Czechie Českům

Svévole, s níž ministerstvo zahraničních věcí prosazuje „nový název“ státu, je posledním příznakem toho, že Česká republika v zahraniční politice neví, co činí. Snaží se kodifikovat Zemanův rozmar, ale podtrhuje naše potíže s totožností.

Jednu ze svých největších a přitom nejméně známých chyb učinil Václav Havel vzápětí poté, co se stal prezidentem. V prvním projevu v nové funkci k Parlamentu namísto toho, aby načrtl nový program demokratického státu, nebo alespoň promluvil o několika zásadních dílčích politických krocích, rozvyprávěl se o novém názvu země, o jeho znaku, o kostýmech hradní stráže, o ceremonialitách. Vyklidil tím pole politiky, jež vzápětí obsadili jiní: Klaus a Mečiar. Byla to hrubá chyba, jíž by se takový Masaryk nikdy nedopustil.

Podobně Lubomír Zaorálek, jemuž akutně hrozí, že jeho mandát v čele ministerstva zahraničních věcí uplyne, aniž by vykonal kromě chyb vůči Číně cokoli pamětihodného, utíká se k ceremonialitám. Snaží se prosadit nový jednoslovný název České republiky – anglicky Czechie, což má údajně představovat ekvivalent k pokleslými tuzemskými médii akceptovanému termínu „Česko“.

Czechie je ve skutečnosti projevem typického českého kutilství. Pokud má mít v češtině ekvivalent, pak je to archaický termín Čechie. Jmenoval se tak zaniklý fotbalový klub v Karlíně. Názvy odvěkých národních společenství se nestanovují úředně, neboť vznikají spontánně. A pojem „Czechia“ je spontánní asi jako soudní kolek.

Česko je pahýl
Zaorálkem posvěcený nápad s Czechií má tři zásadní vady. Za prvé je to pokus nalézt termín, který se snaží v mezinárodní řečí vyjít vstříc pojmu Česko. Ten ale není nesporný. Václav Havel o něm řekl, že když ho slyší, lezou po něm slimáci. Velký český spisovatel Ludvík Vaculík složil parodii české hymny končící veršem „Je to Česko, domov váš“. Stručně řečeno: termín budí odpor velké části těch, kteří mají vřelejší vztah k mateřštině nežli státní úřady.

Pojem „Česko" se v našem jazyce neocitl spontánně. Do jazyka pronikl až po zániku Československa, jenž sám vzbudil hluboké rozpaky, protože nastal protiústavně, bez referenda a proti přání většiny občanů obou republik tehdejší federace. Tehdy vznikla potřeba nějak zeměpisně označovat Českou republiku. „Česko“ tak záhy vyjádřilo v jazyce to, co už bylo v mentalitě: jsme tím, co zbylo z Československa po osamostatnění Slovenska. Zbytkem, pahýlem: „Českem".

Není žádný kloudný důvod budovat svou identitu takto. Udržují-li se státy idejemi, na nichž vznikly, nemá smysl stavět na ideji, že jsme tím, co zbylo: „Českem“. V Československu jsme byly českými zeměmi Čechami a Moravou, nebo aspoň pěti českými a dvěma moravskými kraji. V dřívějších a násobně delších časech království pak zeměmi Koruny české, Čechami, Moravou a Slezskem.

„Česko“ je termín označující pahýl Československa, který se pokouší nemístně předstírat, že zastupuje víc než může; reálná role občanů Moravy vzrostla, nikoli poklesla. Čím méně se o Moravě v „Česku“ ví, tím větší má dopady na jeho tvář. V ignorovaných lidech se stupňuje frustrace. Zatím se promítá do zvýšeného podílu protestních hlasů. Asi nikdy zatím nevyvřela na povrch tak mocně jako v prezidentské volbě 2013. Zatím nemá silnou regionální politickou artikulaci. Ale pokračujme v pohrdání a i to se může změnit.

Jediným českým zpravodajským médiem vydávaným na Moravě s celostátní působností je Deník Referendum. U nás si o tom můžete číst. Je ale ostudné, že na Moravě nemá ústředí ani jedna veřejnoprávní stanice. Měla by odsud vysílat nejméně jedna celostátní televize a nejméně dvě celostátní rozhlasové stanice.

Czechia je arogantní nesmysl
Za druhé: nabubřelému vyhlášení změny mezinárodního názvu České republiky nepředcházela žádná veřejná debata. Je to na stejné úrovni, jako by ministerstvo zahraničních věcí jednoho dne vyhlásilo, že jednoslovným názvem USA se stává „Americko“, Velké Británie „Anglicko“ či Jihoafrické republiky Jihoafricko. Prostě v zájmu pochybné výrazové úspory znásilníte jazyk a dotknete se totožnosti řady lidí. Čirá arogance.

Přitom jazykově lze stavět na organickém vývoji. Česká republika je přirozeným nástupcem českého království. Vznik termínu spojený s ustavením československé federace nastal spontánně, bez otřesů. Proti pojmu Česká republika nikdy nikoho nenapadlo nic namítat. Z toho lze vyjít.

Zeměpisně Česká republika není žádným Českem. Jen málokdo překročí hranici při návratu z cesty a řekne: „Sláva, už jsme v Česku.“ Mluví se o „České republice, o ČR, o Čechách, o Moravě.“ Pokud tedy politika chtěla vycházet jazykově vstříc cítění lidí, mohla korektně a pro všechny přijatelným zeměpisným pojmem označovat náš stát jako české země, nebo dokonce České země.

I my. Repro DR

Genezi bizarního pojmu „Czechia“ zřejmě nejlépe poodhaluje zpráva agentury AFP – tu ještě dění na tomto bohem zapomenutém bláznově dvorečku trošku zajímá – převzatá deníkem Guardian. Píše se v ní, že pojem Czechia má v oblibě Miloš Zeman, který se v tomto smyslu svěřil izraelskému prezidentovi v roce 2013. Ministerstvo zahraničí tedy patrně pokračuje v neblahé tradici oprašování vrtochů pomateného hradního pána.

Ale zpráva v Guardianu končí charakteristickým způsobem, jak se na referování o dění v Kocourkově sluší a patří: „Nesouhlasím s pojemem Czechia, nepřeji si, aby si nás lidé pletli s Čečnou, svěřila se na tweeteru ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.“ Grotesknost státu, který se bojí, že si ho budou lidé plést se zakavkazkou republikou, a který začíná diskusi o svém „novém mezinárodním názvu“ vést po jeho vyhlášení, a nikoli před ním, jak by v demokracii bylo normální, snad ani nemůže být větší.

Formální uspořádání je třeba přizpůsobit skutečnosti, nikoli naopak
Třetí důvod, proč je pojem Česko/Czechia nepřijatelný, je současně nejpodstatnější. Není pouze neutrálním označovačem. Má oktrojovat unitární charakter státu, podtržený zpackaným členěním na vyšší územně správní celky: jednou z fatálních chyb, jíž jsme se v polistopadové transformaci dopustili.

Trable, které máme s názvem naší země, totiž souvisejí i s tím, jak absurdně jsme ji vnitřně rozčlenili. Kraje jsou zvláště zákeřnou pomstou ODS republice za to, že musela udělat něco, do čeho se jí nechtělo. Klaus si přál unitární stát: žádné kraje či země, o nichž hovoří naše ústava, nechtěl.

Když už musel ustoupit a musely vzniknout, chtěl, aby byly co nejslabší a toužil ponížit Moravu, protože prostě nikdy nepřál lidem prostor k prožívání vlastní vícevrstevnaté totožnosti. To je podstatné, protože mohou být třeba lidé, sami jich řadu známe, pro něž je důležitější složkou totožnosti, že jsou Evropany, Moravany a Brňáky, než to, že jsou občany zbytkového pahýlu Československa, smířeného s pojmenováním „Česko“.

Krajské uspořádání, jež tu vzniklo, trpí celou řadou zjevných hrubých nedostatků. Ilustrovat to lze na dvou nejkřiklavějších. Ve většině krajů neexistuje žádná veřejnost. Neexistuje žádná totožnost obyvatel Vysočiny. A vidí-li člověk prázdné autobusové linky mezi jihomoravskou Třebíčí a jihočeským Pelhřimovem, klade si otázku, kolik ještě prostředků bude nutno za tuto lidoveckou pošetilost zaplatit.

Zlínský kraj sestává ze tří okresů: jednoho severomoravského, jednoho středomoravského a jednoho jihomoravského. A Karlovarský kraj vznikl snad jen proto, aby ho republika mohla v případě zvláštní nouze prodat, buď Rusům nebo Němcům, podle toho, kdo nabídne víc.

Základní argument proti současnému krajskému uspořádání je ale ještě závažnější a divíme se, že už jej už dávno někdo neuplatnil před ústavním soudem. Současný systém voleb do Poslanecké sněmovny, který se koná v jednotlivých krajích, nedává všem občanům stejné právo na reprezentaci. Ne v každém kraji totiž stačí pět procent k zisku mandátu.

Příklady jsou dobře známy. Byl například lídr kandidátky v Libereckém kraji, který získal takřka deset procent hlasů, ale nezískal mandát ve sněmovně, ačkoli jeho strana republikově více než pět procent měla. V Jihomoravském kraji by mu to pohodlně stačilo...

V České republice jsou pouze čtyři kraje ze čtrnácti, v nichž pět procent odevzdaných hlasů s jistotou postačuje na zisk mandátu. K takové jistotě se jich musí rozdělovat v daném kraji aspoň dvacet. To se ale opakovaně děje pouze v Moravskoslezském, Jihomoravském, Středočeském kraji a v Praze. Není ale žádný rozumný důvod, proč by občan Brna měl mít větší šanci být zastupován poslancem Strany zelených, nežli občan Zlína či Karlových Varů.

Zlínský, Karlovarský, Liberecký kraj, Vysočina, rozdělení východních Čech vedví kvůli řevnivosti Pardubic a Hradce, to vše jsou příznaky skutečnosti, že v České republice vlastně žádné samosprávné celky hodné toho jména nemáme. A Praha na této úrovni ani zastupována není: nepotřebuje to, rozhoduje se v ní beztak o všem podstatném. Krajské volby jsou hračkou pro zbytek republiky: v Praze se nekonají.

Nikoli náhodou jsou kraje líhní těch nejhorších korupčně-klientelistických struktur, které se v české politice vyskytují. Až na výjimky nemají žádnou tradici, žádnou veřejnost, jsou to byrokratické od stolu vzniklé konstrukty a podle toho v nich vypadá politická kultura.

Že se zemi, která si nechala vnutit shora bez jakékoli kloudné veřejné debaty tak zvané „samosprávné celky“, má podobně vnutit její jednoslovné označení, je vlastně příznačné. Že se tím patrně plní další ze Zemanových kapriců, nepřekvapí. Že se to děje bez veřejné debaty, se tu stává normou. Ale co to o nás vypovídá, je tristní.

Když zaniklo Československo, na recepci německého velvyslanectví diplomat utrousil v debatě k Jaroslavu Šabatovi: „Stali jste se malými, budete nakonec dva landy.“ Teď se ukazuje, že ještě přeháněl, zatím vykazujeme státoprávní a politickou úroveň nižší než i takové Sasko. To potíže s vlastním jménem nemá. My přestáváme vědět, čí jsme, jak se jmenujeme a bojíme se – vcelku právem – že by si nás mohli plést se zakavzkazkou republikou.

Deník Referendum jako noviny vycházející na Moravě bude nadále používat pro označení naší země pojmy Česká republika a české země. Nabízí se ale otázka, zda si občané státu, kteří se smířili s označením sebe sama pahýlem „Česko“ a jsou ochotni si nechat namluvit, že jeho mezinárodním ekvivalentem je „Czechia“, zasluhují být ještě označováni jako Češi, zda nám tu nevzniká nový sebevědomější typ Čecháčků pro 21. století: Českové.

A co si myslíte vy? Diskuse (49 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Při Svarogovi a Týrovi Pátek, 15.Dubna 2016, 22:39:51

ono je to i tady? Ale proč mě to vlastně překvapuje...

Příčinou nejasné české identity a problémů s ní spojených, je pan Patočka. Tedy ne on osobně, to samozřejmě nikoli. Ale postoje které prezentuje v tomto článku.

Jako úvod bych pana Patočku opravil. Pokleslá média nepoužívají pro označení této republiky výraz Česko. Toho užívají média kvazi-seriozní. Média pokleslá (a občas i ty kvazi-seriozní) používají výraz Čechy. Ano, pro celý stát. Toho chce pan Patočka dosáhnout? Ovšemže nikoli. Jenže právě toho dosáhne, pokud bude ve své absurdní válce proti slovu Česko pokračovat. Nikdy se nebudou vyjmenovávat jednotlivé země, a jen neochotně se bude používat název dvouslovný.

Je pěkné, že pan Patočka uvede zahraniční zdroj, ale mohl by z něj zmínit víc, než co se mu hodí:
A new myth-busting website called Go Czechia assures readers that the name is not a neologism, and was in fact first uttered in Latin back in 1634 (its first English use came in 1841).
Takže žádné kutilství se nekoná. Kutilství by bylo spojení Czech Lands do Czechlands. A jiného konkurenta výraz Czechia nemá.

Víte, v životě jsem se nesetkal s tím, aby někdo Moravákům bránil, aby se dovolávali své historické země, zahrnující tři kraje, a zasahující do dalších tuším čtyř. Ale minimálně jeden Moravák tu protestuje proti tomu, aby se někdo identifikoval se svým státem. A ještě u toho kritizuje státní zvůli. To je směšné a absurdní.

Dále je směšné a absurdní přít se o to, jaký je anglický název pro naše území. O co se budeme přít příště? Kolik je 2+2? Ano, tato otázka je mnohem jednoznačnější, ale není to otázka politická, nýbrž odborná. O tom, že tento název by měl existovat, se bavit není třeba tím méně. Má ho drtivá většina států, a to ty, u kterých je jazykově téměř nemožné nějaký vytvořit. Třeba ta JAR. Povšimněme si, že ve větě, kdy touto zemí (a dvěma dalšími) argumentuje, je to jediná, u které nepoužil zkrácený název.

Pokud pan Patočka nikdy neříká "Sláva, už jsme v Česku" tak ať si neříká-ale ať to právo nebere nám, kteří ho běžně používáme.

Co se týče samosprávných celků, já mám svůj kraj rád. Nelíbí se mi představa, že by ho někdo rozťal vedví, ukousl kousek z mého města, protože tu vedla kdysi dávno nějaká hranice. A pokud by tu hranici hodlali ignorovat, bude ten jejich celek stejně umělý, jen bude navíc velký a nepraktický. Což je ale jedno, protože to, jestli se Česko dělí na čtrnáct krajů nebo tři země, nemá vliv na jeho název.

Kritika volebního systému je na místě, ale takový problém budou mít nakonec všechny volební obvody. Větší je budou mít méně v oči bijící, ale jediné skutečné řešení je: Jeden obvod pro celé Česko. To zajistí rovnost hlasů ve všech jeho oblastech. Ale to těžko může pomoct prosadit někdo, komu vadí, že nějaké Česko existuje.

Státem Čechů je Česko. Stejně jako Poláků Polsko, Slováků Slovensko, Rusů Rusko a tak dále. Nevím, proč by to mělo vadit. Sasko (a Německo) problémy s názvem nemají. Patrně nemají pana Patočku, který by rád, aby byl jeho anglický název Germanlands.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

V němčině budu ode dneška používat "Tschechei" Pátek, 15.Dubna 2016, 23:31:9

Dodnes jsem říkal "Tschechien", ale s tím končím. Přecházím na "Tschechei". To je adekvátní anglickému "Czechia".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ta jesenická panožka Olomouckého kraje mi, pane Kolaříku (z Ostravy), Sobota, 16.Dubna 2016, 10:46:18

moc přirozená nepřipadá, zda je praktická, to nevím, já tam nežiji. Prý je toto současné rozdělení na "vyšší územní samosprávné celky" z roku 1997 velmi podobné tomu rozdělení na kraje z let 1949 – 1960 (mapu toho starého jsem neviděl).
V současné době je z právního hlediska platné jak rozdělení na kraje jako "územní jednotky" z roku 1960 (ony "socialistické" kraje; KNV byly samozřejmě zrušeny), tak rozdělení na kraje jako "vyšší územní samosprávné celky" z roku 1997. V roce 2005 v parlamentu navrhované zrušení starých "socialistických" krajů se dosud jaksi nepovedlo.
Já to dvojí krajské členění (k tomu máme ještě volební kraje) považuji shodně s panem Patočkou za pomstu ODS a Václava Klause.

Martin Profant - Praha 7

MIchaelovi Kolaříkovi Sobota, 16.Dubna 2016, 10:53:2

Česká identita -- jasná, nejasná, jinaká, vsjo rovno -- nemá nic společného s názvem území. Vyjádřil to jasně Palacký názvem Dějiny národa Českého v Čechách a Moravě. Identita tohoto národa je, díky Bohu, vrstevnatá, ale národní je jedna.

Z moci ironie bylo slovo Čechie původně vyhraženo nikoliv zemím koruny, ale právě jen Čechám. Pražští básníci obého jazyka proto nazývali své hnutí Nová Čechie/ Junges Böhmen.
Tscheichei je patvar z kašperské němčiny zpopularizovaný Adolfem Hitlerem.

Myslím, že Jakubovi nešlo o identitu, ale o ohavnost slova a to, jak snadno se český ministr zahraničí zapomíná na staré pravidlo Nec Caesar supra grammaticos -- čili jazykové patvary nebudiž zaváděny z moci politické.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Mimo to máme ještě Sobota, 16.Dubna 2016, 11:15:27

76 nebo 77 okresů - počet není jistý - (přestože okresní úřady byly zrušeny), 81 senátních volebních obvodů a 8 regionů NUTS2 s úřadem regionální rady regionu soudržnosti. Ještě jsem zapomněl na 393 pověřených obcí a 205 obcí s rozšířenou působností.

Kolik "obyčejných" lidí se v tom asi vyzná a ví přesně, k čemu ten který celek a úřad vlastně je?

To je onen "prostor k prožívání vlastní vícevrstevnaté totožnosti".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A taky máme ještě církevní diecéze, Sobota, 16.Dubna 2016, 11:22:26

které evidentně nejlépe odpovídají přirozenému regionálnímu členění.
To by ale Čechové nestrávili, kdyby si zřídili kraje podle církevních diecézí...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Slovo "Česko" je pahýl ze slova "Československo". Sobota, 16.Dubna 2016, 11:48:43

Jakub Patočka vyjádřil přesně můj pocit, na ten název jsem si dosud nezvykl a nelíbí se mi. Chápu, že lidé, kteří Československo nepamatují, to asi tak nevnímají a mohou se s Českem identifikovat. Když už Česko, nebylo by jazykově správnější Češsko (jako Lašsko)?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Název "České země" by mohl získat podporu prezidenta! Sobota, 16.Dubna 2016, 11:50:50

Osobně se mi jako nejlepší jeví název "České země". Lidé by přece nemuseli být líní vyslovit dvě slova, která mají dohromady čtyři slabiky, když "Československo" mělo těch slabik pět.
Navic - tento název by mohl získat i silnou podporu prezidenta, neboť obyvatelé Českých zemí by logicky byli ČechoZemáci.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Patálie z názvem Sobota, 16.Dubna 2016, 13:22:39

Ke genezi slovního (pa)tvaru "Česko" je nutno připojit ještě tolik, že tento byl hojně frekventován ještě dávno před rozpadem Československa. A to sice mnohými Čechy, kterým to bylo zřejmě příliš namáhavé, vyslovovat celý název "Československo". A fakticky tím vyjadřovali svůj pocit nadřazenosti nad Slováky, že ti jsou jenom jakýsi přívěsek, že "to hlavní" ve státě jsme nakonec přece my, Češi. Možná že i právě tento fakt svým dílem přispěl k tomu, že se později Slováci raději osamostatnili.

Po tomto odtržení Slovenska zůstal opravdu jenom ten "pahýl" Česko, který nám, kteří jsme zažili ještě původní Československo, právě z výše uvedených důvodů bude už navždy připadat jako zpotvořenina. (Jeden z mála případů mimochodem, kde jsem naprosto stejného názoru s V. Havlem.)

Ovšem nutno respektovat skutečnost, že mladší generace, která už to spojené Československo nezažila, to takto zřejmě nevnímá. To je prostě ryze objektivní generační rozdíl, s kterým se nedá příliš moc dělat.

A s čím se také - ať se nám to líbí či nikoli - nedá příliš mnoho dělat, je fakt, že pro to teritorium od Aše až po Znojmo asi žádný jiný vhodný název nežli to "Česko" nenajdeme. A nějaké jednoduché a krátké pojmenování prostě nutné a potřebné je. S tou "Českou republikou" opravdu natrvalo nevystačíme.

V době rozpadu Československa se dosti vášnivě diskutovalo právě o tom, jak by se měl nový (respektive zbylý) státní útvar nazývat. A tehdy se ozývaly také hlasy z Moravy, že v tomto novém názvu by i ona měla mít nějaké své zastoupení.

Ovšem, spojení "Čechy a Morava" má od dob války a německého "Böhmen und Mähren" opravdu krajně negativní konotaci.

Jaroslav Hutka v jednom ze svých fejetonů tehdy - ovšemže žertem - navrhl název slovní či jmenné spojení "Čechomor". Že prý by bylo alespoň hned znát, o co se tu vlastně jedná.

Jednou další možnou variantou, která tehdy zjevně - možná bohužel - nikomu nenapadlo, by bylo spojení "Čerava". "Če-" pro Čechy, "-rava" pro Moravu. A znělo by to - alespoň podle mého zdání - i docela libozvučně. V každém případě podstatně libozvučněji, nežli to odseknuté "Česko".

Dnes už je ale na vytváření takovýchto novotvarů prostě už příliš pozdě. Ať se nám to líbí či nikoli, to "Česko" se už zažilo, a budeme se s tím muset smířit. A stejně tak má jen málo smyslu zahajovat nějaké velké tažení proti tomu anglickému překladu. Ten zní pořád ještě přinejmenším mnohem neutrálněji, nežli to "Česko". A jestliže se - z uvedených důvodů - musíme smířit i s tím Českem, pak nám ani ta Czechia nezlomí jazyk.

---------------------------------------

Pro M.Kolaříka: ovšem je nutno připomenout i to, že Poláci naprosto nemají název "Polsko", nýbrž "Polska"; stejně tak jako Rusové nemají "Rusko", nýbrž název státu zní "Rossija", Sasové nemají "Sasko", nýbrž "Sachsen".

Bila

Vít Janeček - Praha

Panslovanská gramatika a republika Sobota, 16.Dubna 2016, 14:53:12

Ke všemu co zde bylo řečeno bych ještě dodal poznámku kamarádky lingvistky: morfogeneze každého slova míří k určitému kontextu. Czechie míří do kontextu ruské gramatiky (či šířeji gramatiky slovanských jazyků), kde názvy států končí -ia (Vengria, Bulgaria, Romania, Čechia, často zmiňovaná Čečnia atd.). Jestliže zde výše někdo tvrdí, že anglický název nemá žádnou souvislost s identitou, je to pravda jen krátkodobá, protože z dlouhodobého hlediska se identita utváří i v dialogu s druhými - Czechia včleňuje vnímání našeho státu do jiného kontextu.

Nejkrásnější z argumentů pro Czechii a proti dosavadnímu názvu jsem našel na webu propagujícímu proces přejmenování: http://www.go-czechia.cz

"Výraz republika/republic v posledních 100 letech utrpěl ztrátu svého renomé a obsahu, mj. kvůli své oblibě mezi nedemokratickými režimy a státy mezinárodně neuznanými."

To republikánství je zdá se na odpis...

David Unger - psycholog, Kroměříž

Článek Jakuba Patočky není jen o názvu a jako Moravan nepodléhám hysterii proti překladu Czechia Sobota, 16.Dubna 2016, 18:14:2

Pokud by byl rok 1993, byl bych jednoznačně pro označení České země, Českozemsko / Czechlands, nicméně hledat nyní jednoslovný název pro republiku, která tu vznikla nikoli v roce 1993, ale již se vstupem spřátelených armád a s koncem Pražského jara 1968 (jako Česká socialistická republika), je poněkud pozdě.

Jak píše pan Poláček, lepší název než Česko se (nemalou zásluhou našich elit), bohužel, nevžil. Nyní musíme poslouchat, jak např. ve žlutém autobuse na trase Vídeň-Brno u Mikulova lidé zvedají telefony a do nich říkají "už jsme v Čechách", což je totální hloupost, bohužel však mezi lidmi rozšířená hloupost.

Výraz Česko má ovšem tu chybu, že nesplňuje funkci vlastního jména, kterou je nazvat a identifikovat objekt jako jediný svého druhu. V jazyce tak explicitně nerozlišíme, zda adjektivem český myslíme z Česka nebo z Čech (např. "Některá česká vína jsou i česká..."). Nicméně Česko se dnes používá v mnohem větší míře a na poslední chvíli zabránilo oficiálního používání názvu Čechy (Bohemia) pro celou republiku, jak nyní v angličtině navrhl český šlechtic Karel Schwarzenberg.

Pan Profant se zde pokouší o dvě věci - o popírání smyslu článku Jakuba Patočky, který primárně nevystupoval jen vůči názvu Čechy/Czechia, ale poukazoval na vlekoucí se krizi české identity a nesmyslnou organizací veřejné správy, kterou jsem zde v jiných vlastních článcích zmiňoval již před léty a o čemž dnes pochybuje jen málokdo (vyjma těch, kterým jde o politické korýtko).

Dále pan Profant opakuje již překonané pojetí jednoho etnického národa (ve smyslu 19. století) v zemích Koruny svatováclavské. V tomto směru je koncept Františka Palackého hodně překonaný a hlavně, je třeba si říci B: Palacký svůj koncept jednotného českého národa zcela nepochybně a jednoznačně (a s ním i další obrozenci v drtivě většinovém počtu) spojoval se zachováním celého podunajského soustátí, tedy Rakouska. Dle Palackého by tedy Moravané a Slezané sice měli být součástí českého národa, ale i rakouského soustátí. Byli bychom dnes jednoslovně v Rakousku, anglicky Austria, a těžko bychom řešili, že se Austria může plést v angličtině s Austrálií.

Ne, podle posledního sčítání lidu je v tomto státě jen 60% těch, kteří se explicitně hlásí k českému národu, je tu půl milionu Moravanů, kteří se k české národnosti nehlásí a přibližně sto tisíc Moravanů, kteří se hlásí rovněž k české národnosti.

Pro pana Michaela Kolaříka bych zdůraznil, že mu nikdo jeho "kraj", který patří z těch špatných ke snad nejlépe konstituovanému, dělit nechce. Stejně jako se po válce v západním Německu obnovily spolkové země, tak by se Slezsko mohlo obnovit zhruba v hranicích dnešního Moravskoslezského kraje.

Jak píše pan Nushart, dnešní kraje jsou velmi podobné těm gottwaldovským v letech 1949-1960, ale jsou ještě horší. Tehdy byla Moravská Třebová součástí Brněnského kraje a Dačice součástí kraje Jihlavského. V současném, tzv. demokratickém režimu ale byli přifařeni do Jihočeského a Pardubického kraje, přestože tam tato města i s okolními obcemi nechtěly. Problém samozřejmě je, a v tom se shoduje pan Michael Kolařík s poválečnými komunisty Gottwaldem či Slánským, že země jsou příliš velké a nepraktické. Nedají se totiž tak lehce ovládat z centra... (Dodal by Rudolf Slánský z roku 1948 Michaelu Kolaříkovi dnes.)

Pokud chce někdo zlepšit identitu k tomuto státu, je třeba ho přestavět ve prospěch funkčnější, přirozenější a efektivnější veřejné i státní správy, nikoli však občany opovrhujícími vrtochy z kanceláře prezidenta nebo ministra zahraničí.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Otázka zda země nebo kraj je především o financích Sobota, 16.Dubna 2016, 18:26:11

Pan Michael Kolařík tu brání svůj kraj proti "Moravákovi" Patočkovi, přitom by s ní měl souhlasit.

Kdyby byl Moravskoslezský kraj Zemí slezskomoravskou nebo zemí Slezsko-Lašsko po vzoru spolkových zemí v Německu, neměl by z Prahy milostivě přiklepnutých pouhých 8% v rámci rozpočtového určení daní, ale čtyřikrát více peněz z daní každý rok přímo pro zemskou správu. Mohl by si postavit v Ostravě metro či rychlodráhu nebo propojit dálnicí (pod masivem Jeseníků) Šumperk, Rýmařov, Bruntál, Opavu, Ostravu, Český Těšín až k Jablunkovu směr Žilina. Ostraváci by nemuseli v Praze žebrat na krátký úsek nové silnice I/11 kolem Ostravy-Poruby. A nechce se mi věřit, že by vyšší autonomii ve financích pro Ostravsko pan M. Kolařík nechtěl...

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Odpovědi Sobota, 16.Dubna 2016, 18:44:32

Nejprve obecně ke krajům: Mám svůj kraj rád. Na tom si trvám. Nevím, jestli ho mám rád tak, jako mají rádi Moraváci Moravu, a trvají na ní, i když už neexistuje. Možná ne, možná bych se s jeho nahrazením smířil lépe a přilnul ke kraji novému. Ale o to nejde, skutečně nemám zájem na Freudovském závodě v lokálpatriotismu. Spíš mi šlo o to, že 1) by bylo velmi slušné přestat je dehonestovat termíny "Klausova pomsta" atp. 2) je nesmysl tvrdit, že nemůžou představovat alternativu k historickým zemím 3) k nim lze pociťovat příslušnost, i když jsou poněkud mladšího data vzniku, a nevedou tedy k nějakým nejasným identitám.
Nešlo mi o to že 1) představují nejlepší samosprávné uspořádání Česka, 2)bych jejich změně bránil se zbraní v ruce.

Pan Kolařík:
Německy neumím, a to druhé slovo mi nepřipadá horší, než to první.
Osobně si myslím, že jsem větší sekularista, než většina Čechů, což může být ale jen má arogance. Ale proti samosprávě na bázi diecézí (+vyndat Prahu ze středních Čech, moc velká), nic nenamítám, naopak, líbí se mi ze všech alternativ případné změny nejvíc.

Pan Nushart:
Ano, samospráva Česka potřebuje učesat, ale to není vina krajů, to je vina toho, že je v ní bordel.
Češsko by mělo stejné problémy jako přídavné jméno Češský (Lašský). Nevím, jaké problémy to byly, ale zvítězilo něco jiného.

Pan Profant:
To je identita národní, mě šlo spíš o státní identitu.
To je zajímavé, ale mícháte dohromady spor o anglický a český název. To udělal i pan Patočka, a osobně si myslím, že to debatě nepřidalo.
Výrazy typu "patvar" a "ohavnost" jsou ryze subjektivní. Mně se ta slova líbí. Asi je to hodně o zvyku. A je pravda, že politický název (a to názvy států jsou) jsou bez politické podpory v nevýhodě. Dát jim ji mi nepřijde jako tak nepřijatelný zásah do vývoje jazyka.

Pan Poláček:
Děkuji za objasnění postojů některých lidí, věřím, že né jen vás., který je pochopitelný, ale asi opravdu generačně nepřenosný. A také ze váš příjemně praktický přístup k této otázce.
Ten odstavec se seznamem států byl hlavně odpovědí na ten nesmysl v titulku a na konci článku.

Pan Janeček:
A co třeba Austria, Australia, a pár států v Africe, Asii a Americe?
Navíc, pokud nás tento název pojí k jiným slovanským státům, není to špatně. Jsme slovanský stát, a na tom nic nezmění, jaký vztah k tomu či onomu slovanskému či neslovanskému státu máme. U jazykového prvku by jazyková příbuznost asi neměla být z ryze krátkodobě politických důvodů pominuta.
A to s republikou je hloupost. Ale to nic nemění na zbytku argumentace.

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Michaeli Kolaříkovi Sobota, 16.Dubna 2016, 19:12:35

Prosím nezaměňujte lokální a zemský patriotismus, jde o dvě naprosto rozdílné věci. Vy můžete být ostravským lokálpatriotem, a přitom i slezským nebo moravsko-lašským patriotem.

Váš kraj se alespoň kryje s nějakou sídelní a geografickou strukturou (Poodří), zdejší průmysl vznikl na pomezí dvou historických celků, které v budoucnu asi nemá cenu striktně vymezovat. Já ale přestože bydlím ve středu Moravy, bydlím na krajské periferii, kam vedení naší zlínské gubernie jen těžko dohlédne, pokud má vykonávat okresní agendu, ale má to, co by kamenem dohodilo, pokud by mělo být vedením evropského regionu (což být nemůže, protože na to je ona gubernie příliš malá).

Myslíte, že máme a jsme schopni mít nějakou krajskou zlínskou identitu? Zlín je Baťovo město a mám ho rád, jeho název však nemá žádný vztah k oněm moravským oblastem, které k němu byly přifařeny, částem moravského Slovácka, Hané i Valašska. A proč má identita mě jako "Zlíňana" žijícího na Kroměřížsku končit za kopcem, kde začíná kraj Olomoucký? V čem je 11 km vzdálený obyvatel Kojetína nebo 20 km vzdálený obyvatel Přerova jiný než obyvatel Kroměříže, zvláště když nás nedělí žádný masiv pohoří, ale úrodné údolí řeky Hané či část Hornomoravského úvalu?

Určitá naděje na konkurenci krajů proti zemské identitě by tu byla, kdyby se v devadesátých letech ponechalo v Čechách pět krajů z roku 1960 (odtud Severočech, Jihočech, Západočech, Východočech) a na Moravě by se z Jihomoravského kraje plus okresů Olomouc, Vsetín, Přerov a Šumperk vytvořil Kraj moravský a ze zbytku Severomoravského kraje kraj Slezskomoravský (= dnes Moravskoslezský kraj). To se však nestalo a k realizaci Klausovy pomsty skutečně došlo. Pro korekci bych dodal, že za tím stáli i jiní - třeba Jan Kalvoda nebo bývalý šéf NKÚ a primátor Jihlavy František Dohnal. O serióznosti těchto mužů jsou dodnes vážné pochybnosti.

Petrasek Milan - penzista

Čemos mnohému velmi nezní, ale Slezanům možná ano Sobota, 16.Dubna 2016, 19:34:41

...... Czemos, což by i naznačilo původ zde domestikovaného polského kmene praotce Čecha.

Martin Profant - Praha 7

Michaelu Kolaříkovi Sobota, 16.Dubna 2016, 20:15:31

Nevím, jak byste chtěl nesměšovat státní a národní identitu. Žijeme v národním státě a jeho název se odvozuje od národa. Proto se napříč třemi zeměmi s vlastním názvem může jmenovat Česká republika. A proto vůbec můžeme diskutovat o společném názvu Česko.
Řeč je přitom o rozvinuté národní identitě, která má dimenzi státního národa -- tedy společenství lidí, kteří si jako občané navzájem uznáváme práva a přijímáme spoluodpovědnosti za jejich platnost. Tato dimenze, právě tak jako vzdělaný jazyk a národní vzdělávací encyklopedie, se váže na českou identitu, nikoli na identity zemské. Jen taková rozvinutá identita umožňuje exkluzivní pojetí národa s pluralizací identity jednotlivce. Možná zanikne, doufám, že zanikne, ve prospěch evropské identity, ale to nezáleží jen na nás a bude to ještě nějakou dobu trvat.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Český národ z 19. století není Sobota, 16.Dubna 2016, 21:35:8

nic, co by tu bylo odjakživa a na věčné časy. Přestože je název našeho státu odvozen od názvu moderně konstituovaného národa, neznamená to, že bychom nejprve byli národem, který později vytvoří stát. Nejprve jsme měli stát, v jehož podmnožině se jazykově ustanovil národ. Není pravda, že jsme se do českého národa nějak povinně a nevratně narodili, stejně jako se do něj nenarodili v 19. století žijící dědové našich pradědů.

Jak mohou fungovat národy v západní Evropě, když nerozlišují mezi občanstvím a národností? Jak může fungovat nizozemská státnost, když její "vzdělaný jazyk" je ve skutečnosti německým nářečím? I přesto během nacistické okupace Nizozemci dokázali udávat své spoluobčany mnohem méně než Češi. Ani teď se nepotřebují křečovitě bránit čemukoli, co by mohlo vykonstruovanou realitu "jednotného" malého národa, byť jen náznakem zpochybňovat...

Společenství lidí, kteří si jako občané navzájem uznávají práva a přijímají spoluodpovědnost za jejich platnost, může u nás fungovat v rámci obrozenecky "velkočeské", stejně jako zemské identity.

Ivo Horák - Praha 3

Where are you from? Czechia! Sobota, 16.Dubna 2016, 21:44:51

Proč se nám často nelíbí název Česko? Pro zemi se používal vždy nanejvýš zřídka. Většinou tak znělo přídavné jméno. Do nemalé míry v tomto tkvěla nechuť Čechů k pomlčce (rozdělovníku). My nejsme žádné Česko. Česko se objevilo v názvu republiky způsobem, jimž by na území Českomoravské vrchoviny vznikla Českomorava. V případě přídavného jména český jsme zvyklí na poněkud redukovaný tvar, v případě jména země však máme sklon vracet do základu Čechy (od Češi). Po příkladu Laši - Lašsko. Podobně by Vlachy byly Vlašsko, ne Vlasko.
Tyto pocity jsem měl dlouho po vzniku samostatné České republiky a název Česko jsem skoro nepoužíval. Nyní však souhlasím s panem Poláčkem. Česko vyhrálo a mladší generace má už název zažitý a bez nepatřičných konotací.
Doporučená anglická (a další) verze je pro nás jistě méně problematická. Věřme, že i pro cizince. Setrvačnost tu je veliká: Vzpomeňme, že ještě dnes leckde v zahraničí hovoří mnozí o Československu. Proto je vládní podpora neoficiálnímu pojmenování potřebná. Při některých příležitostech opravdu není šťastné trvat na dvojslovném, navíc oficiálním názvu. (Představme si, že bychom měli zásadně říkat a psát, že náš tým bude ve skupině hrát se Slovenskou republikou a s Nizozemským královstvím.)
Je pravda, že výraz republika dost devalvoval, ale také, že jsme si přestali nejen našeho republikánského, ale také demokratického zřízení vážit. Po vzniku RČS před skoro sto lety se dlouho drželo označování "za republiky" v časovém významu a hrdé "naše republika". Ty doby přešly. Avšak i předtím byl název Československo prvořadý a nenahraditelný.
Otázky územního členění s označením pro naši republiku, pro naše Česko souvisí jen omezeně. Domnívám se, že kraje, byť poněkud umělé a nestejně lidnaté, by už měly zůstat. Jejich "hlavní města" by se redukcí počtu krajů cítila být dotčena ve své vážnosti. Vytvoření nějakých superkrajů, či zemí by muselo vzejít ze skutečné diverzity, vývoj však probíhá spíše v opačném směru. Stanovení západní hranice Moravy za hranici mezi kraji by bylo asi maximem v praxi možného. Uvědomme si, prosím, že je dnes nemožné přejmenovat třeba Koněvovu ulici na Žižkovskou, takže pozor na velké oči.
Zánik okresů, resp.jejich přežívání jako volebních okrsků byl možná rozumný jako způsob omezení byrokracie. Nicméně okresním městům mohl být ponechán jakýsi "zbytkový" statut. V řadě ohledů je totiž dělení krajů na území o nějakých 100 tis. lidí a rozloze cca 1000 km2 docela praktické. Možná by se takto dala řešit potřeba spojování obcí, která není pro mne celkem logicky populární.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 17.Dubna 2016, 00:46:33

a) Ne, neměli jsme napřed stát. Měli jsme napřed národ, což je v Evropě dost neobvyklé. A do civilizovaného národa se nikdo povinně nerodí, jen Vás to narození jaksi předznamenává a volba jiného národa je docela kulturně náročná. Proto by se národ měl chovat slušně a netlačit Vás k jiné volbě.

b) Holandština je podobně nářečí němčiny asi tak jako je slovenština de facto nářečí češtiny nebo čeština ruštiny. Oč méně pravdivé, o to více arogantní. U vzdělaného jazyka jde práve o to rozhodnutí provozovat ho, nikoliv o příbuznost. Slovenština je svébytný vzdělaný jazyk, přestože každé české dítě po třech dnech pobytu na Slovensku rozumí místním, což o německém dítěti a holandštině pokud vím neplatí.

c) Nikoli, v rámci zemské identity to vzájemné uznávání práv fungovat nemůže. K tomu potřebujete stát a ten nemusí být nutně národní, ale pokud je, pak se právě zde národní identita rozšiřuje. Zemská identita je v tomhle ohledu vždy užší -- v českém případě o právní život, národní dějiny a vzdělaný jazyk. Může být naopak širší jinde, ale sem nemá přístup.
To nemá nic společného s velkočešstvím -- ono ostatně nic takového neexistuje mimo fantazii lidí, kteří neumí svoji zemskou identitu vyjádřit kultivovaněji, než hledáním viníka (utiskovatele, centristy, velko... atd.) její nedostatečnosti.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Název "Česko" je nepochybně jazykově správně vytvořený, není to patvar ani pahýl Neděle, 17.Dubna 2016, 07:57:22

Název "Česko" je nepochybně jazykově správně vytvořený,, stejně jako "Finsko" nebo "Polsko". .Jeho, byť sporadické, užívání, je doloženo již v 18. století. Není to patvar ani pahýl.

Je to také jediný z navrhovaných jednoslovných názvů, který měl a má šanci se ujmout.

Odpor ke slovu "Česko" vychází z toho, že jsme si na něj nezvykli, a proto uvádíme argumenty založené na nedostatečné znalosti českého tvarosloví.

Mně třeba připadá jako pahýl i česká hymna:: když ji hrají, mám pocit, že by mělo zaznít ještě "Nad Tatrou sa blýská". Přitom z čistě hudebního hlediska je česká hymna kompletní a uzavřený útvar.

Očekávám, že "Česko" se ujme u generací, pro kterou je Československo jen vzpomínkou na vzdálenou minulost, kterou nezažili.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Profante, několik zpřesnění a uvedení ve správnější kontext Neděle, 17.Dubna 2016, 09:47:27

1) Nizozemština se od spisovné němčiny liší podobně jako dolnoněmecké nářečí v Dolním Sasku, Šlesvicku-Holštýnsku nebo Meklenbursku.

2) Problémem je, že dnešní Česká republika je de facto státem národním, ale de iure má být státem občanským. Proč není moravská a slezská národnost v tomto občanském státě považována za součást státotvorného národa, když to nejsou národnostní menšiny? Nebo to jsou národnostní menšiny? Zde očekávám vaši kultivovanost, když ji u mě nechcete nalézat.

3) Před vznikem jednotného českého národa jsme měli stát, respektive tři státy a soustátí. Království, markrabství a vévodství měly vlastní sněm, vládu, zákony, státní správu.

4) Slovanští Moravané a Slezané tehdy souhlasili s vytvořením společného českého národa s Čechy, což tehdy bylo užitečné a racionálně odůvodněné zejména strachem před velkoněmectvím. (Vadí vám tu "velko-"?) Součástí toho byl příslib Čechů na zachování významné zemské autonomie, což několikrát opakoval i Masaryk. Ptám se, kde ta autonomie po roce 1918 i po roce 1989 nyní je?

Není většího symptomu pro nedostatečnost české identity (po sčítání lidu před 5 lety) než současná diskuse nad názvem státu po 23 letech, respektive 47 letech od jeho vzniku. Kultivovaněji to vyjádřit neumím, protože potom bych již nenazýval věci pravými jmény. Dovoluji si podotknout, že vaše mentorování, abych vyjadřoval svou identitu kultivovaněji, je dalším příznakem arogance.

K panu Kubičkovi: Souhlasím plně s jeho předchozím názorem, pokud tedy chceme jednoslovný název, a podle mě to dokazuje můj určitý nadhled nad zemskou identitou, ke kterému nejsem nijak povinován. Například já i moji nejbližší v běžném jazykovém užití jednoslovný název potřebují.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Hodnocení slova „Česko“ jako pahýlu je pouze popis subjektivního pocitu. Neděle, 17.Dubna 2016, 12:14:30

Domnívám se tedy, že nelze kategoricky prohlašovat, zda název „Česko“ je či není pahýl. Někomu se prostě líbí a někomu ne a nelze nikomu přikázat, aby se mu líbilo, co se mu nelíbí. Lze jej ale přesvědčit, nikoliv však kategorickým tvrzením.

Subjektivně vnímám slovo „Česko-“ jako předponu s funkcí adjektiva. (Jaké Slovensko? Československo! Jaký slovník? Anglicko – český a česko - anglický slovník! „Anglicko“ jako název země se v češtině nepoužívá.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Bratři Čapkové Neděle, 17.Dubna 2016, 13:31:45

prý chtěli název Velká Morava, Great Moravia. Co tomu říkáte, pane Ungere? Lepší než Česko, mně by se to líbilo.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Nushartovi Neděle, 17.Dubna 2016, 14:53:4

Název Velká Morava by se mi líbil zejména pro Československo, protože by lépe teritoriálně vymezoval nový stát, nikoli nacionálně. Rozhodnutí však padlo již v roce 1918, protože nevznikal spolkový stát, ale unitární stát, který jiné národy než Čechy, a omezeně Slováky nepřipouštěl.

Jak jsem psal i současný stát prošvihl již diskusi o jednoslovném názvu státu tak, že reálně prosaditelných alternativ k Česku mnoho není.

Celá diskuse, která vůbec není jen o názvu státu, odhalila v podstatě tři témata a Jakub Patočka minimálně dvě z nich výstižně do hloubky v článku analyzuje.

1. Nejasnost a chronické problémy s českou identitou, které souvisí nejen s historickým vývojem ve 20. století, ale již v obrozenecké konstituci českého národa, který rezignoval na realistický vztah k území, k pestrosti jednotlivých zemí a vymezoval se nejprve vůči Němcům a potom i dalším zemským i etnickým národům zde žijícím (Slováci, Moravané, Slezané, Židé, Poláci, Rusíni, Maďaři, Moravští Chorvati atd.).

2. Absence efektivního, spravedlivého a přirozenějšího státoprávního uspořádání, kdy Češi nebyli schopni v moderní době vytvořit spolkový stát, který více odpovídá historickému kontextu (Svatá říše římská, Habsburské soustátí, současné blízké federální státy jako Německo, Rakousko event. Švýcarsko. Kdyby jsme měli dnes zemské uspořádání tak, jak to elity slibovaly v letech 1990-1992, tak by dnes ze zemských moravských či slezských kruhů nebyl odpor vůči názvu Česko. Stejně jako v Korutanech nikdy neprotestuje proti názvu Rakousko. Zemská autonomie je totiž nezpochybnitelná. V Rakousku je navíc výhodou, že se stát a země dá odlišit i adjektivem dolnorakouský, hornorakouský / rakouský. To při názvu Čechy / Česko nejde. V roce 1992 např. tehdy parlamentní Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko navrhlo pro název státu dvě varianty: "Česká spolková republika" nebo "Českomoravská spolková republika". Kdybychom byli spolkovou republikou, klidně by stačilo i Moravanům, kdyby byli jen českou.

3. Otázku, zda je legitimní prosadit název státu, pokud velké části populace dlouho subjektivně nelahodí. V tomto nevím, jak to probíhalo v jiných státech, jejichž identity nejsou tak nezralé a neplácají se pořád v dětských nemocech jako ta česká. Samozřejmě na název Česko si spousta lidí zvyká, já už si zvykl asi před deseti lety, také mi to zprvu nešlo skrz ústa. Stejně jako si lidé časem zvykli na původně možná ještě bizarněji znějící název Československo. Ale v devadesátých letech ještě byl čas na prosazení něčeho libozvučnějšího, spravedlivějšího a konsenzuálnějšího. To česká reprezentace totálně propásla.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Název "Česká spolková republika" Neděle, 17.Dubna 2016, 15:30:10

problém jednoslovného zeměpisného názvu neřeší. Já si myslím, že ten problém hledání konsenzuálního názvu je do velké míry dán tou, podle mě nesmyslnou, podmínkou jednoslovnosti. "Velká Morava" jsou také dvě slova,a přesto by se Vám to líbilo jako alternativa k "Československu".

K tomu jednoslovnému názvu bych tedy řekl: Líná huba - holé neštěstí!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Takže, já bych navrhoval jednoslovný název naší země: "Neštěstí" Neděle, 17.Dubna 2016, 16:15:27

Mnoho lidí teď volá po obraně hranic. Ukažte mi ale nějakého migranta, který by šel dobrovolně do Neštěstí?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Nebojte se, pane Nusharte Neděle, 17.Dubna 2016, 16:20:53

On k vám nikdo nechce ani při současném názvu. A kdo se v Česku omylem octne, ten kouká, aby zase rychle zmizel.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Ano, pane Nusharte, Neděle, 17.Dubna 2016, 19:22:32

primárně není požadavek jednoslovnosti, i když je propagačně výhodnější. Pojďme se podívat do zavedených demokracií, které mají úctu k tradicím. Např. Velká Británie. Přesto se v zahraničí nepoužívá název Britain nebo Great Britain. A to nikoli z úcty ke 40% obyvatel, jako se jedná u nás o počet lidí na Moravě a v našem Slezsku, ale z úcty k pouhým necelým 3% obyvatel severního Irska se používá název United Kingdom (Spojené království), zkráceně U.K.

Velkou Moravu by Pražané nepřekousli, obávám se. Bylo to tak v roce 1848, 1918, 1948, 1968, 1990 a je tomu tak, bohužel, i dnes.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 17.Dubna 2016, 19:27:35

No já vám nevím, v německy mluvících zemích se používá Großbritanien, fertig, aus.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nadměrná očekávání od názvu státu Neděle, 17.Dubna 2016, 20:18:47

Požadavek jednoslovnosti není absurdní, je to reálná jazyková potřeba, jak dostatečně dokládá pan M.Kolařík. Ta se nakonec vždy prosadí. Habsburská monarchie měl v posledním století své existence různé složité a nezapamatovatelné názvy, ale říkalo se jí většinou Rakousko.

Nesmyslné je naopak očekávat, že název státu bude reflektovat zrovna mé pocity vůči tomuto státu, jak to činí Jakub Patočka. Jeho asociace ke slovu "Česko" nemají žádnou obecnou platnost.

Pocity můžeme mít různé, ale běžný neoficiozní název státu slouží k dorozumívaní, ne k vyjadřování ideologie.

Odpor ke slovu "Česko" je asi generační záležitost, jak dokládá pan M.Kolařík, který je v této diskusi asi nejmladší a s "Českem" se sžil.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Spojené království Neděle, 17.Dubna 2016, 20:36:47

United kingdom v názvu nereflektuje Severní Irsko. Spojilo se Anglické a Skotské království, Irsko bylo anektováno a jako stát zaniklo.

Dříve se říkalo United kingdom of Great Britain, Severní Irsko bylo k tomu názvu přifařeno aniž by kdy existovalo nějaké Severoirské království.

Většinou se ostatně říká velmi krátce "jú kej" což je mimochodem obecný název státní formy, ne vlastní jméno.

Jan Konvalinka - biochemik

Spojené království a Česko Neděle, 17.Dubna 2016, 21:07:46

Já s panem Kubičkou zpravidla souhlasím a i tentokrát myslím, že situaci popisuje přesně, jen si dovolím opravit věcný omyl - zkratka UK je opravdu z anglického "United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland", tj Severní Irsko zahrnuje.
To "UK" ostatně dobře vysvětluje potřebu jednoslovného názvu pro každou zemi, ta je přirozená a vyplývá z logiky jazyka. Pokud totiž není oficiální, vznikne neoficiální (a Spojenému království se bude říkat prostě Anglie, což Skoty a Iry nevýslovně štve).
Termín "Česko" taky nemám rád, ale zvykl jsem si, a jazykovědci a geografové se na něm shodli takřka jednoznačně už před dvěma desetiletími. "Czechia" je přirozený anglický ekvivalent, a i zde se jazykovědci už dávno shodli.

Pozor, neměníme oficiální název státu (to je stále "Czech Republic"), jen se ustaluje jeho jednoslovný anglický ekvivalent. Pokud se na něm nejsjednotíme, budeme dále poslouchat a sledovat jazykové hrůzy typu "Pilsen Urquell Czech".

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 17.Dubna 2016, 21:35:32

Nizozemština je modifikovaný jazyk, do kterého byla počátkem 17. století přeložena bible a probíhaly v ní v téže době náročné a hodně zajímavé teologické diskuse. Za německé nářečí ji nepovažoval ani Jacob Grimm. A ten toho němčině zkusil přivlastnit opravdu hodně.
Bohužel, Vaše ostatní upřesnění jsou na stejné úrovni.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Vážený pane Profante, Neděle, 17.Dubna 2016, 21:56:44

Nizozemština opravdu není to, o čem by byla tato diskuse. Vám evidentně dobře posloužila k tomu, abyste nemusel věcně argumentovat na moje další reakce ve výše uvedených bodech.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 17.Dubna 2016, 22:36:48

Opravdu o tom není diskuse, tak proč jste ji uváděl?

K Vaším dalším tezím, i když se obávám, že mi napíšete, že o nich nebyla diskuse:

ad 2) Potíž je v tom, že moravská a slezská národnost se sice objevují -- jako zcela minoritní ve vztahu k počtu obyvatel Moravy a onoho zbytku Slezska u nás -- ve sčítání lidu, nikoli však jinak. Nevím o vsi, která by žádala moravské školství, dvojjazyčné nápisy či o moravském soudci, který by rodilému mluvčímu hantecu nabízel tlumočníka.

ad 3) Sám si odpovídáte. Neměli jsme v moderní době stát, nejprve vznikl český národ a až pak se napříč třemi zeměmi ustanovil národní stát.
Ty země státy nebyly. Ke státu patří vlastní zákonodárství a suverenita, rozhodování o daních a jejich určení. V rakouských zemích nemohl sněm určit ani to, že se může posílat telegram česky.

Jinak: pojem "velkoněmecký" má jasný a srozumitelný obsah. Pojem "velkočeský" je absurdní, měl by smysl jen tehdy, kdyby existoval v 19. století a v době vzniku Československa či později vzniku České republiky pozornostihodny, když už ne realizovatelný politický projekt alternující společný stát českých a moravských Čechů. Jenže on neexistoval a o ten společný stát se zasazovali moravští Češi stejně jako ti z království, pokud ne více: Palacký, Klácel, Bratranek, Masaryk ...

4) Autonomii zemskou, nikoliv národnostní. A jsem první, kdo by tu zemskou Moravě přál, moravští patrioti by se konečně museli začít chovat dospěle.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vážený pane Konvalinko Neděle, 17.Dubna 2016, 22:58:59

Vím, že v názvu UK Northern Ireland je. Není to ale království, které se s Anglií rovnoprávně spojilo jako Skotsko v roce 1704. Je to irská provincie od Irska odtržená, když se Irsko osamostatnilo. Podrobné vysvětlení jsem začal smolit, ale z hlediska této diskuse to není důležité, tak jsem toho nechal. Bylo by to dost dlouhé.



J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pan Konvalinka Neděle, 17.Dubna 2016, 23:21:4

připomenul jednu důležitou věc: debata na jazykovědné a geografické úrovni už proběhla a nové argumenty už se asi neobjeví.

Jan Konvalinka - biochemik

p. Kubička: Spojené království Neděle, 17.Dubna 2016, 23:53:8

Nikdo netvrdí, že Severní Irsko je království. Já jen reagoval na Vaši poznámku, že "United kingdom v názvu nereflektuje Severní Irsko". Reflektuje. Tento název nese království od r. 1801, kdy došlo ke spojení Velké Británie (tj. Anglie, Skotska a Walesu) s Irskem. V r. 1922 se od UK odštěpila Irská republika, ale UK je to pořád.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pondělí, 18.Dubna 2016, 07:45:14

Ano, po seznámení s tou složitou historiií uznávám, že máte pravdu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Všude jsou nějaké mouchy, pane Kolaříku. Pondělí, 18.Dubna 2016, 09:41:12

K nám do Česka nechtějí migranti, a když už je sem přivezeme, utíkají odsud do Německa, v Německu zase platí zvláštní paragrafy z dob císaře Viléma, takže spolková vláda musí projednat tureckou žádost o stíhání německého komika, na kterého by Erdogan nejraději vyhlásil „fatvu“. Proč spolková vláda neodkáže pana Erdogana na občanskoprávní spor?

David Unger - psycholog, Kroměříž

K Severnímu Irsku Pondělí, 18.Dubna 2016, 20:45:57

Právě to jsem měl na mysli, že Angličané dokážou zohlednit i tři procenta obyvatel a jejich zemi v názvu státu.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Odpověď panu Profantovi Pondělí, 18.Dubna 2016, 21:15:21

ad 1) Sami Nizozemci považovali svůj jazyk za součást německého jazyka, používali pro něj výraz Diets, Duuts nebo Nederduitsch. Nizozemská reformovaná církev se až do roku 1816 jmenovala Nederduits Gereformeerde Kerk (Dolnoněmecká reformovaná církev) a teprve tehdy byl výraz Nederduitsch nahrazen slovem Nederlands. Stejně tak to používali i příslušníci nizozemské diaspory, ti u ústí Visly mluvili o svém nářečí jako o Plattdietsch.

ad 2) Moravská a slezská národnost se od počeštění Moravy a Slezska, které proběhlo až někdy v 60. letech 19. století, mohla ve sčítání lidu objevovat až v roce 1991 (předtím nesměla být), a to zejména v důsledku nesplněných slibů o autonomii. Je logické, že nejsou žádné menšinové výbory, které by navrhovaly doplnění moravského názvů obcí (myslíte třeba vedle Chropyně Chropyň, Hulína Hulén, Spytihněvi Spytinov, Olomouce Olomóc, Hustopeče Hustopeč?). Prostě protože Moravané a Slezané jsou dalšími státotvornými národy České republiky, nejsou to menšiny. Jen to v Praze mají problém uznat a přiznat. Mimochodem tím "hantecem" jste se shodil, protože to není ani jazyk, ani nářečí, což by mohl člověk vašeho vzdělání vědět. Pozn. Hantec je argotická mluva.

ad 3) Tak vzhledem k tomu, že jednotlivé země v Říšské radě zastoupené - Čechy, Morava a Slezsko, měly vlastní ústavu, zákony, soudnictví... Je to odvážné tvrzení, že jsme neměli žádný stát. Všechny země c.k. monarchie měly v Říšské radě stejné zastoupení. A s tím telegramem - úřední jazyk nebyl v podunajském soustátí žádný ustanoven, i když se nejčastěji používala němčina. Úřední jazyk (československý) stanovila až ČSR. Soustátí je soubor států, v to počítaje i ty naše tři plus ono soustátí také bylo naše. Od 70. let 19. století se navíc kompetence zemí zvyšovaly. Hans Petery Hye má pro to slovo "Verkronlandung". Pro zajímavost zemské kompetence pro Moravu si můžete přečíst zde: http://promoravia.blog.cz/1406/moravske-zemske-zrizeni-r-1861

ad 4) Rád bych si přečetl nějaké vaše stanovisko z let 1993-1997, ve kterém vyjadřujete svou podporu pro zemskou samosprávu v Preambuli Ústavy uvedených zemí - Čech, Moravy a Slezska.

ad 5) Slovo "velkočeský" jsem tu nepoužil proto, že bych chtěl Čechy nějak dehonestovat, tak jste si to vyložil nejspíš vy. Použil jsem to proto, že čeština nedokáže rozlišit adjektivum "český" odvozený od názvu země "Čechy" a adjektivum "český" odvozený od jednotného moderního českého národa. Udělal jsem chybu. Správně by se mělo slovo "velkočeský" používat v jiném významu. Např. u "velkočeské" snahy nejen omezit a zbavit se nečeských národnostních menšin v Československu po vzniku první republiky, ale i romantické snahy z roku 1918 či 1945 anektovat k Československu rozsáhlé oblasti osídlené většinou neslovanským obyvatelstvem jako byly obojí Lužice, Slezsko, celá oblast Bavorského lesa, saské Podkrušnohoří, bavorská a rakouská území na sever od Dunaje, Burgenland, Dolní Uhry až k Mátře atd.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Pondělí, 18.Dubna 2016, 22:29:54

Takže nediskutujeme o nizozemštině? Hezký jste napsal, ale nic to nemění na faktu, že je to čtyři století svébytný a tři století modifikovaný jazyk.

Ano, hatec je podřečí. To jest, jde alespoň popsat. Zatímco sice jsou moravská nářečí, ale není moravština.

S tím telegramem je to fakt, prostě Vám ho v Čechách pošta v češtině nevzala -- byla c.k. A protesty Českého sněmu nic nezmohly. Kompetence rakouských zemí se nikdy netýkaly tak podstatných částí zákonodárství jako je trestní a občanský kodex.

Ne, nevyložil jsem si slovo velkočeský jako dehonestaci. Vyložil jsem si ho jako chybné, protože sugerující obdobný obsah jako velkoněmecký či velkomaďarský, ale ten z historických důvodů mít nemůže.

Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno

Česko vs. České země, Czechia vs. Czech lands Úterý, 19.Dubna 2016, 10:10:21

Děkuji za výtečnou debatu a zejména kolegovi Ungerovi za její prohloubení. Myslím, že podstata mého argumentu je v tom, že ač na na názvu opravdu zase tolik nesejde, je to věc dotýkající se totožnosti a není možné ji v demokracii oktrojovat shora, má být výsledkem debaty, anebo, což by bylo ještě lepší, spontánního vývoje. Totéž se týká krajské či zemského členění. Způsob, jakým zde státní moc arogantně tyto věci naljnovala shora, se přenáší do všech dalších možných sfér uplatňování státní moci.

Pokud jde o samu podstatu sporu, po celou dobu zde byly a jsou alternativy. Namísto zeměpisného označení Česko lze používat historicky korektní, a nikoho neurážející České země, což má v řadě jazyků jednoslovný ekvivalent. A ve všech jazycích je to kratší než původní Československo, s nímž nikdo problém neměl. Jak jsem psal, v DR se budeme nadále držet této názvoslovné praxe.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Lze ignorovat celou více než dvacetiletou historii debaty a názor odborníků? Úterý, 19.Dubna 2016, 12:55:32

Na článku mi vadí to, že zcela ignoruje debatu, která o geografickém a jednoslovném názvu našeho státu probíhá již více než dvacet let. V důsledku toho Jakub Patočka opakuje argumenty, které již byly mnohokrát vyvráceny.

To mně připadá daleko arogantnější než to, že ministr zahraničí přijal již dávno ustálený názor odborníků, tedy jazykovědců a geografů.

Názor Ústavu pro jazyk český zde:

http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=725

Názor geografů a jazykovědců na překlad "Czechia" zde:

http://geography.cz/wp-content/uploads/2009/03/cesko-svuj-anglicky-preklad-ma-uz-16-let.pdf

http://geography.cz/2016/04/vitej-czechia/

Název "Česko" i překlad "Czechia" byl kodifikován na odborné úrovni už dávno, není to nějaké čerstvé kutilství současného MZ.

"České země" jsou správný historický název, ovšem jako označené pro současnou ČR se prakticky skoro nepoužívá, v Googlu ho na prvních deseti stránkách nenajdete jinak než v historickém kontextu.

"Česká republika" je politický název našeho státu, který nikdo neruší, ač si to ministryně Šlechtová myslí.

Je třeba rozlišovat jednoslovný a geografický (na rozdíl od politického) název.

Jako geografický název má "České země" ten nedostatek, že v současné době žádné České země neexistují, na současné mapě je nenajdete.

Každý může svému státu říkat, jak chce. Alternativy k "Česko" a "Czecchia byly, ale už nejsou v tom smyslu, že žádný alternativní název nemá šanci se prosadit jako kodifikovaný.

S názory odborníků je samozřejmě možno nesouhlasit, ale je potřeba se s nimi kriticky vyrovnat. To pan Patočka neudělal a nejspíš je ani nezná.

K "Česko" a "Czechia" alternativy existovaly, ale dnes již neexistují v tom smyslu, že se žádná alternativa jako kodifikovaný název zcela jistě neprosadí.

Mimochodem Jakub Patočka podává anglický název Česka jednou jako "Czechie", podruhé jako Czechia. Správně je to druhé.

Martin Profant - Praha 7

České země? Úterý, 19.Dubna 2016, 13:22:5

Ten název není dobrý. Jednak má historickou konotaci. Ony to sice byly "země Koruny České", ale jak už odkázal Jiří Kubička, dokonce i v odborném úzu se stalo zvykem tento archaický název alternovat. Potíž je, že Česká republika se skládá ze dvou tehdejších zemí a jednoho zlomku (pomineme-li útvary jako svobodné město a vévodství) -- ze Slezska máme jen zbyteček. Navíc naše územně-správní rozdělení země nezná.

Davidu Ungerovi
Ne v letech 1993 - 1997 jsem se pro zemské zřízení nevyjadřoval. A to následujícího důvodu:

Přál bych zemi Moravanům, ale pokud jsem postřehl, necítí se jimi být ani polovina obyvatel Moravy, přál bych ji Slezanům, ale na zbytkovém Slezsku se jimi cití být asi jedna desetina. Zatímco Vysočinu by možná šlo rozdělit (ale to by si měli rozhodnout její obyvatelé), rozdělit Moravskoslezský kráj a zvláště jeho velká města by asi ze správního hlediska příliš šťastné nebylo. O nerovnáze velikosti (obyvatel, rozlohy a ekonomického výkonu) mezi Čechy a ostatními zeměmi nemluvě. A tato nerovnováha by se nezměnila ani kdyby se nedbalo historického rozdělení a vznikla jedna země Moravskoslezská.
Zatímco dnes nikdo zájmy Čech neprosazuje, a dobře tak, jakmile by vznikla instituce, své zájmy prosazovat bude. Pak bude mít velikost, výkon atd. dost zásadní význam. Jednodušše řečeno, kdyby se v roce 1993 zavedlo zemské zřízení, nebyl by Ústavní soud, ÚHOS atd. v Brně.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Posudky odborníků a faktické "ne" pana Profanta Úterý, 19.Dubna 2016, 18:40:57

Pan Kubička má pravdu v tom, že jazykovědci nemají proti názvu "Česko" odborných námitek. To je ale technická stránka věci. Název musí být (a to v prvé řadě) přijímán obyvatelstvem. Česko se v médiích používá masově asi deset let, ale přesto si na něj spousta lidí nezvykla. Co s tím? Může se používat další desetiletí, než zemře generace, která si nezvykne a doroste generace nová, která si zvyká lépe. Je ale otázkou, jaké změny v Evropě za ta desetiletí přijdou.

K příspěvkům pana Profanta:
Pan Profant tu nenabízí příliš upřímná tvrzení. Na první pohled se zdá, že si přeje zemskou samosprávu. "Ale necítí se Moravany být ani polovina Moravy..." Může se zdát, že by souhlasil s názvem České země. "Potíž je, že... Navíc naše územně-správní rozdělení země nezná.."

Potíž je v tom, že pan Profant nejprve napíše, že "by souhlasil, ale..." nebo "že potíž je v tom a v tom..."

Přeci to není tak, že ti, kteří bianco (nikoli do předtištěné kolonky jako u české) do sčítacích archů vepíšou moravskou nebo slezskou národnost (navzdory tomu, že by se o ni někde mluvilo v médiích či učilo ve školách), tak jsou jen těmi, kteří chtějí zemskou samosprávu. Víme přece jak to chodí. A našli bychom mnoho Čechů (možná včetně pana šéfredaktora Patočky či politologa Lukáše Jelínka, který to minimálně jednou napsal na stránkách DR), kteří jsou pro zemskou samosprávu a jsou z Čech, Moravy či našeho Slezska.

Zemská samospráva přeci neznamená, že tu bude čisté historické Slezsko s rozdělenou Ostravou, jak tu nesmyslně píše pan Profant. Píše to schválně, protože jsem tento pseudoargument vyvracel nejen v této diskusi, ale i v jiných diskusích několikrát. Obnovování zemí v SRN v roce 1945 nebo v NDR v roce 1990 se také nedělilo Sasko-Anhaltsko na Anhaltsko a zbytek se nepřičlenil k sousednímu Svobodnému státu Sasko.

Velmi úsměvná je poznámka pana Profanta o referendu na Vysočině. Kraj který nemá parametry vyššího územněsprávního celku, tedy nižšího makroregionu nebo mezoregionu, "kraj", který vznikl uměle na politickou objednávku a na základě lokální lobby (to první Jan Kalvoda, to druhé František Dohnal), má údajně svou "veřejnost", která by rozhodovala, zda se tento kraj má dělit... Ano, má tradici. Něco podobného vznikl za Gottwalda v roce 1948 a trvalo 12 let. Na jeho území nemůže nikdy vzniknout integrovaný dopravní systém a jeho města pošilhávají po přirozenějších a spádovějších dopravních systémech sousedních celků.

Naopak Slezsko, které tvoří společně s Moravským Lašskem (tedy Horní Poodří) jeden mezoregion vyššího stupně, je jedním sídelním, spádovým i geografickým celkem a žije v něm 1,2 mil. obyvatel (a ne jen 300 tis. jako v Karlovarském kraji nebo 500 tis. jako na Vysočině), si může rozhodnout, zda se stane třetí nebo čtvrtou zemí či ne.

Kdyby se v roce 1993 zavedlo zemské uspořádání a moravské a slezské oblasti by na vyšší územněsprávní úrovni dostávaly nikoli 8%, ale 32% z daní vzhledem k počtu svých obyvatel, nemusel by být Ústavní soud v Brně. Myslím, že bychom se s tím na Moravě vyrovnali. Alespoň bychom nemuseli v médiích poslouchat pohrdavé komentáře pražských právníků, že musí jezdit po tom tankodromu pracovat do "vzdálené gubernie na Východě"...

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Úterý, 19.Dubna 2016, 20:18:12

Opravdu si myslíte, že věta "Ten název není dobrý." znamená totéž jako "Souhlasím."?
Úsměvný jste Vy, když se odvolává že na historické rozdělení, ale jenom pokud Vám to vyhovuje.
Pokud jste se nevšiml, jak obrovský má význam Ústavní soud a Kancelář veřejného obhájce práv pro Brno, klidně si dál bajte o podílu z daní.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Ungerovi Středa, 20.Dubna 2016, 18:41:41

Máte pravdu v tom, že nový název musí být přijímán obyvatelstvem. Ale jak toho dosáhnout? Obávám se, že kdyby se to nechalo na spontánním jazykovém cítění většiny obyvatelstva, jak doporučuje pan Patočka, zvítězilo by označení "Čechy". Kupodivu to pro označení své vlasti používají někdy i lidé Z Moravy a Slezska, například zde v DR oblíbená tenistka bydlící střídavě v Monaku a ve Fulneku se svým fanouškům svěřila, že dovolenou stráví doma v Čechách.

S těmi generacemi máte pravdu: jazyk se nemění tak, že by titíž lidé začali mluvit jinak , ale tak, že nová generace jejich představu jazykové správnosti nepřejme. To, že se z vás stal starý páprda poznáte podle toho, že zjišťujete, že mladá generace neumí správně česky. To platilo před padesáti lety stejně jako dnes.

Já už si na "Česko" nezvyknu, ale novým generacím tento praktický a správný název jejich vlasti přeji.

Po přečtení tohoto článku a diskuse jsem se rozhodl, že začnu v cizině říkat, že jsem z "Czechia". Ještě minulý týden jsem se představoval, že jsem z "Prague, Czech republic".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.