Český uprchlický kýč

Převládající český vztah k uprchlíkům v mnoha ohledech splňuje Kunderovu definice kýče. Snažíme se vytěsnit ošklivost, strašíme se, poučujeme všechny kolem a dojímáme se na vlastním dojetím: ale jen odsud posud.

Jpehe

Jiří Pehe

16.02.2016 08:00

Použijeme-li definici kýče z pera Milana Kundery, je jednou jeho formou snaha vytěsnit z veřejného prostoru vše ošklivé, třeba i s pomocí lží a zastrašování. Jedním z rysů českého přístupu k uprchlické krizi jsou právě úporné snahy mnohých lidí vytěsnit „ošklivost“ uprchlické krize i uprchlíků. Chceme mít naši zemi i v komplikovaném světě jako takový malebný ladovský obrázek.

Když už se k nám to „nevábné“, co reprezentují uprchlíci, dostane, nejlepším řešením je to zavřít do táborů a center septicky oddělených od veřejnosti. A pokud nám bude Evropská unie pod vedením Německa vnucovat jejich špinavou realitu, kde se přivandrovalci volně potloukají po ulicích se všemi možnými problémy, které to nese, raději z té EU rovnou vystoupíme!

Druhou rovinou politického kýče spojeného s uprchlickou krizí je strašení. Někteří politici založili dokonce na strašení tím, co by i u nás mohlo nastat, pokud nebudeme bdělí a začneme podléhat falešnému soucitu, úspěšný vzestup v průzkumech popularity. Kupříkladu prý potřebujeme v čele vlády i sociální demokracie člověka, který zemi připraví na obranu před migrační vlnou, míní prezident Miloš Zeman v narážce na premiéra Bohuslava Sobotku. Prezident k tomu už nemusí dodávat další podrobnosti. Sobotka prostě zemi na blížící se katastrofu dostatečně nepřipravuje, lépe by to udělal někdo jiný, nejlépe jistě někdo z okruhu lánských pučistů.

Třetí rovinou uprchlického kýče je neustálá snaha poučovat zbytek Evropy o tom, jak jsme to „my“ od počátku dělali dobře. Kdyby nám tak jenom více naslouchali! Vždyť se to u nás kupříkladu přímo hemží experty na islám a katastrofické vize! Víme také, kde kterou hranici nejlépe zavřít a že se mají problémy řešit v zemích, odkud běženci proudí. Samozřejmě nejlépe za cizí peníze, popřípadě s pomocí cizích armád, protože my jsme koneckonců nic nezavinili.

Jedním z rysů českého přístupu k uprchlické krizi jsou úporné snahy mnohých lidí vytěsnit „ošklivost“ uprchlické krize i uprchlíků. Foto Ondřej Mazura, DR

Čtvrtá rovina kýče se pěkně projevila po příjezdu deseti iráckých křesťanů. Pozornost celého národa se zaměřila na těchto deset nebožáků. Kundera pěkně píše, že jednou formou kýče je dojetí z vlastního dojetí. Různé televize nám tedy ukazovaly, co vše pěkného naše štědrá země této desítce přichystala: jídlo, ubytování, obrázkové knihy, ba i učitele češtiny. Dojetím se nejspíš zalykalo i mnoho lidí, kteří jinak dostávají při slově uprchlík osypky.

Deseti „vyvoleným“, které české orgány po mnohaměsíční lustraci uznaly hodnými pobytu u nás, ale kdosi zapomněl říci, že při takovém množství lásky, dobroty a dojetí ze strany české veřejnosti si nesmějí na nic stěžovat! A to ani v případě, kdyby nabízené jídlo nebylo zrovna k jídlu, doktoři v širém okolí je odmítali ošetřit, nebo někteří nezvládli při svých zdravotních obtížích vyšplhat až do bytu v pátém patře bez výtahu. To se pak může všechna ta dobrá vůle rychle obrátit v nenávist vyjadřovanou nejčastěji pregnantním souslovím: „Když se jim tu nelíbí, ať táhnou zpátky.“

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

článek se myslím zásadně mýlí Úterý, 16.Února 2016, 10:07:58

I když celkově bych s článkem souhlasil, v jedné věci se myslím dost mýlí:

"Třetí rovinou uprchlického kýče je neustálá snaha poučovat zbytek Evropy o tom, jak jsme to „my“ od počátku dělali dobře."

My jsme totiž cosi dělali dobře! Já mám podezření, že to, z čeho má většina lidí obavy, nejsou ani tak uprchlíci, ale spíš vznik městských ghet, jako na Západě. A faktem je, že zatímco oni po 2. světové válce tiše segregovali vznikem předměstí a silné střední třídy, u nás tomu reálný socialismus zabránil; možná násilím (asi třemi způsoby - ekonomickým rovnostářstvím, násilnou integrací, a vyšším bezpečnostním dohledem), ale zabránil.

Ano, možná fakticky za ta ghetta může ekonomický liberalismus, a etnická segregace je pak už jen sebenaplňující se proroctví. Ale dokud si neuvědomíme tenhle kompromis (tradeoff), asi nemůžeme těm obavám rozumně čelit, protože (podle mého soudu) vycházejí z nesporného faktu, že těch ghett tu máme méně.

M. Sejrek - Praha

Hoří, má panenko Úterý, 16.Února 2016, 11:21:59

Doporučuji po letech shlédnout tento nadčasový film Miloše Formana. Před řekněme 20 lety jsem nemyslel, že bude znovu tak aktuální.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Samohýle Úterý, 16.Února 2016, 11:44:54

Opravdu máte pocit, že v Česku nejsou ghetta? Opravdu se domníváte, že Romové žijí pospolu s ostatními?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 16.Února 2016, 12:12:55

Ta až groteskní kýčovitost (zůstaňme u tohoto označení) se v plné nahotě vyjeví především tehdy, když si porovnáme určité proporce: v Německu jenom za minulý rok přijali milión uprchlíků - zatímco v českém mediálním prostředí se udělá velká sláva z toho, že země přijala deset (!!) osob (a to ještě pečlivě selektovaných).

Ano, český národ se rád dojímá svou vlastní dobrotivostí. A hlavně, když ho to - skoro - nic nestojí.

Petrasek Milan - penzista

Vnímání zla a nutnost kýče Úterý, 16.Února 2016, 18:39:20

Zbývá jen, pane Pehe přiblížit se důvodům, které nám zdejším občanům neusnadňují vybřednutí z objetí kýče.
Kde se bere ta zdejší bravurní schopnost se kterou vytěsňujeme ošklivost, strašíme se, poučujeme všechny kolem a dojímáme se na vlastním dojetím.
Kundera připomíná poznatek o významu terapeutické funkce kýče ve společnostech, které soudí silně pod vlivem manicheistického pojetí - dualismus dobra a zla.
Pokud nejsme schopni seznat svůj podíl na zlu okolního prostředí jehož jsme součástí, tak zůstáváme neschopní vnímání a ovlivňování kýče.
V nesprávném světě není správného života (Adorno).
A bez kýče buď není života vůbec, nebo podpsa.......bych si já tak trochu vyhroceně a mezi námi skalními manicheisty přisolil.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Kolaříkovi Úterý, 16.Února 2016, 20:27:23

"Opravdu máte pocit, že v Česku nejsou ghetta? Opravdu se domníváte, že Romové žijí pospolu s ostatními?"

Ne, a nic takového jsem nepsal. Ale myslím si, že je to u nás v tomto směru daleko lepší než na Západě a že se situace po revoluci značně zhoršila. Pokud vím, tak bývalý režim až na výjimky (Chanov) usiloval o to Romy asimilovat (a kromě toho lidé neměli tolik na výběr se sami segregovat).

Třeba v Praze žádná opravdu špatná čtvrť není (mezi ty horší patří Žižkov, a třeba já mám Romy za sousedy, přestože bydlím v té lepší části); chvíli po revoluci existovala obava, že by se z ní mohlo stát sídliště Jižní město (kde jsem vyrůstal v 80. letech, a byli tam i Romové), ale nakonec k tomu nedošlo, protože nedošlo k dohnání Západu co do životní úrovně střední třídy (z toho, co bylo po Listopadu "králíkárnami", jsou dnes pro mnoho lidí nedostupné byty).

V mém příspěvku mi jde jen a pouze o to, o že jde o validní hypotézu - lidé se obávají ghettoizace (a právem - vidí, jak to vypadá na Západě, jelikož tam dnes mohou cestovat). Rád si ji nechám fakticky vyvrátit. Že pak svým ekonomickým chováním tu segregaci dost možná sami způsobují - to je věc druhá. (Ostatně - někde jsem nedávno slyšel, že rozvoj automobilismu v USA byl právě částečně dán snahou o vlastní segregaci bělošských středních vrstev na předměstí.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.