní jazyk má lékařská profese, která je prý v UK dosud pánským klubem. Na lékařských fakultách studuje 55% žen, ale mezi primáři chirurgie je jich jen 10%. Lidi mají nejen různé posedlosti, ale také různé starosti.

Já bych byl pro to, aby se budoucím těhotným mužům říkalo, jak si sami přejí a ženám, aby bylo dopřáno totéž.

U nás tato otázka nevzniká, protože každý, kdo chce změnit matrikové pohlaví, se musí nechat chirurgicky kastrovat či sterilizovat. To mi přijde opravdu kruté.

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 13:08:47

To se mi opravdu ulevilo, že mi toto právo přiznáváte. Ale vážně: myslím, že máte pravdu, nadřazený soucit není můj styl a snad tedy moc nehrozí, že bych se k němu uchyloval.

Filip Outrata - Praha

J. Kubičkovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 13:21:6

v tom článku z Independentu jde spíš o to, že je z hlediska ženy ponižující, když v rámci boje proti bigotnosti je namísto oslovení "nastávající maminka" doporučováno "těhotná osoba/člověk", aniž by se vůbec zmínila varianta "těhotná žena", což autorka považuje za projev misogynství "pánského klubu", kterým podle ní je lékařský svět (ve vyšších pozicích).

Jde tedy o to, že odmítá rezignovat na své - ženské - pohlaví ve jménu jakési neutrální korektnosti. Kdyby byla oslovena "těhotná žena" necítila by se jako inkubátor, ale jako celý člověk, i se svou sexualitou. Tak to aspoň chápu.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nevím, jak Downův syndrom souvisí s tématem článku Čtvrtek, 2.Února 2017, 13:24:28

ale to video lze vidět zde https://www.youtube.com/watch?v=aCJQAm_uKyg Je to inzerát emotivně apelující na matky, ne dokument. Pocity viny asi vyvolávat může.

Lepší by byla vyvážená informace. Děti s Downovým syndromem mají skutečně lepší možnosti, než je zažito v obecném povědomí, ale taková idylka jako v tom videu to přece jen není. Tím neříkám, že bylo správné ten inzerát zakázat.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 13:25:10

Zacházel bych velmi opatrně se slovem esencialismus, to slovo totiž implikuje, že problém genderové identity se může řešit jen na ontologické úrovni.

Osobně by mi stačilo, aby se záležitostí slušnosti stalo to, že respektuji soukromé rozhodnutí každého člověka, jak chce být sám sebou. Nechci od nikoho, aby byl přesvědčen, že ty volby, které neodpovídají jeho představám o tom, jak být dobře mužem nebo ženou, jsou stejně dobré jako ta jeho -- anebo třeba jen, že nepředstavují určité společenské riziko. Ostatně já se také nedomnívám, že by tradiční patriarchální rodina byla prostá rizik.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Martinu Profantovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 18:33:10

Názoru, že existuje soubor vlastností, které patří buď k mužům nebo k ženám, se esencialismus říká možná nesprávně, ale říká. Má dvě podoby. Podle první všechny ženy pečující, empatické, emočně expresivní apod buď jsou nebo by být měly. Podle druhé je cosi jako ženský a mužský princip, který se projevuje u obou pohlaví, muži mají v různé míře svou ženskou stránku, ženy mužskou. Zastánci tohoto názoru si ovšem většinou myslí, že se to nemá přehánět, muži mají být muži a ženy ženy. Je otázka, zda v případě, kdy by to mohlo být i rovnoměrně, by ještě mělo smysl to podle mužství a ženství pojmenovávat.

Tu ontologičnost bych snad byl schopen vidět v tom, že to pojetí je často ahistorické. Od pravěku byli muži muži a ženy ženy, teprve poslední době se tozačalo rozmazávat, ten úpadek by se měl zarazit než bude pozdě.

Ahistoričnost neplatí ale například pro Talcotta Parsonśe, který mluví o instrumentální mužské a expresivní ženské roli. Ten si myslel, že pevné rozdělení rolí je atributem a potřebou moderní industriální společnosti – řekněme USA cca. 1950, o hodně dříve tak potřebné nebylo. Psal vlastně krátce před druhou vlnou feminismu.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 2.Února 2017, 19:57:11

Asi jsem to nešťastně vyjádřil. Nezpochybňuji označení esencialismus. A ten je vždy ze své podstaty ontologizace (ens -- bytí, essentia -- bytnost). Samozřejmě, ty ontologie mohou být různé a původně byl pojem esencialismus polemicky zaměřen proti přístupu, ve kterém je esence/bytnost ženy (člověka atd.) neměnná a zasazená do řádu bytí. To umožňuje některým filosofiím a určitému typu náboženství spojit bytí a dobro, poznání a morálku. Včetně podřízení individua společenskému bytí tehdy, pokud je chápano jako historicky vzniklé (objektivně daná potřeba určitého typu ženské/můžské role apod.)

Pokud např. novotomista bude chápat určení ženy "jako naslouchající a poslušné, pěčující a doma sedávající", jistě to bude esencialistické -- ale to, oč mi šlo, bylo:
Proč ne, ať si má své konsekventní esencialistické pojetí ženy , pokud v jeho jménu neuráží ženy a muže, kteří maji jiné určení ženy (muže), přikladají tomuto určení jiný anebo prakticky žádný význam. Nevadí mi esencialismus, ale to, když si neslušně osopuje právo chtít od druhých, aby byli "šťastni po jeho způsobu"; nebo dokonce, když je soudí či nadřazeně lituje, protože nenaplňují jeho přesvědčení o ženském/mužském/lidském správném životě.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jak, pane Kubičko, Downův syndrom souvisí s tématem článku? Čtvrtek, 2.Února 2017, 22:06:17

Tématem článku je "ohleduplnost" a přizpůsobení se v řeči. Soud to video zakázal z "ohleduplnosti" k ženám. Poselstvím toho soudního rozhodnutí tedy je, že bychom se měli přizpůsobit v řeči a o tom, že děti s Downovým syndromem mohou být šťastné a žít spokojený život, bychom z ohleduplnosti mluvit neměli.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Opravuji: Čtvrtek, 2.Února 2017, 22:14:9

Soud to video zakázal z ohleduplnosti k těhotným lidem, kteří z důvodu postižení plodu Downovým syndromem podstoupili potrat, nebo se k tomu chystají.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Opravuji: Čtvrtek, 2.Února 2017, 22:18:20

Ne "postižení plodu", správně by asi mělo být "plodu s postižením", aby plod nebyl stigmatizován.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Pátek, 3.Února 2017, 18:40:53

Prostě budoucího dítěte, které nebude trpět jen tehdy, pokud jeho rodiče vynaloží obrovské usilí a obětují starosti o něj podstatnou část svého života. A ono prožije život, ze kterém budou chybět některé bytostné dimenze (ano, i já mohu být v něčem esencialista).

Nevím, jestli jste zažil ve svém bezprostředním okolí, co taková starost je, ale mohu Vás ujistit, že po bych po osobní rodinnné zkušenosti , kdyby se musela rozhodovat některá z mě blízkých žen, doufal kvuli ní, že se rozhodne dítě na svět nepřivést.

Neviděl jsem to video a nevím nic o tom, kdo a proč podal žalobu. Nepochybuji, že je kruté v ženě, kterou osud odsoudil k tak těžkému rozhodnutí, vyvolávat pocity viny, ať se rozhodne jakkoli. A naléhat na ní, aby se rozhodla podle nějaké náboženské či morální doktriny, je projev bezcitného fanatismu -- přesto nepovažuji v podobných případech soudní zákaz za šťastnou cestu.


Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 4.Února 2017, 12:00:7

Zcela se zbavit esencialismu se tady před nedávnem v souvislosti s umělým přerušením těhotenství pokoušel filozof Škabraha.

Přes nadějný začátek trvalo jen několik odstavců než skončil ve škarpě...

Magdalena Šipka - Praha 10

Reakce na Tomáše Tožičku Sobota, 4.Února 2017, 12:00:27

Děkuji za příspěvek do diskuze! Kdyby šlo celkově o zvýraznění role rodiče a docházelo k ní nějak přiměřeně rovnoměrně u žen i mužů, asi bych to také vnímala jako nějaký začátek lepšího světa...

Jinak jako bezdětná bych pak vůbec nemohla napsat takovýto článek. ;-) Pokusím se vyhnout té oidipovské obsesi a připomenu, že o nazývání žen matkami je v celém textu jedna věta, která je ještě formulovaná jako subjektivní výpověď...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.