Jak jsem si s kardinálem Dukou povídal o uprchlících

Římskokatolická církev chce přijímat pouze křesťanské uprchlíky. Lukáš Senft se na toto rozhodnutí přeptal samotného arcibiskupa. Ten jej varoval před statnými černochy s tablety a mobily.

11052500_822414334473845_8358016332219219881_n_2_

Lukáš Senft

04.08.2015 08:00

Související

Do naší malé vesničky Stříbrná Skalice přijel v sobotu pan arcibiskup, aby posvětil nový zvon. To je vlastně dost konzervativní položka ze seznamu věcí, které kardinál dosud pocákal kropenkou. Světil totiž už hasičská auta i svou vlastní Škodu Superb. Zbyl mu tedy čas i energie na následnou diskuzi. Tam jsem nemohl chybět.

Konference biskupů římskokatolické církve totiž nedávno vydala prohlášení, že pomohou státu s přijímáním uprchlíků. Ovšem jen těch křesťanských. Zvláštní postoj od organizace, která vnímá jako svatou knihu právě Bibli. V ní se totiž píše i toto: „Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, bude vám jako jeden z vás domorodců. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské.“ Žádná zmínka o vstupním formuláři zjišťujícím vyznání dotyčného hosta. Kdo jiný by mi mohl tyto zmatky vysvětlit lépe než samotný kardinál?

Půl dvanácté – čas debaty. Malinký kostelík byl nacpaný k prasknutí. Duka měl nonšalantně ruku v kapse a s nadšením vyprávěl o svém těžkém životě za bolševiků. Dokonce se dostal i do Jáchymova, toho hrozného dolu. Tedy, on sám nebyl vězeň, pracoval tam jako administrátor. Ale i tak to prý bylo strašlivé. Po několika povinných historkách o Václavu Havlovi jsem se dostal ke slovu.

„Dobrý den! Chtěl jsem se zeptat na něco aktuálnějšího. Biskupové se uvolili přijímat pouze křesťanské migranty. Ale já, jako katolík, mám obavu i o ty ostatní. Také Bible mluví o pomoci všem, kteří jsou v nouzi. Ani milosrdný Samaritán se neptal na vyznání člověka, kterému zachránil život v příkopu u cesty. Takže moje otázka zní: neměli bychom přijímat i trpící muslimy?“ Důchodkyně v přední lavici se otočila a spiklenecky na mě mrkla.

Kardinál zvážněl a začal vysvětlovat. Celá věc je prý záležitostí státu. Ale katolická církev a Ekumenická rada nabídly, že s některými imigranty pomůžou. Mohou se totiž poptat tamějších biskupů, a ti doporučí vhodné a bezproblémové jedince. „Děláme to totiž s ohledem na vás,“ rozpřáhl arcibiskup doširoka ruce. „Abychom sem nepřivezli nějaké teroristy.“ Obecně musí takový výběr zajistit především armáda a zpravodajské služby.

Ty totiž varují, že do Itálie dorazili muži z Afriky. Jsou statní, silní (Duka sevřel pěsti, aby zdůraznil svůj popis černošských svalů). A mají tablety a mobily. Právě takové posílá do Evropy kupříkladu Boko Haram a další teroristické organizace.

Tehdy se z davu posluchačů vznesl černý motýl. Pomateně se třepotal mezi starými stěnami. Kardinál si jej nevšiml a pokračoval ve starostlivém varování svých oveček.

Ze zkušenosti přece víme, že dříve bylo evropské soužití křesťanství a islámu o poznání pokojnější. „Pak ale přišli mladí muslimové, obsadili mešity a vzrostlo násilí,“ posteskl si smutně primas. Ostatně je třeba si přiznat, že jsme ve válečném stavu. Patříme k NATO a země, v nichž tato organizace operuje, jsou i našimi protivníky.

Motýl zoufale narážel na malovaný strop. Arcibiskup však dál kázal slovo boží.

Ano, musíme jim pomáhat. Ale u nich! To jejich lidé musí být silní a stateční. S jejich kulturou navíc nemáme zkušenosti. Naši odborníci nerozpoznají bezpečně, jakého vyznání je člověk z Východu!

K tomu kardinál přidal i vtipné přirovnání. Lékaři v tamních oblastech měli prý jediný způsob, jak určit náboženskou příslušnost semitských pacientů. Postavit je do řady a svléknout jim kalhoty. Za to byl Duka odměněn smíchem z lavic, chechotem spravedlivých. Motýla jsem už neviděl.

Následovalo už jen několik bodrých poznámek o burkách: nic za nimi totiž není vidět. Smích. Pak děkování, třesení rukou farníkům, nasednutí do škodovky, ruka s prstenem mávající z okénka a odjezd.

Dominik Duka by byl ideálním kardinálem během vojenské diktatury. Vliv církve rád spojuje s pravomocemi státu a silou armády. Křesťanská zvěst se ale vždy stavěla proti těm, kteří jsou na předních pozicích mocenské hierarchie.

Dominik Duka by byl ideálním kardinálem během vojenské diktatury. Vliv církve rád spojuje s pravomocemi státu a silou armády. Foto Archiv redakce

V 16. století se chudému aztéckému zemědělci Juanu Diegovi zjevila Matka boží. Nevypadala jako jedna z žen evropských konkvistadorů. Naopak – její pleť byla snědá jako kůže Diegova a promlouvala k němu v jazyce Aztéků. Žádala po něm postavení kostela. Pro místní je toto setkání dodnes jasným sdělením: samotná matka Boha, kterého uctívali jejich dobyvatelé, se postavila na jejich stranu. Na stranu utiskovaných a ponížených.

Jak by asi reagovali biskupové z Velehradu, kdyby se jim svatá Maria zjevila s burkou zakrývající její tvář? Zřejmě by ji prolustrovali, vehnali na armádní prověrku a vynadali jí. Její svalnatí mohamedánští synové se přece s pomocí iPadů snaží vybít celou Evropu.

Stejně důležitou otázkou ale je, zda by ona rozpoznala biskupy jakožto nástupce jejího syna. Ten přece zdůrazňoval, že co bylo učiněno tomu nejmenšímu, jako by zraňovalo jeho samého. A uprchlíci jsou dnes ti nejvíce ohrožení – jejich životy jsou obnaženy a vydány nám na milost.

Pokud jim tedy církevní vedení nepřizná status bližních, může arcibiskup vysvětit klidně tisíce zvonů, a přesto nebude následovníkem Krista. On a jeho slova budou jen „dunící kov a zvučící zvon“. Nic víc. Církev, která není sociální, není církví křesťanskou.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 5.Srpna 2015, 08:37:13

Ano.
Tak trochu nekřesťanská šou hlavy českých katolíků. Docela mi to připomíná Dukovo vánoční poselství z dob, kdy vrcholil boj o církevní restituce -- bylo celé o penězích, Ježíšovo jméno nepadlo ani jednou.............. je zo holt politický pracovník církve.

Myslím, že středoevropské epicentrum pomoci křesťanů křesťanům je Polsko. Když tak pročítám jejich tisk, tak se uprchlíkům dostalo skutečně upřímného přivítání a je opravdu velká naděje, že vyhnanci naleznou nový domov, místo, kde znovu zapustí kořeny a budou vychovávat své děti. A o to přece šlo, ne?
To, co prostě nemůžu nevidět je,
že jednak zájem o to pomoci vycházel do značné míry o lidí "dole" a to znamená, že to skutečně nebude známá jen tak na oko pomoc na hubě,
druhak že to vycházelo ze srdce, kterou nejde nijak oblafnout -- polští katolíci chtějí pomoci dostat se z toho nezměrného hoře v Sýrii a Iráku svým bratrům a sestrám ve víře a nijak se za to nestydí. Aspoň pár tisícům.
Nevím a neumím si představit, jak anebo proč toto zlomit.

Nechápu, proč to takhle celé hrotit. Vždyť bychom měli být pyšní, že se našla část společnosti, která chce z vlastní vůle naprosto konkrétně a reálně přispět k tomu cíli, ke kterému nás zavazuje jak víra, tak obecně naše lidství - (a znovu opakuji, nalezení nového domova není žádná banalita, něco, co se dá hravě sfouknout, mnoho českých emigrantů by mohlo vyprávět.......... a v tom případě každá věc, která příchozí s místnimi spojuje, pomáhá).
Pořád zbývá značná část těch, které budeme také přijímat (tuším 1500 ve dvou letech) a dá se čekat, že mezi nimi žádní křesťané nebudou.

A mimochodem, má levice nějaká svá komunitní centra nebo kibucy, kde by také mohla někoho přátelsky přijmout???
Nebo má jen kecy a uprchlíci budou rozvezeni do zapadlých újezdů a do Sudet, odkud se časem rozhběhnou do zbytku Evropy?

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 5.Srpna 2015, 08:47:3

A ještě jedno "mimochodem", které souvisí s tím předchozím -- co Praha?
(Velká) Praha je přece jednoznačně nejbohatší a nejvíc prosperující region v Česku - nemělo by aspoň tři nebo čtyři sta běženců nalézt útočiště tam???

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 5.Srpna 2015, 08:56:42

A ani jinak bych si nemazal med kolem huby -- kasáme se, že máme povinnost přijímat každého, ale ve skutečnosti budeme potápět lodě a snažit se příval uprchlíků z Afriky zastavit.
Otázka je jen, jak daleko zajdeme...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.