Stalo se ve středu, co bylo dlouho očekáváno: Evropská komise, nebo-li „Brusel“, představila dva první návrhy na reformu společného rámce poskytování azylu v EU, nebo-li „Dublinu“ – dosavadního mechanismu zacházení s uprchlíky, který za loňské uprchlicko-migrantské krize zkolaboval. A jádrem reformy jsou ony proklínané „povinné kvóty“ – zatím neexistující mechanismus na přerozdělování žadatelů o azyl po všech státech EU.
Kritika povinných kvót spojuje u nás všechny politické proudy a těžko se bránit dojmu, že se jen soutěží, kdo bude v odmítání kvót originálnější a rezolutnější – něco na způsob hry Kdo je největší opičák. Nyní je ale konečně příležitost pohnout se v celé věci dále.
Konečně se může v klidu ukázat, jestli pánové z Hradu, reprezentace jednotlivých stran, rozhořčení z Bloků a Úsvitů a další kritikové kvót azylovou politiku skutečně promýšlejí, nebo jen téma politicky využívají. Prosté „Ne kvótám“ totiž už nestačí. Nyní se budou projednávat alternativy.
Kvóty odmítá v české vysoké politice skoro každý. Jak prezident, tak lídři stran nebo protestních bloků se přitom snaží působit, že právě oni nejopravdověji, nejdůsledněji či nejvíce. Foto archiv AllEars.net
Sama Komise, tedy úředníci, nepředkládá návrhy z vlastní vůle, jak se může dnes z lidových reakcí zdát, ale z pověření od poslanců či od vlád členských států. Tentokrát měla navrhnout, jak reformovat Dublin, a Dublin, tedy systém, který se při loňské krizi sesypal, reformu objektivně potřebuje.
Komise proto připravila ony dva návrhy. První počítá s propojeným azylovým systémem a stálým přerozdělovacím mechanismem, jehož chod by řídil celoevropský orgán – noční můrou všech odpůrců posilování integrace. A druhý návrh počítá se zachováním stávajícího modelu, ovšem s dodatkem, že v případě enormního přílivu žadatelů o azyl do jednoho státu bude aktivován nouzový přerozdělovací mechanismus řízený opět z EU.
Oba návrhy jsou v určitém ohledu kontroverzní – to zase ne že ne. Oba předpokládají převod části rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň a ani jeden neřeší k všeobecnému uspokojení problém, který nastane ve chvíli, kdy žadatelé o azyl odmítnou v přidělené zemi zůstat – viz iráčtí křesťané.
Oba návrhy jsou ovšem dobrým, protože neignorovatelným podnětem k diskuzi, jak tedy kdo vlastně chce dosavadní nefunkční systém napravit.
Celá EU s diskuzí počítá. Nyní má na ni čas. Návrhy Komise nejsou něčím, co půjde vbrzku do závazného hlasování, ani něčím, co musí být přijato. Než se vůbec přikročí k projednávání nějaké teoreticky závazné verze, projde vše nejprve rozborem v Evropském parlamentu (příští týden), v národních vládách a v Radě EU, která sdružuje ministry vnitra členských států (21. dubna). Pak bude materiál opoznámkován, předělán, doplněn, obroušen nebo případně úplně shozen ze stolu. A teprve nakonec – zřejmě v létě – dopracován do standardního znění, v němž o něm budou stejně ještě rozhodovat ministři a poslanci.
Kdy tedy jindy představit alternativní řešení než nyní – Balkán je uzavřen, bezpečnost migrujícími už ohrožena není, uprchlíci jsou vraceni do Turecka. Vlády států Visegrádské čtyřky mají přímo povinnost přijít s nějakým plánem A, protože jejich plán B, tedy ploty, už stojí a to podstatné stále vyřešeno nebylo. Apel ale platí i obecně. Takže dámy a pánové zleva zprava, zastánci názoru „NE kvótám“ či „Kvóty nejsou řešení“: pokud nechcete být za tlučhuby, teď se ukažte.
Zastánci názoru „NE kvótám“, teď se ukažte
Středeční návrh Evropské komise na zavedení uprchlických kvót je podle Petra Jedličky dobrým podnětem k diskuzi. Nejméně do léta schválen nebude, hranice jsou navíc teď uzavřené. Odpůrci kvót tak mají příležitost představit vlastní řešení.
- Vytisknout článek
- Sdílet
- Velikost textu + -
