Stačila by facka?
Alena ZemančíkováAlena Zemančíková komentuje nedávný výrok Miloše Zemana o fackování neposlušných studentů. Fackování dětí šikanu totiž nezastaví, ale spíše způsobí.
Milí čtenáři Deníku Referendum, od tohoto textu, prosím, nečekejte žádný kvalifikovaný názor, jen životní zkušenost. Důvodem k jeho napsání je pohoršení z toho, co píší naše noviny, a co si dovolí veřejně říkat naši nejvyšší představitelé. Tentokrát se to týká násilí a šikany ve škole.
Musím říct, že ve svém dětství jsem se s šikanou nesetkala. A nejen proto, že jsem patřila k silným jedincům, kterým se obvykle takové věci vyhnou. Jsem si jistá, že na základní škole v našem okresním městečku k šikaně v naší třídě nedocházelo. I když…
Facka plodí facky
Jednoho školního roku na prahu zimy přišla k nám do třídy Elena Čonková, její rodina postavila maringotku pod mohylou padlým nad naším sídlištěm, v třešňovce, kam jsme v květnu chodili chytat chrousty. Hned u smetiště, kam lidi vysypávali odpadky, ačkoliv ve městě normálně fungoval odvoz popelnic.
Zaujalo mě tenkrát, ve čtvrté třídě, kolik rozsypaných léků, dražé v barevných cukrových obalech, se tam válelo. A vím to taky proto, že jeden kluk ze sousedství takový prášek ochutnal v domnění, že jsou to lentilky, a že jsem se pak báli, jestli se neotrávil.
Elena Čonková chodila kolem maringotky v králičím kožíšku naboso po ojíněné zemi. Měla jsem za úkol jako spolehlivá žákyně ji ráno vyzvednout a dovést do školy. Nic divného mi na tom úkolu nepřipadalo, podobně jsem chodila třeba doučovat řezníkovu dceru Janu a i tam bylo pro mě prostředí úplně nepochopitelné, k svačině mi nabízeli například tlačenku, což bylo u nás nemyslitelné.
Měli jsme taky spolužáka Míru Monova, jeho otec byl Bulhar, topil v kotelně a bil ho. Věděla jsem to, protože jsem se s Mírou kamarádila a chodila ho k nim domů někdy — co jiného než — doučovat. Jeho maminka byla utrápená (ve srovnání s tou mojí to byla stará žena) a táta se ke mně choval uctivě.
K svačině se tam podávala zelená okurka, to bylo dobré. Míra, abych řekla všechno, krásně zpíval a každoročně vítězil v dětské soutěži hudebních škol. Do hudebky ovšem nechodil, na to by asi jeho táta nedal, nicméně nové písničky ho učila moje učitelka klavíru, neodsunutá Němka. Zadarmo, jen pro ten jeho krásný hlas. Takové to bylo v našem městečku národnostně a kulturně smíšené prostředí.
↗
Bité dítě bude rány předávat dál. Foto observadortlaxcalteca.com
Elenu Čonkovou spolužáci přijali normálně, paní učitelka taky, jestli něco uměla, to si nepamatuji, ale zato vím, že ji cestou domů jednoho dne Míra Monov povalil na zem a chtěl ji mlátit, což jsem mu zatrhla, stačilo zakřičet. Tenkrát mi bylo záhadou, proč ten, který má pravidelně v pondělí, poté, co se doma podepisovala žákovská, všude možně modřiny, a jehož maminka vypadá, jako kdyby měla zítra umřít, proč zrovna ten mlátí holku, která je ještě chudší a ubožejší než on. Že je to pravidlo jsem pochopila až mnohem později.
K šikaně nedošlo, protože Míra Monov k ní nenašel žádné spojence, a dokonce si myslím, že se pak i styděl a možná i bál, že to řeknu paní učitelce v hudebce a ona s ním přestane dělat zpěv. To byla léta šedesátá.
×
Diskuse
PŠ
díky za krásný text. Vidím to podobně.
Mějte se dobře
Mějte se dobře
JP
February 29, 2016 v 12.16
Když svého času některé státy začaly zavádět tu podivnou novotu, že přijaly přímo do svého zákonodárství naprostý zákaz tělesného trestání dětí (i ze strany jejich rodičů), byly kolem toho ovšem nemalé, a i dosti vášnivé diskuse. Nezvlčí pak všechny ty děti, když se nebudou muset obávat žádného trestu?
A kupodivu: ukázalo se, že právě v těch státech, kde děti fyzicky trestány nejsou, evidentně klesá jak míra násilí (šikany) mezi nimi navzájem, tak vůbec sklon k násilnému jednání ve společnosti jako takové.
Násilím je možno lidskou osobnost vycepovat (případně zlomit) - ale nikoli vychovat.
A kupodivu: ukázalo se, že právě v těch státech, kde děti fyzicky trestány nejsou, evidentně klesá jak míra násilí (šikany) mezi nimi navzájem, tak vůbec sklon k násilnému jednání ve společnosti jako takové.
Násilím je možno lidskou osobnost vycepovat (případně zlomit) - ale nikoli vychovat.
PM
February 29, 2016 v 12.35
Zranění jedinců, která pochroumají ducha mohou zjizvit natrvalo.
Dospělí, kteří vyzývají k afektivním i fyzickým trestům jsou vesměs oběťmi takového zranění.
Úděl spoluobčanů, kteří nesou následky zjizveného ducha prezidenta své volby, jsou ve velmi svízelné situaci .......bych pomyslel.
Koho z nás nepálí nehorázně nepřípustný pohlavek v dlani a na i ve hlavě.... bych se pozeptal potrefených naším pojetím tříbení moci demokratickými instrumenty.
Úděl spoluobčanů, kteří nesou následky zjizveného ducha prezidenta své volby, jsou ve velmi svízelné situaci .......bych pomyslel.
Koho z nás nepálí nehorázně nepřípustný pohlavek v dlani a na i ve hlavě.... bych se pozeptal potrefených naším pojetím tříbení moci demokratickými instrumenty.
Analogicky k otázce paní Zemančíkové "Stačila by facka?" se ptám : Stačí zákon proti fackám?
PM
ale je výzvou k akceptaci prosazování moci argumentací na úkor zde stále virulentní předrepublikánské tradice fyzického trestu.
Před právem jsme si všichni rovni, a když ne všichni a zcela, tak alespoň přestaňme se zaťatými zuby mlátit děti.
Je dokázáno, že to nese v příštích generacích jistý posun ke kultivaci konfliktů argumentační zdatností.
Před právem jsme si všichni rovni, a když ne všichni a zcela, tak alespoň přestaňme se zaťatými zuby mlátit děti.
Je dokázáno, že to nese v příštích generacích jistý posun ke kultivaci konfliktů argumentační zdatností.
JP
March 1, 2016 v 14.41
Ano, paní Hájková, pan Petrasek odpověděl naprosto bezezbytku místo mě.
Samotný zákon bezpochyby nestačí; jenže zákon má přece jenom zároveň také určitou mravně normativní působnost (alespoň v civilizovaných zemích je tomu tak). Krátce řečeno: když něco zákon prohlásí za nepřípustné a nepřijatelné, je to přece jenom určitý signál do společnosti.
A - jak napsal pan Petrasek - namísto "argumentu fackou" jsou jmenovitě rodiče "donuceni" k tomu, své ratolesti vychovávat slovem, a vlastním příkladem. Tím že se dítěti skutečně v y s v ě t l í, co je na jeho chování špatné, a proč by se mělo chovat jinak. To znamená: už od nejútlejšího věku je dítě bráno jako někdo, kdo není jenom pasivním příjemcem příkazů a zákazů, nýbrž kdo je sám odpovědný za své vlastní činy, na základě svého vlastního rozpoznání dobrého a zlého.
Musím přiznat, že když první státy přicházely s tímto opatřením, byl jsem sám poněkud skeptický. Ale - k mému vlastnímu určitému překvapení - se ukazuje, že ono to podle všeho skutečně funguje. A že to "dobré slovo" nakonec opravdu dokáže mnohem více, nežli nějaká zemanovská facka.
Samotný zákon bezpochyby nestačí; jenže zákon má přece jenom zároveň také určitou mravně normativní působnost (alespoň v civilizovaných zemích je tomu tak). Krátce řečeno: když něco zákon prohlásí za nepřípustné a nepřijatelné, je to přece jenom určitý signál do společnosti.
A - jak napsal pan Petrasek - namísto "argumentu fackou" jsou jmenovitě rodiče "donuceni" k tomu, své ratolesti vychovávat slovem, a vlastním příkladem. Tím že se dítěti skutečně v y s v ě t l í, co je na jeho chování špatné, a proč by se mělo chovat jinak. To znamená: už od nejútlejšího věku je dítě bráno jako někdo, kdo není jenom pasivním příjemcem příkazů a zákazů, nýbrž kdo je sám odpovědný za své vlastní činy, na základě svého vlastního rozpoznání dobrého a zlého.
Musím přiznat, že když první státy přicházely s tímto opatřením, byl jsem sám poněkud skeptický. Ale - k mému vlastnímu určitému překvapení - se ukazuje, že ono to podle všeho skutečně funguje. A že to "dobré slovo" nakonec opravdu dokáže mnohem více, nežli nějaká zemanovská facka.
JS
Líbí se mi citát: "Emphasis on punishment is the sign of an obedience frame."
Jinak mi přijde, že trestat má smysl jen někoho, kdo se chová racionálně. Ale když se nechová racionálně?
Jinak mi přijde, že trestat má smysl jen někoho, kdo se chová racionálně. Ale když se nechová racionálně?
PM
není nejlepším nápadem se k pominutému přidat - opustit racionální rovinu, zatnout zuby a bít.........se domnívám.
ZV
March 2, 2016 v 10.52
Díky. Radost číst.
JP
March 2, 2016 v 15.47
Pane Samohýle - Vy už jste někdy viděl dítě, které se "chová racionálně"?...
LV
March 2, 2016 v 19.23
Ono nejde pouze o děti, kolik dospělých se chová racionálně?
JS
To "chovat se racionálně" myslím v dost širokém smyslu, v podstatě rozumově se ovládnout a poučit se z trestu (nebo jeho hrozby). Děti se samozřejmě do určité míry racionálně chovají také.
Jde o to, že moderní společnosti přišly na to, že jen trestat je nesmysl, často se dá i pomoci. Důraz je na trest je prostě primitivní mentalita, kterou nám nadělila příroda, z doby, kdy šlo o holé přežití.
Jde o to, že moderní společnosti přišly na to, že jen trestat je nesmysl, často se dá i pomoci. Důraz je na trest je prostě primitivní mentalita, kterou nám nadělila příroda, z doby, kdy šlo o holé přežití.
PM
Fyzickými tresty za iracionální činy dospělých - když se vymknou zákonům - smí trestat pouze pověřená represivní instance republiky České.
Fyzickými tresty za iracionalitu nedospělých smí - zákon sem zákon tam - trestat rodič či pedagog republiky České.
Nechceme od vychovávajících příliš, ba nemožné...bych s obavami dodal.
Fyzickými tresty za iracionalitu nedospělých smí - zákon sem zákon tam - trestat rodič či pedagog republiky České.
Nechceme od vychovávajících příliš, ba nemožné...bych s obavami dodal.
PM
Právní uspořádání společnosti jsme si nadělili sami pane Samohýle.
Promiňte umíněnost zarytého demokrata, hrdého na následky republikánské epochy západu, ve které se pokoušíme realizovat myšlenku rovnoprávnosti.
Promiňte umíněnost zarytého demokrata, hrdého na následky republikánské epochy západu, ve které se pokoušíme realizovat myšlenku rovnoprávnosti.
March 3, 2016 v 6.45
Já se domnívám, že facka je často výrazem bezmocnosti rodiče.
A když je řeč o té racionálnosti, domnívám se, že v minulosti, kdy se fyzické tresty pokládaly za správné, je možná někteří rodiče prováděli i bez vzteku, ba s jakousi racionální rozvahou, dokonce v domnění, že je to jejich morální povinnost. To je dnes nepředstavitelné, protože dnes víme, že tresty nejsou správné.
Zatímco bezmocných rodičů je pořád ještě dost. A ty zákon nevyřeší.
A když je řeč o té racionálnosti, domnívám se, že v minulosti, kdy se fyzické tresty pokládaly za správné, je možná někteří rodiče prováděli i bez vzteku, ba s jakousi racionální rozvahou, dokonce v domnění, že je to jejich morální povinnost. To je dnes nepředstavitelné, protože dnes víme, že tresty nejsou správné.
Zatímco bezmocných rodičů je pořád ještě dost. A ty zákon nevyřeší.
March 3, 2016 v 7.06
A ještě k tomu, že zákon přinesl v některých zemích výsledky:
Není tomu náhodou naopak? Že totiž dospělí lidé změnili své chování, třeba díky nějakým jiným společenským změnám, nebo díky lepším mezilidským vztahům (možná ubylo ve společnosti napětí), a v důsledku této skutečnosti potom změnili i zákon?
Není tomu náhodou naopak? Že totiž dospělí lidé změnili své chování, třeba díky nějakým jiným společenským změnám, nebo díky lepším mezilidským vztahům (možná ubylo ve společnosti napětí), a v důsledku této skutečnosti potom změnili i zákon?
JN
navrátivšího se odkudsi z "divokého" Západu, který nás na své první přednášce ve vší vážnosti požádal, abychom dělbuchy ani jiné zbraně do posluchárny nenosili.
Je hezké, že se všichni shodneme na nepřijatelnosti facek a pohlavků (i když v případě umělců uděláme výjimku), ale pokud tento článek a diskuse pod ním má být i reakcí na známý případ šikanované učitelky, je to trochu málo. Ona své žáky nefackovala.
Dítě musí mít nastavené hranice svého chování. Tomáš Škrdlant, autor dokumentu "Bít a nebít", odpovídá na otázku, jak tedy dát dětem najevo, že jsou hranice, které není dovoleno překročit, takto: "... Hranice se lépe a trvaleji přijímají, když je pochopím. ..." (http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/proc-je-u-nas-stale-tak-slaby-odpor-vuci-fyzickym-trestum/)
Zeptal bych se tedy, jak měla ona šikanovaná učitelka zajistit, aby ti šikanující žáci ty hranice pochopili?
Je hezké, že se všichni shodneme na nepřijatelnosti facek a pohlavků (i když v případě umělců uděláme výjimku), ale pokud tento článek a diskuse pod ním má být i reakcí na známý případ šikanované učitelky, je to trochu málo. Ona své žáky nefackovala.
Dítě musí mít nastavené hranice svého chování. Tomáš Škrdlant, autor dokumentu "Bít a nebít", odpovídá na otázku, jak tedy dát dětem najevo, že jsou hranice, které není dovoleno překročit, takto: "... Hranice se lépe a trvaleji přijímají, když je pochopím. ..." (http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/proc-je-u-nas-stale-tak-slaby-odpor-vuci-fyzickym-trestum/)
Zeptal bych se tedy, jak měla ona šikanovaná učitelka zajistit, aby ti šikanující žáci ty hranice pochopili?
IH
Všichni asi cítíme, že bití dětí není přirozeným projevem autority dospělých, ale spíše právě výrazem jejího nedostatku a neschopnosti nastolit ji "mírovými prostředky".
Výchova dětí v moderní společnosti není určitě jednoduchá a faktem je, že mnoho rodičů se těžko domáhá adekvátního respektu svých potomků. Proto se ovšem někteří z nich a vychovatelů obávají, že postihování fyzických trestů dále podlomí jejich postavení v očích jejich dětí a svěřenců.
Patřím k těm lidem, kteří mají za normální, že se děti nebijí. Zároveň však nejsem člověk natolik "bez nervů", abych nepochopil toto i další zkratová jednání, k nimž nejen v rodinách může dojít. Nemyslím si, že je zapotřebí o kdejaké relativní "prkotině" referovat přespříliš v celostátních médiích. Už proto, že různé formy nespravedlnosti jsou ovšem běžné a lidé se s nimi nemusí vždy setkávat co nejpozději. Faktem je, že o praktikách svého druhu šikany ve společenském životě se dozvídáme leckdy podstatně méně než o přešlapech, které budí víc emocí, a proto byly svého času "odtabuizovány".
Výchova dětí v moderní společnosti není určitě jednoduchá a faktem je, že mnoho rodičů se těžko domáhá adekvátního respektu svých potomků. Proto se ovšem někteří z nich a vychovatelů obávají, že postihování fyzických trestů dále podlomí jejich postavení v očích jejich dětí a svěřenců.
Patřím k těm lidem, kteří mají za normální, že se děti nebijí. Zároveň však nejsem člověk natolik "bez nervů", abych nepochopil toto i další zkratová jednání, k nimž nejen v rodinách může dojít. Nemyslím si, že je zapotřebí o kdejaké relativní "prkotině" referovat přespříliš v celostátních médiích. Už proto, že různé formy nespravedlnosti jsou ovšem běžné a lidé se s nimi nemusí vždy setkávat co nejpozději. Faktem je, že o praktikách svého druhu šikany ve společenském životě se dozvídáme leckdy podstatně méně než o přešlapech, které budí víc emocí, a proto byly svého času "odtabuizovány".
PM
po snižování vzájemného zraňování jakoukoliv formou.
Jestliže se prezident rozhodne zraňovat a zraňování bagatelizovat, tak je nutno se pokusit jeho formu populismu jak tvrdohlavě korigovat, tak i dát šikanovaným pedagogům do ruky jeho populistické projevy jako pedagogickou pomůcku .......bych řekl.
Jestliže se prezident rozhodne zraňovat a zraňování bagatelizovat, tak je nutno se pokusit jeho formu populismu jak tvrdohlavě korigovat, tak i dát šikanovaným pedagogům do ruky jeho populistické projevy jako pedagogickou pomůcku .......bych řekl.
JP
Ano, paní Hájková, máte dozajista pravdu s tou poznámkou, že ty progresivní zákony (o nebití dětí) mohou vzniknout respektive být respektovány jenom v takových zemích, kde společnost sama už dospěla na určitou sociokulturní úroveň. Svým způsobem se nám tu tedy zjevuje věčná otázka, zda dříve bylo vejce, či slepice.
Ale přesto: i ta zákonná úprava sama o sobě má svůj autonomní účel - neboť je to právě zase i ona sama (tj. je jedním z faktorů), kdo danou společnost na onom zmíněném sociokulturním vývoji posunuje zase o kousek dál.
Ale přesto: i ta zákonná úprava sama o sobě má svůj autonomní účel - neboť je to právě zase i ona sama (tj. je jedním z faktorů), kdo danou společnost na onom zmíněném sociokulturním vývoji posunuje zase o kousek dál.
JP
Pan Nushart se ptá, co měla ona šikanovaná učitelka vlastně dělat, aby ti ji šikanující žáci pochopili hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním.
To je dozajista "otázka do pranice".
Jako první odpověď se staví jeden holý fakt: nedá se nic dělat, ale podle všeho se jeví, že takto slabá osobnost se nikdy neměla stát učitelkou.
Vykonávat učitelské povolání, to jest stát před třídou přinejmenším potenciálně rozjívených žáků nebo studentů - to prostě vyžaduje kromě ryze pedagogických znalostí i určité ryze osobnostní vlastnosti a vlohy. V řadě naprosto první, schopnost zjednat si autoritu. Takovouto schopnost ona nešťastná učitelka podle všeho měla v míře prakticky nulové.
To samozřejmě v žádném případě neomlouvá ony orgie násilí (psychického a zčásti i ryze fyzického), kterého se na ní oni mladíci dopouštěli.
A nelze se vyhnout srovnání: dozajista každý zažil nějaké kantory, kteří si z těch či oněch důvodů nedokázali ve své třídě udržet dostatečnou autoritu, a leckteří nezbedníci tohoto stavu s požitkem využívali.
Ale opravdu si nedokážu z dřívějších dob ("totality") představit, že by někdy docházelo k natolik cynickému pohrávání si s vlastním učitelem. A tady je nutno položit otázku, do jaké míry je na takovém stavu vinna sama doba. Ta doba, která na místo autority postavila jenom vlastní schopnost sebeprosazení se egoistického jednotlivce, bez ohledu na všechny ostatní.
To je dozajista "otázka do pranice".
Jako první odpověď se staví jeden holý fakt: nedá se nic dělat, ale podle všeho se jeví, že takto slabá osobnost se nikdy neměla stát učitelkou.
Vykonávat učitelské povolání, to jest stát před třídou přinejmenším potenciálně rozjívených žáků nebo studentů - to prostě vyžaduje kromě ryze pedagogických znalostí i určité ryze osobnostní vlastnosti a vlohy. V řadě naprosto první, schopnost zjednat si autoritu. Takovouto schopnost ona nešťastná učitelka podle všeho měla v míře prakticky nulové.
To samozřejmě v žádném případě neomlouvá ony orgie násilí (psychického a zčásti i ryze fyzického), kterého se na ní oni mladíci dopouštěli.
A nelze se vyhnout srovnání: dozajista každý zažil nějaké kantory, kteří si z těch či oněch důvodů nedokázali ve své třídě udržet dostatečnou autoritu, a leckteří nezbedníci tohoto stavu s požitkem využívali.
Ale opravdu si nedokážu z dřívějších dob ("totality") představit, že by někdy docházelo k natolik cynickému pohrávání si s vlastním učitelem. A tady je nutno položit otázku, do jaké míry je na takovém stavu vinna sama doba. Ta doba, která na místo autority postavila jenom vlastní schopnost sebeprosazení se egoistického jednotlivce, bez ohledu na všechny ostatní.
IH
Jak praví "okřídlené" rčení, doba se mění a my se měníme s ní. Zajisté často ne k lepšímu. Neidealizujme si však ani minulost, bylo by to hlavně proto, že lidé tehdy leckdy drželi jazyk za zuby. Z čehož neplyne, že hierarchie nebyla více chráněna a ctěna. Mělo se za to, že důvody pro udržování pořádku jsou dobré.
Vzpomněl jsem si na už hodně dávno přečtenou slavnou knihu W. Goldinga Pán much. To (symbolické ovšem) běsnění chlapců na ostrově našlo určitě inspirační zdroj v proslulé šikaně na anglických školách. Fakt je, že propad do divošství skončil příchodem dospělých. Dnes by si autor mohl být nejistý přesvědčivostí takového rozuzlení knihy.
Dospělí ztratili nemálo z atributů dospělosti a vlády. Vždyť i oblékáním napodobují mladistvé (vzpomeňme na "dospělé" šatičky dětí na zámeckých obrazech). Málokdo si dovolí okřiknout mladého nevychovance na veřejnosti, jako kdysi skoro každý dělník. Cítí k tomu málo oprávnění i málo průpravy. Z dětí se holt stala vzácná květinka a to se jen tak nezmění. Mají právo se nás dospělých nebát, což neplatí zdaleka samozřejmě opačně. Mnozí "dospěláci" proto aspoň spřádají plány na snížení věku pro trestní odpovědnost.
Vzpomněl jsem si na už hodně dávno přečtenou slavnou knihu W. Goldinga Pán much. To (symbolické ovšem) běsnění chlapců na ostrově našlo určitě inspirační zdroj v proslulé šikaně na anglických školách. Fakt je, že propad do divošství skončil příchodem dospělých. Dnes by si autor mohl být nejistý přesvědčivostí takového rozuzlení knihy.
Dospělí ztratili nemálo z atributů dospělosti a vlády. Vždyť i oblékáním napodobují mladistvé (vzpomeňme na "dospělé" šatičky dětí na zámeckých obrazech). Málokdo si dovolí okřiknout mladého nevychovance na veřejnosti, jako kdysi skoro každý dělník. Cítí k tomu málo oprávnění i málo průpravy. Z dětí se holt stala vzácná květinka a to se jen tak nezmění. Mají právo se nás dospělých nebát, což neplatí zdaleka samozřejmě opačně. Mnozí "dospěláci" proto aspoň spřádají plány na snížení věku pro trestní odpovědnost.
March 3, 2016 v 17.45
K tomu, co napsal pan Poláček - tedy, že učitel má mít schopnost získat si přirozeným způsobem autoritu.
Na tom je jistě mnoho pravdy. Otázka zní: kde vzít dostatek takových dobrých učitelů, kteří si vědí rady se zlobivými dětmi a navíc mají i odbornou kvalifikaci?
A druhá otázka zní: Jakou práci mají dělat ony slabé osobnosti, které podle vašich slov nikdy neměly učit? Mají vždycky na výběr?
Na tom je jistě mnoho pravdy. Otázka zní: kde vzít dostatek takových dobrých učitelů, kteří si vědí rady se zlobivými dětmi a navíc mají i odbornou kvalifikaci?
A druhá otázka zní: Jakou práci mají dělat ony slabé osobnosti, které podle vašich slov nikdy neměly učit? Mají vždycky na výběr?
March 3, 2016 v 18.19
Ono když se to tak vezme kolem a kolem, tak bychom nakonec zjistili, že společnost potřebuje ještě mnohem víc kvalitních osobností (a nejen na učitelských postech).
Jenže kde je pořád brát? A taky, co udělat s těmi nekvalitními, že?
Teoreticky je možné, že kvalitních osobností je relativně dost, jenom se jim možná nechce dělat práci, k jaké by se hodili - třeba učit zlobivé děti.
Jenže kde je pořád brát? A taky, co udělat s těmi nekvalitními, že?
Teoreticky je možné, že kvalitních osobností je relativně dost, jenom se jim možná nechce dělat práci, k jaké by se hodili - třeba učit zlobivé děti.
JP
Ano, pane Horáku, to je přesně to o co se jedná (a v podstatě toto jsem měl na mysli s tím poukazem na mizející autority): bývaly doby kdy ve společnosti platilo, že určité věci se prostě dělat nesmějí. A víceméně každý byl oprávněn, i cizího nezbedníka napomenout, ukázat mu jeho hranice. Zatímco dneska? Neustále přicházejí stížnosti od učitelů, že i když oni sami se "odváží" nějak napomenout žáka, že za to vzápětí sklidí zuřivé protesty či dokonce výhrůžky(!) od jejich rodičů, co prý si to vůbec dovolují vůči těm jejich miláčkům. - Tito rodiče mají ovšem své sebevědomí, jsou to mnohdy novozbohatlíci, ti dobře vědí že v životě se uplatní jenom ti s ostrými lokty, tak co oni by si své ratolesti nechali nějak "kazit" jejich učiteli s jejich směšnou morálkou!
V některých afrických regionech prý platí heslo, že "na výchovu jednoho dítěte je zapotřebí celé vesnice". To znamená: každý, bez výjimky každý příslušník oné vesnice je bez dalšího oprávněn a kompetentní k tomu, kterékoli dítě zasvěcovat do tajů toho, co je v životě správné a co nikoli.
A Platón ve svém nástinu toho, jak by měl vypadat ideální stát, v některých případech dokonce požaduje tresty(!) pro dospělé, kteří viděli nedospělce při nějakém nepřípustném jednání, a nezasáhli proti tomu.
Zatímco dneska se zdá, že výchova dětí není nejen věcí společnosti či kolektivu, nýbrž vůbec nikoho. Škola je tu přece výhradně od toho, aby nadějné ratolesti připravila na budoucí kariéru; a rodiče? Ti jsou přece sami zcela vytíženi svým vlastním byznysem, než aby mohli mít ještě čas na takové zbytečnosti, jako někoho vychovávat.
--------------------------------------------
Mimochodem, pane Horáku, s tou svou poznámkou o dělníkovi jste mi připomněl jednu hodně dávnou historku, někdy z šedesátých let. Šli jste tehdy s bratrem v našem sídlišti po ulici, kde právě pracoval nějaký dělník; snad dláždil chodník, nevzpomínám si už přesně. A ten náhle oslovil mého bratra (tehdy snad šesti- či sedmiletého), aby mu za korunu došel koupit nanuka. Což bratr také učinil: nanuka koupil, a přinesl ho - netknutého - dělníkovi zpátky. A ten náhle řekl: "Toho nanuka si nech; já jsem jenom chtěl vyzkoušet, jestli máš dobré srdce!"
Takže, i takoví byli dělníci v těch "totalitních" létech šedesátých...
V některých afrických regionech prý platí heslo, že "na výchovu jednoho dítěte je zapotřebí celé vesnice". To znamená: každý, bez výjimky každý příslušník oné vesnice je bez dalšího oprávněn a kompetentní k tomu, kterékoli dítě zasvěcovat do tajů toho, co je v životě správné a co nikoli.
A Platón ve svém nástinu toho, jak by měl vypadat ideální stát, v některých případech dokonce požaduje tresty(!) pro dospělé, kteří viděli nedospělce při nějakém nepřípustném jednání, a nezasáhli proti tomu.
Zatímco dneska se zdá, že výchova dětí není nejen věcí společnosti či kolektivu, nýbrž vůbec nikoho. Škola je tu přece výhradně od toho, aby nadějné ratolesti připravila na budoucí kariéru; a rodiče? Ti jsou přece sami zcela vytíženi svým vlastním byznysem, než aby mohli mít ještě čas na takové zbytečnosti, jako někoho vychovávat.
--------------------------------------------
Mimochodem, pane Horáku, s tou svou poznámkou o dělníkovi jste mi připomněl jednu hodně dávnou historku, někdy z šedesátých let. Šli jste tehdy s bratrem v našem sídlišti po ulici, kde právě pracoval nějaký dělník; snad dláždil chodník, nevzpomínám si už přesně. A ten náhle oslovil mého bratra (tehdy snad šesti- či sedmiletého), aby mu za korunu došel koupit nanuka. Což bratr také učinil: nanuka koupil, a přinesl ho - netknutého - dělníkovi zpátky. A ten náhle řekl: "Toho nanuka si nech; já jsem jenom chtěl vyzkoušet, jestli máš dobré srdce!"
Takže, i takoví byli dělníci v těch "totalitních" létech šedesátých...
JP
To je dozajista velmi těžká otázka, paní Hájková.
Tady je samozřejmě ve hře celá řada faktorů; ale jmenovitě u české společnosti dokonce někdy mivávám pocit, že jí chybí určitá míra konzervatismu. Totiž toho konzervatismu "zdravého", dejme tomu anglického typu. Čili svým způsobem konzervatismu aristokratického - totiž právě v tom hlubokém přesvědčení, že jsou věci které slušný člověk nikdy a za žádných okolností nesmí dělat. A že za své činy každý ručí svou vlastní osobou. A že kdyby v tomto ohledu selhal, že by to pro něj bylo krajně ostudné.
Česká společnost je oproti tomu tradičně plebejská. To má sice bezpochyby také své nepopiratelné přednosti - tato lidovost například vždy dříve či později demaskuje jakoukoli umělou ideologii.
Ale na straně druhé, toto plebejství všechno v onom pozitivním smyslu aristokraticky ušlechtilé či konzervativně důstojné strhává dolů, na svou vlastní plebejskou úroveň. Plebejec nezná stud; v hospodském prostředí se všechno ztratí v atmosféře všeobecné nenucenosti. A kde chybí stud, tam je dovoleno všechno. Kde pak tady ještě vůbec mohou vznikat skutečné osobnosti? Takové osobnosti, které se dokáží postavit čelem zpovykanému davu, a říci: "Ne, tohle se prostě nedělá!" ?
Tady je samozřejmě ve hře celá řada faktorů; ale jmenovitě u české společnosti dokonce někdy mivávám pocit, že jí chybí určitá míra konzervatismu. Totiž toho konzervatismu "zdravého", dejme tomu anglického typu. Čili svým způsobem konzervatismu aristokratického - totiž právě v tom hlubokém přesvědčení, že jsou věci které slušný člověk nikdy a za žádných okolností nesmí dělat. A že za své činy každý ručí svou vlastní osobou. A že kdyby v tomto ohledu selhal, že by to pro něj bylo krajně ostudné.
Česká společnost je oproti tomu tradičně plebejská. To má sice bezpochyby také své nepopiratelné přednosti - tato lidovost například vždy dříve či později demaskuje jakoukoli umělou ideologii.
Ale na straně druhé, toto plebejství všechno v onom pozitivním smyslu aristokraticky ušlechtilé či konzervativně důstojné strhává dolů, na svou vlastní plebejskou úroveň. Plebejec nezná stud; v hospodském prostředí se všechno ztratí v atmosféře všeobecné nenucenosti. A kde chybí stud, tam je dovoleno všechno. Kde pak tady ještě vůbec mohou vznikat skutečné osobnosti? Takové osobnosti, které se dokáží postavit čelem zpovykanému davu, a říci: "Ne, tohle se prostě nedělá!" ?
March 4, 2016 v 15.01
Když je všechno dovoleno, pane Poláčku, neznamená to, že to všichni musí nebo budou dělat. Člověk se může sám rozhodnout, jak se bude chovat.
Svatý Pavel říkal: Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá (... a proto to nedělejte).
Byl to ovšem také antielitář.
Svatý Pavel říkal: Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá (... a proto to nedělejte).
Byl to ovšem také antielitář.
JP
March 5, 2016 v 13.49
Ano, ne všichni dělají to co vyžaduje (či podporuje) právě aktuální doba.
Ale nedá se nic dělat: naprostá většina se tím "duchem doby" nechá táhnout. A to především směrem dolů.
Ale nedá se nic dělat: naprostá většina se tím "duchem doby" nechá táhnout. A to především směrem dolů.
+ Další komentáře