Úterní sněmovní debata o humanitární krizi se příliš nepovedla. Užitečné aspoň je, že v dolní parlamentní komoře upustila páru. Také byly vyloženy karty na stůl.

Premiér Bohuslav Sobotka vsadil na věcnost. Shrnul, co se děje, jaká je pozice české vlády a v čem se rozchází s názorem evropských partnerů.

K tomu poznamenejme, že přes spor o kvóty, který může hrát roli „bílého psíka“ odvádějícího pozornost od vážnějších témat, na něž je nahlíženo odlišně, se pozice všech zemí EU postupně vyvíjí. Evropa na dnešní stav reálně připravena není a učí se jej zvládat za pochodu, někde čestně, někde spíš ostudně. Ideály narážejí na technické možnosti, ale i na obyčejnou zbabělost. Zároveň se naštěstí ozývají hlasy ve prospěch dodržování lidských práv uprchlíků, kteří se už na území Evropy, jež se sama pokládá za civilizovaný kontinent, objeví. Včera je například — mimo jiné s odvoláním na množící se judikáty soudů — zdůraznil i ministr bez portfeje Jiří Dienstbier.

Vedle Sobotky ve Sněmovně mluvila nejdéle místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová. Nevyhnula se frázím a různým klišé, srozumitelně však popsala humanitární i bezpečnostní aspekt a hlavně se jménem své strany postavila za postoj vlády. Nebývá to pravidlem. A to se ke své kolegyni později díkem premiérovi a ministrům zahraničí a vnitra připojil i předseda strany Karel Schwarzenberg.

ODS pochvalami neplýtvala a o to víc brnkala na národní strunu. Především však tepala nepřipravenost vlády, například co do kapacit středisek pro uprchlíky. V tom si ale její šéf Petr Fiala naběhl na vidle: premiér Sobotka mu připomněl, že pravicové kabinety se vedle podfinancování bezpečnostních sborů dopustily i redukování kapacity detenčních zařízení o 30 %. Na to jen lídr modrých komicky namítl, že nemohli tušit, co přijde. Opravdu nemohli? Nečetli snad studie bezpečnostních expertů, demografů a sociologů?

Fialovi spolustraníci rovněž perlili. Předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura zvedal řečnické a nikam nevedoucí otázky, jichž je plný internet. Třeba: „Proč tito lidé nechodí a nežádají o azyl v arabských zemích? V bohatých arabských zemích, které jsou jim kulturně nepochybně mnohem bližší než evropské země.“

Poslanec Petr Bendl se zase zděsil, že by snad mezinárodní Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni měla cizincům, kteří nejsou občany České republiky, dát právo volit a být volen do místních orgánů.

Na hrubý pytel přišla hrubá záplata. Jiří Zlatuška (ANO) připomněl české běžence po roce 1948 i nápisy v rakouských obchodech po listopadu 89 „Češi, nekraďte tady!“. Logicky pak navázal dotazem na kulturní blízkost Čechů a Rakušanů.

Jak se dalo čekat, přetrhnout se mohla krajní pravice. Tomio Okamura (SPD) volal: „Islám nejde dohromady se svobodou a demokracií. Buď islám, nebo svoboda a demokracie. Není nic mezi tím. To znamená buď jedno, nebo druhé.“

↗

Důstojnost české politiky hájí v české politické debatě nemnozí. V čele stojí snad jen Jiří Dienstbier či Karel Schwarzenberg. Repro DR

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek v reakci na Okamuru opět vysekl figuru, která šikovně snoubí Čecha jako poleno s humanistou: „Já myslím, že není správné tady hovořit o tom, že máme dvě možnosti — demokracie a svoboda, nebo islám. Já tady nechci islamisty, nechci tady islámské teroristy. Chci pít pivo, chci jíst vepřové.(…) Chci, aby byly na Vánoce na náměstích vánoční stromky. Ale to neznamená, že co muslim, to terorista, co muslim, tak nepřítel. Je to urážka těch lidí. Jsou tady lidé z islámských zemí, jsou i tady muslimové, kteří se zapojili, mají české občanství. (…) To je prostě základní princip svobody — nerozlišovat lidi podle náboženství, podle pohlaví, rasy. Já myslím, že to je ústavní princip, který bychom měli zachovat. (…) Je to urážlivé i vůči části našich spoluobčanů a možná i kolegů ze sněmovny. Já nevím, jestli tady sedí nějací muslimové. Možná ano a je mně to úplně jedno. Jsou to občané. Žijeme v občanském sekulárním státě.“

Ukázkovou demagogii, posouvající význam slov a vět, pak předvedl Karel Fídler z Úsvitu: „Pan premiér Sobotka tady před chvílí řekl podle mě dost hrůznou věc, když řekl, že to strašení vyvolává v lidech, v občanech naší země, to nejhorší, co v nich je. Pane premiére, chcete říct, že starost občanů, otců, matek, o bezpečnost svých rodin, o bezpečnost svých dětí, je to nejhorší, co v lidech je? Já vás vyzývám, pane premiére, abyste se omluvil občanům České republiky za tento váš výrok.“

Je vůbec nutné k podobným citátům něco dokládat? Vždyť i na internetu lze často najít informovanější, zásadovější a kultivovanější debatu než ve Sněmovně. Část politiků si zkrátka vystačí se slogany a neaktualizovanými zprávami či drby.

Nakonec nejzajímavější skutečně bylo ono vstřícné gesto TOP 09 k vládě. Karel Schwarzenberg, který nemá ve zvyku taktizovat a o víkendu ještě mluvil o Češích jako o „poseroutcích“, o ministrech řekl, že „opravdu obhájili čest našeho národa.“

To však bylo vše. Řešení veskrze žádné, vyznění pro občany nic moc.

Od hulvátů těžko čekat prozření a solidní politici jsou ve dvojím ohni. Na jedné straně evropské hodnoty a ušlechtilé ideály, na straně druhé zájmy a názory voličů. Ti levicoví zhusta mívají ukřivděný pocit, že vládnoucí pravice kašlala na sociálně slabé a přihrávala silným, a vládnoucí sociálně demokratickou levici podezřívají, že ji víc zajímají uprchlíci, menšiny, evropští partneři...

ČSSD v tomto klinči bruslí. Přepustit své pevné jádro nacionalistům nechce, ale najít srozumitelné argumenty, kterým by obhájila solidaritu s běženci a dalšími handicapovanými skupinami, dosud nedokázala. Musí se holt snažit dál, třeba i za naší pomoci — když už jí „lano“ hází i Karel Schwarzenberg.

Jedno vodítko lze uzřít na přístupu nového vůdce britských labouristů. Jeremy Corbyn znovu nasvěcuje sociální, nikoli nacionální kořeny společenského konfliktu. Dříve nebo později i středoevropská levice bude muset přijít na to, že zastupuje VŠECHNY neprivilegované, a proto by měla pracovat na jejich integraci.