Chci přispět X

Obrana nacionalismu

Nacionalismus nemusí být jen upadlý, xenofobní a agresivní. Být hrdým českým nacionalistou znalým vlastních dějin, kultury a tradice v tom dobrém i zlém, není vůbec na škodu.

Můj učitel bohemistiky Alexandr Stich, blahé paměti, s oblibou říkával, že je čtyřnásobný nacionalista. Český, samozřejmě; ale také slovenský, polský a slovinský. A dodával ještě, že by byl rád třeba i nacionalistou italským, chorvatským a dánským, ale aby mohl být člověk nacionalista, musí o tom národu něco vědět.

Nacionalista podle Sticha je ten, kdo má k danému národu nejen emoční vztah, ale také o něm, o jeho historii i současnosti mnoho ví. On sám se narodil na Slovensku, žil a pracoval v Čechách, do Polska i Slovinska často jezdil, měl tam mnoho přátel, ovládal jazyk i do jemnějších zákoutí a sledoval tamní kulturu a společnost. Je tedy zřejmě možné být vícenásobným, multi-nacionalistou. Jen to dá jistou námahu.

Zajímavé na tomto pojetí nacionalismu je také to, že není výlučný. Dokonce se dá říci, že jeden takto uchopený, kulturní nacionalismus přivolává další. S kolika národy se dokážeš do určité míry ztotožnit, tolikrát jsi člověkem.

Je to dobrý protilék na všechny zúžené, ochuzené, upadlé formy nacionalismu, kterým z bohatství národního dědictví, jeho myšlenkového odkazu, kultury, slovesnosti a humoru zbyde pár leckdy primitivních hesel, zploštělý a nevábný jazyk a agresivita ke všemu, co je v něčem trochu odlišné.

V poslední době to v Česku vypadá, že nacionalismus, vlastenectví nebo láska k vlasti se staly doménou lidí, kteří si s podobným hluboce promyšleným přístupem příliš hlavu nelámou. Po zhruba dvou desetiletích, kdy hesla jako „Nic než národ“ a vůbec zaklínání se vlastním národem znělo až na výjimky pouze z úst skinheadů nebo marginálních a celkem bezvýznamných straniček, se dnes něco mění. Obrana národa a jeho zájmů a hodnot se stává programem části politického mainstreamu.

Když se národ stává cenným a hojně využívaným politickým heslem, svědčí to o jediném: je pociťováno ohrožení, další existence národa se stává pro mnoho lidí nejistou, proto je třeba se upevnit ve společné identitě. Druhá republika po mnichovské operaci bez umrtvení byla plná emotivních řečí o národu, jeho zájmu, jeho přežití, jeho hodnotách, tradicích a velkých postavách. Jenže to všechno bylo pouze dokladem toho, že ten národ měl na kahánku.

Opravdový patriot by uprchlíky přivítal a upozornil na tradici české pohostinnosti. Foto 4.bp.blogspot.com

Zdá se, že dnes se řada lidí dívá na uprchlickou vlnu a islám s podobnou hrůzou, s jakou naši prarodiče sledovali vzestup nacismu. Pro někoho je dnešní Evropská unie stejná, jako bylo nacistické či sovětské impérium. Šíří se jistá apokalyptická nálada, očekávání blížícího se kolapsu, zásadní změny, konce světa tak, jak ho známe. Uchýlit se k národu, k poutu krve a společného dějinného údělu jako k jakési poslední záchraně, k jakémusi mystickému prazdroji skutečných hodnot, je pro mnohé tou správnou volbou.

Mnozí Češi jsou znechuceni názory a chováním jiných Čechů k uprchlíkům, srovnávají je s Němci či Rakušany a na základě toho srovnání nad Čechy lámou hůl. Jiní jsou zase znechuceni tím, co považují za sebemrskačství a přehnanou, od reality odtrženou kritiku. Ve skutečnosti každý národ potřebuje čas od času pořádně vymrskat. Ti, kdo mrskají, i ti, kdo proti tomu prskají, jsou ale přesto spojeni jistým zvláštním poutem.

Možná je to naivní, ale věřím, že z ohrožení upadlým, do sebe se uzavírajícím nacionalismem nám může pomoci opět nacionalismus. Vědomé a sebevědomé rozvíjení tradic vlastní kultury, hluboké a nezúžené poznání vlastních dějin, vstřícnost k druhým na základě toho, co máme společného: to je postoj, který proti pouhé hrdosti na to, že jsem Čech (a často ve skutečnosti ani nevím, co to obnáší), staví opět hrdost, ale vědomou si vlastních omezení a zasazenou do širších vztahů.

Hrdý český nacionalista by mohl uprchlíkům, kteří dnes procházejí přes Čechy, Moravu a Slezsko a mnohdy jen čekají na to, až budou moci Českou republiku opustit, říci:

„Rád vám, pokud budete chtít, poskytnu azyl a zázemí. Pohostinnost přece patřila v těch lepších chvílích k dobrým českým tradicím. Budu rád, když se kromě zvládnutí češtiny, kterou tu budete potřebovat, naučíte i něco z naší bohaté kultury, literatury a umění. Nabídneme vám kurzy, kde se o tom všem budete moci něco dozvědět.

Nevím, jestli to budete mít vždy ve všem jednoduché před zdejšími úřady. Rád bych slíbil, že zde budete chráněni jak před náboženským extremismem, tak před xenofobií a rasismem. V našich dějinách se bohužel čas od času vyskytovalo obojí. Ale pokoušíme se s tím něco udělat. Nebudou vás tady neustále sledovat jako v policejním státu, ale bude se důsledně dbát na to, aby prostor svobody pro všechny nebyl nikým umenšován. Ať je to cizinec, nebo našinec.

My, Češi, jsme sice malý národ, ale v některých okamžicích dějin a v některých postavách jsme dokázali být velcí. Jako příslušníci malého národa víme, jaké to je, žít v neustálé nejistotě a strachu z mocných sousedů, být hříčkou v rukou impérií, kolísat mezi pocity méněcennosti a jejich vybíjením na těch ještě menších. Jsou jistě lákavější země a větší a zajímavější národy. Tady jsme my, a i když máme jisté obavy z budoucnosti, jsme připraveni vás přijmout. Vítejte.“

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

" Tady jsme my, a i když máme jisté obavy z budoucnosti, jsme připraveni vás přijmout. Vítejte.“ Středa, 7.Října 2015, 18:35:47

Take by ovsem mel dodat. Prosime vas budte trpelivy a nenicte provizorni zarizeni, ve kterych vas ubytovavame. Vystavba novych bytu pro miliony lidi chce svuj cas. Jste uz mimo nebezpeci prosime vas proto abyste neresili sve spory nozi a zeleznymi tycemi. Zraneni, ktera si zpusobite musime lecit na naklady naseho zdravotnickeho systemu, ve kterem pak mohou chybet prostredky na osetreni zkrvavenych nohou vasich bratru, kteri priputuji za vami. Prosime vas nechtejte po svych unavenych bratrech penize za koupani. Vodu i sprchy jsme vam dali zadarmo jako projev naseho soucitu a solidarity. Bratri muslimove nenapadejte, netyrejte a neohrozujte na zivote sve bratry krestany, v Evrope je krestanstvi povoleno. Prosime vas nezlobte se, ze musite chvili pockat, nez se najedi zeny a hladove deti u nas je to zvykem. I pri nasich nedostatecnych kapacitach se na vas dostane a domnivame se ze dospely muz bez problemu zvladne hodinove cekani na jidlo, zvlaste kdyz nema nic jineho na praci.
A vposled bratri uprchlici, nereste sve sexualni problemy znasilnovanim svych prchajicich sester, nejsou z toho stastne. A vezte , ze mi v Evrope znasilnenou zenu nekamenujeme, ale nasilnik muz putuje do vezeni, dokonce na zaklade svedectvi jedine a to i znasilnene zeny. Take uz vime, ze z onanie se neslepne.

http://www.welt.de/politik/deutschland/article147307178/Albaner-sollen-Duschgebuehr-verlangt-haben.html

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382670-polibek-malem-vyvolal-nepokoje-v-nemeckem-uprchlickem-zarizeni.html

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382698-uprchlici-se-v-nemecku-porvali-o-sprchy-albanci-chteli-za-pristup-do-koupelny-penize.html











David Unger - psycholog, Kroměříž

Kvalitní a podnětný článek Středa, 7.Října 2015, 22:00:36

Vnímám však rozdíl (možná nesprávně, nechť mě odborníci poučí), mezi vlastenectvím a nacionalismem. Rainer Maria Rielke byl zřejmě český vlastenec (ve smyslu Čechy), ale ne nacionalista (ve smyslu českého národa). Ale není ten rozdíl ještě v něčem? Není vícenásobný nacionalista "contradictio in adiecto"? Není v samotném pojmu nacionalismu skryto to, co se s tolerancí k jiným národům neslučuje? Záleží totiž na výkladu pojmu a já ho tolerantně narozdíl od pana Outraty nevnímám.

Jen chci autorovi připomenout, že český nacionalismus je záležitostí 19. století, na Moravu a do Slezska dorazil přibližně o generaci později než do Čech. Také to, že Češi byli někdy (především ve 20. století) "hříčkou v rukou impérií" byla jejich historická volba. To je důležité si uvědomit.

Někdo má pozitivní vztah k českému národu. Někdo prožívá více vlastenectví k zemi a u nás jsou historické země tři.

To, kde jsme na tom s českým nacionalismem, si můžeme ilustrovat na následujícím srovnání. Máme dva poslance tehdejšího parlamentu - Říšské rady, dvě historické osobnosti, dva současníky, kteří se narodili na našem území. Po tom prvním, Karlu Havlíčkovi Borovském, je pojmenováno u nás asi 90 ulic, 25 náměstí, 7 nábřeží, 1 město a 1 vesnice... Po tom druhém, Hansi Kudlichovi, jen jedna jediná rozhledna poblíž jeho rodiště. Pro ty, kdo tuto osobnost neznáte, tak to byl levicově smýšlející poslanec z "našeho" Slezska, který podal návrh na zrušení poddanství, ten byl schválen a osvobodil 14 milionů poddaných. V podstatě srovnatelné osobnosti. Největší přínos Karla Havlíčka podle mě např. byl v tom, že se postavil panslavismu a byl významným publicistou.

Kdo chce být dnes uvědomělým Čechem, k čemu se má hlásit? K českému národnímu obrození, které v důsledku vedlo k separatismu a područí dvou totalitních mocností? K České republice, která jako stát vznikla (pod názvem Česká socialistická republika) 1.1.1969 z rozhodnutí tehdejšího ÚV KSČ za přítomnosti okupačních armád? K českému jazyku, který byl v 19. století obnoven, z velké části uměle vytvořen obrozenci a jeho nositeli byly "jen" asi tři pětiny obyvatel českých zemí? K historii Českého království, Moravského markrabství a Slezského vévodství, jejichž zemské sněmy však nikdy neodhlasovaly vznik ČSR, a tyto celky nebyly dosud de iure zrušeny, ale dávno nefungují? K Zemi české a moravskoslezské které byly rovněž zrušeny komunisty k 1.1.1949 a po r. 1989 navzdory masovému volání za 25 let neobnoveny? K české hymně, kde se zpívá jen o Zemi české, z nichž navíc byli obyvatelé německého jazyka vyhnáni a tento zločin nebyl dosud dostatečně reflektován a uznán? K československé vlajce, která je používaná i Českou republikou v rozporu s usnesením tehdejšího ještě československého Federálního shromážděn? K českým králům, když byla monarchie před sto lety zrušena? K osobě českého prezidenta, který byl zvolen nejen díky nacionalistické antiněmecké rétorice, ale který dlouhodobě nedodržuje nejen slova daná voličům před volbami, ale ani svá slova během výkonu funkce, který svými výroky uráží celé skupiny obyvatel, rozděluje a nespojuje, a neustále hraje na (nezdravou) nacionalistickou notu? Zbývá česká hokejová reprezentace v čele s Vladimírem Růžičkou, jejichž hokejová sláva se jistě vrátí, když všichni budem skákat, protože "Kdo neskáče není Čech".

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Kuchejdo, Středa, 7.Října 2015, 23:07:26

že z onanie se slepne, tvrdili ještě počátkem 20. století katoličtí katecheti...

Jinak jsem rád, že se zastáváte uprchlíků, pokud jde o sprchy či jídlo a že hájíte muslimské ženy před znásilňováním. To je skvělé a jsme v tom na jedné lodi.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Demagog Unger aby se nechytil, že ano:) Středa, 7.Října 2015, 23:21:18

Češtinu by Unger povolil nanejvýš jako jako jazyk služebnictva - bez obrození by se k ničemu jinému ostatně nehodil.
Do područí totalitních velmocí bychom se nedostali, protože by z nás všech byli nacionálně uvědomělí Němci, a tak bychom si Führera zvolili sami, dobrovolně a nadšeně a vítali bychom jej všichni tak jako naši sudetoněmečtí spoluobčané na podzim 1938...

D. Unger by pak dnes působil v komisi pro odhalování podvratného českého nacionalismu, jehož zbytky by někde ještě pořežívaly a kazily by krásně německy uniformní ráz země České, Moravské či Slezské. Jo, to by byly časy...:) Škoda že ti zpropadení obrozenci a pak ještě zločinec Masaryk a ultrazločinec Beneš všechno zničili...

Filip Outrata - Praha

D: Ungerovi Středa, 7.Října 2015, 23:47:41

"Vícenásobný nacionalista" je jistě paradoxní vyjádření. Právě proto ho A. Stich použil. Byl totiž skutečně nacionalista nikoli primárně ve smyslu zemském, ale spíše ve smyslu jazykovém/národním. Neignoroval přínos např. německy mluvících obyvatel Českých zemí, uznával jej, ale jeho zájem se k tomu přednostně nezaměřoval (na rozdíl od některých jeho žáků, zejména Václava Petrboka).

Stichův jazykově-kulturní nacionalismus se nepochybně nevylučoval s jinými, naopak se s nimi vhodně doplňoval. Je ovšem jisté, že jde o značně jiný druh nacionalismu než je ten výlučný, agresivní.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Ukázka (xenofobního) nacionalismu v praxi Čtvrtek, 8.Října 2015, 17:36:32

a ještě nálepkování oponenta v diskusi, to jsme se zde nedočkali od pana Plevy poprvé. Takovou agresivní reakci používá vždy, když je konfrontován s historickými i současnými fakty, které jsou mu nepohodlné.

Nicméně dva výklady pojmu nacionalismus mi přijdou zajímavé k diskusi. Převažuje ten, ke kterému se hlásím já, že každý nacionalismus v sobě obsahuje určitou agresi a intoleranci. I kdybych se přiklonil k výkladu pana Outraty (a Sticha), kladu si otázku, co nám přinesl jazykově-etnický nacionalismus, ke kterému se hlásí, dobrého? Připomenu prodloužení a následky první světové války (která začala jako imperiální), druhou světovou válku a všechny další následky. Balkán se stal díky východnímu pojetí národa "sudem s prachem" po celé dvacáté století, začalo to Balkánskými válkami, aktivitou srbského teroristického státu a skončilo to válkou v Jugoslávii a problematikou Kosova. Rakousko-Uhersko bylo na nenacionálním principu. Poválečné Rakousko a před ním dávno Švýcarsko naopak budovali státnost na nejazykovém principu a se TAKÉ Švýcarsko stalo ostrovem míru uprostřed válečného běsnění v Evropě.

Jsem přesvědčen, že budoucnost evropské integrace je v překonání moderních národů a národních států. To je podstata integrace, která začala překonáním německého a francouzského nacionalismu.

Mám jen otázku na pana Outratu (případně i další, kteří chtějí věcně diskutovat), v čem tkví u nás mnou uvedený příklad takového rozdílu mezi Karlem Havlíčkem Borovskýma Hansem Kudlichem. Hans Kudlich přitom neměl s Německem nic společného, kromě nářečí svých předků, kteří do Slezska přišli někdy ve středověku. Jaký má význam pro dnešek?

Filip Outrata - Praha

K významu českého nacionalismu Čtvrtek, 8.Října 2015, 19:48:7

Pokusím se odpovědět na některé otázky vznesené panem Ungerem. A také musím něco upřesnit.

"Rakousko-Uhersko bylo na nenacionálním principu." To je dost zavádějící tvrzení, minimálně z jedné poloviny (-Uhersko) to neplatí vůbec: Uhersko bylo maďarský nacionální stát jako řemen. Mnoho z vývoje na Balkáně je dáno právě postojem maďarského vládnoucího národa k menšinám (zejm. Rumunům).
Pokud jde o předlitavské Rakousko, to sice bylo skutečně na jakémsi nadnárodním principu, respektive centrální vláda vyvažovala jednotlivé nacionalismy mezi sebou, ale v průběhu 19. století se ukázalo, že takový model zřejmě nemá budoucnost.

Je ale potřeba se vrátit dále do minulosti. A. Stich stále upozorňoval na to, že český jazykový nacionalismus vůbec není vynálezem 19. století a obrození, ale má daleko starší, barokní kořeny. Obrozenci na nich stavěli. Jinak řečeno, spojení zemského patriotismu (Koruna česká jako historický celek) a jazykového vlastenectví ("jazyk svatováclavský" - čeština) má hlubší kořeny, než by se zdálo.

Z mého pohledu je odpověď na otázku, co nám přinesl český jazykově-etnický nacionalismus, jasná: přinesl nám českou literaturu, která má svoji nezaměnitelnou kvalitu a hodnotu, a obecně českou kulturu. Pokud tomu dobře rozumím, pane Ungere, podle Vás by bylo lepší, kdyby se české etnikum včlenilo do německého podobně, jako dříve polabští nebo pobaltští Slované. Podle mne (a A. Sticha) ne.

Význam pro dnešek je v tom, že česká kultura, duchovnost, myšlení ve své lepší stránce je přínosem pro evropskou jednotu v rozmanitosti, ve kterou (možná naivně) věřím. Pokud české země byly okrajovým prostorem německého jazykového prostoru, nebylo by tomu tak.

"Překonání moderních národů" je podle mne naivní myšlenka v tom, že ve skutečnosti žádné moderní národy neexistují.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Jenom nevím, jestli D. Unger nechápe, Čtvrtek, 8.Října 2015, 21:24:15

co se mu tady snažíme vysvětlit, nebo to zkrátka pochopit nechce. F. Outrata to říká krásně, přesně a se svatou trpělivostí, tak možná to konečně zabere.

Ještě k tomu přidám následující. D. Unger vytrvale staví alternativu, která reálně neexistovala. Na počátku 19. století nebyl pro česky (ale ani pro německy) hovořící obyvatele českých zemí výběr: buď jazykově-etnický, "moderní" nacionalismus, ANEBO zemské vlastenectví. Žádná taková reálná alternativa se nenabízela. Alternativa zněla jinak: buď etnický český, anebo etnicky německý nacionalismus. Zemský patriotismus, ať nám může být jakkoli sympatický, zkrátka pomalu, ale jistě a nenávratně končil, odzvonilo mu, a D. Unger může za něj prolít hektolitry slz jako rekviem, ale nic tím nezmění.
Ostatně, nikde v Evropě se žádné zemské vlastenectví v 19. stol. neprosadilo, naopak, všude zvítězil nacionalismus, ve střední a východní Evropě pak bez výjimky definovaný etnicko-jazykově. Je absurdní, že etnicko-jazykový nacionalismus Ungerovi nevadí, pokud byl zaměřen proti Rusům (naopak nacionalismus pobaltských národů, Finů či Ukrajinců dokonce Unger kupodivu chválí...).

A podíváme-li se na situaci tedy takto, pak to F. Outrata vyjádřil velmi pregnantně a srozumitelně. Nebýt etnicko-jazykového nacionalismu (malých a středních národů), exitovalo by v Evropě jenom pár velkých národů a jazyků a všichni ostatní by se asimilovali. A to by byla veliká kulturní škoda. Evropy by dnes zkrátka nebyla tak rozmanitá, jak je.

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Outratovi Pátek, 9.Října 2015, 00:04:39

Pan Outrata tvrdí, že Rakousko bylo skutečně nadnárodním státem, ale redukuje nadnárodnost jen na "centrální vládu", která národy vyvažovala. Skutečnost byla taková, že na nenacionálním principu fungovalo celé soustátí, říšský parlament, zemské sněmy a vlády, okresní i komunální struktury, bezpečnostní složky. Nevím proč toto pan Outrata opomíjí. Souhlasím s tím, že se ukázalo, že nadnárodní princip v podunajské monarchii se stal neudržitelným, a to díky jazykovému nacionalismu, který zde hájí pan Outrata.

Jsou mi v diskusi podsouvány dvě věci, které jsem nikdy netvrdil. Že mělo české etnikum splynout s německým a že měl dále fungovat zemský feudální patriotismus. Prý to "vytrvale stavím", což je lež. Přitom jsem hovořil o současnosti, že jsem pro PŘEKONÁNÍ starého zemského patriotismu a nacionalismu 19. století na nové úrovni vlastenectví a federalismu na neetnicky a nejazykovém principu. Pokud by v 19. století nedošlo k obnově češtiny, ale převzetí němčiny, neznamenalo by to přeci splynutí s německým národem, žádné rozplynutí v Německé říši (to ani německy mluvící Rakušané přece nechtěli, protože odmítli hodit přes palubu Jihoslovany, Haličany a národy Uherska), ale pragmatické rozhodnutí v tom, že bychom nemuseli složitě vytvářet české vědecké pojmosloví, ale tuto energii směřovat jinam. Češi zvolili cestu obnovení češtiny, čímž de facto vznikl z 1/3 umělý jazyk. Takže žádná "svatováclavská čeština". Byla by to irská cesta a má někdo pocit, že by se moderní Irové rozplynuli v v anglickém národu a vzdali se staré irské literatury?

Pan Outrata rovněž vytváří mýtus, jako kdyby stará literatura v češtině byla vytvořena díky jazykovému nacionalismu. Jakoby nacionalismus 19. století bylo před českou barokní literaturou. Český nacionalismus však vznikl mnohem později a i kdybychom dnes mluvili německy a byli druhým Švýcarskem, jak to sliboval ve Versailles českými nacionalisty opěvovaný dr. Beneš, stará česká literatura by zůstala.

Pan Outrata píše, že "význam pro dnešek je v tom, že česká kultura, duchovnost, myšlení ve své lepší stránce je přínosem pro evropskou jednotu v rozmanitosti." Třeba bude souhlasit, i s tím, že význam pro dnešek je v tom, že moravská kultura, duchovnost, myšlení ve své lepší stránce je přínosem pro českou, středoevropskou a evropskou jednotu v rozmanitosti."

Koruna česká byl velmi proměnlivý historický "celek" (často spojený jen osobou panovníka, někdy ani to ne), který po staletí v různých dobách kolísal od jednoty k různosti a zase zpět. Jednotlivé země si povětšinou ponechávali od 12. století svou svébytnost (kulturní, právní i politickou). Jazykové vlastenectví v našich zemích je protimluv. Jazyků tu bylo více a náboženství ještě více.

Z kulturního hlediska prosazení jazykového (českého) nacionalismu v našich zemích znamenalo jednoznačně ochuzení.

Pod pojmem moderní český národ jsem myslel jednotný národ pro země Koruny české z 19. století, který přetrvává dodnes.

Mrzí mne, že se pan Outrata nijak nevyjadřuje k opomíjení osobností, které nezapadají do jazykově nacionalistického obrozeneckého kánonu.

Filip Outrata - Praha

D. Ungerovi krátce Pátek, 9.Října 2015, 00:38:27

Máte pravdu, že jsem se zapomněl vyjádřit k opomíjení osobností jako byl Hans Kudlich. Toto opomíjení je špatné, jakkoli je pochopitelné vzhledem k vývoji česko-německých vztahů. Je záhodno pracovat na tom, aby osobnosti, které co do myšlenkového významu a působení jsou srovnatelné, byly také pokud možno uváděny společně. Ať již byl jejich jazyk jakýkoli.

Není mi zcela jasné, jak by mělo vypadat to překonání nacionalismu "na nové úrovni vlastenectví a federalismu na neetnicky a nejazykovém principu". Kdybych měl mluvit o sobě, považuji se za Evropana a stoupence užší integrace Evropy, k Němcům a Německu mám vztah myslím velice dobrý a považuji se za germanofila, a zároveň jsem přirozeně zakotven v národní identitě jazykově české.

Nevidím v tom žádný rozpor a napětí, naopak. V setkávání s německými (a jinými) přáteli si uvědomuji, nakolik je moje česká národní identita obohacením pro ně stejně, jako je jejich německá identita obohacením pro mne. Nemyslím, že někdy dojde k rozpuštění těchto identit v jakési nové neetnické a nejazykové identitě...

S tím, že moravská (stejně jako slezská) kultura, duchovnost, mentalita je ve své lepší stránce obohacením pro českou, středoevropskou a evropskou jednotu v rozmanitosti souhlasím velmi vřele.

Ještě mě zaujala myšlenka, že by práce na vytvoření českého vědeckého pojmosloví obrozenci byla jakousi zbytečnou námahou. Přiznám se, že mám na to zcela jiný názor. Žádná intelektuální nebo kulturní námaha není podle mne zbytečná, naopak podněcuje další aktivity. Nemluvě o tom, že mne stále fascinuje např. bohatství názvů rostlin a živočichů v češtině, které naplno vynikne např. ve srovnání s angličtinou. Takže jsem velmi rád, že se tehdy věnovali právě tomuto.

Jinak děkuji za velmi zajímavou diskusi (tímto ji ovšem nechci ukončovat).

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Poslanec Havlíček a poslanec Kudlich Pátek, 9.Října 2015, 10:13:42

Karel Havlíček byl skutečně asi půl roku poslancem Říšské rady, ale na tom se jeho sláva nezakládá.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Tak Iry by z nás chtěl mít D. Unger! Pátek, 9.Října 2015, 15:18:55

Jenom nestihl připomenout, že irská identita je dána mj. tím, že Irsko je ostrov, dále nábožensky (i když v tomto smyslu je tu samozřejmě komplikace se Severním Irskem) a zejména pak opomněl tvrdý bristký útisk, hladomor, masovou emigraci - a v poválečné době aktivity IRA atd.
Tak takhle by si D. Unger, prý křesťan, představoval alternativní dějiny (původně) neměmecky hovořících obyvatel našich zemí, kdyby nebylo toho zlořečeného národního obrození. Abychom pochcípali při neúrodě brambor a nekazili mu jeho velkoněmecké sny...

Vybarvuje se nám, fašounek, čím dál víc. Když jsem psal, že by češtinu připustil jen jako jazyk služek, nemýlil jsem se vůbec, ba naopak! Každý nechť sám posoudí, jak daleko je Unger od R. Heydricha a jeho výroku, že "tento prostor je a bude německý a Čech zde nemá co pohledávat..."
Myslím, že by tento člověk vůbe neměl používat češtinu. Je to zneuctění českého jazyka a všech slušných lidí, kdo jej používají.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Outrato, Pátek, 9.Října 2015, 17:00:37

děkuji Vám za poslední komentář, v mnohém se shodujeme a hovoříte mi z duše. I já se cítím Evropanem, možná více Středoevropanem a jsem stoupencem užší evropské integrace.

Lišíme se v podstatě v definici nacionalismu a otázce, zda je dnes překonaný nebo ne. Já se na rozdíl od vás hlásím především k vlastenectví. Nemám už dnes tolik potřebu spojovat česky mluvící obyvatelstvo našeho státu do jednotného jazykového národa ve smyslu 19. století, z toho důvodu, že pominul zásadní důvod, proč v 19. století jednotný český národ vznikl. Tj. obava z realizace velkoněmecké varianty. Ta již dávno nehrozí.

Spíše se dnes obávám nacionalismu českého, který vystupuje na povrch stále v silnější míře a projevuje se např. reakcí velké části české politické reprezentace v uprchlické krizi nebo i např. v kauze dětí p. Michalákové. Ani nejde o tyto dva jevy samotné, jako spíše o to, o čem vypovídají.

Ještě jednou děkuji, pane Outrato, za článek a celou diskusi. Od pana Kubičky alespoň víme, na čem se nezakládá velikost Karla Havlíčka, přitom otázka padla na opomíjení osobností, které nezapadají do jazykově nacionalistického obrozeneckého kánonu. Jsem rád, pokud i ve vás najdu pro tuto nápravu spojence.

Filip Outrata - Praha

Myslím, že český nacionalismus Sobota, 10.Října 2015, 01:11:24

není jedinou příčinou reakcí části české veřejnosti na uprchlíky nebo na kauzu paní Michalákové. Nejspíš není ani příčinou nejdůležitější. Jde tam o pohled na svět, o hodnoty v obecném smyslu, o přístup k informacím atd. Možná se něco z toho spojuje s nacionalistickým šovinismem, ale to je extrém jako každý jiný.

Rád se budu podílet na jakékoli aktivitě, která bude napravovat všechna pokřivení obrazu minulosti a její rozmanitosti a pestrosti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.