Poslední den knihkupce Seidla ve Štěpánské ulici

Fatima Rahimi

Nekončí jen emblematické Fišerovo knihkupectví v Kaprově ulici. Poslední dny počítá také mezi znalci neméně olíbené knihkupectví Jířího Seidla ve Štěpánské. Co je příčinou konce malých knihkupců v českých zemích?

Pro milovníky knih není magičtější místo, než je knihkupectví. Nekonečné regály příběhů, postav a informací, to vše na dosah ruky. V Praze je takových míst více. Jedno z nich je Knihkupectví Jiřího Seidla. Hned u dveří ucítíte specifickou vůní nových knih, které jsou všude kolem. S blížícími se svátky je v prodejně rušno. S panem Seidlem jsem se sešla v jeho obchodě nedaleko centra Prahy.

Jiří Seidl provozoval čtyřiadvacet let útulnou a mezi znalci oblíbenou prodejnu knih ve Štěpánské ulici naproti Francouzského institutu. Třiapadesátiletý knihkupec je ale nyní stejně jako mnoho dalších jeho kolegů, včetně například legendárního Fišerova knihkupectví v Kaprově ulici, nucen svou prodejnu zavřít. Proč se mnohá menší knihkupectví letos po vánocích zavřou natrvalo?

Velké potíže malých knihkupců

Malá knihkupectví mají dnes velké potíže, který se začaly rodit před deseti až patnácti lety, s nástupem a rozmachem internetu. Velký objem prodávaných knih zmizel mimo klasická knihkupectví.

Na českém trhu si dnes člověk může pořídit knihu několika způsoby: u samostatného knihkupce, který provozuje svůj vlastní kamenný obchod, jako je například pan Seidl, nebo v prodejně velkého řetězce, jako je třeba Luxor. Knihy se prodávají i v nespecializovaných obchodech, například v supermarketech. A pak také na internetu: v různých eshopech, které jsou samostatné, nebo tvoří součást řetězce, anebo přímo na internetovém portálu distributora, jako je Kosmas či Dobrovský a tak dále.

Menší knihkupectví mají k zákazníkům vztah: prodejci pomáhají třeba při výběru knihy. Foto Fatima Rahimi

Také lidé, kteří knihkupectví navštěvují, se dělí do několika skupin. Jednu z nich tvoří pravidelní návštěvníci knihkupectví, kteří jednou za týden či za měsíc přicházejí na pravidelnou návštěvu a okukují, co vyšlo nového, nebo mají zálusk na nějaký konkrétní titul, který právě vyšel.

Druhá, početnější skupina, je tvořena lidmi, kteří kupují dárky k nějaké příležitosti. Typickým příkladem jsou právě Vánoce, v nichž jsou knihy stále ceněným a relativně levným dárkem, jímž můžete někoho potěšit. Můžete ji koupit i člověku, kterého moc neznáte, a můžete si být jisti, že tím nic nepokazíte. „Mnoho lidí z této skupiny dříve chodilo do knihkupectví, teď však knihy jako dárky koupí jinde,“ vysvětluje Jiří Seidl, co se změnilo.

Takový příležitostný kupec totiž knihu může pořídit například v nějakém supermarketu. „Vyřídí tak snadno problém s dárkem pro maminku či babičku a nemusí se tím příliš zaměstnávat,“ popisuje Seidl. Podle něj právě tímto způsobem mizí peníze z klasických knihkupectví.

Dalším a ještě mnohem větším problémem je velký rozvoj eshopů. Stejně jako všechno další zboží, i knihy se prodávají online na internetu, přičemž největší motivace internetových kupců nespočívá v odporu k instituci knihkupectví, ale ve snaze získat knihu jakýmkoliv způsobem levněji. Stává se, že si člověk v knihkupectví knížky jenom prohlédne, což mu internet neumožňuje, ale pak si je koupí levněji přes net.

Knihkupecká síť je v České republice nadále velmi hustá. Obchody ve velkých městech od sebe bývají vzdáleny jen deset či patnáct minut. Přesto lidé stále častěji pořizují knihy v eshopech. Pro část z nich — zejména z malých měst — jsou knihkupectví nedostupná, protože se musela zavírat, někteří zkrátka nemají čas či chuť do nich chodit.

Nejenom obyvatelé malých měst, kde knihkupectví již nejsou, ale i obyvatelé velkých měst jako například Praha či Brno raději nakupují v eshopech. „Objednává se přes internet, kde se uplatňuje sleva a knížky si pak mnohdy v knihkupectví vyzvednou. Z toho je znát, že cílem je cena,“ ozřejmuje likvidační poměry na trhu knihkupec.

Pokud prodáváte jiným způsobem než na pultech, velmi se omezuje „impulzivní“ nákup knih, který byl ale pro podstatu knihkupecké živnosti typický i podstatný. „To znamená, že přijdete do knihkupectví, máte již vybraný titul a víte, co chcete koupit. Jenomže se zadíváte na pult, kde jsou většinou vedle sebe položené knihy na podobná témata. A protože vás dané téma zajímá, buď jich koupíte víc, anebo opustíte původně vybraný titul a koupíte úplně jinou knihu, protože jste netušili, že existuje,“ dodává s úsměvem Jiří Seidl.

O podobný způsob prodeje se snaží i eshopy: knihy různě protáčejí a nabízejí tituly, které koupily jiní návštěvníci. To je však chabá imitace situace v knihkupectví. Běžný člověk totiž nesedí u počítače a neprohlíží celou nabídku eshopových obchodů. A nemůžete listovat...

Výhodou knihkupectví, hlavně těch menších je také to, že vám mohou při výběru knih pomáhat, což ve velkých obchodech není obvyklé. Ve velkých řetězcích totiž velmi často pracují brigádníci, kteří umí pouze prohledat počítač a o knihách nejsou schopni kvalifikovaně mluvit.

Knihkupectví zanikají, protože chybí regulace trhu

S Františkem Kalendou, českým spisovatelem a publicistou, jsme se sešli v kavárně Národního divadla. Kalendovi právě nedávno vyšla nová kniha s názvem Vraždy ve znamení hvězdy.

Velcí knihkupci lákají na autogramiády slavných, společenskou úlohu však neplní. Foto Facebook Nenudimese.cz

Zajímal mě pohled mladého spisovatelé na problém, s kterým musí malé knihkupectví bojovat. Menší knihkupectví podle Kalendy dnes neplní svou úlohu ve společnosti, nedokážou se přeorientovat. Myslí si, že pokud nezačnou být víc společenskou instituci a plnit důležitou úlohu v komunitě lidí, kteří v ní žijí, nebudou moct přežít.

„Vyrůstal jsem v době, kdy i u nás na malém městě bylo malé knihkupectví, ale z finančních důvodů zkrachovalo a teď momentálně všichni musíme jezdit do Prahy. Je to velká škoda, jak pro spisovatele, tak pro čtenáře,“ vysvětluje František Kalenda.

Pomoc kamenným knihkupectvím lze také legislativním prosazováním fixní ceny, které dnes již platí v Německu nebo ve Francií, ale nově také například ve Slovinsku. „Moje knihy se aspoň nebudou prodávat za sedmdesát korun spolu s pamětmi Václava Klause“ dodá František Kalenda.

Podle Eriky Frýbortové z Kosmasu způsobuje zavírání malých knihkupectví více faktorů. Je to změna nákupních zvyklostí zákazníků, kteří se přesouvají do nákupních center, posílení vlivu eshopů, ale přidává také stárnutí knihkupců, kteří nemají komu předat prodejnu. Spousta knihkupců si podle ní stěžuje na cenovou džungli, kdy je poškozují právě slevy na internetových stránkách, které se lze na internetu poskytovat i u nově vydaných knih.

Prosazení fixní ceny legislativně je však podle Eriky Frýbortové věc představitelná v obzoru několika let, ne záležitost, která by se dala zvládnout během několika měsíců. „My se této problematice věnujeme v rámci Svazů českých knihkupců a nakladatelů, kde se o tom velmi intenzivně jedná a pracuje se na návrhu.“ Kdyby i u nás platila fixace cen u novinek po určité období po vydání, mohla by se mnohá menší kamenná knihkupectví udržet a snad by mohla vzniknout i některá nová.

Také Pravomil Novák, ředitel nakladatelství Vyšehrad a místopředseda Svazů českých knihkupců a nakladatelů má za to, že hlavní příčinou, proč některá knihkupectví zavírají, je obtížná konkurence velkých řetězců a prodejen a především eshopů.

„Situace, kdy nakladatel vydá knihu jako novinku, a eshop ji už hned nabízí se slevou pětadvacet až třicet procent, protože si může dovolit podstatně nižší marži, může být pro kamenná knihkupectví samozřejmě likvidační,“ doplňuje Novák.

Výlohu ve Štěpánské ulici vidíme letos bohužel naposledy. Foto Fatima Rahimi, DR

Ukazuje se tak, že Česká republika zaspala. Knihkupectví zanikají, protože se nepřijal včas zákon o pevných cenách nově vydaných knih, jaký platí v celé řadě evropských zemí. Konkurovat cenou velkým řetězcům, natožpak eshopům si malí knihkupci nemohou dovolit.

Určitou šanci ve stávajících podmínkách naznačil František Kalenda: změnit knihkupectví z pouhé prodejny knih v širší kulturní fenomén. Knihkupectví zvlášť v menších městech může hrát roli společenského činitele, kde se lidí scházejí, mají možnost dostat se blíž ke kultuře a přitom jsou obklopeni knihami, které si mohou dovolit koupit.

Čtenář návštěvou knihkupectví může získat víc než pouze knihu. Knihkupec mu může poradit, které knihy jsou zajímavé, což se mu ve velkých řetězcích nemůže poštěstit. Každopádně u Jiřího Seidla v pražské Štěpánské ulici letos můžeme vánoční dárek koupit naposledy.

    Diskuse
    LV
    January 8, 2017 v 20.04
    Nebyla problémem knihkupectví u Fišera otevírací doba?
    Občas chodím kolem, ale téměř vždy je zavřeno.

    Jinak nesouhlasím s tím impulzivním nákupem - za jednu z hlavních výhod Amazonu považuji právě doporučení knih, které by mne mohly zajímat.
    IH
    January 8, 2017 v 21.57
    Už mnohé jsme museli v pražském centru oželet, třeba kina nebo prodejny elektro. Zůstaly prodejny bot a knihkupectví. Teď to vypadá, že také knihkupectví zde asi uvázla. Důvodů je celá řada.

    Dlouhodobě ubývá obyvatel Prahy 1 i okolí. Spousty starších lidí se musely, za minimální pozornosti kohokoli, vystěhovat, nově příchozími jsou cizinci nebo mladší moderně žijící lidé.

    V historické Praze je draho a málo důvodů zde nakupovat.

    Lidé si zvykli jezdit za nákupy autem, v centru se špatně parkuje. (Zmiňuji se o tom také v jiné diskusi.)

    Postupně vznikl v cenách knih chaos, resp. zavládly nepěkné manýry. (Máte-li kartičku, nezapomeťe ji ukázat.)

    Charakter nového vzdělávání, zvýšené nároky na pracovní výkon a snaha především vydělávat nesvědčí zájmu o mnoho knih. Doba potřebná na jejich čtení či studium je pro mnoho lidí dlouhá.

    Celkově přibývá lidí, kteří mají jiné zájmy, nebo volí e-knihy.

    Dost nefér konkurencí jsou levnější internetové zásilkové prodeje.

    Mnozí lidé nemají na kvalitní knihy peníze (příp. doma místo), proto chodí do knihoven.

    Knih (titulů) je nadprodukce, některé mají (třeba v metru) reklamu, či se podbízejí obálkami. Toto všechno snižuje podíl na prodeji těch knih, které převažují v sortimentu (zmíněných) seriózních knihkupectví.

    Ke zdrženlivosti přispívá, že po letech mají lidé problém s umístěním knih (módou jsou poloprázdné byty), prodat skoro nejdou a málokdo je rád vyhazuje.

    Pronajímatele nebytových prostor hledí jedině na zisk, nemají zájem mít v domě dlouhodobě solidní obchod.

    Co říct na závěr? Ono nakupování v OC, neřku-li u (profláklého) Amazonu, má své důsledky. Podporu obchodů, které bychom neradi ztratili, nenechávejme na jiných. Ono se to netýká jen knihkupectví.