Vyvlastnění potravin. Takto absurdně nazývá skupina převážně pravicových senátorů a senátorek v čele s Ivo Valentou a Jaroslavem Kuberou novelu zákona o potravinách, která zakládá povinnost supermarketům s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních darovat charitativním a humanitárním organizacím potraviny, které jsou nezávadné, ale nesplňují podmínky pro prodej.

Potraviny půjdou především do potravinových bank, které je distribuují lidem, včetně dětí, žijícím v sociální nouzi. Není jich málo — chudobou je v České republice ohroženo zhruba 1,5 milionu lidí, asi osmašedesát tisíc lidí žije přímo na ulici, mnoho seniorů a seniorek nevyjde s penzí a výjimkou nejsou případy, kdy rodiče nemají peníze na školní obědy svých dětí.

Nabouraný sen o trhu s potravinami bez přívlastků

Schválení novely zákona je chvályhodné. Jedná se o důležitý krok. Nyní supermarkety dávají potravinovým bankám jen část potravin, další část je zachráněna kupříkladu díky aktivistům z Food not bombs, kteří vybírají zeleninu, ovoce, fazole, sóju, oleje, koření, těstoviny, čaj nebo třeba kávu z kontejnerů u supermarketů a připravují veganskou stravu lidem bez domova. V kontejnerech hojně končí třeba i mléčné výrobky.

Přirozenou reakcí je úleva a radost z toho, že se postupnými kroky spěje k nápravě, přičemž ideálem, kterého se nelze vzdát, je samozřejmě stav, že nikdo nebude strádat. Nebude totiž už nutné potraviny vyndávat z kontejnerů, protože se tam ty nezávadné nebudou moci dostat — půjdou důstojnou cestou přes potravinové banky k potřebným. 

Koho by napadlo, že takto bohulibá věc někoho vytočí natolik, že se obrátí se stížností na Ústavní soud? A ejhle, pětadvacetičlenná parta senátorů a senátorek se našla. Opatření totiž narušuje jejich sen o trhu bez přívlastků. Proto tak silná slova jako „vyvlastnění potravin“, proto formulace, že „nucené darování je nebezpečné pro právní stát“…

↗

Nezapomínejme na zjištění Mezinárodní federace potravinových bank, že kdyby se všechny vyhozené potraviny využily, nakrmil by se dvojnásobek lidí, kteří dnes hladoví! Foto trueactivist.com

Skupina senátorů a senátorek má za to, že se jedná o „nebezpečné (jednání) pro zachování hodnoty vlastnického práva jako takového“. U Ústavního soudu je zastupuje ústavní právník Zdeněk Koudelka, který uvádí, že „náklady sociální politiky státu nemůže stát přenášet na konkrétní a relativně malou skupinu osob — potravinářské podnikatele“.

Proboha, jaké náklady? Prvním krokem, který zmíněné novele zákona předcházel, přece bylo zrušení patnáctiprocentní DPH z darovaných potravin, k čemuž došlo předloni (rozhodlo o tom Generální finanční ředitelství, což je orgán spadající pod ministerstvo financí, a za zrušení daně vznikla i petice). Předtím totiž řetězce musely z darovaných potravin platit daň, a proto plno jídla končilo v kontejnerech. Nyní za darování neplatí nic.

Po zrušení daně se situace zlepšila, kontejnery jsou ale stále plné. Přitom mnoho vyhozených potravin může posloužit těm, jimž finanční situace nedovoluje koupit si je. Mohou na tom supermarkety prodělat? Nemohou — jednat se bude právě jen o potraviny, které by stejně neprodávaly a skončily by v popelnicích… Novela zákona o potravinách nikoho netrestá, „pouze“ pomůže!

Senátoři argumentují i tím, že charita má být dobrovolná. Ani po novelizaci uvedeného zákona ale přece nikdo supermarketům nebrání v jakékoli další charitě, třeba pomoci zoologickým zahradám.

Vedle toho je však jasné, že stát stanovuje i pravidla pro podnikání. Kdyby totiž záleželo jen a jen na trhu, mohli bychom žít v džungli, kde bychom požrali jeden druhého. Většina zákonodárců to naštěstí pochopila a normu schválila. Doufám, že protiústavnost v ní neshledá ani Ústavní soud.

Byl by to macešský stát, kdyby se nepokoušel řešit do nebe volající rozpor mezi plýtváním a vyhazováním jídla a tím, že nemálo lidí hledá v popelnici kousek chleba, aby se vůbec najedlo. Nezapomínejme na zjištění Mezinárodní federace potravinových bank, že kdyby se všechny vyhozené potraviny využily, nakrmil by se dvojnásobek lidí, kteří dnes hladoví!