Paradoxy nehodné respektu

Tomáš Profant z pražského Ústavu mezinárodních vztahů se zamýšlí nad paradoxem, jehož si všiml nedávno v časopise Respekt: články o ekologii doplňuje nezřídka hned několik reklam na auta.

Nedávno jsem se dočetl, že Respekt údajně opustil rétoriku, podle které je bída výsledkem trudomyslnosti nebo osobního selhání, avšak redakce nadále není schopna pojmenovat systémové příčiny chudoby. Nevím, jestli lze to stejné říct o Respektu v oblasti ekologie, dnes se však zdá, že je Respekt spíše na straně ekologických aktivistů. Je tomu tak ale doopravdy? Krátká analýza reklamních ploch v 49. čísle minulého roku naznačuje nekoherenci v této otázce.

Do tohoto čísla napsal rozsáhlejší komentář Martin Uhlíř na téma velkého mlčení kolem jedů v ovzduší. I když se veřejnost o ekologii zajímá navzdory letité masáži ze strany Václava Klause, česká politická reprezentace je pořád ještě ve vleku různých lobby a bez ekologické vize. A přitom smog dle výzkumů citovaných v článku ovlivňuje IQ dětí a podílí se na vzniku Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby.

Martin Uhlíř si odpovídá i na otázku, proč se politici ekologii nevěnují. V Praze vzduch nejvíce znečišťuje doprava, radnice si však nechce rozhněvat motoristy. Problém je i v tom, že lidem navzdory znepokojení ze znečištění životního prostředí nevadí přemíra automobilové dopravy. Dle autora se nechtějí omezovat. Ale nelze se divit, když i Západ – náš vzor – si prošel periodou několika dekád, než se dopracoval k údajně účinné ekologické legislativě. Změna postojů lidí jednoduše potřebuje čas, míní Martin Uhlíř.

Reklama na auta
Kde tedy leží paradox nehodný časopisu, který chce být pro-ekologický? Po prolistování několika stran narazí čtenáři na reklamu na vozy značky Škoda, která je vyzývá, aby si užívali klid na cestách. O dalších jedenáct stran dále se čtenářky feminismus propagujícího časopisu dozví, že „každý pravý chlap pro sebe potřebuje pořádné auto“ a ekoložky zas, že auta „nejsou nikdy příliš velká“.

Ekologický paradox pak už doplňuje jen uvedení emisí malým písmem ve spodní části dvoustránkové reklamy na Volkswagen Amarok. Věří po kauze zmanipulovaných testů vůbec ještě někdo firmě Volkswagen v otázce emisí? Spíše než čísla CO2 by se sem hodili obrázky, jak je známe z krabiček od cigaret.

Reklamní styl „Čistým autem do čistého lesa“ dráždí ekology už od devadesých let. Foto archiv Volkswagen-commercial-vehicles.com

Respekt svou reklamní plochu nabízí i Fordu Focus, který vám prý přiroste k srdci. Možná by Martin Uhlíř řekl, že vám přiroste k plicím – to by si ovšem mohl dovolit jenom ve svém komentáři. Reklamní plochy Respekt zjevně musí prodávat bezzásahové nebo spíš bezzásadové.

Ekologické zaměření časopisu, pak už jen dokresluje reklama na odlet za exotikou přes zimu. Masový dálkový turizmus má přitom taky dopad na ovzduší podobně jako individuální automobilová doprava.

Mediální masáž
V komentáři Martina Uhlíře chybí jeden klíčový faktor, který by vysvětlil, proč lidem například přemíra automobilové dopravy nevadí. Je to způsobeno krom jiného i všudypřítomnou reklamou na auta, jež tuto dopravu normalizují jako běžnou součást české společnosti. Soustavní mediální masáž výrobců automobilů ovlivňuje myšlení českých mužů i žen stejně jako chování jejich sousedů, nebo to co vidí například v seriálech na televizních obrazovkách. Co však s tím dělat?

Zatímco v oblasti feminismu organizuje občanské sdružení Nesehnutí velice užitečnou soutěž „Sexistické prasátečko“ zaměřující se na sexismus v reklamě, v oblasti ekologie nic takového jako „Ekologické prasátečko“ zatím neexistuje. Zmiňovaná reklama na Volkswagen Amarok by zřejmě byla dobrým kandidátem v obou kategoriích.

Podobná anti-reklamní kampaň by přitom nemusela poukazovat pouze na propagaci neekologického způsobu života, ale i na základní skutečnost, že reklama nás jednoduše ovlivňuje, ať se nám to líbí nebo ne. Je přitom na nás, kolik prostoru necháme firmám, které se neštítí kvůli zisku i lhát.

Není reklama jako reklama

Někdo by mohl namítnout, že Respekt by bez reklamy nepřežil a nějakou reklamu mít musí. I když představa, že bez reklamy na kapitalistické firmy nelze vydávat časopis je problematická sama o sobě, lze takovou reklamu akceptovat jakožto nevyhnutnou pro prosazování ušlechtilých cílů jako je ochrana životního prostředí. Silnějším argumentem však je otázka, o jakou reklamu jde.

Nemám teď na mysli ani tolik reklamu na různé biofarmy nebo Fair Trade produkty, či dokonce kampaň Česka proti chudobě, která si do Respektu taky našla svou cestu, jako spíš třeba reklama na softwarové firmy. Ve společenských otázkách jsou na tom jistě někde jinde, než zbrojařský nebo automobilový giganti. Na takové firmy by se ekologické myšlení propagující časopis mohl zaměřit.

Celkově vzato je tedy samozřejmě chvályhodné, že se v Respektu kritizuje ekologické znečištění. Jestli se však na stránkách toho samého časopisu dočteme o standardní výbavě nebo 50% slevě na výměnu oleje, jde o protiřečení, jehož následkem jsou zmiňované negativní dopady na lidská těla i duše. Takové paradoxy pak skutečně nejsou hodné respektu.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Vojtěch Klusáček - Brno

Velkoměstská bublina Neděle, 8.Ledna 2017, 00:04:23

Proč lidem nevadí přemíra (co to je vlastně, přemíra?) automobilové dopravy, stačí poodstoupit z pražské bubliny a vzít do úvahy, že většina republiky nežije deset minut pěšky od práce a/nebo od všeho myslitelného k životu potřebného do třičtvrtě hodiny metrem. Stačí třeba jen na Vysočinu.

Ivo Horák - Praha 3

Takový nástin Neděle, 8.Ledna 2017, 12:21:43

Reklama je jednou z věcí, které mají na charakter společnosti velmi negativní a v podstatě neeliminovatelný dopad. Včera, ihned poté, co jsem si na hlavní straně DR všiml komentáře Tomáše Profanta, zaznamenal jsem kousek vpravo reklamu na nějaké auto. Reklama takhle pracuje, hraje s námi něco jako piškvorky. (Neviním tu DR, možná nějaké "sušenky", i když nevím proč.)

Po Praze i okolí lze dojíždět MHD, pane Klusáčku, ale hodně přibylo lidí, kteří si zvykli jezdit svým autem. Projevuje se to např. tím, že se neradi vypravují do centra (čímž posilují další pro to důvody), v důsledku tu pak leccos končí, nejen třeba knihkupectví (jak o tom nedávno psala redaktorka Deníku Referendum).

Na stránkách DR je kritika automobilismu motivovaná především odmítáním spalování fosilních zdrojů energie, jako příspěvku ke globálnímu oteplování. Vedle tohoto podstatného argumentu existují ovšem i další, neboť následkem expanze osobní motorové přepravy (pohánění více než tunových konstrukcí k přemístění stěží sta kilogramů) je mnohé, co ničí naše města a krajiny, naše sociální vazby a kulturu, co poškozuje na neposledním místě naše zdraví.
Často se píše o tom, jak staré vozy v ČR jezdí. (Přitom poprvé v mém životě nepoznám z fotografie s 10 auty, odkud obrázek je, zda od nás či z Německa.) Taky svého druhu reklama, i když nevím, zda či komu placená. Moje auto, vyrobené na samém sklonku 20. století, zatěžuje životní prostředí jen málo, neboť ročně s ním najezdím do 5 tis. km (z toho do 10% bez spolucestujícího). Pokud bych si vybral nějaké nové auto, doporučované reklamou, a nebyl bych (ekonomicky) úplně magor, musel bych znásobit množství ujetých kilometrů. Kromě nežádoucího zvýšení spotřeby bych ovšem také "vyprazdňoval" tramvaje, "jejichž" koleje by ještě "zbytečněji" zabíraly třetinu nejedné ulice, také bych zavdával příčinu k zúžení chodníků a k ještě větším zásahům v proslulém podivnějícím centru Prahy. Působil bych k rozvolňování okrajové zástavby a přispíval k budování nových OC. V důsledku bych také znevýhodňoval starodůchodce a chudé lidi.
V menší míře platí uvedené i o lidech na venkově a o těch, kteří jezdí i staršími automobily hodně. Nadužívání aut a (častější) kupování nových proměňuje ČR ze "zemského ráje to napohled" v autodrom. Drahé je to velmi a jsou to naše peníze, které tečou do asfaltu. Odměnou si můžeme (jsme leckdy nuceni) kupovat zboží, které vyrábějí kdesi daleko za nedůstojných a nežádoucích sociálních podmínek, jež se pak tlačí spolu s ním k nám.

Petrasek Milan - penzista

Prodej nepotřebných produktů je vždy "zajímavým" procesem Neděle, 8.Ledna 2017, 13:00:10

Obvzláště po převzetí moci nevzdělaným kardinálně prolhaným obchodníkem v zemi s liberální tradicí, je možné očekávat jakékoliv extra spektakulérní pokusy o prodej pokusů o žurnalistiku.
Vše směřuje k otázce robustnosti povahy. Příkladně Štefanovi Zweigů - jak výstižně dokládá film Vor der Morgenröte - ten "zájem" nevydržel, ba selhal........doporučuji shlédnout, už jen k ucelení představy o vlastní robustnosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.