Fakta jsou nasnadě a je třeba je vyvracet

Andrej Babiš si plete uprchlíky a skupiny, které do České republiky přišly v rámci ekonomické a pracovní migrace. To, že s námi žijí lidé z Polska a Slovenska, ještě neznamená, že přijímáme uprchlíky.

Nejsem stoupencem přijímání kohokoliv, kdo se za uprchlíka vydává nebo se za něj sám pouze považuje. Ponechám-li stranou prioritní hlediska etická, sociální, hledisko důvěry a důvěryhodnosti, v politické praxi musí být brán jako kritérium také kapacitní problém.

Tedy to, kolik uprchlíků jsme sto přijmout, připravit pro ně důstojné podmínky, včetně naší pomoci a současně i závazků, které oni na sebe vezmou.

Toto platí jak při poskytování azylu, tak statutu dočasné ochrany. Je samozřejmé, že „výše laťky“ závisí nejen na pouhých deklaracích „přijímací země“, ale i na její faktické připravenosti uprchlíky přijmout.

Připravenost této země – reprezentovaná osobou ministra vnitra Milana Chovance – je pouze negativní, obranná. To je z určitého pohledu žádoucí, patří to do rezortu vnitra, ba také rezortu obrany.

Oproti tomu pozitivní připravenosti v úrovni státní, regionální či místní je u nás pramálo. Pomineme-li akce několika občanských, veřejných či individuálních iniciativ, které trochu „zachraňují tvář“, chystání podmínek se vlastně nekoná. Chybí příprava přijetí a zabezpečení podmínek pro existenci uprchlíků v konkrétních místech, společenstvích a institucích.

Vymyšlení uprchlíci
Z tohoto hlediska je diskuse o „únosnosti“ osmi či dvanácti set Syřanů směšná, protože při skutečné realizaci takové pozitivní připravenosti by naše kapacita příjmu byla mnohonásobně – klidně řeknu i stonásobně – větší.

Druhým, podstatně větším a vlastně ústředním bodem pozitivní politiky je integrace této nové skupiny do „přijímací“ země. Zde se nejedná jen o podmínky sociální, ekonomické a právní. Mluvíme o oblasti hodnot, orientací a postojů. A to obou stran – „domácí“ většiny i „vstupující“ menšiny. Je zkrátka nutné pracovat na tom, abychom si porozuměli.

Babiš tyto podstatné otázky ignoroval ve svém komentáři k návštěvě Angely Merkelové a k jejímu jednání celkově. Jde mu pouze o potvrzení údajné nemožnosti sblížení našich stanovisek a návrhů Evropské komise. Jako by změna nebyla možná.

Babiš tak pouze mlží, vydává se za mluvčího „tiché většiny“ a také přímo lže. V rozhovoru s Janem Rovenským o setkání s Merkelovou u prezidenta Zemana, uveřejněném na stránkách nedělního Práva, Babiš říká: „(Merkelová) neposlouchá nikoho, dělá si, co chce.“ Nicméně hned v následujícím odstavci připustil, že se její postoj přece jen trochu mění. Ale samozřejmě dle Babiše pouze minimálně.

Daleko závažnější je však následující tvrzení naznačující, že uprchlíky přijímáme, i když nikoliv ty z Blízkého východu. Tento argument se vyskytuje a koluje také v mnoha jiných verzích a bývá používán k ospravedlnění českého odmítání uprchlíků například ze Sýrie.

Babiš také v otázce uprchlické krize rád mlží a vydává se za mluvčího „tiché většiny“. Repro DR

Babiš prohlásil: „Stále říkám, že nechceme, aby nám někdo říkal, že máme přijímat Syřany. U nás máme Ukrajince, Vietnamce, Slováky a Poláky.“ Co slovo, to lež.

Tak popořadě: jako příklad uprchlíků ze země s nestabilním režimem by mohli sloužit lidé z Ukrajiny, i když i Ukrajinu pokládáme, se značnou rezervou, za zemi s demokratickým režimem. Z politických důvodů pomáháme repatriaci několika rodin českého původu. Snad je lze nazvat politickou emigrací, ovšem k uprchlické vlně nepatří.

Je pravda, že v případě kolapsu Ukrajiny, by mohl početný proud Ukrajinců směřovat k nám. U nich však předpokládáme pozitivní přijetí i snadnou, či snadnější adaptaci i integraci v našem prostředí. Usnadnila by to dřívější zkušenost značně početné pracovní migrace v České republice. V těchto případech ale nejde vůbec o uprchlíky, ale o migranty, kteří hledají práci.

U Vietnamců jde opět o ekonomickou migraci – přicházejí podnikat, většinou například v maloobchodě. Problémem je určitá uzavřenost této menšiny způsobená jazykovou i kulturní barierou. V druhé generaci se ovšem setkáváme se vzdělanými českými Vietnamci (či Čechy vietnamského původu). Tedy opět lež: o žádné uprchlíky nejde.

Grandiózním výmyslem je také argumentace Poláky a ještě více Slováky. V obou případech je přece podstatná „země původu“. Obě jsou členy Evropské Unie. Babišův argument by si zasloužil diplomatickou reakci, neboť obviňuje tyto země z politické nestability.

Horší než Babišova nafouklá lež je to, že tyto argumenty se ujaly v řadě veřejných tvrzení a v diskuzích. Jakkoli jsou tedy podobná fakta nasnadě, je nutné je stále vyvracet.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Správně píše Igor Pleskot, že Babišovi jde Čtvrtek, 1.Září 2016, 11:46:28

"pouze o potvrzení údajné nemožnosti sblížení našich stanovisek a návrhů Evropské komise, jako by změna nebyla možná." Podle určitých náznaků se zdá, přiznejme si to, že Sobotkova vláda (rozhodně například státní tajemník Tomáš Prouza) si nutnost ústupu z nehumánních a neprávních (a protievropských) pozic už začíná trochu uvědomovat. Igor Pleskot má ale pravdu, že se to netýká Andreje Babiše, který je mentálně člověkem předlistopadové minulosti se vším všudy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.