Deník Referendum Domov

De mortibus nihil nisi bene. O mrtvých jen dobře. Ani v latině, ani v češtině neobsahuje toto úsloví slovíčko ale. Jenže, nějak se tam muselo dostat. Aspoň na oblíbené sociální síti Facebook to tak vypadá. Jak její uživatelé stárnou (ve dvaceti jste nesmrtelní, takže ani smrt druhých nevidíte), začínají si všímat smrti. A rok 2016 jí přinesl hojnost a dá se předpokládat, že rok 2017 nebude o moc jiný. Asi proto začalo být vidět, jak se rozmáhá nešvar „RIP, ale…“. Ale možná že právě RIP je jedna z těch zkratek, jejichž význam již zapadl.

Není pochyb, že Fidel Castro byl diktátor. Není pochyb, že Alexandrovci nebyli žádní Bambini di Praga. Živnotní peripetie sociologa Zygmunta Baumana během komunismu také nepředstavují žádné tajemství, přístupné jen zasvěceným. Jsou to věci desítky let známé a ve svobodné České republice už si přes čtvrt století můžete s klidem stoupnout na Václavák a vyzpívat tyto pravdy světu. Vybrat si k tomu den úmrtí je ovšem podivné.

Proč se tedy na tuto evropskou tradici zapomíná? Lze jen spekulovat, ale co už je myšlení než sázka. Sázím, že současnou náladu, kterou lze v České republice pozorovat, nám přinesla kombinace resentimentu, slacktivismu a módy clickbaitu. To první je typicky české, to druhé a třetí se týká západního světa stejně jako české kotliny.

Chcete změnit něco ve světě kolem vás? Stačí sednout k Facebooku a dobrý pocit můžete mít do pár minut a bez námahy. Foto McPearson

Resentiment, tedy odložený pocit. Všichni ti, kteří mohli bojovat proti komunismu, ale buď se ještě nenarodili, nebo měli rodiny, kariéry a prostě to nešlo, teď bojují naplno. Opojný pocit bojovníka nijak nenarušuje fakt, že dnes k tomu již odvahy netřeba. I když, takový bojovník proti komunistům z roku 2017 se nesmí bát čelit kritickým statusům na FB – kam se hrabe Bartolomějská!

Slacktivismus (z anglických výrazů slacker = flákač, ulejvák, a activism = aktivismus. Znamená vyvíjet aktivitu, která nemá širší společenský ani politický dopad, přesto však přináší pocit uspokojení – jedná se například o lajkování příspěvků, přidávání se do skupin na sociálních sítích nebo podepisování internetových petic – pozn. red.) je šidítko aktivismu. Chcete změnit něco ve světě kolem vás? Je třeba něco udělat, a to nejlépe hned. Pro takové případy tu máte ideální prostředek – Facebook. Nemusíte nikam chodit, studovat zákony, hádat se s úředníky. Založíte další protestní skupinu a pocit vítězství roste s každým lajkem.

Clickbait (česky návnada na kliknutí, atraktivně vyhlížející náhled či titulek, který má vzbudit zvědavost a přilákat ke kliknutí – pozn. red.) v sobě kombinuje narcismus a důraz na rychost. Aby si někdo váš status přečetl, je třeba – to ví dneska každý markeťák – zkombinovat emoce a rychlost sdělení. Když chce být obdivován každý a pozornost uživatelů sociálních sítí se zároveň smrskává, nezbývá než se adaptovat. Emoce ještě stále zajišťuje právě okamžik smrti, takže zbývá dodat už jen rychlé sdělení. Jinak banální moudro „mrtvej diktátor, dobrej diktátor“ může v okamžiku mediální pozornosti a emocí zazářit. A překvapit. Skoro jako by sdělení o tom, že Alexandrovci sloužili propagandě, přineslo větší překvapení než pád letadla. Na pár hodin asi ano.

Říká se, že cokoliv před ale neplatí. To je docela dobrý test. Jestli i tak nemůžete odolat a nějaké to „RIP, ale…“ prostě musíte napsat, lze slovo „ale“ nahradit „jenže si nemůžu pomoct a musím vám teď říct něco, co všichni dávno víme“.