Deník Referendum Svět

Všechny hlasy z úterních velkých primárních voleb ještě nejsou sečteny, ale média se již plní analýzami a předpověďmi. Na straně demokratů Hillary Clintonová s přehledem zvítězila v šesti státech, Bernie Sanders ve čtyřech a ve státě Massachusetts lze hovořit o remíze. Podle komentátorů z hlavního proudu je tedy Clintonová už jasnou vítězkou i celkově.

Rozdělování delegátů na letní nominační konvent Demokratické strany USA ovšem neprobíhá ani v jednom ze států, kde se konaly v průběhu takzvaného superúterý volby, systémem vítěz bere vše, ale je více méně proporcionální podle podílu získaných hlasů. Hillary Clintonová tak sice získala náskok v počtu delegátů, ale vyhráno ještě nemá.

Bernie Sanders pokračuje v kampani. Foto Phil Roeder, flickr.com

Komentátoři z velkých tiskovin či mediálních domů navíc připočítávají k aktuálnímu počtu delegátů, kteří jsou vázáni hlasovat pro jednoho či druhého kandidáta, často i takzvané superdelegáty, což jsou současní i bývalí vysocí představitelé Demokratické strany USA, guvernéři, kongresmani a senátoři.

Ti tvoří asi šestinu všech delegátů nominačního konventu a více než čtyři stovky z nich již vyjádřily svou podporu Hillary Clintonové. Bernieho Sanderse podpořilo zatím jen dvaadvacet z nich.

Mnozí z komentátorů si ale neuvědomují či nechtějí připustit, že superdelegáti mohou změnit názor. A s tím také kalkuluje kampaň Bernieho Sanderse. Jejím cílem při úterních primárkách bylo udržet Bernieho ve hře. Vzhledem k tomu, jak obrovskou a vlivnou politickou mašinérií Hillary Clintonová disponuje, je i pouhá skutečnost, že ani po superúterý nebyla schopna politického outsidera Sanderse vyřadit z boje o nominaci, varovným signálem špičkám Demokratické strany.

Jak dobrou kandidátkou je Hillary Clintonová, když s ní dokáže držet krok donedávna celostátně prakticky neznámý politik z malého státu v Nové Anglii, který odmítá přijímat peníze od velkých dárců, jakými jsou velké korporace, wallstreetské finanční instituce a bohaté zájmové skupiny? Jak pak má v prezidentských volbách porazit svého republikánského rivala?

Tyto otázky si budou muset položit i superdelegáti, pokud si je nekladou už nyní. A je to také přesně ta otázka, kterou pro ně chtěla nastolit a stále chce nastolovat kampaň Bernieho Sanderse.

Klamavost výsledků
Státy, kde Clintonová během superúterý jasně zvítězila, tedy Alabama, Georgie, Tennessee, Virginie, Arkansas a Texas, mají jednu společnou vlastnost – jsou to jižanské konzervativní státy, v nichž mají demokraté v podzimních prezidentských volbách takové šance na výhru, jako má Bohemians Praha v Lize mistrů.

Státy tohoto takzvaného biblického pásu jsou tradičně republikánské. Vítězství Hillary Clintonové přinesli na zlatém podnose tamní černošští voliči, kteří v nich tvoří velkou část demokratického elektorátu, ale netvoří tak velkou část populace těchto států, aby to stačilo na vítězství demokratů ve vlastních volbách.

Ti objektivnější z politických komentátorů dokonce přiznávají, že kalendář primárních voleb je koncipován tak, aby zvýhodnil konzervativnější kandidáty obou stran. Vědí to i Bernieho lidé, a tak svou kampaň zaměřili na několik států, kde měli šanci na vítězství, a tudíž na udržení se ve hře, než přijdou na řadu liberálnější státy, ve kterých už vítěz brát všechno bude.

Bernie Sanders tedy bojoval o Oklahomu, Coloradu a Minnesotu, zatímco svůj domovský Vermont měl v kapse ještě před otevřením volebních místností. A jeho cíl byl splněn. Minnesotu a Colorado Bernie vyhraje o zhruba dvacet procent, Oklahomu o deset procent. V maličkém Vermontu získal drtivě. Bonusem je remíza ve státě Massachusetts.

Ve státech biblického pásu vedl Sanders jen minimální kampaň, přesto ve většině z nich dosáhl výsledků pohybujících se kolem třiceti až pětatřiceti procent. Jen v Alabamě, kterou lze bez přehnané nadsázky označit za enklávu třetího světa v USA, získala Hillary čtyři z pěti hlasů.

Bernie Sanders si tak možná z „velkého úterý“ odnesl více delegátů, než jeho kampaň předpokládala.

Další faktory
Sandersova pozice není dnes rozhodně zoufalá. Během února získal od malých dárců celkem dvaačtyřicet milionů dolarů, což je bezprecentní částka, se kterou je Hillary schopna držet krok jen žebráním u miliardářů. Navíc jednotliví dárci věnovali v průměru sedmadvacet dolarů, a mohou tedy finančně přispět ještě několikrát.

Pro Bernieho to znamená, že bude schopen udržet kampaň až do nominačního konventu, kde bude disponovat velkým počtem delegátů, a bude tak moci výrazně ovlivnit jeho průběh.

Kdo podrobně sleduje Bernieho kampaň, nepochybuje o tom, že má i plán B pro případ, že nezíská dost delegátů na nominaci. Veřejnosti ale tento plán zatím znám není.

Bernie ale už nyní narušuje proclintonovskou jednotu demokratického establishmentu. Místopředsedkyně celostátního výboru Demokratické strany Tulsi Gabbardová, která je jednou z velkých nadějí demokratů, se vzdala své funkce, aby nemusela v nominačním boji zůstat neutrální a mohla masivně podpořit Bernieho Sanderse.

Gabbardová ve svém vyjádření též ostře odsoudila zahraniční politiku Hillary Clintonové, její hlasování pro válku v Iráku a její roli v politice násilné změny režimu v Libyi a Sýrii. Vymezila se i vůči aktuálnímu požadavku Clintonové na bezletovou zónu v Sýrii, jejíž uplatnění by dostalo Spojené státy na pokraj válečného stavu s Ruskem. Zahraničně politická zkušenost, která je jedním z trumfů kampaně Hillary Clintonové, tak dostala přímý zásah mezi oči.

Slovo Obamy a co bude nyní
Podle mého názoru – a přiznávám, že poněkud spekulativního – sehrají významnou roli v demokratické nominaci prezident Obama a viceprezident Biden. Oba se zatím tváří neutrálně, i když Biden již před časem veřejně prohlásil, že v tématu příjmové a majetkové nerovnosti je Clintonová nováčkem.

Clintonová je navíc spoluzodpovědná za mnoho problémů americké zahraniční politiky Obamovy administrativy – od svržení Kaddáfího, přes nepovedené vyzbrojování syrských rebelů, po podivný vývoj vztahů s Ruskem. A každého prezidenta na konci volebního období zajímá, jak bude zapsán v učebnicích dějepisu.

Do jaké míry Obama Clintonové odpustil fauly v primárkách z roku 2008, kdy tato neváhala sáhnout i po rasismu, se lze jen dohadovat. Hnutí kolem Bernieho Sanderse má před sebou nyní velký úkol zvrátit průběh primárek ve svůj prospěch. Musí získat státy, ve kterých se na podzim bude bojovat o to, zda bude prezident republikán či demokrat – státy jako Ohio či Pensylvánie. Musí získat velké státy jako Kalifornie či New York i průmyslové bašty jako Illinois. Musí přesvědčit superdelegáty, že je Clintonová velmi špatná kandidátka a že její nominace může přivést do Bílého domu republikánského kandidáta.

Obojí zůstává reálné i po proběhlém volebním superúterý.