Ve zprávě Social Watch 2015 jsme psali, jak se konečně podařilo nastartovat ekonomiku a zvolna znovu rozeběhnout proces přibližování k bohatší části Evropské unie. Je třeba ocenit i to, že ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše zavedlo řadu opatření, která nepochybně povedou k omezení některých forem daňových úniků. Bohužel stále otevřenou otázkou zůstává, jak se Česká republika postaví k hlavním tahounům celé daňové krize. Totiž k nadnárodním společnostem a chobotnici jejich dceřiných společností v nerůznějších daňových rájích, kterou úspěšně řídí velké auditorské a účetní firmy.

V roce 2014 vydala evropská síť Eurodad (za Českou republiku Glopolis) zprávu Skryté zisky. Kromě jiného v ní autoři upozorňují na neutěšený stav v Evropské unii a jednotlivých státech. V závěru části věnované České republice je napsáno: „...zájem o agendu související s obcházením daňové povinnosti ze strany nadnárodních společností se zdá být na straně ČR mnohem nižší, než by odpovídalo vládou deklarovanému úsilí o zlepšení výběru daní.“ Tak to už není pravda.

Ministerstvo financí ukazuje, že nadnárodní firmy zůstanou pod ochranou Andreje Babiše.

Ten totiž 9. května na svém blogerském profilu iDNES zveřejnil článek (Ne)dostupné miliardy z daní  v němž zpochybňuje možnost zvýšit daňový příjem od nadnárodních koncernů. Hned v perexu uvádí: „EU se v poslední době stále více soustřeďuje na agresivní boj proti únikům z korporátních daní. Jak velký tlak si však může dovolit, aby státy EU včetně Česka zůstaly ve světě konkurenceschopné a nepřišly o důležité investice?“

Podle autora textu tedy moc velký ne: „Koncerny při rozhodování, v jakých státech budou působit, totiž přihlížejí i k tomu, jaký nabízí daňový režim, a podmínky pro podnikání zvažují v celkovém kontextu.“

To je srozumitelné. Nebudeme-li nabízet koncernům přívětivé prostředí, díky kterému mohou z České republiky dostat desítky miliard nezdaněných korun ven z naší ekonomiky, nejspíš se zhroutíme. Tedy podle ministerstva financí. Proto je třeba zaměřit se hlavně na střední vrstvy z řad živnostníků a zaměstnanců, protože tam je ještě potenciál něco vybrat a přitom tato cílová skupina nemá mnoho možností, kam před výběrčími daní uniknout. Přitom jsou to především střední vrstvy, a ne nadnárodní firmy, na kterých stojí udržitelná ekonomika země.

To je konečně popsáno i v daném textu. Píše se v něm, že korporátní daň se stala až třetí v pořadí, i když ve skutečnosti je čtvrtá. Na prvním místě je DPH, pak soukromé osoby, potom spotření daň a pak teprve firmy. To v reálu znamená, že daně platí hlavně nízko a středně příjmové skupiny, protože ty nejbohatší se prvním dvěma daním dokážou vyhnout. Ti nejbohatší snadno nakoupí takzvané služební vozy bez DPH a služby a zboží také vykazují jako firemní. A dani z příjmu se také jen málokdo může vyhnout jako schovanka pana ministra Petra Kvitová, která spolu s dalšími bohatými Čechy falešně deklaruje své bydliště v daňovém ráji.