Na webové prezentaci Česká justice zveřejnili tento týden zprávu o chystané změně některých paragrafů trestního zákoníku. Jeho § 355 dosud stíhá ty, kdo veřejně hanobí národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, a dále pak též skupinu osob pro skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že někdo je skutečně nebo domněle bez vyznání.

Změna by spočívala v tom, že by se ke skupinám chráněným před hanobením přidala třída, která je prý v důvodové zprávě návrhu novely definována životním stylem, vzděláním, příjmem, ba dokonce i autoritou. Dále by byli nově chráněni lidé ohrožovaní pro sexuální orientaci a pohlavní identitu.

Obdobná změna by nastala i v následujícím paragrafu, který jednotlivce a skupiny chrání před podněcováním k nenávisti nebo k omezování práv a svobod takových skupin.

Proč třídy?

Se sexuální orientací přichází právníci a zákonodárci poněkud opožděně. Přicházejí v době, kdy se za vrozené považují určité předpoklady k milostné preferenci osob stejného pohlaví, avšak určitá role se připisuje i hlubinně-psychologickým motivům souvisícím s rolemi rodičů a je nutno hájit právo volby, a tedy i právo na změnu preferencí podle vlastního rozhodnutí.

Přicházejí s touto jednoduchou, možná zjednodušenou formulací v době, kdy jsme se naučili rozlišovat sexuální sebeidentifikaci od preferencí ohledně protějšku milostného vztahu, což se dosud pod záhlavím pohlavní orientace směšovalo.

Lze snad doufat, že v možných budoucích případech, kdy se státní orgány už opravdu ujmou ochrany obyvatel před nenávistnými útoky, budou schopni s asistencí odborníků tyto různé aspekty odlišit a ve všech těchto případech zasaženého člověka obhájit.

S chvályhodným rozšířením ochrany se svezlo i přidání třídy, což je nutno zevrubně analyzovat, a je nutno ukázat na významná rizika s tím spojená. Snad je možné doufat, že příprava změny paragrafů se z interního prostoru promítne do veřejné politické diskuse a že debata se do legislativního procesu promítne.

↗

V nás, kdo otevřeně a hlasitě kritizujeme oligarchizaci společnosti, budí nový návrh strach, že za sociálně kritickou pozici budeme napříště trestně stíháni. Foto mic.com

Především si tu musíme uvědomit, že proti občanské rovnosti, která od dob francouzské revoluce patří spolu s volností a bratrstvím k základním principům demokracie, se tu obnovuje třídění společnosti. Charakterizovat pohyblivé sociální role a proměnlivé sociální skupiny rigidním zařazením do tříd je ideovým odůvodněním destrukce sociální soudržnosti, s níž však stojí a padá loajalita a ochota občanů aktivně participovat na státě jako na společném díle všech.

Třídy byly tradičně spojovány s pozicí ve vztahu k výrobním prostředkům. Jedna třída jimi disponuje a má z nich prospěch, druhá je odkázána na to prodávat svou pracovní sílu. Sledujeme-li dnešní zdánlivě neutrální a skutečně angažované úvahy na toto téma, zjišťujeme mnohem banálnější třídění podle výše příjmu. Slýcháme pořád dokola o třídách vyšších a nižších. Pak je tu jakási střední třída definovaná tak, že se jeví jako rarita, a je nutno ji dál štěpit na nižší střední a vyšší střední.

Se sociální konstrukcí tříd se pojí vždy spíše nepřiznané třídění na nás, ty lepší, a na tamty, kteří jsou třídou nižší a tím opovrhovanější. Oklikou se vrací to, co jsme za minulého režimu sarkasticky glosovali tak, že všichni jsou si rovni, a někteří jsou si rovnější.

Projekt občanské rovnosti neznamená, že ignorujeme moc jedněch a bezmoc druhých v prostoru práce. Nepřehlížíme faktickou nerovnost v prostředí formální právní rovnosti. Je též zřejmé, že rovnost neznamená stejnost. Ve společnosti sobě rovných jsou legitimní rozdíly na základě píle a dovednosti, ale též rozdíly životního stylu a kultury (v současném multikulturním prostředí).

Třída privilegovaných

Hájit rovnost znamená překonávat rozdíly ve startovací pozici. Každý má mít možnost uplatnit své postoje a hodnoty a také své vzdělání a schopnosti. Zatím panuje značná shoda o tom, že nelegitimní rozdíly platily v monarchicky a aristokraticky řízené společnosti. Ve školním vzdělání se doposud vykládají dějiny tak, že revoluce proběhlé v západním světě od druhé poloviny 18. století odstranily nespravedlnost a nastolily demokratickou perspektivu.

Tyto změny, které jsou základem společenského pořádku, v němž dnes žijeme, byly teoretickou, ale i prakticky politicky uskutečněnou kritikou starého režimu absolutistické monarchie a šlechtických privilegií. Náš systém byl nastolen na základě kritiky dřívějších vládnoucích společenských skupin, tedy podle aktuální terminologie tehdejší vládnoucí třídy.

Pokud novelizovaný trestní zákoník učiní kritiku fakticky privilegovaných v zájmu reálné rovnosti trestným činem, pokud prohlásí kritiku nelegitimní nerovnosti například za hanobení, může to znamenat zastavení dalších ekonomických, sociálních a politických reforem. Posilování demokratických principů volnosti, rovnosti a bratrství bude zastaveno. Možná to dokonce bude krok zpět před demokratické revoluce.

Mohli bychom pustit uzdu fantazii a představovat si, že (v případě schválení novely v navrhovaném znění) reálně bude orgány činnými stíháno každé hanobení toho, co má snad zákonodárce na mysli, když mluví o třídě.

Mimořádně zvědav jsem na to, budou-li trestáni politici a žurnalisté, kteří jsou jejich zaměstnanci, nebo jsou nepřímo v jejich službách, když hanobí chudé, jednoduché lidi se základním vzděláním, manuálně pracující a lidi, na které dolehla krutost systému, zbavila je domovů a vyhnala na ulici.

Výsměch neprivilegovaným, připisování lenosti a kdejaké zlotřilosti takřečené nižší třídě je stále ještě běžné, i když citlivost některých nezávislých publicistů na sociální téma se snad bohudíky zvyšuje.

Zákon v nově zamýšlené podobě teoreticky představuje ochranu kterékoli společenské třídy. Reálně však hrozí být základem represe. V nás, kdo otevřeně a hlasitě kritizujeme oligarchizaci české společnosti, budí nový návrh strach, že za sociálně kritickou pozici budeme napříště trestně stíháni. Troufám si vyslovit obavu, že v prostředí dnes už mohutného sociálního hnutí v západním světě připravuje někdo potichu a nenápadně novou kapitolu třídního boje.

Právnický experiment, jehož jsme svědky, budí dojem, že nastává zatím studená třídní válka. Osobně bych si velmi přál, aby dnes, kdy i za relativní ekonomické prosperity je nemalá část obyvatel na tom sociálně špatně a kdy v širokých kruzích veřejnosti panuje zuřivá nenávist k systému, nepřerostla nově vypovězená třídní válka ve válku horkou.

A velmi se obávám toho, aby se jí nechopili extremisté typu Dělnické strany sociální spravedlnosti, kteří nejsou tak slabí a bezvýznamní, jak by se zdálo. Rozsudky smrti nad námi jsou, aspoň v předběžných konceptech, zdá se, už sepsány.