Peter Červeňák z Velkých Hamrů v Čechách dlužil v roce 2012 33 360 korun na energiích. V roce 2013 mu přišla exekuce dohromady na 2 884 050 korun. Někde se zjevně stala chyba, ale trvalo další rok, než se na ni přišlo. V roce 2014 začal pan Červeňák pracovat pro město Velké Hamry a exekutor vydal usnesení, kterým chtěl po plátci jeho mzdy, tedy městu, aby dlužníkovi strhával peníze z platu, dokud dluh neuhradí.

Účetní města si všimla výše dlužné částky, a upozornila na to starostu. Ten kontaktoval terénní pracovnici Markétu Hornekovu, která ve spolupráci se společností Člověk v tísni zjistila, že dlužná částka byla vypočítaná chybně. Namísto úroku z prodlení ročně napočítal exekutor úrok z prodlení denně.

Exekutor Igor Ivanko tak měl v důsledku vlastní chyby inkasovat namísto patnácti tisíc částku ve výši 446 647 korun. Pracovníci Člověka v tísni exekutora na chybu upozornili a ten nejprve napravil omyl v prvním a po více než šesti týdnech i v druhém exekučním příkazu.

Peter Červeňák se snažil získat zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nejprve na ministerstvu spravedlnosti, to však jeho žádost odmítlo s tím, že se má obrátit na soud. Soud v Praze 2 ale nepravomocně rozhodl, že Peter Červeňák žádnou újmu utrpět nemohl, protože chyba byla zjevná. Jak to, že si tak zjevné chyby nevšimli ani ti, kteří to mají v popisu práce, nevysvětlil. Soud také tvrdí, že postup exekutora nebyl nezákonný.

Drahá kocovina

V roce 2014 skončila jedna mladá žena třikrát na plzeňské záchytce. Prožívala složité životní období — byla totiž znásilněna.

Brzy jí přišlo zúčtování. Za své tři pobyty v zařízení měla zaplatit dohromady přes sto tisíc korun. Výše dluhu z plzeňské záchytky se odvíjí od toho, že samotný pobyt zde je velmi drahý — v roce 2014 to bylo 4300 korun —, a  jeho vymáhání je „kreativně“ spojeno s dalšími vysokými náklady. Případ mladé ženy není ojedinělý. Je jich mnoho. Proti mašinérii plzeňské záchytky bojuje i Ivana Mastná, matka těžce nemocné dcery, která v zařízení skončila také, ačkoliv dle mínění své matky vzhledem ke své diagnóze vůbec neměla.

↗

Plzeňská záchytka může sloužit jako modelový příklad vynalézavosti obchodníků s chudobou. Foto Saša Uhlová, DR

Co případy pana Červeňáka a plzeňské záchytky spojuje? V tom prvním se jednalo o zjevnou chybu, kterou se ale podařilo rozplést až díky všímavé účetní, ochotnému starostovi a kompetentní terénní pracovnici. Podle Markéty Hornekové byla tato chyba sice mimořádně do očí bijící, ale různé malé chyby nejsou nijak ojedinělé: „Zrovna teď mám na stole exekuční výměr jiného Červeňáka. Jsou v něm špatně sečtené položky,“ popisuje.

Někteří exekutoři podle ní nedávají při své práci pozor i proto, že dlužníci se svých práv stejně většinou nedomohou. Mezi její klienty patří lidé, kteří si nějaké té nuly navíc často nevšimnou a jsou navíc v situaci, kdy budou tak jako tak zadlužení do konce života. Ač se v konkrétním případě dluhu ve výši téměř tří milionů jednalo o mimořádný přešlap, postoj Ministerstva spravedlnosti i Obvodního soudu pro Prahu 2 ukazuje, že domáhat se zastání je pro některé skupiny obyvatel obtížné.