Služebníci světla nebo tmy?

Otázka pomáhání uprchlíkům je výzvou pro všechny věřící. Různé hlasy volající po vybírání vhodných k pomoci dávají vzpomenout na evangelický příběh o samaritánovi, který v nouzi pomáhá i znepřátelenému.

Jeden z autorů Nového zákona, křesťanské části Bible, píšící pod jménem Jan, má ve svém 1. listu překvapivou a velmi stručnou větu: Nedivte se, bratří, když vás svět nenávidí (1J 3, 13). Vede ostrou hranici mezi světem a společenstvím křesťanů, mezi služebníky temnot a služebníky světla. Tato věta je nebezpečná. Může vést k sektářskému postoji. K přesvědčení, že zde jsme my spravedliví a tam venku jsou hříšníci.

Takové povyšování Ježíš výslovně odmítá. V Lukášově evangeliu uvádí příklad dvou, kteří vstoupili do chrámu. Jeden, byl to farizeus, příslušník hnutí, které usilovalo o přísné naplňování Zákona, se modlí: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. Celník, tedy člověk podnikající s platbami ve prospěch římských okupantů, si je vědom, že nemá Bohu co nabídnout a omezí se na prosbu: Bože, slituj se nade mnou hříšným.

Ježíš nepochválí toho spravedlivého, který si je vědom své spravedlnosti. Shrne poučení z příběhu: Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. (Lk 18, 9 – 14).

Na Ježíšovo podobenství zapomněli a Janovu větu si dobře osvojili křesťanští sektáři. Mám na mysli křesťany, kteří jsou přesvědčeni, že jsou těmi správnými, obrácenými a znovuzrozenými křesťany, zatímco my ostatní jsme politováníhodnými hříšníky. V USA je mohutné hnutí čítající desítky milionů stoupenců, kterému se tam říká born-again christianity, a které je oporou agresivní politiky.

A přece jsou situace, kdy se na začátku připomenutý biblický výrok ukazuje oprávněný. Asi ne v situaci, že by jím někdo chlubil sám a sebou a opovrhoval druhými. Přesto nutno uznat, že i mezi křesťany je smýšlení světské a smýšlení duchovní, služba světlu a služba tmě.

Po upozornění na odpor světa vůči Ježíšovým učedníkům pokračuje Jan v další větě výkladem: My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. (1J 3, 14).

Jednat humánně, všímat si potřeb bližních, být ochotný pomoct, to je služba životu. Kdo tak činí, i když si nedává nálepku „křesťan“, slouží životu, uskutečňuje etiku úcty k životu, jak tomu říkal Albert Schweitzer. Kdo se odvrátil od civilizace smrti a jedná alternativně, jedná ve smyslu a duchu Ježíšově.

Činitelé křesťanských církví mají plnou pusu lásky k bližním. Autor 1. listu Janova jim adresuje prostou výzvu: nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. (1J 3, 18) Je-li kdo služebníkem života, je-li kdo ve službě světlu nebo smýšlí-li podle cynických měřítek úspěchu, vlivu, bohatství a moci, to se osvědčuje na konkrétních případech.

Naše doba je plná výzev, které neumožňují neutralitu. Řečeno podle Apokalypsy, závěrečného spisu Bible, lze být horký nebo studený, ale kdo je vlažný, je odmítnut (srov. Zj 3, 15,16). V těchto dnech je nepochybně takovou příležitostí ukázat, kam člověk patří téma migrantů.

Jistěže stát je charakterizován územím, obyvatelstvem a suverénní státní mocí. Žádný stát neumožňuje zcela volný pohyb obyvatelstva. Zejména moderní sociální stát počítá se službou státu občanovi v různých situacích (nemoc, ztráta zaměstnání nebo bydliště a podobně) a tuto službu si občané solidárně kompenzují odvody z příjmů na zdravotní a sociální zabezpečení. Tato služba státu tvoří navzdory rozvratným pokusům pravice stále daleko největší část státního rozpočtu.

Česká republika a obdobně jiné státy z našeho civilizačního okruhu chrání své území a trestá takové delikty, jako je násilné překročení státní hranice (§ 339), organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (§ 340) a napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky (§ 341 Trestního zákoníku, č. 40/2009 Sb.), aniž by to někdo zpochybnil.

Samaritánství
V některých regionech východního Středomoří a v některých částech Afriky je však zoufalá humanitární situace způsobená zejména válečnými událostmi. Lidé zoufale hledají útočiště často také pro svůj původ nebo pro své náboženské přesvědčení. To vedlo k zvýšení nelegální migrace do zemí Evropské unie, pochopitelně nejvíc do zemí sousedících s regionem, jako jsou Malta, Řecko a Itálie.

Vzniká přirozený požadavek, aby těmto nejvíc zatíženým zemím solidárně pomohly jiné státy unie. Když se neprosadilo administrativní stanovení počtů migrantů pro jednotlivé země, dohodli se zástupci zemí dobrovolně na počtech lidí, kterým jsou schopny zajistit pobyt a adekvátní pomoc při začleňování do většinové společnosti. Skromně se připojila i Česká republika.

K přijímání migrantů se vyslovila synodní rada, což je šestičlenný správní orgán Českobratrské církve evangelické zvolený synodem, nejvyšším orgánem, který se schází jednou za čtyři roky. Bylo řečeno mimo jiné toto: Považujeme úctu k člověku, solidaritu a pomoc bližnímu za podstatné hodnoty života i soužití mezi lidmi. Do okruhu víry v Boha patří také pomoc lidem prchajícím před násilím a válkou, kteří v současné době přicházejí do Evropy.

Naši politici prokázali v této věci minimální odvahu. Proto není divu, že nedokáží čelit populistům, kteří podněcují masovou paniku mezi lidmi, a vnášejí do společnosti nesnášenlivost a nacionalismus, které snadno podnítí násilné chování. Výsledkem je i to, že již téměř 60 % obyvatel odmítá uprchlíky přijmout.

České republice chybí politické morální autority, které by dokázaly lidem říct, že je třeba uprchlíkům pomáhat. To je to první, z čeho je třeba vycházet a co jako křesťané považujeme za podstatné. Když se někdo dostane do těžkostí, je potřebné hledat cesty, jak mu pomoci a ne v první řadě vymýšlet, jak se takovým lidem vyhnout, jak je nepřijmout, zbavit se jich, vyhnat je ze země.


Evangelíci nečiní rozdíly mezi migranty. Možná si přečetli Ježíšovo vyprávění o tom, jak člověka polomrtvého po útoku lupičů minuli kněz a levita, tedy náboženská elita, a jak mu účinně pomohl jeden z obyvatel Samařska (dnes palestinské území na západním břehu Jordánu okupované Izraelem), kteří i v novozákonní době na začátku našeho letopočtu měli se Židy špatné vztahy. Samařan však znepřátelenému Židovi pomohl. Podle toho se pomoc potřebným v podobných situacích označuje jako samaritánská služba.

Evangelíci nečiní rozdíly mezi migranty. Možná si přečetli Ježíšovo vyprávění o tom, jak Samařan pomohl znepřátelenému Židovi. Podle toho se pomoc potřebným označuje jako samaritánská služba. Ilustrace Wordpress

Česká biskupská konference společně s předsednictvem Ekumenické rady církví (zahrnující devět dalších křesťanských církví) vydala k tématu prohlášení, v němž mimo jiné čteme: Nabízíme vládě ČR v rámci kooperativních vztahů mezi státem a církvemi, že vyzveme naše farnosti a sbory k tomu, aby po dohodě s místními samosprávami i za spolupráce s lokálními Charitami a Diakoniemi mezi sebe přijaly rodiny křesťanských migrantů.

Významný římskokatolický činitel, papežský prelát Mons. Tomáš Halík se k tomu vyslovil s odvahou, jíž jeho přátelé od něj již dlouho očekávali. Připomíná ty, kdo jsou pronásledovaní pro křesťanskou víru, a říká, že ti si azyl opravdu zasluhují. Pomoc by měla vyplývat z naší lidskosti a povinnosti solidarity. Připomněl, že v České republice panuje největší strach z muslimů a přitom jich máme nejméně. Neváhal přirovnat občany, kteří hlasitě protestují se slogany a transparenty na demonstracích a v diskusích na sociálních sítích k davu, který ušlapal doktora Galéna v dramatu Bílá nemoc od Karla Čapka. Dodal, že se strašně bojí narůstající xenofobní nálady v naší společnosti. Je plná předsudků, sobectví a strachu, který pramení z neznalosti.

Pomoc křesťanů křesťanům je pochopitelná a je dobře, když je pomoženo aspoň někomu. Pomoc v duchu a smyslu Ježíšova humánního učení a praktického příkladu se však na vyznání nemůže ptát. Přizpůsobovat se v reakci na příliv uprchlíků nesnášenlivým, ba nenávistným v podstatě rasistickým náladám části společnosti v obavě o další ztrátu popularity už tak nevěrohodných církví, to je světské chování. V tom by křesťané nebyli alternativou.

Pomoc křesťanům, drúzům, jezídům, muslimům pronásledovaným jinými muslimy a komukoli dalšímu, to teprve je křesťanské v původním a pravém smyslu slova. To teprve je služba životu. Teprve tím by křesťané potvrdili, že jsou alternativou vůči světskému programu války civilizací. Teprve tím by ukázali ochotu ke kultuře dialogu a k tomu, co papež Jan Pavel II. nazval civilizací lásky.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 28.Července 2015, 08:02:20

Není sporu o tom, že křesťanské milosrdenství a pomoc potřebným stojí mimo kategorie a je vyhrazeno všem, bez podmínek.

Na druhou stranu nechápu větu: "Teprve tím by křesťané potvrdili, že jsou alternativou vůči světskému programu války civilizací."
Světskému?
Momentální nezpochybnitelnou světovou jedničkou v rozdmýchávání války civilizací je přece Islámský stát a to není žádná světská organizace. Zažitá evropská korektnost nám velí vidět v těch lidech tu obyčejné kriminálníky, tu deprivanty, tu poltické extrémisty,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale vždyť oni vraždí, vyhánějí z domovů, znásilňují a zotročují ve jménu Alláha. Na jejich stranu odjelo bojovat 30 tisíc evropanů a všichni to byli muslimové, do jednoho. Nebo ne?
V tomhle směru se nemůžu nedržet staré osvědčené konzervativní zásady - vypadá to jako kachna, chodí to jako kachna, kejhá to jako kachna, tak to zkrátka JE kachna.

Je to těžké....

Já si donedávna myslel, že muslimové můžou odmítat šaríju, ale zjišťuji, že nemůžou. Minimálně sunnité ne. Slovy české muslimky Červenkové -- je součástí sunny, na kterou odkazuje Korán a tudíž je posvátná. Společnost (naše, tady) k ní ještě nedospěla.
A co není, může být, že ano...
Já šariu jednoznačně odmítám.
((( navíc u Červenkové, organizátorce demonstrací za přijímání uprchlíků, je vedle motivu pomoci lidem v nesnázích, který bych si nedovolil nijak zpochybňovat, přítomen NEPOCHYBNĚ i jiný motiv - zvýšit počet muslimů v naší bezvěrecké populaci )))

Je to těžké...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 28.Července 2015, 08:13:56

Pokud to Červenková skutečně dělá (že se snaží o šíření islámu v naší bezvěrecké společnosti), potom zřejmě nemá křesťanství proti islámu šanci. Křesťany tohle totiž ani nenapadne. Církev je tu sice preferovaná shora, je v médiích, ale na to bezvěrci samozřejmě kašlou.

Marek Franěk - Praha 3

Úterý, 28.Července 2015, 18:32:26

Dovolím si odcitovat slova europoslance Zdechovského, který procházel některé italské imigrantské tábory:

"V prvním táboře byli lidé, kteří nejdříve vyprávěli příběhy, pak byli nervózní a při opakování otázek už bylo vidět, že lžou. Chtěli internet a telefony.
Zklamali mě ti lidé. Dostávali zdarma pomoc, na kterou se v Itálii skládají rodiny, charitativní organizace pořádají sbírky, a oni vykládají, že jídlo je hnusné, a že se to nedá jíst. Chtěl jsem se o tom přesvědčit, a tak jsem ochutnal, co dostávají, a jídlo mi připadalo stejné jako u nás v mateřských školkách nebo v jídelnách. Očekával jsem, že po třech dnech na lodi budou rádi, že je o ně postaráno, ale oni si stěžují, nadávají a reagují z mého pohledu zvláštně. Strašně se mi nelíbí, když nám někdo lže, byl jsem vytočený na nejrůznější neziskovky nebo na různé aktivisty, kteří nás kontaktovali. Říkali nám naprosto nepravdivé a lživé informace. Neskutečně jsem byl vytočený, když jsem slyšel aktivistu, který byl součástí naší mise, jak hovoří o lidských právech a hustil do nás, že musíme dávat více peněz, a že jsme za situaci zodpovědní."

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pro pana Morbicera Úterý, 28.Července 2015, 23:08:14

Vážený pane Morbicere,
dovolte mi, prosím, pár vět, ke kterým mne přivedl Váš diskusní příspěvek.

Křesťané, a tedy křesťanství, není žádnou „alternativou“ (tedy další z možností) k válce civilizací (tedy ke zlu), ale je dobrem pro všechny. Křesťané nepotřebují toto tvrzení nijak dokazovat. Jednak proto, že křesťanství je od samého Boha a je tu pro člověka (Bůh bezpochyby ví, co je pro člověka dobré), a jednak proto, že blahodárnost křesťanství se nesčetněkrát potvrdila a potvrzuje se dnes a denně. Jen mít oči a srdce otevřené.

Islámský stát jistě není státem dobrým, ale lze jej ztotožňovat s islámem?

Jistě by každému připadalo divné kdybychom válčící strany na Ukrajině označovali za křesťanské a tento konflikt pojímali jako vražedný boj mezi křesťany. Vždyť skoro každý Rus a skoro každý Ukrajinec byl pokřtěn v křesťanské církvi. Že žádná z válčících stran na Ukrajině nemá ve svém názvu slůvko „křesťanský“ a s křesťanstvím jako vůdčí ideou svého válečného tažení nepočítá, naprosto neznamená, že pro jejich bojovníky závazky přijaté při křtu neplatí.

Chceme-li tedy Islámský stát vidět jako negativní důsledek víry muslimů, neměli bychom také na ukrajinský konflikt hledět jako na cosi zkaženého uvnitř křesťanství?

Tvrdí-li někdo, že cosi koná ve jménu Alláha, nebo ve jménu Božím, nebo se považuje za Božího bojovníka, neřku-li spasitele, docela určitě lže. Jednak se Boha na to neptal a jednak Bůh je odpůrcem každého násilí.

Já osobně si na nějaké hodnocení islámu netroufám. Nemohl bych si o něm udělat pravdivý obrázek, když jsem v islámském prostředí nebyl vychován, nežil jsem tam, neznám islámské učení, neznám jeho aplikaci v praxi. Nedovedu si však představit, že by ohromná většina muslimů nebyli lidé mírumilovní. I když, pravda, zmanipulovat a zfanatizovat se nechá značné procento lidí. To ale přece víme nejlépe od nás z domova. Z prvního desetiletí zavádění komunismu po r.1948 a z dob bezmezné víry v dokonalý Západ po r.1989, že?

Dobrou noc a vše dobré přeje, Jiří Vyleťal

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 29.Července 2015, 17:33:21

"Islámský stát jistě není státem dobrým, ale lze jej ztotožňovat s islámem?"

Určitě nelze pane Vyleťale.
Lze ho ale ztotožnit s určitou částí sunnitského islámu, kterou my na Západě označujeme např. jako wahhábismus, a kterou mírumilovní sunnité z islámu dokonce vylučují a označují ho jako pseudo-islám nebo cháridžismus.
Jeho centrem je Saudská Arábie.
Toto učení je nesmírně nadřazenecké, netolerantní a agresivní, v podstatě si v ničem nezadá s ideologií nacistů.

(Abych uvedl nějaký příklad:: pokud se ne-Saud dotkne mrtvoly Sauda (řekněme se snaží oživit obět automobilové nehody, ale nepodaři se mu to), MÁ PRÁVO jakýkoliv jiný Saud toho člověka zavraždit, protože svýma špinavýma šiítskýma, židovskýma, křesťanskýma, bezvěreckýma..... (dopňte dle libosti) prackama znesvětil čistotu Saudské krve. Nepřipadá Vám to naprosto šílené?
(Počítám, že třeba vůči Evropanovi by si to už dnes nedovolil, ale věřte, že nějakého chudého šíitu by Saud odpráskl úplně bez skurpulí).....)

Ve wahhábismu mají kořeny v podstatě všechny sunnitské teroristické organizace s IS na čele.
Jak už jsem psal pod jiným článkem, pokud mezi vyznavači islámu nezačneme rozlišovat, nehneme se z místa. To už pochopili i třeba v Británii, kde se konečně začíná dělat pořádek s mešitami šířícími válku a smrt.
Bohužel to ale stejně nikam nepovede, dokud budou Američané se Saudy jedna ruka (po wahhábistickém útoku na Dvojčata Američané napadli regionální Taliban, což je taky pěkná sebranka, ale za tragédii v New Yorku opravdu nemohli) ................... jenže to budou ještě dlouho, neb vina Západu je ta, že jeho náboženstvím se staly prachy, prachy a zase prachy.

Kromě toho zde je vnitřní tvrdý konflikt uvnitř islámu mezi sunnity a šíity, které i ti mírumilovní sunnité považují za omyl a ostudu, za skřety...................... samozřejmě recipročně.
I nejoptimističtější analytici soudí, že si muslimové pár desetiletí budou navzájem (a těm, kdo se k tomu připletou) podřezávat krky s vysokou intenzitou.
Bohužel.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Pokud jde o islám v Evropě, nedovedu si představit, jak se bude právo šaría implementovat do evropského práva. A oni se šarie a džihídu nemohou vzdát, je to podstata islámu.
Vždyť třeba každý muftí může vydávat fatvy odsuzující k smrti. Ne že by to bylo časté, ale může.
To přece nejde a nejde o ani nijak kompenzovat, např. že bychom povolili arcibiskupům vydávat rozsudky smrti. (???)

To by asi byla otázka na pana Uhla, jak si představuje právo šaria uvnitř evropského práva, protože s rostoucí islamizací Evropy přijde i šaríja.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Děkuji, pane Morbicere Středa, 29.Července 2015, 20:29:41

Vážený pane Morbicere,
děkuji velmi za Vaši odpověď. Jsem rád, že v ní zazněla kritika západního náboženství, jím jsou prachy, prachy a zase jenom prachy. Třeba to připomínat na každém rohu. To aby se nám v hlavě rozsvítilo a konečně nám došlo, co je příčinou našeho všeobecného marasmu a zklamání.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 30.Července 2015, 16:29:58

Ó díky pane Vyleťale.

Ještě pár poznámek:
S tím wahhábismem je ještě jeden problém - není to tak, že by byl čistě věcí elity společnosti a prostému lidu by byl vzdálen nebo vnucován. Ne ne. On vyvěrá z lidu a současné vládce SA bychom s trochou fantazie mohli naopak označit za osvícené.
V druhé polovině minulého století byl vážný problém napadání bezpečnostních složek radikály. Šlo o masový jev a v SA, Kataru atd. se to řešilo opravdu hodně. V podstatě šlo o to, že vládcové nesmírně lační po bohatství, které ropa přináší, pozvali do země Američany, kteří - na rozdíl od Saudů - ropu dokázali najít, těžit, naložit na loď a prodat. To vyvolalo strašlivý odpor místních lidí, Američané museli být ve střežených koloniích naprosto izolováni od domácí populace, protože jinak by je povraždili do jednoho. A ještě víc než samotné Američany - tak to u muslimů chodí - byly nenáviděné (a zabíjené) vládní milice, které cizince.chránily...............

Navíc je dost problematický samotný Korán.
Náš Pán nám říká jednoznačně" Nezabiješ.
Je to úlevně jasné, i když křesťané ve své historii byli mistři v porušování tohoto přikázání. Na druhou stranu nelze nevidět, že kromě rovnosti před zákonem, zrozené někde v hloubi antiky, se i "nezabiješ" promítá do současného práva.
Jsem rád, že už vrahy nevěšíme.

Korán zabíjení v jistých případech dovoluje.
-- pokud jsou muslimové přímo napadeni
(to se dá vcelku pochopit, i krásná starozákonní metafora "oko za oko, zub za zub", ze které ten přímý, intimní útok a odplata doslova číší, dovoluje křesťanům bránit se ------ není povinností se nechat bez boje zabít......)
Další dva jsou ovšem problematičtější. Muslimové podle Koránu můžou rovněž zabíjet::
-- pro pomstu
-- za to, že (někdo) šíří pohoršení na zemi.

Obzvlášť u toho třetího důvodu je jasné, ač je opečován miliony výkladů, že je poněkud gumový a (když se chce) dá se na něj napasovat ledacos.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Víte pane Vyleťale, nechci dělat z celého islámu nacistické učení jako konvičkovci, nechci ani zpochybnit nekategorickou podstatu křesťanského milosrdenství.
Ale když MUSÍME volit, protože všem pomoci nedokážeme, pak něco uvnitř mě říká, že pokud máme stejně trpící vyhnáním a terorem, měli bychom příjmout ne-muslimy a pomoci muslimským zemím zvládat příliv jejich bratří a sester ve víře.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 30.Července 2015, 16:43:40

Zkrátka islám je komplikovaný a v hluboké, místy velmi vražedné, krizi.
Neměli bychom na to zapomínat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

"Oko za oko, zub za zub" není voláním po pomstě, Čtvrtek, 30.Července 2015, 17:16:54

nýbrž naopak staví jí mantinely a hranice. Tak to bylo od začátku chápáno, a byl to v rámci tehdejších zvyklostí velký civilizační pokrok.

Ono totiž za tím "oko za oko" je nevysloveno, ale jasně míněno a také původně rozuměno "ale nikoliv obě oči za jedno oko", a "zub za zub" znamenal především "nikoliv všechny zuby za jeden zub".

Když si to srovnáme s praxí krevní msty, tak jak dokonce různě ve světě praktikována ještě dnes (!), uvědomíme si, jakým důležitým, významným a do té doby neslýchaným pokrokem byl v dávném starověkém civilizačním okruhu plném brutality, násilí a krutosti požadavek "oko za oko (ale ne více!), zub za zub (ale ne více!)".

"To by asi byla otázka na pana Uhla, jak si představuje právo šaria uvnitř evropského práva" Čtvrtek, 30.Července 2015, 17:51:45

Odpoved na vasi otazku zodpovedel pan Uhl v tzv. "Satkarske afere". Hloupy pristup (z meho hlediska) jeho i jeho zeny, nahnal Konvickovi patrne take par hlasu. Osobne si myslim, ze on ani p.Sabatova si jako ateiste souvislost islamu a sharie ani nejsou schopni uvedomit.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.