Chci přispět X

Nečekaná věta

Uprchlickou krizi, válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ani budoucnost eurozóny nemůže řešit žádný jeden stát Unie sám. Ba ani Německo tyto úkoly vyřešit nezvládne, jakkoli je odhodlané.

„Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.“

Větu na pár vteřin připišme třeba Bohuslavu Sobotkovi. Anebo kterémukoli dalšímu evropskému politikovi, který dnes říká, že Evropská unie má v současné uprchlické krizi pomáhat v zemích, ze kterých uprchlíci přicházejí.

Zvýšené zdroje by mohly být třeba novou zvláštní daní na zajištění klidného spánku evropských voličů a voliček. Africkou zemí by mohla být diktátorská Eritrea, od devadesátých let spíše neexistující Somálsko nebo islamistickými milicemi sužovaná Nigerie. Ani do Sýrie by v takovém projevu nebylo daleko.

Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se v projevu dotyčný politik přihlásil i k vizi federální Evropy. Argumentovat by mohl faktem, že s uprchlickou krizí si není schopen žádný evropský stát schopen poradit a že je nezbytné zapojit síly celé Unie.

Zaznít by mohlo i to, že „rozvoj afrického kontinentu“ je jedním ze základních úkolů Unie už od okamžiku jejího vzniku. Od doby, kdy – pět let po konci druhé světové války – běžela v Evropě válka studená. A ode dne, který nedělily ani dva měsíce od začátku války v Koreji.

Tehdy, 9. května 1950, francouzský ministr zahraničí Robert Schuman představil deklaraci, ve které jménem své vlády navrhl „podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu, jako organizaci otevřené účasti jiných evropských zemí.“

„Zavedení společné výroby uhlí a oceli,“ pokračoval text deklarace, „bude mít za následek okamžité vytvoření společných základů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy.“

Věta o rozvoji afrického kontinentu coby jednom ze základních úkolů Evropské federace je o pár řádků dál. A dnes vidíme prozíravost otců zakladatelů Evropské unie, když organizace, kterou založili, hledá cesty, jak se vyrovnat s vlastní nedostatečností při naplňování tohoto úkolu. A jak se vyrovnává s faktem, že ani po pětašedesáti letech ještě federací není.

Žádný stát Unie nedokáže sám vyřešit největší dnešní evropské krize. Dokonce ani Neměcko, jakkoli je k tomu odhodláno. Foto Bertelsmann Stiftung, flickr.com

Řada textů k tématu uprchlické krize argumentuje lidskostí a solidaritou, ukazuje, že Česká republika uprchlíky aktivně odpuzuje, popisuje nedůstojné podmínky v současných uprchlických zařízeních a varuje, aby se represivní slovník z debaty o uprchlících nepřelil do debaty o vztahu ubývající střední třídy k domácím chudým, třeba k seniorům. S většinou těch textů souhlasím.

Co považuji za strategickou chybu českých elit, je setrvávání na okraji evropské integrace. Uprchlickou krizi, válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ani budoucnost eurozóny nemůže řešit žádný jeden stát Unie sám. Ba ani Německo tyto úkoly vyřešit nezvládne, jakkoli je odhodlané.

Cesta je ve federálním státu, který třeba rozhodnutí o zřízení hot-spotů pro předběžnou registraci uprchlíků nebude od června do října připravovat, protože bude mít celní stráž, která ho provede.

Který Řecko oddluží třeba dluhopisy s negativní úrokovou sazbou, protože je bez problémů vydá. A který s Ruskou federací bude vyjednávat silou půlmiliardového trhu i jednoznačné technologické a vojenské převahy.

Varování, že mimo proces další integrace Unie zůstaneme, zaznívá řada. Naposledy francouzský prezident Hollande před dvěma měsíci v dopise k narozeninám Jacquese Delorse vyzval ke zřízení rozpočtu a parlamentu eurozóny.

Při četbě Hollandova textu a slovníku české politické debaty si můžeme třeba představovat, že před uzavřenou Schengenskou hranicí ležíme jako první stát my.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.