Ohrožené děti čekají měsíce na rozhodnutí soudu, je třeba to změnit!
Marta SemelováDěti s nařízenou ústavní výchovou dnes umísťují soudy. Pozměňovák předkládaný vládními i opozičními poslankyněmi a podporovaný ombudsmankou má však tuto pravomoc vrátit do rukou ústavů. Jejich práce by měla být rychlejší a odbornější.
O umístění dětí s nařízenou ústavní výchovou možná v budoucnu opět budou rozhodovat diagnostické ústavy, nikoli soudy. Obsahuje to pozměňovací návrh poslankyně Heleny Válkové (ANO) k vládní novele občanského zákoníku. Totéž prosazuje ombudsmanka Anna Šabatová. Pozměňovací návrh by vrátil současný stav do stavu, který byl účinný do konce roku 2013 před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku.
Obdobný pozměňovací návrh jako poslankyně Válková překládá i moje stranická kolegyně Hana Aulická Jírovcová (KSČM). Jeho cílem je vrátit kompetence ředitele diagnostického ústavu rozhodovat pouze o přemístění v rámci sítě školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
Oba pozměňovací návrhy podporuji. Praxe ukazuje, že systém přidělování dětí pěstounům, sociálním, zdravotnickým a školským zařízením soudní cestou je neskutečně nepružný. Děti trčí v diagnostických ústavech a čekají měsíce na rozhodnutí soudu. A to se nejedná jenom o umístění dětí — soudy rozhodují také o přemístění, třeba když se dítě chystá odejít za studiem na jiný konec republiky, potřebuje změnit domov. Prostě to drhne.
Stávající systém je nejenom nepružný, ale paradoxně i mnohem horší na odborné úrovni, než tomu bylo dříve. Soudy rozhodují pouze na základě vyjádření Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), které jsou většinou velmi přetížené a v podstatě rezignují na zjišťování reality o dítěti, slibované odborné posudky si soudy samy nezadávají.
To znamená, že soudy v souhře s OSPOD nefungují, často individuální plán ochrany dítěte je zpravidla jednostránková formalita, vůbec ji nelze srovnat s poctivou prací psychologů, etopedů, sociálních pracovnic v diagnostických ústavech. Argument, že děti půjdou pouze do školských ústavů, je lichý.
OSPODy mají zákonem určenou přednost náhradní rodinné péče před péčí ústavní. Musí tedy sanovat, hledat pěstouny. Je velkým paradoxem, že umisťují často děti do takzvaných Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), což jsou sociální zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči (patří sem například i Klokánky). Děti jsou tu vlastně v ústavní péči.
Tím nechci samozřejmě snižovat úroveň ZDVOPů. Ale systém dnes zcela určitě nefunguje v zájmu dítěte. A to je třeba změnit.