Deník Referendum Domov

Důvody vystoupení Británie z Evropské unie nás budou zaměstnávat velmi dlouho, nejspíše se na nich ani neshodneme. Jednodušší je odpovědět si na otázku, co Brexit znamená pro českou společnost? K tomu nabízím čtyři poznámky.

Zaprvé. Především každý vnímavější čtenář si uvědomuje, že v našich debatách budou nyní hlasitější odpůrci Evropské unie a našeho členství v ní a euroskeptické křídlo, které reprezentuje dlouhodobě ODS. Prvním případem snad ani nemá smysl se zabývat, ta směsice populismu a kritiky všeho neslouží k debatám, ale k překřičení oponentů.

Ve druhém případě mi ODS připomíná starého pána z Vančurova Rozmarného léta. Kouzelník začíná přelézat po laně a starý pán celou konstrukcí třese se slovy: „Slezte dolů, pane Krištůfku! Slezte dolů a nepokoušejte prozřetelnosti! Natlučete si a z těchto krvelačných zevlounů, kterýmž je příjemné viděti i popravy na soudním dvoře, vám nikdo nic nedá. Slezte dolů, Ježíš Maria, slezte dolů.“ Kouzelník spadne, mnozí z ODS také třásli unijní konstrukcí a dnes tvrdí: „Vidíte, my jsme vám to říkali.“

Pozice hlavních stran jsou víceméně jisté, nevíme však, jaký názor má na další dění v Evropské unii ANO 2011. Nakolik převáží proevropský postoj Pavla Teličky či Věry Jourové, nakolik se může z tématu stát nástroj předvolební kampaně. Patrně bude záležet na průzkumech veřejného mínění, z nichž Andrej Babiš důsledně čte.

Zadruhé. Přímá demokracie je sama o sobě pozoruhodný nástroj, někdy se hodí, jindy ne. Václav Klaus se obával referenda, v němž by se hlasovalo o rozdělení Československa, dnes tento prvek samozřejmě vítá. My bychom se však měli ptát, zda se nástupem nových médií nezměnilo prostředí takovým způsobem, že se v něm relevantní názory zcela ztrácejí. Zda nejde o prostředí, které více podporuje emoce než objektivní informace.

Z tohoto pohledu budou další analýzy kampaně doprovázející Brexit, včetně obsahové analýzy médií a sdělení zastánců a odpůrců velmi zajímavé. Lépe se neguje, než pozitivně přesvědčuje. Negativní kampaň je vždy snazší, a pokud se dobře zvládne, jistě i více mobilizační.

Otázkou je, nakolik si občané informace zjišťují, v době, kdy na nic nemáme čas, jsme politicky apatičtí a stále méně se zajímáme o veřejné dění. Podmínky pro konání celostátního referenda se od roku 2003 zásadním způsobem změnily. Což neznamená, abychom je odmítli, ale lépe se připravili na jeho průběh.

Zatřetí. Ačkoliv byly před referendem průzkumy vyrovnané, respektive těsně před jeho konáním se očekávalo nepatrné vítězství odpůrců odchodu, výsledek dopadl zcela jinak. Vlastně i čísla zveřejněná bezprostředně po uzavření volebních místností ukazovala na to, že Británie zůstane v EU.

Tomio Okamura před referendem v Británii na YouTube vystavil video, na němž vystupuje s europoslankyní zvolenou za UKIP. Evidentně se tetelí při představě, že by by podobnou kampaň mohl vést u nás. Foto YouTube

První šok přišel ze Sunderlandu, kde oproti průzkumům vzrostl počet příznivců odchodu z 53 na 61 procent. Po sečtení všech hlasů jsme zjistili, že rozdíl mezi oběma tábory je v celé Británii značný.

Není to poprvé, kdy v Evropě nabírá na síle tento „skrytý volič“. V poslední době opravdu mnohé volby dopadly poněkud odlišným způsobem, než se čekalo. Důvodem však není to, že by výzkumné agentury nutně pracovaly na něčí objednávku. Politické strany by se měly pravděpodobně více soustředit na voliče, kteří jsou nerozhodnuti anebo deklarují, že k volbám (referendu) nepůjdou.

Začtvrté. Mezi důvody, které z analýz Brexitu vyplývají, zaznívá a bude zaznívat ten, nakolik jsou politické elity odtrženy od reality, od některých životních problémů, s nimiž se lidé potýkají. Má poznámka souvisí s předchozím bodem. Vedou čeští politici debaty o problémech, které obyvatele nejvíce zajímají, nebo převládá agenda, kterou oni sami považují za důležitou?

Británie je v tomto směru pro nás skutečně velkým varováním a politikům momentem, aby se mohli hluboce zamyslet. Nejen nad svou agendou, nad tím, jak k ní přistupují, ale i nad tím, jak je pro nás životně důležitá Evropská unie vnímána u nás. Jak by třeba KDU-ČSL, ČSSD či TOP 09 čelily podobné kampaně při obhajobě našeho členství v EU, když by argumenty pro odchod společně prezentovali Tomio Okamura, Václav Klaus a Martin Konvička?