Turecké útoky na Kurdy jsou zradou
Karel SchwarzenbergZveřejňujeme text předsedy TOP 09 a bývalého ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga na téma tureckého bombardování kurdských pozic. Pokud Američané tento útok tiše podporovali, dopustili se zrady.
Lze pochopit strach z Islámského státu (IS). Ale nelze zavírat oči, když Západ ve jménu boje s IS možná právě tragicky zrazuje své vlastní spojence.
Po celý uplynulý rok jsme sledovali kurdské oddíly, které byly jediné schopné bránit se proti útočníkům z řad IS a opravdu jim čelit. Zatímco irácká a syrská armáda toho schopné nebyly, kurdské oddíly dobyly zpět velká území, včetně města Kobani. Nyní ale Turecko začalo kurdské pozice v Iráku bombardovat.
Slavné kurdské jednotky, takzvaná Pešmerga, vznikly a získaly bojové schopnosti především tím, že bojovaly jak proti íránskému, tak proti tureckému státu, jakmile někdo z nich Kurdy ohrožoval. Oba státy, po pravdě řečeno, Kurdy dlouhá desetiletí potlačovaly. A teď, když se přiblížila možnost vzniku sice malého, ale samostatného kurdského teritoria, se Turecko rozhodlo tomu vojensky zabránit.
Turecku přitom asi ani nevadí, že tím velmi oslabí odpor proti IS. Jak známo, turecký prezident Erdogan chová k radikálním islamistům velké sympatie a po dlouhá léta je a jim podobné skupiny v regionu podporuje. Samozřejmě nikoliv na vlastním území, tam je před nynějším útokem na Kurdy nechal pozatýkat. To ale neznamená, že je nepodporoval především v Sýrii a částečně také v Iráku. Nyní prezident Erdogan tvrdí Američanům, že bude bojovat proti IS, a že tudíž musí jeho letectvo zasáhnout jak v Sýrii, tak v Iráku. On toho ovšem zneužívá a útočí zároveň i na Kurdy, kteří jsou pro něj dlouholetými protivníky. Je to čistě v zájmu jeho vnitřní politiky v Turecku. Poté co se mu nepodařilo zvítězit v referendu, musí opět svou pozici posilovat, k čemuž mají tyto útoky v zahraničí posloužit.
V rámci politiky na Středním východě, kde se spojenectví a koalice mění někdy ze dne na den, to není příliš překvapivé.
Ale navíc se objevily zprávy, že Američané v touze dostat Turecko na svoji stranu, jak v boji proti Asadovi, tak proti IS, údajně s útoky na Kurdy tiše souhlasí. Je-li tomu tak, jde o nejhorší zradu, které jsme v posledních letech byli svědky. Je to zrada vůči naším spojencům a spolubojovníkům proti Islámskému státu, kteří byli vražděni nejen IS, ale i jinými extremisty. Je-li toto dílo Západu, tak můžeme jen vzpomenout na velkého francouzského politika knížete Talleyranda, který o jednom z Napoleonových skutků prohlásil: „Je to horší než zločin, je to blbost.“ Toto je bohužel oboje.
Text byl publikován původně v názorové rubrice internetového deníku Hospodářských novin Ihned.cz. Vydali jsme jej proto, že jsme jej mylně pokládali za stanovisko Karla Schwarzenberga, zveřejněné původně na jeho facebookové stránce. V Deníku Referendum vyšel se svolením autora.
Diskuse
Co se týká Kurdů, mé vidění problému i obavy do budoucnosti jsou velmi podobné autorovým. Pochopitelně to neznamená souhlas s každou akcí každé kurdské frakce, ale pokud Kurdy opět hodíme přes palubu, to co pak přijde si plně zasloužíme.
PM
Pan Schwarzenberg doposud zastupoval pouze kultivovanou vrstvu české neoliberální pravice, bez zřetelné animozity vůči kolébce konzervativní revoluce.
Jde o rozšíření akčního rádia vyprávěním textů pro nacionálněneoliberální pravici.
Nedávno jsem jej mohl vyslechnout na Arte, když obdobně nezištně posluchačům objasňoval videňský kongres jako ojediněle zdařilý humanistický projekt nastolení původního stavu Evropy před Velkou Francouzskou revolucí - obnovení feudálního a klerikálního uspořádání, uspokojení územních požadavků vítězných velmocí a původních panovnických rodů.
Jak mám chápat provolání kníže má k lidu blíže.....bych se zeptal.
Jde o rozšíření akčního rádia vyprávěním textů pro nacionálněneoliberální pravici.
Nedávno jsem jej mohl vyslechnout na Arte, když obdobně nezištně posluchačům objasňoval videňský kongres jako ojediněle zdařilý humanistický projekt nastolení původního stavu Evropy před Velkou Francouzskou revolucí - obnovení feudálního a klerikálního uspořádání, uspokojení územních požadavků vítězných velmocí a původních panovnických rodů.
Jak mám chápat provolání kníže má k lidu blíže.....bych se zeptal.
se probudil.
RL
Je to výstižné a těch slov si cením, i DR, že dal prostor také K. Schwarzenbergovi - v médiu, kde lze spíše čekat kritické ohlasy k politice KS a jeho strany. Jsem zvědavý, zda se v tomtéž tónu přidají i politici dalších stran. Bohužel se ale obávám, že neochota USA a evropských velmocí NATO intervenovat v Sýrii vede právě k obchodu s Tureckem, které by za určitých okolností mohlo zasáhnout i mnohem hlouběji na syrském území a pomoci k pádu IS. A že Kurdové už zase zůstanou na vedlejší koleji.
JP
August 9, 2015 v 12.22
No tak především, celá ta záležitost je přece jenom o něco složitější, nežli jak ji prezentuje bývalý český ministr zahraničí.
Je pravda, že co se těch útoků Turecka proti kurdským pozicím týče, došlo tu k nemalému disensu mezi USA a Evropou. Evropští státníci vidí záležitost víceméně podobně jako K. Schwarzenberg, zatímco USA opravdu ty turecké útoky přinejmenším tolerují.
Ovšem - on je tu ještě jeden aspekt, který Schwarzenberg zamlčel (nelze se dost dobře domnívat, že by - právě jako bývalý ministr zahraničí - o něm neměl povědomost). USA mají totiž ty kurdské organizace - na své listině teroristů! A z čistě objektivního hlediska nelze popírat, že mají pro to své důvody; Kurdové skutečně takové metody pro prosazení svých zájmů používají. Ponechme teď stranou zda oprávněně či nikoliv; ale používají.
Ostatně, k těm stávajícím útokům dali Erdoganovi tu nejlepší záminku p r á v ě Kurdové sami - svým atentátem, při kterém zabili dva turecké policisty! Podezírali je ze spolupráce s IS - ale i kdyby to byla pravda, byl to za dané situace naprosto nesmyslný, šílený počin, který se nyní Kurdům krvavě vymstil.
Je pravda, že co se těch útoků Turecka proti kurdským pozicím týče, došlo tu k nemalému disensu mezi USA a Evropou. Evropští státníci vidí záležitost víceméně podobně jako K. Schwarzenberg, zatímco USA opravdu ty turecké útoky přinejmenším tolerují.
Ovšem - on je tu ještě jeden aspekt, který Schwarzenberg zamlčel (nelze se dost dobře domnívat, že by - právě jako bývalý ministr zahraničí - o něm neměl povědomost). USA mají totiž ty kurdské organizace - na své listině teroristů! A z čistě objektivního hlediska nelze popírat, že mají pro to své důvody; Kurdové skutečně takové metody pro prosazení svých zájmů používají. Ponechme teď stranou zda oprávněně či nikoliv; ale používají.
Ostatně, k těm stávajícím útokům dali Erdoganovi tu nejlepší záminku p r á v ě Kurdové sami - svým atentátem, při kterém zabili dva turecké policisty! Podezírali je ze spolupráce s IS - ale i kdyby to byla pravda, byl to za dané situace naprosto nesmyslný, šílený počin, který se nyní Kurdům krvavě vymstil.
RL
August 9, 2015 v 13.39
Že by v onom atentátu měla prsty jen PKK a turecká tajná služba o něm nevěděla?... Turci potřebovali záminku k zásahu proti Kurdům a čekali na ni velmi netrpělivě už druhým rokem... Dva policisté jsou ve vyšší hře jen pěšáky na šachovnici...
Kurdská otázka má ještě jednu dimenzi, která zatím není příliš diskutována, ale potenciálně se může ukázat jako velký problém.
Kurdové dosud považovali IS za spojence či přímo produkt Turecka. Pokud se dnes IS stává nepřítelem Turecka, pokračující tlak na Kurdy zákonitě přinese změnu i v tomto pohledu. Z IS se může stát nepřítel mého nepřítele. Zatím je jejich počet zapojených v IS nízký, ale zvýšená intenzita bojů mezi Tureckem a Kurdy by to mohla změnit. Ztráta naděje existence vlastního státu alespoň tolerovaného Tureckem může zapříčinit přijatelnost vidiny takového kurdského islámského podchalífátu. Skutečnost, že Kurdové jsou i přes všechny jejich vnitřní rozpory v současné chvíli asi nejsekulárnější a možná i nejdemokratičtější částí blízkovýchodního gordického uzlu nám nebude nic platná, pokud nebude nic platná i pro Kurdy.
PS: Poprava těch dvou policistů byla chyba. Pokud byly důkazy o jejich kolaboraci s IS, jistě se to dalo využít propagandisticky. Nicméně to je náš pohled.
Kurdové dosud považovali IS za spojence či přímo produkt Turecka. Pokud se dnes IS stává nepřítelem Turecka, pokračující tlak na Kurdy zákonitě přinese změnu i v tomto pohledu. Z IS se může stát nepřítel mého nepřítele. Zatím je jejich počet zapojených v IS nízký, ale zvýšená intenzita bojů mezi Tureckem a Kurdy by to mohla změnit. Ztráta naděje existence vlastního státu alespoň tolerovaného Tureckem může zapříčinit přijatelnost vidiny takového kurdského islámského podchalífátu. Skutečnost, že Kurdové jsou i přes všechny jejich vnitřní rozpory v současné chvíli asi nejsekulárnější a možná i nejdemokratičtější částí blízkovýchodního gordického uzlu nám nebude nic platná, pokud nebude nic platná i pro Kurdy.
PS: Poprava těch dvou policistů byla chyba. Pokud byly důkazy o jejich kolaboraci s IS, jistě se to dalo využít propagandisticky. Nicméně to je náš pohled.
VK
August 9, 2015 v 22.54
IS je faktickým výtvorem Saúdské Arábie a vůčihledně se islamizujícího Turecka, použitý v rámci strategického cíle rozšiřovat ultrakonzervativní sunnitský salafismus, zde konkrétně proti celkem sekulární Sýrii. Kde se tento strategický zájem vhodně protnul se strategickým zájmem USA, neboť je sekulární Asadův režim spojencem Íránu. Akorát vyvstal problém, že jednou vypuštěný džin z láhve přestal plnit primární úkoly a vydal se i snadnější cestou, do sousedního zhrouceného Iráku, kde moc leží na ulici, jen ji zvednout.
Turecko má problém, jak alespoň tak trochu vyhovět USA, a zároveň na svůj vlastní výtvor neútočit.
Zato proti Kurdům se to hodí znamenitě. Navíc si Erdogan řeší vlastní vnitropolitický problém. Kurdská strana, která získala právě ten potřebný počet mandátů, aby erdoganovská konzervativně islámská strana dosáhla na vládu, natož ústavní většinu, je najednou odkecaná. Není to poprvé, co je motivací války využití k vnitropolitickým účelům.
Turecko má problém, jak alespoň tak trochu vyhovět USA, a zároveň na svůj vlastní výtvor neútočit.
Zato proti Kurdům se to hodí znamenitě. Navíc si Erdogan řeší vlastní vnitropolitický problém. Kurdská strana, která získala právě ten potřebný počet mandátů, aby erdoganovská konzervativně islámská strana dosáhla na vládu, natož ústavní většinu, je najednou odkecaná. Není to poprvé, co je motivací války využití k vnitropolitickým účelům.
FT
August 10, 2015 v 11.09
Na něco KS trochu zapomněl, a to na obhajobu vývozu českých zbraní do Saúdské Arábie, jak to před nedávnem předvedl v DVTV s M. Veselovským. A není žádným tajemstvím, že zrovna Saúdská Arábie je pro IS klíčovým spojencem.
Umí KS napočítat do dvou, nebo je to zas problém pro business plán z okolí přítele Kalouska?
Umí KS napočítat do dvou, nebo je to zas problém pro business plán z okolí přítele Kalouska?
August 10, 2015 v 18.18
Subjektivní vs. objektivní hledisko USA + samostatný stát Kurdů
Bylo výše napsáno:
»USA mají totiž ty kurdské organizace - na své listině teroristů! A z čistě objektivního hlediska nelze popírat, že mají pro to své důvody; Kurdové skutečně takové metody pro prosazení svých zájmů používají. Ponechme teď stranou zda oprávněně či nikoliv; ale používají.
Ostatně, k těm stávajícím útokům dali Erdoganovi tu nejlepší záminku p r á v ě Kurdové sami - svým atentátem, při kterém zabili dva turecké policisty! Podezírali je ze spolupráce s IS - ale i kdyby to byla pravda, byl to za dané situace naprosto nesmyslný, šílený počin, který se nyní Kurdům krvavě vymstil.«
Takže takto ne. To je odklánění diskuse od podstaty. Můžeme zde pak psát donekonečna, rozvíjet dál a dál to, co je podružné, ale pokud nebudeme hledat příčiny a pokud nepůjdeme ke kořenům, bude tato diskuse zcela zbytečná.
- - - -
Musíme popisovat dnešní realitu přesně.
1) Postoje USA nejsou objektivní, ale subjektivní.
2) To, zda někdo je nebo není na nějaké listině teroristů, je ryze subjektivní věc vlády USA.
Je to právě vláda USA, která se od roku 1947 (útok na Řecko) bez j a k é h o k o l i v . m a n d á tu věnuje roli světového četníka.
Vznikla představa, že rok 1945 znamená určitý historický předěl. Bohužel se musíme vrátit až do 20. let 20. století, kdy vznikl stát nezávislý na zájmu západního kapitálu. Proto musíme vše, co se i v tomto regionu děje – dnes tedy kolem Kurdů – pohlížet optikou sporu Západní kapitál (USA, Anglie, EU) vs. zájmy dalšího velkého geopolitického hráče – tedy Ruska.
Řecko a Turecko byly první země, kde byla poprvé uplatněna Trumanova tzv. "doktrína zadržování komunismu". Pozor, nejde o komunismus! Jde o to, že zde je jiný zásadní hráč. Její uplatnění samozřejmě vyvolalo reakci na straně Moskvy, a tak se občanská válka v Řecku stala jednou z klíčových událostí formování studené války a zároveň jejím prvním „horkým“ bojištěm.
Mimochodem: »Na přelomu let 1940-41 bylo Řecko vedle Velké Britanie jedinou bojující zemí na straně protihitlerovské koalice.«
Více zde: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=6&ved=0CDwQFjAFahUKEwjx7buk6J7HAhWIFSwKHXOLAW0&url=https%3A%2F%2Fis.cuni.cz%2Fwebapps%2Fzzp%2Fdownload%2F130051762&ei=G8HIVbH0AoirsAHzloboBg&usg=AFQjCNGzg0FEFNel03cesCm_tVsoDWAczQ&bvm=bv.99804247,d.d24&cad=rja
Nelze nevidět, že o 50–60 let pozdější války v Afghanistánu, Iráku, Libyji, Sýrii – a nyní tedy znovu i situace kolem Kurdů v Turecku – jsou j e n dalším dějem sporu dvou velkých geopolitických hráčů, kteří si porcuji v globální hře monopoly zbytky světového globu.
2) Dokladem subjektivity USA je jejich vztah k teroristovi Thačimu, který byl původně také zařazený na listinu teroristů USA. Pak se situace změnila, Thači se hodil do plánu USA oslabit tradičního partnera Ruska v Evropě, Srbsko, a proto terorista Thači z této listiny vypadl, detaily zde:
http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1129-kdo-a-proc-stahl-tajny-zatykac-na-jednoho-z-nejvetsich-teroristu-na-balkanu-.aspx
3) Kurdové jsou aktuálně největším národem, který nemá vlastní stát:
»O jejich celkovém počtu se spekuluje, proto se udává číslo v rozmezí mezi 20 a 40 milióny. Nejvíce Kurdů žije v Turecku, kde tvoří 10,6 % až 22 % populace (tj. 7,4–15,4 miliónu), dále v Íránu (9–10 %, tj. 6,4–7,2 mil.), Iráku (19–23 %, tj. 4,5–5,4 mil.) a Sýrii (6–8 %, tj. 1,0–1,5 mil.) v Arménii, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a dalších zemích bývalého Sovětského svazu.«
Více zde: http://www.hks.re/wiki1/doku.php?id=kurdove_dnes_imlauf_holub
Připomeňme, že za Saddáma Husajna byla právě situace Kurdů argumentem proti Husajnovi – viz kauza "chemický Alí" a jeho útok právě na Kurdy.
Pochopitelně nelze dnes očekávat, že mezi mnoha miliony Kurdů nebude ani jeden exces, kterým zabití policistů je. Přesto je podstata zřejmá: Tito dva policisté se Turkům hodili jako nutná záminka.
Pro USA je z geopolitického hlediska p r o o r i t o u udržet si pozici v Turecku, proto budou podporovat Turky proti Kurdům.
Verze Kurdů tvrdí, že to byli právě Turci, kteří pomohli ISIS a skrze jejich infromace pak došlo k zabití 30 Kurdů.
(Mohli bychom zde také rozvíjet verzi, že to jsou právě USA, kdo tajně vyzbrojuje ISIS, což mj. potvrdil i Čech, doktor, původem Syřan v pořadu Máte slovo u Jílkové, kdy říkal, že se příliš často stává, že US zbraně "omylem" spadnou právě na území ovládané ISIS – ale k tomu mále příliš málo informací a byly by to pouhé spekulace.)
Stavět se na jednu stranu, dávat do kurzivy, že to byli p r á v ě Kurdové – aniž bychom měli plně relavantní informaci, natož aby proběhlo řádné vyšetření a soud, nevypovídá nic o o b j e k t i v n í realitě, ale pouze a jen o subjetivním n á z o r u, tedy v tomto případě vašem subjektivním názoru, pane Poláčku, že si za vše mohou Kurdové sami.
Připadne mi to jako ukázkové odklánění od problému. Navíc nehumanistické.
Dále pak skrze vaše slova vzniká mylný dojem, že vláda USA zde dělá cosi správně – objektivně.
Myslím, že každý slušný humanista bude přát i Kurdům samostatný stát. Což se nebude líbit ani Turkům, ani USA ani všem, kdo mají raději zájmy velmocí, než svobodu a práva – třeba právě Kurdů.
Tolik jen ve stručnosti k svévolnému zaměňování slov objektivní a subjektivní.
(Pardon za delší příspěvek do diskuse.)
»USA mají totiž ty kurdské organizace - na své listině teroristů! A z čistě objektivního hlediska nelze popírat, že mají pro to své důvody; Kurdové skutečně takové metody pro prosazení svých zájmů používají. Ponechme teď stranou zda oprávněně či nikoliv; ale používají.
Ostatně, k těm stávajícím útokům dali Erdoganovi tu nejlepší záminku p r á v ě Kurdové sami - svým atentátem, při kterém zabili dva turecké policisty! Podezírali je ze spolupráce s IS - ale i kdyby to byla pravda, byl to za dané situace naprosto nesmyslný, šílený počin, který se nyní Kurdům krvavě vymstil.«
Takže takto ne. To je odklánění diskuse od podstaty. Můžeme zde pak psát donekonečna, rozvíjet dál a dál to, co je podružné, ale pokud nebudeme hledat příčiny a pokud nepůjdeme ke kořenům, bude tato diskuse zcela zbytečná.
- - - -
Musíme popisovat dnešní realitu přesně.
1) Postoje USA nejsou objektivní, ale subjektivní.
2) To, zda někdo je nebo není na nějaké listině teroristů, je ryze subjektivní věc vlády USA.
Je to právě vláda USA, která se od roku 1947 (útok na Řecko) bez j a k é h o k o l i v . m a n d á tu věnuje roli světového četníka.
Vznikla představa, že rok 1945 znamená určitý historický předěl. Bohužel se musíme vrátit až do 20. let 20. století, kdy vznikl stát nezávislý na zájmu západního kapitálu. Proto musíme vše, co se i v tomto regionu děje – dnes tedy kolem Kurdů – pohlížet optikou sporu Západní kapitál (USA, Anglie, EU) vs. zájmy dalšího velkého geopolitického hráče – tedy Ruska.
Řecko a Turecko byly první země, kde byla poprvé uplatněna Trumanova tzv. "doktrína zadržování komunismu". Pozor, nejde o komunismus! Jde o to, že zde je jiný zásadní hráč. Její uplatnění samozřejmě vyvolalo reakci na straně Moskvy, a tak se občanská válka v Řecku stala jednou z klíčových událostí formování studené války a zároveň jejím prvním „horkým“ bojištěm.
Mimochodem: »Na přelomu let 1940-41 bylo Řecko vedle Velké Britanie jedinou bojující zemí na straně protihitlerovské koalice.«
Více zde: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=6&ved=0CDwQFjAFahUKEwjx7buk6J7HAhWIFSwKHXOLAW0&url=https%3A%2F%2Fis.cuni.cz%2Fwebapps%2Fzzp%2Fdownload%2F130051762&ei=G8HIVbH0AoirsAHzloboBg&usg=AFQjCNGzg0FEFNel03cesCm_tVsoDWAczQ&bvm=bv.99804247,d.d24&cad=rja
Nelze nevidět, že o 50–60 let pozdější války v Afghanistánu, Iráku, Libyji, Sýrii – a nyní tedy znovu i situace kolem Kurdů v Turecku – jsou j e n dalším dějem sporu dvou velkých geopolitických hráčů, kteří si porcuji v globální hře monopoly zbytky světového globu.
2) Dokladem subjektivity USA je jejich vztah k teroristovi Thačimu, který byl původně také zařazený na listinu teroristů USA. Pak se situace změnila, Thači se hodil do plánu USA oslabit tradičního partnera Ruska v Evropě, Srbsko, a proto terorista Thači z této listiny vypadl, detaily zde:
http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1129-kdo-a-proc-stahl-tajny-zatykac-na-jednoho-z-nejvetsich-teroristu-na-balkanu-.aspx
3) Kurdové jsou aktuálně největším národem, který nemá vlastní stát:
»O jejich celkovém počtu se spekuluje, proto se udává číslo v rozmezí mezi 20 a 40 milióny. Nejvíce Kurdů žije v Turecku, kde tvoří 10,6 % až 22 % populace (tj. 7,4–15,4 miliónu), dále v Íránu (9–10 %, tj. 6,4–7,2 mil.), Iráku (19–23 %, tj. 4,5–5,4 mil.) a Sýrii (6–8 %, tj. 1,0–1,5 mil.) v Arménii, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a dalších zemích bývalého Sovětského svazu.«
Více zde: http://www.hks.re/wiki1/doku.php?id=kurdove_dnes_imlauf_holub
Připomeňme, že za Saddáma Husajna byla právě situace Kurdů argumentem proti Husajnovi – viz kauza "chemický Alí" a jeho útok právě na Kurdy.
Pochopitelně nelze dnes očekávat, že mezi mnoha miliony Kurdů nebude ani jeden exces, kterým zabití policistů je. Přesto je podstata zřejmá: Tito dva policisté se Turkům hodili jako nutná záminka.
Pro USA je z geopolitického hlediska p r o o r i t o u udržet si pozici v Turecku, proto budou podporovat Turky proti Kurdům.
Verze Kurdů tvrdí, že to byli právě Turci, kteří pomohli ISIS a skrze jejich infromace pak došlo k zabití 30 Kurdů.
(Mohli bychom zde také rozvíjet verzi, že to jsou právě USA, kdo tajně vyzbrojuje ISIS, což mj. potvrdil i Čech, doktor, původem Syřan v pořadu Máte slovo u Jílkové, kdy říkal, že se příliš často stává, že US zbraně "omylem" spadnou právě na území ovládané ISIS – ale k tomu mále příliš málo informací a byly by to pouhé spekulace.)
Stavět se na jednu stranu, dávat do kurzivy, že to byli p r á v ě Kurdové – aniž bychom měli plně relavantní informaci, natož aby proběhlo řádné vyšetření a soud, nevypovídá nic o o b j e k t i v n í realitě, ale pouze a jen o subjetivním n á z o r u, tedy v tomto případě vašem subjektivním názoru, pane Poláčku, že si za vše mohou Kurdové sami.
Připadne mi to jako ukázkové odklánění od problému. Navíc nehumanistické.
Dále pak skrze vaše slova vzniká mylný dojem, že vláda USA zde dělá cosi správně – objektivně.
Myslím, že každý slušný humanista bude přát i Kurdům samostatný stát. Což se nebude líbit ani Turkům, ani USA ani všem, kdo mají raději zájmy velmocí, než svobodu a práva – třeba právě Kurdů.
Tolik jen ve stručnosti k svévolnému zaměňování slov objektivní a subjektivní.
(Pardon za delší příspěvek do diskuse.)
IH
Zradou se rozumí věrolomné jednání vůči blízkému příteli nebo partneru. Nemyslím si, že je tento výraz na místě v případě postoje, který zaujaly USA k aktuální (nikoliv první) akci tureckých (vzdušných) sil proti kurdským uskupením v Iráku.
Je třeba připomenout, že je to Turecko, které přes ochlazení vztahů je partnerem západních zemí, v první řadě USA, v rámci NATO. Politika je prostě politika, a to nejen v případě konání USA či Turecka, ale zřejmě neméně i v případě aktivit Kurdů. Kurdové odporem proti IS skutečně sehrávají podstatnou prozápadní roli. Pravděpodobně se však (některé) jejich oddíly pokoušely proměnit tyto kladné body ve zdroj legitimizace dalších svých politických cílů. Na to Turecko ovšem nepřistoupilo, už proto, aby nepraktikovalo málo populární prozápadní politiku v poměrech, kdy se mu za ní nedostává viditelné odměny.
S Kurdy jako s utlačovaným, početným a tradičním národem celkem logicky sympatizujeme, ale USA dosud politiku vysloveně ve prospěch vytvoření samostatného Kurdistánu nepraktikovaly. Nikoli z ideových, ale z praktických důvodů.
Soudím, že role USA při "tiché podpoře" Turecka je málo podstatná a těžko mohla být radikálně jiná.Turecko je takovým polovičním Ruskem, přičemž Erdogan chce být jakýmsi menším Putinem. V Černém moři, kde Rusko anektovalo Krym, je ovšem přítomnost tureckého spojence zapotřebí. Tento fakt může vadit proruské části levice, ale K. Schwarzenberg by pro něj měl mít více pochopení.
Větší intervence Turecka proti IS je stejně žádoucí, jako v případě Západu (a navíc asi snazší), podobně (ne náhodou) jako integrace této země do EU je nyní ovšem zjevně hodně "mimo pořad dne".
Je třeba připomenout, že je to Turecko, které přes ochlazení vztahů je partnerem západních zemí, v první řadě USA, v rámci NATO. Politika je prostě politika, a to nejen v případě konání USA či Turecka, ale zřejmě neméně i v případě aktivit Kurdů. Kurdové odporem proti IS skutečně sehrávají podstatnou prozápadní roli. Pravděpodobně se však (některé) jejich oddíly pokoušely proměnit tyto kladné body ve zdroj legitimizace dalších svých politických cílů. Na to Turecko ovšem nepřistoupilo, už proto, aby nepraktikovalo málo populární prozápadní politiku v poměrech, kdy se mu za ní nedostává viditelné odměny.
S Kurdy jako s utlačovaným, početným a tradičním národem celkem logicky sympatizujeme, ale USA dosud politiku vysloveně ve prospěch vytvoření samostatného Kurdistánu nepraktikovaly. Nikoli z ideových, ale z praktických důvodů.
Soudím, že role USA při "tiché podpoře" Turecka je málo podstatná a těžko mohla být radikálně jiná.Turecko je takovým polovičním Ruskem, přičemž Erdogan chce být jakýmsi menším Putinem. V Černém moři, kde Rusko anektovalo Krym, je ovšem přítomnost tureckého spojence zapotřebí. Tento fakt může vadit proruské části levice, ale K. Schwarzenberg by pro něj měl mít více pochopení.
Větší intervence Turecka proti IS je stejně žádoucí, jako v případě Západu (a navíc asi snazší), podobně (ne náhodou) jako integrace této země do EU je nyní ovšem zjevně hodně "mimo pořad dne".
VK
August 10, 2015 v 22.31
Jestliže Turecko podniká většinu útoků na Kurdy bojující proti IS, a a jen menšinu proti IS samotnému - Islámskému státu ve výsledku škodí, nebo pomáhá?
+ Další komentáře