Rozhovor s Pavlou Holcovou o Panama Papers: Whistleblower není zloděj

Ředitelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku Pavla Holcová popisuje, jak vypadají pátrací práce na rozkrývání českých souvislostí Panama Papers, kdo se jich účastní.

Zuzka_7g_cb

Zuzana Vlasatá

12.04.2016 13:31

Související

Podle Českého centra pro investigativní žurnalistiku figurují v uniklých dokumentech jména celkem 283 Čechů, z nichž každý drží akcie jedné nebo více offshore firem zřízených společností Mossack Fonseca. Nejčastěji jde prý o subjekty, které ukrývají finance na Seychelách, Bahamách a Britských Panenských ostrovech.

Konkrétně se objevila jména velkopodnikatelů Petra Kellnera a Daniela Křetínského. Dohady kolují okolo ukrytých peněz Radovana Krejčíře. Nově byla v souvislosti s Panama Papers zveřejněna také jména Čechošvýcarky Jany Lütken, která figuruje například v kauzách lobbisty Iva Rittiga, a právníka Josefa Monsporta.

Centrum pro investigativní žurnalistiku uvádí, že jména českých podnikatelů nacházejících se v dokumentech Panama Papers se váží k „jmění a impériím“, jejichž původ lze spatřovat „do značné míry“ v kuponové privatizaci.

„Zdroji těchto dokumentů neříkáme zloděj, ale whistleblower. Osobně si tohoto člověka vážím,“ říká Pavla Holcová. Foto archiv Pavly Holcové 

Jak si Mezinárodní konsorcium investigativní žurnalistiky (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) vybralo právě vaši organizaci ke spolupráci na rozkrývání dokumentů Panama Papers?
Jsme členy několika mezinárodních organizací, které sdružují investigativní novináře. Jako členové OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project / Projekt pro reportování o organizovaném zločinu a korupci), a ICIJ jsme byli přizváni ke spolupráci.

Jak si tyto organizace vybírají další spolupracovníky po světě?
Většinou na základě toho, že s nimi už spolupracovali na nějakém projektu nebo že za nimi stojí nějaký spolehlivý garant z novinářského prostředí, který se zaručí za to, že tento novinář je důvěryhodný.

Proč si podle vás nevybrali nějakého renomovaného či většího partnera, například velké noviny, veřejnoprávní médium a podobně, ale právě vás? Svědčí to něco o pověsti našich médií v zahraničí?
Zástupkyně ředitele ICIJ Marina Walker Guevara v jednom rozhovoru na podobný dotaz odpověděla, že raději spolupracují s malými investigativními centry, která znají osobně a která jsou ochotná poznatky z dokumentů sdílet s ostatními, spíš než s velkými médii, která se o to, co odhalí, nebudou chtít podělit.

Pro srovnání, kdo se na tom rozkrývání podílí jinde ve světě?
Jednotlivá členská centra OCCRP, jako třeba moldavský RISE nebo srbský KRIK jsou také relativně malá. Ale pak tam samozřejmě najdete i velká média: The Guardian, Süddeutsche Zeitung…

Süddeutsche Zeitung jsou ale podle všeho prvním médiem, které dostalo celý balík Panama Papers do rukou. Co víme o člověku či lidech, kteří jim data dali k dispozici?
Osobně toho o člověku, který si říká John Doe, moc nevím. Veškerou komunikace kolem Panama Papers zabezpečovaly Süddeutsche Zeitung.

Pomalu se se nicméně začíná objevovat i kritika ve smyslu, že se ke čtenářům dostávají data interpretovaná a že nemáme jistotu, zda jsou všechna stejně důvěryhodná či zda neprošla nějakou cenzurou. Zaznívají názory, například od Wikileaks, že by Panama Papers měly být k dispozici všem. Jakou tedy máme záruku, že výsledek práce několikasetčlenného týmu neobsahuje nějakou manipulaci, cenzuru a podobně?
Názor Wikileaks samozřejmě znám. Mají jiný styl práce, jiný názor na zveřejňování dokumentů. Vedení ICIJ se nicméně rozhodlo, že kompletní balík dat zveřejňovat nebudeme, protože bez patřičného kontextu by to bylo nezodpovědné. Chápu, že to může podněcovat nejrůznější konspirační teorie. Na druhou stranu doufám, že kauzy spojené s Panama Papers mluví za sebe.

Jak dlouho a v jakém počtu na Panama Papers pracuje český tým?
Jsme čtyři a už od ledna na tom pracujeme všichni. Nutno podotknout, že zadarmo.

Nyní jste k sobě přibrali několik novinářů z České televize, Hlídacího psa, Respektu, Práva, MF Dnes, Hospodářských novin, Lidových novin nebo Českého rozhlasu. Jak bude probíhat práce takto pestré skupiny? A jak máte domluveno, že se tato média „podělí“ o publikovaný materiál?
Nepamatuji si, že by tu podobný tým poslední dobou fungoval, takže se těžko odhaduje, jak to dopadne. Domluva je taková, že jednotliví novináři budou na kauzách spolupracovat, dělit se o poznatky. Datum a čas vydání budeme koordinovat, články pak budou dávat kredit všem, co na nich spolupracovali.

V čem práce na rozkrývání Panama Papers spočívá především? Jaký charakter mají ony dokumenty, které máte k dispozici?
Představte si přes 250 000 stránek. Samozřejmě digitálních, netiskli jsme to. Mezi dokumenty jsou třeba akcie, smlouvy, emailová korespondence…

Můžete upřesnit, co přesně hledáte?
Obecně dvě věci: informace o tom, jak funguje offshore byznys, a pak cokoliv, co by mohlo vnést nové světlo do starších ekonomických kauz.

Od kdy mělo všechny dokumenty k dispozici ICIJ?
ICIJ je mělo skoro rok. Ale dost dlouho trvalo vymyslet technické řešení na indexování jedenácti a půl milionu stránek surových dat. To řešení samozřejmě muselo být komfortní i například pro novináře z rozvojových zemí.

Jak dlouho existuje České centrum pro investigativní žurnalistiku? Na čem ještě pracujete, na čem jste dělali dosud? Dosud o vás – opravte mě, pokud se pletu – nebylo moc slyšet.
Existujeme od roku 2013 a opravdu, moc o nás slyšet nebylo. Pracovali jsme hlavně na mezinárodních projektech, které byly orientované ven. Psali jsme anglicky, poskytovali informace a analýzy dokumentů pro naše partnerské organizace v OCCRP a tak podobně. Získali jsme sice jednu z nejprestižnějších mezinárodních cen za investigativní žurnalistiku – Global Shining Light, ale nedokázali jsme to „prodat“. Myslím, že jsem naprosto zanedbali jakýkoliv marketing.

Za co jste tu cenu dostali?
Za články, na kterých jsme spolupracovali s Chadídžou Ismailovou z Ázerbájdžánu. Týkaly se zahraničních investic vládnoucí rodiny Alijevů.

Kdo vás založil a jakým způsobem je financovaná vaše práce?
Centrum jsem založila já. Peníze máme za články, které vyjdou na OCCRP, ze školení, grantů a od soukromých dárců. Není to ale bohužel na to, abychom si mohli vyplácet byť minimální platy. Zaplatíme si tak akorát nájem, účetní, nutnou techniku a občas společné pivo v hospodě.

Jak jste se vy osobně dostala k investigativní žurnalistice? Pokud vím, pracovala jste několik let v organizaci Člověk v tísni.
Ano, pracovala. K investigativní žurnalistice jsem se dostala přes Paula Radu, výkonného ředitele OCCRP. Školili jsme spolu nezávislé novináře na Kubě.

Jednou večer nás zatkla kubánská policie. Byli jsme tři dny v domácím vězení, takže jsme měli dost času mluvit o všem možném. Když mi Paul popisoval své investigativní projekty, dost mě to zaujalo. Řekla jsem si, že až jednou odejdu z Člověka v tísni, chtěla bych něco takového taky dělat. A tak se i stalo.


Měli jste s kolegy dilema pracovat s dokumenty, které jsou de facto ukradené?
Ne, neměli. Zdroji těchto dokumentů neříkáme zloděj, ale whistleblower. Osobně si tohoto člověka vážím.

O tom, že bohatí lidé a korporace utíkají do daňových rájů, víme už dlouhou dobu. Nyní máme další ze série důkazů. Myslíte, že se něco změní? Předpokládáte, že dojde i na tresty?
Doufám, že ano. Česká republika teprve nedávno zakázala, aby se takzvaně anonymní firmy účastnily tendrů na veřejné zakázky. V plánu jsou další kroky, aby vlastnictví firem bylo transparentnější. Tohle by mohlo dodat další argumenty všem, kteří za transparentnost vlastnických struktur a odtajňování reálných vlastníků firem bojují.

Zhruba před rokem ICIJ publikovalo sérii textů známých jako Swisleak, který pojednával o tom, jak švýcarská pobočka banky HSBC asistovala v daňových únicích tisíců svých klientů. Detaily o českých klientech, kterých mělo být 91, jsme se nikdy nedozvěděli. Víte proč?
Detaily o českých klientech mám, stejně jako přístup do databáze Swissleaks. Detaily jsme ale nechtěli zveřejnit, protože neosvětlovaly nové skutečnosti a nepřinášely informace, které by byly ve veřejném zájmu. Z těch 91 jmen bylo plno lidí, kteří ve Švýcarsku žijí například od padesátých let. Narodili se ale v České republice, proto se dostali na český seznam.

ZUZANA VLASATÁ


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.